Batole dělá scény po příchodu zvenku
Ahoj,
muj 1,5 lety syn ma hystericke zachvaty pokazde, kdyz se vratime z prochazky.
Jakmile se zavrou dvere od bytu, tak zacne brecet, sedne si ke dverim a chce jit znovu ven.
Nekdy se mi podari odpoutat jeho pozornost jinam, ale vetsinou kazdy nas navrat zvenku konci dlouhym hysterickym placem, na ktery zabere az kojeni, pripadne uplatky krupkama.
Mate nekdo podobnou zkusenost, pripadne radu?
Zkousela jsem ruzne veci - nechat ho pohybovat se po dome, aby prisel do bytu sam, ale jakmile zaklapnou dvere od bytu,tak rev.
Tesim se na vase rady a tipy.
Ještě mne napadly takové ty pedagogické rady, že pokud už se s dítětem nějak dorozumíte, zkusit se ho zeptat, proč mu tak vadí, že je doma + co by podle něj pomohlo, aby nevyváděl. Nebo se zamyslet, co se po příchodu domů děje, co by mu mohlo vadit, a proč tak vyvádí.
U nás pomáhá uznat pocity a nechat dítko "oplakat ztrátu":
Jako např. "tebe to venku moc baví, nechceš být doma, brečíš, že už musíme na oběd..."
A vyjádřit pochopení.
Oni holt neumí ventilovat stres jinak než scénou https://psychologie.cz/pribeh-neschopne-matky/
Přeju pevné nervy a mnoho úspěchů
@kamste u nás tohle taky zabírá, pokusit se vyjádřit slovy, co cítí on, aby věděl, že mu rozumím, pláč pak velmi rychle opadne a je přístupný nechat si vysvětlit další plán dne. Někdy taky dost pomůže, když se může s objektem zájmu rozloučit, takže máváme mravencům na chodníku, kamínkům na záhoncích nebo plyšákům v hračkářství 😀
Meli jsme/mame to same se stejne starou dcerou. Neni to uplne pokazde, ale celkem casto po prichodu domu vyfikne mega super hysterak. U nas teda nepomaha nic, obcas se sekne tak, ze ji temer nemuzu vysvlect, jak se vzteky zmita. Vysvetlujeme atd, domluva je s ni normalne ok, ptz mluvi hodne obstojne, ale v tomhle pripade je vse spatne a vse marne, proste se zabejci. Takze pokud to nejde po dobrem a vysvetleni nezabere, tak ji pote ignorujeme, casto totiz az prehrava. Asi je to hodne i o povaze, nase potvurka dokaze byt hodne tvrdohlava a cim vic pozornosti, tim vic revu.
Dekuju vsem za vase zkusenosti.Dnes vecer jsme opet prisli s revem,ale pak dostal konvicku a sel zalevat na balkon a byl klid.Na "vcitovani" nejak nereaguje.Ale mozna se vcituju moc kratko.
@mamomu možná to není metoda pro všechny, každý jsme jiný, jde primárně o to, skutečně dítěti uznat, co ho trápí, ne jenom hrát divadlo, aby dalo pokoj. Například babička může říkat to samé co já, ale malý prostě pozná, že to nemyslí vážně. Taky mi to nefunguje, když jsem z nějaké scény fakt otrávená, prostě pokaždý člověk není empatická světice. V takovém případě mu řeknu, že já se zase zlobím na něj, protože já chci dělat to a to a momentálně kvůli němu nemůžu, pokud jsme sami, řeknu, že mu pomůžu brečet, občas se rozesměje, někdy urazí 😉 Děti holt nedodávají s univerzálním návodem....
asi to nebude váš případ, ale synek hodně vyvádí, když má hlad...jak je venku, tak je většinou zabavenej okolním děním, o jídlo si neřekne, a obvykle si to uvědomí ve vchodě,t akže vříská na celej barák:D většinou je než otevřu byt už tak dosranej, že mi jídlo odstrkává..... pak nezbejvá, než mu to vnutit násilím, a pak většinou změkne....cukr dopluje do mozku a najednou je normální....
jinak to přičítám vzdoru. syn má taky někdy problém se vším. nechce jít do vany, pak zas z vany, spát, jíst...a někdy s tím problém není, prostě jak kterej den.
Myslela jsem, že ani nebudu reagovat (syn má teprve 14 měsíců, takže to možná přijde), ale ta poznámka s konvičkou.... U nás se děje něco podobného nejen při návratu z vycházky, ale vlastně i při odchodu. Sice se ho ptám, jestli už chce jít ven a on mi to obvykle odkývá, ale jakmile ho posadím na přebalovák, začne hystericky ječet. Tak ho buď chvilku nechám, nebo když je to příliš dlouho, zeptám se ho ještě jednou, jestli chce jít ven. Obvykle to odkývá, že ano, tak mu řeknu, že přece musí být oblečený, což taky odkývá (sice silně pochybuju, že tenhle rozhovor roční dítě chápe, ale z nějakého důvodu to funguje). Pak se v klidu nechá převléct. Když přijdeme z vycházky, je to totéž - jakmile ho posadím na přebalovák, abych ho svlékla, začne jančit. Tak se ho zeptám, jestli si nechce jít hrát a zase je klid.
Pokud ho chytne hysterák hned za dveřma, máme výhodu zvířete v bytě, takže se ho okamžitě zeptám, kde je naše fena, on ji jde "zkontrolovat" a je klid. Možná že s tou konvičkou to bude spásná cesta - zkuste mu třeba dát "úkol", že jakmile přijdete, půjde zkontrolovat kytky atp. Držím palce.
@normalnimatka No jo, hladový chlap, to je tragédie... Ony měly prababičky pravdu s tím heslem krmte tu bestii. 😀 U nás už to taky začíná být vidět - je potřeba pořádně nacpat pupek a pak je mladý pán spokojený. 😅
Tohle presne dela moje skoro trileta. Jak je ted teplo,byla by venku porad. Beha po zahrade a vola mami, venku libi! Takze pak rve, ze jdeme domu. Odpadlo tim, ze je to teplo, to oblikani v zime, ale zase pro zmenu jeci po navratu. Venku ji musim nalakat na neco doma. Hracky, ze cekaji nebo ze mi pomuze varit. Nebo nejakou svacu nebo tak. Pak je to lepsi. Mam ted mesicni mimco, takze taky asi je to tim, ze vic vyvadi.
Tak mi to mame podobne, ale uz se to hura lepsi. Taky brecel kdyz jsme sli domu, ale nastesti ho to vzdy brzo preslo. Vzdy jsem ho lakala na jinou cinnost doma. Ted uz (za mesic 2 roky) jdeme nekdy i v klidu 😉 a to vetsinou, ze ho necham venku vyhladnout a ze uz ma hlad 😉 a nebo uz ma dost 😉 Drzim pesti at to co nejdrive prejde.
Ahoj,tak tohle prozivame s nasim dvouletym synem.Nechce z venku domu (i pres to,ze vysvetlim,jdeme na obed,prevleknout atd...) nic nepomaha.Jen vejdeme domu a je rev.Nechat ho vyplakat.Musim rici,ze ted se to po dlouhe dobe zlepsilo a uz to nedela.To chce cas a pevne nervy.
Musím sem jen napsat jak je to vtipný, jak to je všude stejný😂😂😂
U nás většinou není řev, chodíme jen na zahradu, tak to asi tak neprožívá. :D Ale něco obdobného je při otevření ledničky. :D Většinou mi pomáhá dceru nějak zapojit. TAkže třeba dvě věci v lednici přehodíme do jiné police a pak lednici zavřeme. A dobré. Kdybych hned na ni vyjela, tak by vlastně vyjela taky.
Ovšem jsou věci, přes které nejede vlak. Např telefon. Když jí ho s dobrou půjčím, tak se ho nechce vzdát ani za nic. Takže raději telefon vůbec nedávám, není to hračka, snažím se ho před ní i nepoužívat (aspon člověk nelustruje ty "fejsbůky"). :D
My to měli podobné - a nejen s procházkami, ale i jinými činnostmi typu koupání. Nejdřív řev, že nechce ven / nechce se koupat / …, pak dobrý, a po návratu / při vyndavání z vany / … zase křik. V některých situacích to bylo třeba z nevyspání, že dítě bylo protivné na všechno, jindy pomohlo nějaké odpoutání pozornosti. Taky jsem hodně v ysvětlovací, takže vždy jsem zdůvodňovala a vysvětlovala, ale ani to někdy nezabralo, takže prostě řvoucí dítě doma a čekat, až záchvat pomine ☹. sousedka má něco podobného s holčičkou, je hodně nesmělá, konzervativní, nesnáší změny - když jdou ven, brečí, že jsou tam jiné děti, při odchodu pláče, že si s nimi ještě chce hrát... U nás to už přestalo - pokud teda syn (letos mu budou 4) nebyl do činnosti extremně zabraný a nechtěl ji opustit, ale svého času to byl vcelku záhul. Díkybohu to nebylo trvalé a byla to opravdu jen nějaká fáze, která jednoho dne skončila. Takže bych k tomu přistupovala takhle, ať úplně nezešílíš 😉. Co se rad týče... tak pokud to jde a nevadí to jinému programu či režimu, tak třeba zůstat venku déle. Před návratem domů zkusit dítě navnadit na něco, co je doma, nebo odpoutat pozornost (jídlem, nějakou činností, hračkou?). Ale jinak si stát za svým - už je potřeba se vrátit, zítra přijdeme zas, te´d už musíme domů na jídlo / spinkat... Dítě se s tím akonec popasuje 😉.