Ahoj, od narození jezdila dcera ráda v autě, žádný problém, veselá. Minulý týden si ji brala švagrova do zoo a od té doby, kdykoliv vidí sedačku tak spustí děsný řev. Když ji do ní usadím, i přesto že se kroutí jako had, tak do chvíle je ticho když sednu za volant já... Když sedne chlap nebo vlastně kdokoliv jiný řev neustáva... A navíc jsem jediná kdo ji do toho auta dostane, chlapovi vyleze snad i na hlavu 🤦♀️. Nevíte jak pozitivní potivaci (hlavně jakou) jo přimět mít auto zase ráda? Švagrove jsem se ptala jestli náhodou se v autě něco nestalo (ať už třeba zatroubeni - zleknuti, nebo zda ji necvakla pásem) tvrdí že se nestalo nic nestandaentiho 🤦♀️ dceři jsou 2r
Děkuji za každou radu a zkušenost
Tohle vůbec nezní jako bojkot auta, ale jako rozjetá separační úzkost, kdy dítě není schopné pochopit, že sednutí do auta nenamená odloučení od matky...
Jak mluví? Jak rozumí? Chápe, když jí vysvětlíte, co se bude dít? (třeba kam jedete)
Jinak jo, když řeknu jedeme za koníkem tak je šťastná, žene mě ke dveřím, že už už... No dojdeme k autu, otevřeme dveře a začne pláč
@monars Můj syn třeba docela dobře zvládal situace "počkej na mě tady, já si tě zase vyzvednu tady", ale nezvládal "jedeš s dědečkem k němu domů".... později by teda i problém, pokud školka opouštěla zahradu, že odmítal jít. Ale u něj byl teda i problém s porozuměním, tak se mu to velmi špatně vysvětlovalo. Prostě mu vadila kombinace "cizí místo a bez mámy" - jedno z toho zvládal. Furt mi přijde, že pokud se dcera uklidní, když sedneš za volant ty, tak problém není v autě samotném, ale v nějaké ztrátě jistot ohledně toho, co se bude dít (máma je jistota, místo je jistota... a v autě najednou ztrácí obojí bez možnosti to nějak kontrolovat).
Co zkusit přebít negativní pocity, které má, něčím pozitivním? Třeba novou hračkou, kterou bude mít jenom v autě (např. plastový volant, co dělá zvuky, jako že taky bude řídit)
@monars Syn má dva a tři čtvrtě a taky nám chvilku bojkotoval auto, přitom jinak jezdí rád. U nás to teda spustilo to, že v autě usnul, vzbudil se tam a nevím, buď byl nějaký přeležený nebo prostě jen probuzení v "neznámém" prostředí, ale spustil strašný řev, nemohla jsem ho utišit a ani po půl hodině jsem ho nebyla schopná posadit a připoutat zpátky do sedačky. 🤦♀️ Normálně jsme ho s manželem museli přeprat a řval dalších 20 minut než jsme dojeli domů. 🙈 Po pár dnech už to bylo lepší, po měsíci pohoda. Dost pomohlo, že ho nechám odemknout auto, sám si pomáhá zacvaknout pásy, jakoby zavřít dveře od auta (zavírám já, ale on se jich dotýká a myslí, že zavírá sám 😆), manžel občas zatroubí (já tvrdím, že moje auto to neumí, tak jen občas řeknu tutú 😂). A samozřejmě mluvíme o tom, jak se těšíme tam, kam jedeme. Odpoledne ze školky bývá občas krize, ale řešíme netekoucí lahví a nedrobivou sváčou.