Chování 3letého se staršími sourozenci. Co s tím?
Ahoj,
potřebuji nějakou radu buď tady od vás, nebo někam odkázat...
Mám s přítelem syna (budou mu 3 roky), který byl jako miminko neskutečně uřvaný, to naštěstí už vypouštím z paměti a užívám si to, jak je dokonalý parťák, chápavý a chytrý, skvěle mluví, vše super... Do té doby, než přijedou na víkend jeho sourozenci (kluk 8 let a dcera 12 let). Obě velké děti syna milují a věnují se mu (tomuto se prosím nevěnujme, opravdu vím, že není problém v tom, že jejich táta má nové miminko), ale můj syn je s nimi, hlavně s bráchou, někdy jak šílený. Fakt je, že 8-letý brácha je takový mimoň občas, vydrží drepet znuděně na gauči a nereagovat, klidně by se celý den válel u tv a ven nechce.. syn si chce samozřejmě pořád hrát a něco s dětmi dělat, a když je s nimi, tak strašně často vztekle ječí a "nasírá se"... Starší brácha mu něco nechce dát a je oheň na střeše, rev jako krava, malému se něco při hraní nelíbí a opět řev, starší brácha čumí do blba a na malého nereaguje, a malej se vytočí.. takže v podstatě skoro celý víkend tady ječí a vzteká se a já toho mám fakt dost už, a bohužel se vždy těším, až děti odjedou a budu mít zase to dokonalý dítě. Co s tím prosím? Celý vánoce mi akorát nervama škube v oku...
s triletakem to chce chodit vic do kolektivu, at se nauci, ze to neni jen o nem... navic ve 3 letech akorat zkousi co si muze dovolit, takze jeceni zarazit hned v zacatku, jinak ti praskne casem hlava😀
Mame tri deti a tyto situace zazivame casto,haha to je proste tim,ze je deti vic a tak se holt interaktuji mezi sebou.....dle me zcela bezna situace.....ja si velmi casto pripadam jako zrala na PL 🙂)) jestli pridate k synovi jeste mladsiho sourozence-tak si zvyknete 🙂))
No tak většinu času je to jedináček, pak přijedou starší a najedou se má o pozornost dělit? Tak to ne, raději na sebe co nejvíc upozorňuje, jen aby mu všichni věnovali maximum pozornosti. Co s tím, nevím. Mám doma děti s podobným věkovým odstupem, akorát jsou všechny 3 naše, takže jsou tu furt, a když už mi to přijde moc, tak tu nejmladší normálně seřvu, že už to stačí, že nemusí mít všechnu pozornost jen ona, že mám ráda všechny děti stejně a mám právo si popovídat (dosaď jakoukoliv jinou činnost) i se staršíma. U ní dobře vím, že je ráda středem pozornosti a prostě si ji občas vynucuje, když jsme všichni doma, najednou si asi připadá upozaděná. Mluvím s ní narovinu, pozornosti má skutečně dost, muž a nejstarší syn ji i dost rozmazlují, takže sem tam musím zakročit a trošku ji srovnat, jinak by nám tu za chvíli skákala po hlavách🙂