Chodíte do práce a máte 2leté dítě?

Ahoj,ja jsem sama s detmi,mam syna 11 let a 2 a trictvrte. Materskou jsem mela taky na dva roky. Ve dvou letech nastoupil do skolky a ja do prace,ale protoze se mi tam nelibilo a on plakal ve skolce,tak jsem to vzdala a praci opustila. Byla jsem pak jeste pul roku na pracaku a delala brigady ve fabrice na nocni,kdyz byl mladsi u otce. Ve dvou a pul letech jsem sehnala vybornou praci,kde jsem ted dva mesice. Malej tedy ted uz skolku zvlada naprosto skvele,takze v tomhle smeru vycitky nemam. Dokonce jsem to mela prvni tydny jako ty. Byla jsem nadsena ze jsem mezi lidmi,odpocinu si psychicky od deti. Ale posledni dobou uz to taky zacina dolehat. Jezdim obcas taky pozde,protoze delam projektovou manazerku a za 8 hodin to fakt nestiham. Do toho prace je dost psychicky narocna,obrovska zodpovednost,neustale reseni nejakych "problemu". Do toho mam pocit ze jsem s klukama strasne malo,malej je jeste 2 dny v tydnu u otce,a zbytek mame jen par hodin odpoledne plus vikendy. Je to tezky,ale bohuzel to jinak nejde. Beru to tak,ze krome alimentu jsem zivitel rodiny a pokud chci,abych deti mohla vzit ibcas na vylet,aby starsi mohl na krouzky,zajezdy se skolou atd,jinak to nejde. Ale je mi to obcas taky lito. Prijde mi nefer,ze nektery mamy muzou byt s detmi dost,nemusi resit financni stranku veci a alespon cast te obrobske odpovednosti za vse kolem domacnosti,financi,deti atd.hodin na chlapa. Ale takhle to proste je. Nemuzu zmenit to jak to je,ale muzu zmenit svuj pohled na to. Takze se to snazim brat tak,ze delam ze vse sil to,co si myslim,ze je pro moje deti nejlepsi a doufam,ze mi to jednou nevyctou. Vic v tuhle chvili bohuzel udelat nemohu. Je to blby,ale je to tak ☹

Ono ideální by bylo se rozpůlit. Moci chodit do práce,vydělat peníze,a zároveň trávit dost času s dětmi.

@lucinkaxxx já to mám taky tak, jeden týden 4X odpoledne, druhý týden 3x ráno ( když nic dopoledne nemáme,tak vodím do školky,ale většinou minimálně jeden den něco máme,takže od dětí jdu po obědě) a víkend. Už to tak máme třičtvrtě roku,zvykli jsme si. Jak to půjde s nástupem do školy ale nevím zatím.

Já bych si hlavně nespojovala to, že tě syn ,,šikanuje" a tvoji práci. To jsou dvě různé věci. Jinak- osobně to takhle nemám, mám dceru rok a třičtvrtě a zanedlouho bude sourozenec, takže nemluvím z vlastní zkušenosti. Ale mám v okolí ženský, který to mají jako ty... a problém tam není. Neznám tvou situaci do detailů, jen to málo co píšeš, tak možná budu mimo; ale pokud je na tobě všechno od vydělávání peněz až po domácnost (když píšeš, že se ti hroutí pod rukama), a tvůj manžel to jen nějak překlepe s dítětem, dokud nedojdeš z práce.. tak to je fakt na mašli. Dvě regulérní šichty za sebou, a ještě se smysluplně věnovat dítěti? Nemožné. Pokud vyděláváš peníze, tak podstatnou část úkolů spojených s domácností musíš přesměrovat na manžela. Nevím, jaké potíže má, ale I. stupeň snad nebude tak velké drama, aby tohle nezmáknul, když se jinak dovede postarat o dítě. Když na tobě nebude komplet ležet domácnost, tak věřím, že času který můžeš krásně a naplno strávit s dítětem, bude najednou docela dost. A energie také.

místo smiřování se s tím, že je to na hovno zkus přemejšlet, co by se dalo změnit k lepšímu.
změnit rozdělení domácích prací, oželit nějaký koníčky, ...nevim, prostě musíš sama. když se třeba podívám kolem sebe, jak to dělaj lidi jinak než já, tak třeba bych nevařila teplý večeře. žrout času a peněz. můžeš se snažit vyhádat i nějakej menší úvazek. já vim, prachy prachy prachy...ale manžel stejně do tý práce co nevidět nastoupí. já nevim, no..při takovejchle všech situacích bych se snažila PRIMÁRNĚ zaměřit na snížení nutnejch nákladů (šetřit na jídle apod), než brečet, že nejsem dost s dítětem. protože....radost ti tím asi neudělám, ale tvůj syn nevypadá, že to nese zrovna v pohodě:( byť to může bejt jinak, jen je toho na tebe moc a on taky neměl svůj den atd atd. ale to už musíš vědět sama.
každopádně tvůj syn je podle mě dost malej na to, aby to všecko chápal, nebo spíš, aby to pochopil a nezasahovalo ho to.
jak píšeš...ten čas s děckem je fakt důležitej. tak si prostě zkus urvat každou volnou chvilku pro něj. jednak uvidí snahu, a že to víc nejde, a jednak o to přeci jde. ostatní věci jsou docela podružný.

ale jinak mohlo by bejt i hůř... myslim, že pro tebe dobře, že je hodně s babičkou, se kterou si snad rozumí, tak to je přecijen trochu lepší🙂

@ladyhacek ty začátky jsou vždycky těžší, ale to se podá... Dvouleté dítě už je dostatečně velké, aby přes den vydrželo bez tebe. Co si o osobně myslím že není ideální, aby byl doma, i když s tatínkem, či babičkou. Když bude chodit do nějaké školky a pod (alespoň částečně) bude to lepší pro všechny. Já nebyla do 3 let doma ani jednou, neublížilo to žádné z nás, naopak.... Po čase zjistíš, že když člověk chodí do práce, s dítětem vlastně tráví mnohem více aktivního času, než když je celé dny doma... Neměj výčitky, syn to z tebe vycítí a bude to jenom horší...

@normalnimatka teplé večeře žrout času a peněz? A jak to hodláš řešit? To by mne fakt zajímalo.... .-)

že dvouleťák je dostatečně velkej na to, aby vydržel přes den bez mámy???? no "vydržel" určitě, ale ideální to není pro žádný dítě, a pro ty citlivější je to docela katastrofa.

a je taky dost mylná představa nějakýho "kvalitně" strávenýho času s dětma. to je prostě mýtus. děti nepotřebujou, abych je o víkendu vzala na vejlet do zoo, do bazénu a já nevim kam všude, na co je budu lákat celej tejden, kdy na ně nebudu mít čas. děti potřebujou právě ten obyčejnej čas, mnohem spíš kvantitu času, než "kvalitu". oni s náma prostě potřebujou žít, sdílet, mluvit, učit se od nás, pozorovat...školka je trochu jiná liga. chudák děti a chudák učitelky od dvouletejch mimin, který brečej oprávněně po svý mámě. chudák svět plnej nedostatečně milovanejch nebo těch, co se cejtěj nedostatečně milovaný. vítejte v dnešním "zlým" světě plným kreténů, který nejsou kreténi ze svý vůle.

@blondynka400 no třeba studenou večeří? co je na tom k nepochopení?

a pokud syn špatně nese i to bejt doma s tátou a babičkou bez mámy, řešit to dáním ho do školky, to je teda hodně necitivý "řešení", velice mírně řečeno.

Ahoj, byla jsem v podobne situaci....manzel si udelal uraz zad a ja v 18mesicich syna nastoupila do prace...taky jsem mela hrozne vycitky a snazila se veskerou peci o syna dohanet o vikendu a rano...a strasne me to vycerpavalo. Ten strach z nedostatku penez byl hrozny...tahli jsme to takhle 15 mesicu. Prijde mi, ze nejdulezitejsi je si najit nejakou lehci nestresujici praci a dobre rozdelit domaci prace. To prvni se mi podarilo, to druhe uz mene. Jo a taky si nic nevycitat. Kdyz do pracenepujdete, syn nebude mit co jist....je to takhle jednoduche. Nechavate jej s otcem a babickou, neni sam v nejakem ustavu. On to z vas i citi, ze je vam to lito, tu emoci na nej prenasite. Preju hodne sil!

@normalnimatka koníčky nemám - max když večer usne tak šiji či píši články ( a to vše jsem už dost omezila)
ke školce - nám ho snad vezmou tady ve vesnici od září a veřím, že se mu tma bude líbit - děti miluje! Neuvěřitelně když je vidí už by tam nejraději šel. Cizím dětem mává a dává ,,dárky´´ kytičky, balónke, který měl a chtěl dát holčičce . . .
Jakimile se manžel najde práci tak si úvazek asi zkrátím, ale zatím to nejde.
Jídlo máme omezené. Ohříám zbytky od oběda (když se uvaří více) jinak peči domácí chleba máme domácí vajíčka takže k večeři máme chleba s vajíčkem, nebo občas topinku. Kdžy děláme čínu hodně nastavujeme zeleninou (i domácí)

všem moc děkuji za podporu

@normalnimatka Nemyslim si, ze dite nepotrebuje zadny vylety... mam v okoli holcicku, kterou maminka bere maximalne nekam na nakup, a je na svuj vek strasne socialne zaostala, skoro nemluvi, nic neumi.. nic nechape... Mamka s ni doma mluvi, tvori s ni atd, ale proste ta holcicka absolutne nepoznala nic ze sveta, ani zakladni mista. Ja treba vidim na synovi, ze pokazde, kdyz ho vezmeme prave treba do bazenu, do Zoo a podobne, nebo na dovolenou, tak se vyvojove hodne posune dopredu a nauci se na ruznych mistech I ruzne motoricke dovednosti, ktere nejsou k zahozeni.. treba konkretne v tom bazenu kdyz leze v brouzdalisti a vyleze si na skluzavku a podobne a uci se balancovat jinak nez venku na hristi..

Jinak kazdopadne je potreba se diteti venovat, ale ve svete jdou maminky kolikrat do prace jeste mnohem driv nez ve dvou letech ditete a taky je to dozivotne nepoznamena.. Pokud dite vi, ze je milovany, tak si zvykne.. to by zadny dite nemilovalo svyho tatinka, kdyz je tatinek pres den v praci.. Pokud to tatinek vecer diteti vynahradi (treba jako muj manzel tak, ze dite vykoupe, precte mu knizky atd) a venuje se mu ve volnem case, tak to dite z nej citi uplne stejnou lasku jako ze me. Moji mamku taky vidi syn jednou za 14 dni a naprosto ji zboznuje.

To, ze jeji syn ji necim prastil, bych fakt nevnimala jako projev toho, ze neco nezvlada, je to batole, batolata obcas nekoho necim prasti, protoze se teprve uci, co se muze a co ne.

A to, ze utekl k babicce.. tak on to asi nevnima jako utek, kdyz bydlite spolu, proste sel do jiny mistnosti, protoze se zrovna nudil.

Ja se s byv.rozesla chvili pred synovym rokem a od jeho roku nastoupila do prace na tri dny v tydnu, kdy hlidaji moji rodice. Je u nich ty dny i pres noc, protoze by nemelo smysl, abych ho v sedm budila a v sedm vecer ho zase vezla domu...vycitky mam, ale ne moc velke. Syn to snasi skvele, obcas nechce ten posledni den od prarodicu ke mne, vetsinou kdyz je treba rozespaly...jednou kdyz mi ho tata privezl, tak ho pak nechtel pustit a jeste po jeho odchodu pul hodiny volal dedu...to jsem si taky pobrecela...ale obecne to bere super, jsem rada, ze se k nasim tesi. Mnohem horsi by bylo, kdyby me nechtel pustit a u nasich to probrecel. Beru to tak, ze kdyz nepracuju, tak se mu max. venuju, mazlim, vymyslim vylety (podle me to neni jen o kvantite, ale i kvalite)...jednou za pul roku si udelame vylet treba na tyden...jen my dva, ted ho beru pod stan na ctyri dny... Proste zivot neni idealni, jednou nahore, jednou dole. Nezbyva nez se situaci prizpusobit a snazit se i pres okolnosti ten zivot porad zit a ne jen prezivat. I kdyz se synem travim vlastne od jeho roku jen polovinu jeho zivota, mame super vztah, jsme partaci. U syna se mi vzdycky vyplatilo s nim mluvit jako s partakem. Neni nutne mu motat hlavu recmi o penezich, ale proste vysvetlit, ze musis chodit do prace, abyste se meli pekne a ze ho milujes a jsi moc rada, ze se mu u babicky/taty libi...a mazlit, mazlit a mazlit...a netesit prkotiny typu neni navareno, neni vyzehleno...tak to alespon funguje u me

@normalnimatka já se ale ptala, co je na studené večeři levnější varianta? Navíc studené jídlo nutričně vyvážené je relativně problém. Navíc toto svoje děti fakt učit nehodlám. Jídlo a celkově životospráva je jedna z nejdůležitějších věcí v životě.
Navíc řada i tepelně zpracovaných jídel mi nezabere více času, než studená kuchyně .-)

Každopádně tvým příspěvkem jsem se dost pobavila. Ad 1. nikdo neříká, že kvalitně strávený čas musí být někde po výletech (ač tedy tady jednoznačně souhlasím s
@karlajasmine ). Ale to být s dítětem doma a nebo se mu věnovat je jaksi rozdíl a na to dost velká část matek, co je roky doma s dětmi zapomíná a ani se tomu nedivím...
A ad 2. ty dvouleté ubrečené nešťastné děti ve školkách a umořené učitelky. Kolik si takových viděla? Já spíš viděla ty ubrečené čtyřleté a starší mamánky, co pak bez maminky nedají ani krok... A to jak svoje děti člověk miluje a jaké budou není přímo úměrné tomu, jestli jsme s nimi 24 hodin nebo ne. Stačí se kouknout třeba na naší tmavší menšinu, dle tohoto by to měli být samí štastní a lepší lidé? A jsou, za mne ani náhodou. A stejně tak jako děti od kamarádek, které s nimi jsou vlastně doma stále a někdy až do dospělosti...

@blondynka400 tak samozřejmě, že ohřátej oběd s masem je dražší varianta, než chleba s žervé a pažitkou.... i studený jjídlo může bejt nutričně vp ohodě, když má dítě maso k obědu, nevidim v tom problém. ani si nemyslim, že je nutný mít třeba maso denně, zdaleka. a že ho to nehodláš učit? jéééžišmarja, no jasně, za těch pár měsíců mu tím určitě pošaháš celý stravovací návyky na celej život.
hovno, teď je prostě nějaká nouze, tak bych hledala, jak najít prostor na dítě.
o ostatním se nehodlám dohadovat. nikdo nemůže tvrdit, jak to ty děti nepoznamená, že je odstrčíš někam do ústavu, dyž sou přece lidi taky normální a nemaj žádný traumata. no tak vzhledem k počtu lidí, co potřebujou psychoterapeuta, těch, co potřebujou psychoterapii a nejdou na ni, žerou antidepresiva, nebo sou nějak vztahově blbě poznamenaný (závislost na druhejch atd), je bych řekla valná většina lidí. v podstatě spíš málokdo je v pohodě. a je tam samozřejmě tisíc jinejch faktorů, ale mám za to, že děcko prostě mámu v prvních letech potřebuje. a hodně. a neřikám, že s dětam není potřeba něco zažívat, ale že je špatně se jim nevěnovat a pak jim to "vynahrazovat" něčím speciálním. na to vám prostě děti serou. stejně je mrzí, že s nima nejste víc času a zoo o víkendu to nespraví.

@ladyhacek tak uvidíte, jak to pak bude od září. bylo by fajn, kdyby se synovi ve školce líbilo. ale často to taky bejvá tak, že dítě do školky vypadá, že hrozně chce, ale jakmile se z toho stane rutina, nelíbí se mu tam a nechce tam bejt....tak v tom případě bych to rozhodně nebrala přes sílu, a snažila se školku omezit. žádný, že si zvykne, i když první tejdny prořve.

jinak co jsem tam napsala, to byly prostě příklady. to už záleží na vaší situaci. já si právě myslela, že jsi ta, co doma pěstuje ve velkým a ještě si peče domácí. to teda smekám. jen jesi to není časově na úkor syna. opravdu bych hlavně chtěla hodně zapojit muže. já vim, že není zdravotně ok, ale snad může zvládnout i spoustu z domácích prací, který nejsou nijak fyzicky náročný, spíš časově. a třeba vařit nebo zahradničit může syn s tebou🙂

@normalnimatka stejne tak nemuzes nicim podlozit ty ta tva tvrzeni. Podle toho co pises je zrejme zbytek sveta traumatizovany casnym nastupem do jeslicek ci MS ci detskych skupin nebo jak se to vsechno jmenuje.
@ladyhacek z vlastni zkusenosti vin, ze jde predevsim o vnitrni pohodu matky. Pokud budes v psychicke pohode ty, bude i maly. Nastoupila jsem do prace u obou deti jeste nez jim byly dva roky a jsou naprosto v pohode a netrpi. Pokus si to nastavit v sobe. Jsi dobra mama a delas co muzes. A ano, sice se tu omilaji prachy, ale bez nich to proste nejde.

@normalnimatka Jo tohle je taky dobry pristup - pokud se diteti ve skolce nelibi, nechat ho doma. Jasne a az se mu nebude libit ve skole, taky si ho necham doma? Btw jsou dny, kdy se mi nelibi v praci, vcelku me stve, ze zamestanavetele to jaksi nezajima a neposle me domu. Odpust tu ironii, ale prijde mi, ze k tomu dnesni vychova speje. Myslim to, ze deti maji delat jen to, co sami chteji a neucime je zadne povinnosti a zodpovednosti.

@normalnimatka Dle tvého názoru by v některých státech museli využívat všichni pomoc psychologa 😀 Takto fakt není.

Jinak ja si fakt myslim, ze vic nez na kvantite casu stravenem s ditetem zalezi prave na kvalite toho casu. Ja mam treba nektere pribuzne v zahranici, vidala jsem se s nima od mala maximalne jednou za rok a pritom k nim mam uzasny blizky vztah, protoze ten cas s nimi straveny stal maximalne za to. Jsou to nejkrasnejsi vzpominky na moje detstvi - ty hry, ktere jsme hrali, rodinne vylety, ktere jsme spolu podnikali, i nektere zazitky z dovolenych s nimi.. Sedet cely den s mamou doma a povidat si s ni by me tezce nenaplnovalo, stokrat radeji vzpominam na dny ve skolce a jezdeni po vyletech s nasima o vikendech..
I proto jsem ted syna dala na dva dny dopoledne do miniskolky, protoze si myslim, ze ho to hodne obohati a da mu to zase jiny pohled na svet, ktery nebude mit ode me.. a ja ten cas vyuziju k uklidu bytu, zehleni a podobne, abych toho s nim mohla o to vic podnikat kdyz v te skolce nebude.

Nase materska je nejdelsi na svete, takze jsme o tolik lepsi lidi nez vsichni ostatni? Kdyz vidim a pisku vyhulovat a vykecavat se nektere matky, tak rozhodne zalezi na kvalite casu. Spojovani kopani dvouleteho ditete s praci mi prijde trochu prehnane

@ilonne souhlasím