Citlivé uplakané batole
Ahoj maminky. Nevím kam tento dotaz zařadit. Mam holčičku co se narodila vexem. Od porodnice uplakana. Mela predilekci na jednu stranu. Mela i nožičku kratší, takže nás neminuly rehabilitace. O to vic byla mala uplakana. Od 4 měsíců place u babiček. V cizím prostředí nejde skoro položit jinak řev. Ani u babiček nejde položit na zem. Zvládne sedačku ale na zemi spustí hysterak. A takhle se to táhne už rok. Má 13 měsíců ještě teda nechodí. Na rehabilitaci mi doktorka řekla, že to není normální chování. Že ji mám nechávat i přes pláč. Občas když spustí pláč tak se nemůže nadechnout. Vadi ji když se o něco bouchne tak řev. Mel někdo podobně citlive dite?
@karlajasmine
Právě že přes pláč nenechávám. Nechávám ji u sebe nebo manžel. Ale samozřejme ty kecy :( taky si myslím že bych ji jen horšila. Prý me nechávali třeba i hodinu křičet na zemi abych si jako dite zvykla. Nemam ji chovat 🙄 když ji rostou zuby což samozrejme dělam a nosim když ji boli zoubky.
Že prý semnou v roce už zametá. Že ví že si všechno vyplace. Hlavně to noseni. Já si nejsem jista ze to tak je.
@evee24 no to si dovedu představit ty kecy ostatních. Každý chytrý jak radio vid?holt máš citlivé dítě a ještě není připravené na cizí prostředí. Každé dítě to má jinak a v jinou dobu. Až bude připravena tak plakat přestane. Přijde období kdy bude chtít zkoumat i prostředí u cizích lidí. Dělej to jak to citis a na ostatní se vykasli. Hlavně buď s manželem v klidu a nenechejte se nikým rozhodit. Vy tři jste rodina a vy tři si to delejte jak vám vyhovuje.
@evee24 moje dcera sem tam taky pláče u cizich,ale jen chvíli naštěstí. Vše ji ukážu a je klid. Ja bych neměla to srdce nechat ji plakat. Děti pláčou, protože jim něco je, něco se jim nelíbí. Ne proto,že je to baví. Až bude vaše dcera mluvit tak si řekne, že se ji někde nelíbí nebo se tam nudí.
Možná pláče proto, že cítí tu vaši nejistotu. Vy si nejste jistá, zda děláte dobře, že se jí věnujete a nedáte na "rady" ostatních.
Zkuste si to prosazovat - ne, nenechám ji plakat! Cítím jako matka, že je to tak v pořádku! Malá mě potřebuje! Měla těžký začátek života, rehabilitace- má nárok vyžadovat mou přítomnost atd.
Moc vám držím palce a přeji spokojené dítě!
Nervózní jsem když mala má hodně velký hysterak. Proste je mi az fyzicky spatne. Boji se u babičky bazénku. Zkusili jsme ji ukázat vodu a hysterak bez nadechnutí. Pak ať ji musím zvykat. Proste ten moment nezvládám. Nenechávám ji trápit. Každý jak si musí zvyknout. Tak to na me dneska dolehlo. Máme se stěhovat brzy a máma jak neví jak to zvládnem když je mala takova v cizím. Ze nic neudělám 🙄 jak si musí zvykat a brečet což je mi proti srsti
Holt některé děti vodu rády nemají a bojí se.
Víte co? Vy nic nemusíte. Nemusíte ji zvykat...až bude sama chtít, naučí se. Dítě násilím k něčemu zvykat je k ničemu. Akorát se ještě více může bloknout.
Mamku neposlouchejte - vás nechali řvát i hodinu samou na zemi. Co jste si z toho vzala - dnes si nejste jista sama sebou, bojíte se.. to přeci pro svou dceru nechcete.
Držím vám palce. Nemáte to jednoduché, ale já věřím, že pokud budete ctít potřeby své dcery a respektovat ji takovou jaká je, 100x se vám to jednou vrátí!
Mám podobnou zkušenost-syn,teď jsou mu tři,neměl tedy takový start jako vaše malá,ale od miminka je velice precitlively,na všechno.kdykoli se na nej podíval dospely kterého min vidal,okamžitě řev.to stejné s dětmi,jakékoli s k němu byt jen přiblížilo,hned spustil.kdyz jsem s nim šla do dětské herny,první hodinu strávil vždy na mem klíně,pak se začal pomalu osamostatnovat,ale kdykoli na nej promluvilo jiné dítě,hned běžel ke mě.porad jsem poslouchala jaký z nej je a bude mamanek,je to k vzteku,byla jsem z toho dost na nervy.samotna jsem byla na pochybách a představovala si jak se ode mně ještě v šesti letech ani nehne☹u nás se to dost zlepšuje věkem,začal chodit na par hodin v týdnu do soukromé školky,to taky pomohlo,i když to tam taky nebylo vždy bez problému.ale pořad je to vidět-přijdu někam s oběma dětmi a dcera(teď má 14 měsíců) se vrhá mezi děti,na hřiště,kamkoli a syn když to tam nezná,stojí u mě a rozhlíží se a trvá mu než se osmělí.rekla bych ze je to hodně o povaze toho dítěte a ne tím jestli je příliš noseno,spis naopak.radila bych byt malé oporou a vydržet,bude se to časem zlepšovat😉
Jo a voda,to je kapitola sama pro sebe!jeste nedávno byl problém i obyčejná sprcha,o mytí hlavy nemluvě,to jsem vždycky čekala kdy u nás zazvoní socialka jak jecel.To se taky zlepšuje,pomalu,ale zlepsuje😉
@veveruse14 tak to u nás taky. Mytí hlavy a sprcha - jak píšete, čekala jsem také návštěvu ze sociálky. Za sebe už mohu napsat - překonáno!!
@veveruse14
Máme uplne stejne. Kolikrát staci se podivat a brek. Občas I deti jak na ni sáhnou tak brečí. Si člověk všude vyslechne. Tak sem ráda že se to zlepší. Jinak u nás voda dobra ale jen v domácím prostředí. Jinde ji vadi všechno. Doma se I necha pochovat od babiček ale u nich ani prd. Takže už se me i jedna maminka ptala jestli je zdrava 😠
Mě se zrovna ptala má matka (učitelka), když si můj mladší 6 letý hrál s bráchou na trampolíně a furt se vztekal a pobrekával (byl opravdu přetažený), jestli nemá nějakou poruchu!!
Jsem málem vylétla z kůže - ne, to není porucha. To je důsledek výletu, nespaní po oběde a horka...
Syn je taky velmi citlivy,jednak povahou,jednak mam pocit,ze tezko snasel nase odlouceni po cisari. K nikomu cizimu nechtel/nechce,v cizim prostredi si hlida me nebo manzela,nesnese,aby se ho nekdo mimo blizkou rodinu byt jen dotkl-v ten moment rve. Blbych kecu bylo taky mrak. Ale: ted je mu rok a pul a je to vyrazne lepsi! Na navsteve uz neplace,kdyz vidi nas,je v klidu a spokojene si objevuje,... 🙂 jo a bazenek vzal na milost pred tremi tydny 🙂 Najednou ti,kdo meli blbe kecy,i chvali,ze je hodny a tak...myslim ale,ze jen proto,ze jsme ho nechteli zlomit na silu a proste mu tu vyssi potrebu blizkosti a bezpeci doprali.
@evee24 je to náročné,protože to není úplně klasické chování,tak to všichni řeší,všichni do toho kecají atp. Ale já jsem prý byla jako malá hodně podobná a teď se považuju za celkem normální😜
@drakenn Jojo,u nás jakákoli nepohoda (únava,hlad...) vede k mrčení a fňukání(ale opravdu hodně hodně otravnému),už jsem se s tím naučila pracovat,ale občas mě to i tak překvapí.
@veveruse14
Není to klasický. Hlavně ta starší generace by na deti ani nesahala. Nechovala a jen nechala vyrvat protoze s nama jen manipulují. Tak děkuji že nejsem sama.
@evee24 taky nenechávám své děti vyplakat
šátek mi hodně pomohl - můžu chovat dítě a přitom i něco udělat
bránit se "nátlaku" ostatních lze obtížně bez argumentů (jen s mateřskou intuicí)
tak tady je pár argumentů a inspirace pro upevnění Tvého názoru na výchovu:
http://www.moudrakocka.cz/index.php/myslenky/5-... (u tohohle článku jsem si i poplakala, jak mi bylo líto, že nás tak rodiče viděli a vychovávali - a pak nám tak ještě "radí")
http://www.aharodicovstvi.cz/budovani-blizkeho-...
http://www.aharodicovstvi.cz/tajemstvi-vychovy-...
http://www.aharodicovstvi.cz/a7-kroku-ke-zvladn...
přeji mnoho sil a úspěchú
@evee24 Problém je v tom, kdyby připustili, že metoda "vyřvání" je špatná, tak by vlastně uznaly, že "vychovávali špatně" => automaticky to tedy považují za "útok" a brání se tím, že o to víc prosazují svůj názor.
Takže se tento spor (ve kterým nemůže být vítěze) řeší oklikou:
uzat jejich snahu: vychovávali jste, jak nejlíp jste dovedli....
sdělit svůj postoj: ale dneska se tu už dělá jinak, protože nové neurologické výzkumy prokázali....
snad to pomůže
možná se bude hodit ještě tenhle http://www.vanickovani.cz/mile-babicky-mile-tch...
@evee24 Urcite hodne pomuze, kdyz si budes sama vnitrne jista, ze delas dobre 🙂 Ono i u tech malickosti si myslim, ze strasne velky vliv ma psychika matky. Ja jsem si treba vsimla, ze kdyz ma syn vratit nejakou hracku a vnitrne jsem z jakehokoli duvodu malinko nervozni, aby kvuli tomu nebrecel, tak zacne brecet.. a kdyz jsem pak nervozni, aby nebyl hysterak, tak je hysterak... A kdyz jsem naopak presvedcena na 100%, ze hracku v pohode vrati a ze pokud ne, tak ho rychle rozptylim, tak pak ho fakt rychle rozptylim a je to v pohode.. Zpetne i na sobe vidim, jak jsem prvnich par mesicu s nim byla nejista, nechavala se zvyklat, pokladala si otazky o tom, jestli vsechno delam dobre.. proste bud si jista, ze delas pro dceru to nejlepsi a ona se casem sama otrka 🙂
Dcera ma 14 mesicu a u nas (rozumej mych a pritelovych rodicu, prip. sousedu) jsou kecy porad a u všeho: Zpočátku: Mas slabe mleko, breci hlady. Dej ji umělé. Nechovej ji porad, rozmazlis si ji. Pozdeji: Dej ji na noc poradnou kasi a bude spat celou noc. Jak ji chces naucit chodit, kdyz ji nevodis za rucicky? Kup ji poradne boty. Momentalne: Ty ji jeste kojis? Nojo, to je mamanek. A jak dlouho bude s Tebou ještě spat v posteli? Jak ji budes takhle velkou zvykat na postýlku? Jeste jsi ji nekoupila poradne boty? Ty ji jeste nedavas na nočník?....U syna jsem se temito radami řídila, moc nechovala, nezabojovala o kojeni, nechavala ho párkrát vyplakat, aby se "naucil usinat sam", mel "poradne" boty (pevne, tvrde, neohebne), od malinka spal sam ve svem pokojicku ve sve postylce... Dnes bych si nafackovala ;( Nenech se zviklat a rid se potrebami ditete. Jsi stredem jeho sveta.
@evee24 Ja bych ji urcite nenechavala pres plac a naopak ji nosila a chovala. Muj syn spustil od 4 mesicu hysteraky u babicek taky, proste nechtel byt za zadnou cenu u cizich. V kocarku taky hysteraky. Tak jsem si koupila Manducu a neustale ho nosila, na zem jsem si lehala s nim, nebo ho davala na gauc na brisko, v neznamym prostredi ho nechala vzdy rozkoukat, nez jsem ho nekde polozila... proste jsem se ridila jeho potrebama. Nevim, jestli to tak delas, ale pokud ne, tak bych to urcite zkusila 🙂 Nechavat I pres plac rozhodne ne, tim si to akorat zhorsis. Dite potrebuje jistoty, obzvlast takovehle citlive dite. Muj syn uz je velkej pohodar a zvlada beze me i miniskolku. Je mu ted 20 mesicu. Proste bych se ridila tim, co dite potrebuje 🙂