Holky já už zkusila všechno, ale holka mě fakt vůbec neposlouchá, zlobí a rve.. má ze mě jenom prdel..
Řve od rána do večera - buď protože je naštvaná, ze ji něco nedám nebo se vzteká i jenom tak kolikrát..
Dám příklady - Udělám polévku, kterou ji dám k hamání a dám ji lžičku, ochutná a jí a v zápětí do ní cpe ruce rikam “Nene Terezko, to neděláme, to je jídlo a to se papá, nestrkaji se tam ruce” takže co udělá vezme to mrskne to na zem a začne rvat.. Tak to uklidim, dam ji tedy ještě jednu a dám ji lžičku, ona si vytáhne vidličku ale jsem furt milá rikam “ne Terezko, tím bys to nenabrala, vidličku dáme k něčemu jinému nebo si ji sem poloz a papej lžičku.. “ ona totálně histerak vyhodi příbory a řve, no tak ji dam proste přes prsty a ona řve 2x víc a začne kolem kopat a vztekat se. A takhle je to u všeho.. když jsem na záchodě, vezme toaletní papír a začne ho trhat.. říkám “to ne, to máme na utreni zadečku, to se netrha” tak ho položí na postel, ja v klidu na záchodě a prijdu a toaletní papír nahazeny poflusany v pití, tak ji sjedu a ta zase řve a vše odhodí. Dnes ráno do mě teda dost kopala rikam ze to nesmí, ze mi dela bebí a bolí mě to a ona ještě víc kopala, asi 3x jsem ji to řekla a dostala na zadek (měla plenu) a ta se tlemila a v zápětí řev.. a po 3 min pokračovala..
Řve všude, furt proste.. na hřišti si dnes sypala Písek na hlavu, vztekala se, ze ji houpu pak ze ji nehoupu..
A takhle je to každý den, celý den když tedy nespí..
i s hračkami proste furt..
Můžete mi rict proč? Je to normální?
Nebo jsem udělala chybu ve výchově?🤦🏽♀️
Přejde to.....je to jenom období....chce to držet hranice a nebrat si to osobně.Drz se 💙
Holky děkuju🙈 a kdy to přejde? Já se snad bojim, aby na mě někoho nezavolali sousedi, protože fakt řve furt jak kdyby byla týraná 😂🤦🏽♀️
Vítej v klubu ječících matek. Ječet na děti nepomáhá. Vím to, ječím furt, ale ne že by to snad mělo efekt na děti, spíš na moje napjaté nervy. 😄 Prý to přejde, jsem zvědavá kdy, rozmatlat jídlo nebo vymotat celý toaleťák zvládne i 3 léta a než ta z toho vyroste, tak do toho doroste druhá. Asi to chce jen pevné nervy a hodně čokolády 🙃
Přidávám se do klubu, mám 18ti měsíčního a to co předvádí je vážně otřesné, až se sama stydím, když ho to chytne na ulici. Ale co s ním mám asi jako dělat... Lidi na mě vždy koukají, jak na nejhorší mámu pod sluncem.
Moc doufám, že tohle období brzy přejde. Starší tohle vůbec nedělal. A ať se snažím po dobrém, po zlém, tak vždy špatně 🥴. Tak se holky držme, ať to období přežijeme 🤣🤦♀️
Za mě úplně normální chování dvouletého dítěte. Pracuji ve školce
Normální dítě 😊 nejsi přetažená? Vím ze své zkušenosti že když jsem v pohodě, malá nezlobí, když škube toaleťák tak se jen usměju a pak to buď uklidí sama, nebo společně. Když jsem naštvaná/přetažená, tak mě rozčílí všechno, a když jsem nadávala (teď už to umím ovládat) tak zlobila ještě víc, a rozhodně neposlechla.
Nepopulárně se s dětmi v tomto směru nemažu - prasíš jídlo = nejíš, a to platí o všem ne jen o jídle. Starší dcera byla ultramateriál, bohužel její tatínek ustupoval a nepřej si vidět, jak se chovala v pěti letech 😭 Několik měsíců trvalo než se z ní stala normální holčička... I to roční batole jednou varuju, podruhé beru, vztekat se může, emoce nejsou zlo, ale neustupuj
Souhlas s klokankou, když jsem já přetažená nebo naštvaná, je to ještě horší. Nejhorší období u nás mělo asi půl roku, teď už je to lepší (byť některé dny jsou taky výživné). Nechce jíst, nejí. Hodit mi misku na zem, prostě další nedostane. Chce to zkusit vidličkou? Fajn, ať si sám zjistí, že to nejde...
Mám o něco mladší dítě, takže jsme na začátku, čekám, že to teprve nabere ty správné obrátky 🙈 Ale u nás nějaké vysvětlování až tak nefunguje, spíš tón hlasu. Pokud opakuju klidně a mile: "Ne ne ne", efekt většinou nula. Pokud opravdu chci, aby s danou činností přestal, tak prostě důrazně řeknu NE, klidně mu i chytím ruku, udělám tytyty. Většinou to spustí řev, chápu, ještě se nedokáže vyrovnat s tím, že nemůže dělat, co zrovna chce. Když je jó navztekaný, tak si klidně lehne na zem a řve tam. Tak ho prostě chvilinku nechám a zkusím odvést pozornost jinam. On si teda lehá fakt opatrně, aby se neuhodil do hlavy (máme dlažbu, ví že to bolí), minule se vztekal venku na polní cestě, tam se mu leželo blbě, tak si přelezl na travnatý plácek a pokračoval v breku tam 🙈😂. Vztekání k tomuhle období patří, to že neposlechnou taky. Když máme fakt blbý den, tak si jako mantru opakuju, že je to období, které přejde 😉
Jinak třeba když si chce něco trhat, seberou toaleťák a dám mu letáky. Chce tahat věci ze šuplíků? Ok, má v kuchyni dva, kde může. Otevírá jiné? Přesměruju k jeho. Někdy se to obejde bez řevu, někdy ne... Je to jenom období a nejsi v tom sama 😘
Ty jo holky, fakt je tohle normální chování dvouletýho dítěte? Děti mám 2 a tohle neznám ani od jednoho. Nějaký vztekání proběhlo, tak dostaly na zadek a šly za dveře, dokud se nevyvztekaly (bylo to rychlý) a v pohodě. Tohle mi přijde teda jako extrém
@jolana24 No, pro mě třeba není komfortní řešení dát dítěti na zadek 🤷♀️ Ano, když bylo fakt zle, plácla jsem přes ručičku (šikanoval kočku), ale není to metoda, kterou chci používat. Já sama byla vzteklé dítě a dostat na zadek nepomohlo nikomu - já se vztekala dál a mámě se taky "neulevilo" 🤷♀️
Já mám dvouletý dvojčata kluky a je to u nás stejný.. Nonstop řev, vztekání si, nebudou dělat co mají.. K tomu skoro 6ti letá dcera a prázdniny 🙈 není u nás 5 minut klidu..
Rozumím ti, je to náročné, ale prosím nešlo by vymazat ze slovníku slovo Hamání?? 😃 Tyhle šílenosti nejsou fajn ani směrem k dětem natož když se bavíš s dospělími. Ani dvouleté dítě není mimiň co by tyhle slova potřeboval.
Promiň, opravdu jsem musela, protože už jenom polévka k hamání mě dost odradila číst příspěvek.
Doporučuji Nevýchovu. Na YouTube jsou kurzy i zdarma. Určitě si poslechni. Jinak milé domlouvání nebo vybuchnutí s následným trestem (přes prsty a pod) nefungují. Určitě ani jedno z toho😉 já mám dcerku 2,5 roku. Od jejích 11mesiců jedeme Nevýchovu. Mám i placený kurz, jedu ho už podruhé (opakování matka moudrosti 😂) ale takovéhle problémy jsem s ní nikdy neměla. Jsem si jistá, že díky Nevychově. Změní tvůj pohled na situaci a pak i řešení jaké použiješ.
Aby to ode mě nevypadalo jako planá slova, zkusím tvé příklady.
Přijde na záchod, chce si utrhnout papír - u nás také běžné - trochu jí podržím ruličku, aby neodtrha moc, někdy utrhne kousek a s mým podivem - dá mi ho ať se utřu a odchází 😂 nikdy jí hned neříkám ne, polud to není nijak nebezpečné a pak sama koukám co vlastně chtěla. Někdy samozřejmě si chce papír vzít a začne ho odmotavat. Vezmu jí ho a řeknu - To nechci, aby si dělala. Ten papír není na hraní, ale na utírání. Budu ho potřebovat. Jestli chceš, můžeš mi kousek utrhnout, ale celý si ho neber. Někdy o něj ztratí zájem, někdy také nesouhlasí, ale co po chvíli to vzdá a dělat něco jiného. Už ví, že říkám ne, jen když jsem si jistá proč. A že kdyby to šlo, tak bych jí to dovolila.
U toho jídla.. no každá máme hranice jinde. Také mi tam dá někdy ruce, mně to žily netrhá, jak se říká. Řeknu jí, že by si měla vzít lžičku - normálně s klidem, ale když vidím, jak loví ten hrášek nebo do sebe z ruky souká z polévky nudli, spíš se usměju a řeknu jí, ať moc nebryndá, někdy vodu dojí lžičkou sama, někdy jí už nechce, jindy jí to dám lžičkou já.. po jídle volám, na nic nesahej a běžíme do koupelny, běží vždycky rychle aby tam byla první 😂 ruce i pusu si ráda myje sama. Já mezitím namočím hadr, utřu stůl - dojdu do koupelny, sundám jí tričko, když je potřeba, dám vyprat nebo jí dám ubrousek ať si ho utře, se slovy.. jsi od té polévky celá mokrá což. Příště to zkus třeba více tou lžičkou 😆ale každá máme hranice jinde, tohle je věc, co neřeším. V restauraci jí polévku dávám lžičkou já. Totiž když ji polévku lžičkou, často vypadá hůř než když jí jí rukou. Žádné hádky, žádný křik, žádné dohady.. PS: polévka s nudlemi se jí lépe vidličkou😂 ať si to klidně zkusí, vždyť jsou jí dva. Ve školní jídelně už jí to nenapadne 😉
Písek ve vlasech.. no, někdy by mi to vadilo jindy ne. Když jo, řeknu s klidem.. nedávej si ten písek do vlasů. Je ráno a nechci, aby si měla písek v hlavě celý den🙈buď jí můj argument přijde jako fajn a přestane, když ne a pokračuje. S klidem jí vyndám z pískoviště, i přes její nesouhlas vysypu písek s hlavy a buď mě to otráví nakolik, že odcházíme nebo se domluvíme, že budeme dělat něco jiného. To samé s houpáním. Řeknu.. jsem nervózní z toho, jak nevíš jestli chceš houpat nebo ne. Pojď dělat něco jiného. Křik - neví, zkusím ukázat v klidu něco jiného, zeptám se, a co třeba klouzacka nebo kolotoč - ona většinou ale reaguje v pohodě. A jde dělat něco jiného 🙂 za pokus s Nevýchovou nic nedáš 😉
Mně jen tak něco z míry nevyvede. Ve většině případů se domluvíme..
@michaela666 Tak to nečti, každý mluvíme nějak. Někdo zase říká udělala si ee? A u nás se klasicky říká kakat. Rodiče se mnou taky mluvili takhle a dopad to na mě nemá, takže nelíbí se ti, není muj problém
Ok 🤣 Mě říct kamarádka Dnes jsem hamala polévku nebo byla jsem kakat/ee tak si řeknu, že je zralá na psychiatra. Celkově poslouchat maminky mluvit na hřišti o bobíkách, hovínečkách, lulání atd. je peklo.
Doporučuji knihu Respektovat a být respektován nebo Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Jsou tam užitečné tipy a náhledy do dětské mysli. Nevýchova pracuje na stejném principu, jen mi nesedl styl vysvětlování.
Dám pár tipů z těch knih. Třeba místo toho, co se nemá dělat je lepší víc říkat, co se dělat má. Polívka se jí lžíci. Řeknu i ne, že rukama se nejí, ale hlavní je říct, co se dělá. A ještě je lepší říkat to v infinitivu a ne ve třetí osobě jednotného čísla TY udělej. Kdo chce poslouchat věcně příkazy? Dospělý ani dítě ne.
Pak po vylití polívky řeknu, že to jdeme vyřešit a společně to uklidíme. Popisuji, že je potřeba hadr, možná nějaký čistící prostředek. Že vše vyřešíme. Ze se tomu říká zodpovědnost. Nedělám z toho vědu. Syn už ví, že nás čeká úklid a tak je nehod méně. Samozřejmě v afektu se nehody stávají. Vždy hledáme řešení. Je to aktivní pojetí věci (najít ŘEŠENÍ), ne pasivní (řešit PROBLÉM). Přesně tak mu to říkám, když mám sama jasnou hlavu.
Říkat co ma dítě dělat už mi jde dobře. Třeba místo neskač do kaluže, jde říct kaluže je dobré obejít nebo kaluže se obchází. A taky říct proč. Dítě potřebuje znát smysl toho co se dělá.
Místo neskač po gauči chci, aby ho použil správně, tedy aby si sedl, tak řeknu, že na gauči se sedí.
Když neposlouchá, nabídnu jinou, pro mě únosnou variantu a pokud nic nedodrží, přijdou přirozené důsledky, které mu také řeknu, než na ně dojde. Kdyz budeš skákat do kaluží, budeš mít mokro v botech a tak půjdeme domů. Tam je třeba převléknout se do suchého oblečení. Pokud nemůžeme jít domů, vymyslím něco jiného. Třeba musíme jít spolu za ruce a nenechám ho do kaluže vstoupit. Je to i o pozornosti rodiče. Dlouhodobě se všechna píle vyplatí. A když nejsem suchar a napadne mě něco legračního místo jeho vylomeniny, tak je to i veselé. Jakože kaluže jsou láva a musíme se jim vyhýbat a poskakujeme mezi nimi spolu.
Souhlasím s nevychovou, kniha respektovat a být respektován a na tomto principu jede Milan Studnička a jeho dovychovat..je i na Facebooku.. zákazy nefungují a u dvouleté vůbec...
Ještě dodám že je potřeba pracovat hlavně na sobě.. pokud budeš jen přetažená a věčně nastartovana prudící matka tak jen zklouznes ke řvaní a zákazům... důležitý je čas pro sebe a svou psychohygienu
@michaela666 a ty máš kamarádky ve věku 2 let? Tak to je špatný teda.. já je mám ve svém věku.
Asi si pleteš pojmy s dojmy.
Když jdeme ven s kamarádkou s kýmkoliv, bavíme se úplně normálně co děti jedí atd. určitě si neříkáme “Jo a moje malá hamala, atd. “ takhle se bavím jenom s malou. Přijde mi hezčí ji rict pr. “Sofinko copak jsi u babičky dnes hamala?” Než “Sofinko, co si dnes jedla” nebo “co budeš bumbat” než “co budeš pít” v životě bych ji neřekla ani Sofie, dokud by mě nevytočila, mám ráda něžnost.
Jsou matky co říkají dítěti přímo křestním jménem a baví se jinak. “Sofie co budeš jist” a to se mně nelíbí.
Proto se ji ptám takto, dokud je malá. Určitě až bude větší ji nebudu ve škole říkat jeeee Sofinko a co ve skolicce, bumbala si?
Takže si vychovávej po svém a já po svém a když se ti to nelíbí tak jdi dál, nikdo nepotřeboval tvůj zbytečný komentář.
@darinka84 Děkuji moc děvčata.
Kouknu na tu knihu 🍀
Mně pomohla knížka Zkoušeli jsme všechno. Autorka vysvětluje, proč nemá smysl malým dětem něco zakazovat, že jejich mozek ještě nedokáže zpracovat ve větě zápor. Jsou tam příklady různých náročných situací a jak je vnímá dospělý, jak dítě. Taky rady, jak je možné scénám předejít. Jinak se vztekaly obě moje děti cca od 1,5 roku do 3 let a spousta cizích dětí, takže to asi normální je, ale zpětně lituji, že jsem k podobným publikacím byla skeptická. Zkrátka dítě to vnímá úplně jinak.
@bohumilakupkova Děkuji také kouknu🤩
"Udělám polévku, kterou ji dám k hamání a dám ji lžičku,.... Píšeš příklad DOSPĚLÝM ŽENÁM o tom, že dáš k jídlu svojí dceři lžičku. Když už tak mluvíš s dítětem, je to tvoje věc ale mezi dospělími? 🤦
@michaela666 Jde vidět, jak se strašně nudíš, tohle jsou strašný kokotiny🤦🏽♀️ Proč jsi jediná jako ten kus uzeného v cukrárně co řeší takový hovna? Umiram😀
@klokanka31 : přesně , taky mě věci naštvou do Běla když nemám naspáno. Ale čím víc se to snažím brát s nadhledem. Jinak bych se zbláznila ... Mám syna,hyperaktivní urputak a dvojčata 7m holky ( takže spánku pořád nedostatek , kor v období zoubků ) . Musím se pochválit, že včera byl muž ten co se vytáčí kvůli prkotinam a já ta co říkala že vlastně nic strašného syn nedělá a to co dělá je v mích očích v pohodě. A jen jsem vzala syna pod své křídla a muž byl s holkami na dece ( byli jsme ve velkém parku s obřím dětským hřištěm )...
Je to normální. Období okolo dvou let byl hustý, přišlo, že dcera v podstatě permanentně chtěla dvě protichůdné věci, takže byl nonstop důvod k vzteklému řevu😂