Akční batole. Jak jej zvládáte?

Já mám zkušenost, že kluci zlobí dělají lumpárny když se nudí.
Ano každý je jiný, má jiné zájmy.
Ale nikdy jsem neměla vysypané květináče.
A joo chodili se mnou na WC, protože chtěli.
Vše dělali/dělají se mnou, obalují řízky.. ano je tam bordel, ale jde korigovat a vím co dělají a jsou pod dohledem.
Starší 9 let, mladší 6.
Starší vydřel u činnosti 10-15 minut a ještě se mnou, mladší si i hodinu sám kreslil.
Chce se hrabat v hlíně fajn dej mu na deku květináč ať si zkusí zasadit kytičku, ať si jí zalévá...
Dej mu důvěru a důležitou práci aby se cítil významně.
Stanov přesný režim, nám to pomohlo.
Od 9-10 ven, každé úterý tvoříme, pohádka od 11-11:30 organizovaná činnost.

@ladyhacek troufám si tvrdit že takové dítě nemáš, neznáš. Kreslení 15 min? Ty jo, to neznám ani se starším. Dvouleťák u toho vydrží přesně 3-5 čar. Takže se to déle vytahuje než on kreslí.
To, co píšeš že mám udělat jsem samozřejmě zkoušela 😅 hlína byla po celé terase a voda skončila na polstrech. Tím dvouminutová aktivita skončila a on odchází škodit dál 🤷🏻‍♀️ otrhat mi zelená rajčata, podupat jahody, utéct na ulici… to všechno se děje v řádech sekund, jednotek minut. Neexistuje okno kdy by ho člověk mohl pustit z očí. Kdyby si uměl kreslit 15 min v kuse, tak to je o něčem jiném.

Určitě se nedí, ale já mu přeci nemůžu dělat program minutu po minutě. I kdybych tu jela dvě hodiny jak fretka a měla činnosti naplánované a připravené, tak se stačí otočit, převzít něco u kurýra, vzít telefon a nová škoda je zase na světě 🤷🏻‍♀️
@shirilka jo, ty zníš že o tom něco víš 😆🤯 každý kdo ho na chvíli viděl, tak nechápal

Jo,tohle znam moc dobre. Syn byl takovy a je stale. Nikdy nechodil,rovnou behal. Vsude vylezl,skakal,delal bordel. Potreboval se vylitat. Hodne veci delal se mnou,rad mi pomahal. To byli fajn na to,ze jsem ho mela pod dohledem. Byl ale prvni a tak jsem mela jen jeho. Ve 4 letech ujel pres 10 km na kole a sel klidne hned skakat na trampolinu. Ted tedy zjisteno,ze ma ADHD.
Ve 2 letech se mnou usel kilometry,najezdil se na odrazedle apod. Kdyz se narodila dcera,tak jsem neverila vlastnim ocim,ze lezi v klidu a pozdeji,ze si hraje s hrackami a kdyz ji nekde necham,tak ji tam i najdu. Syn byl opak,zivi je doted. Je to na budku. Nekoho to prejde,nekoho ne.

Syn je také velmi živý a nezastavitelny. Od jeho 20 měsíců chodíme na program Play Wisely a světě div se, nyni ve 2 letech a ctvrt se dokáže soustředit i 25 minut. Opravdu to moc pomohlo. Venku je to střela, ale při "učení" se soustředí, prohlíží a popisuje se mnou knihy. Od 18m také chodíme na kroužek senzory play. Ze začátku to byl boj, nyní vydrží hodinu. Je to o cviku a našich nervech.

Běhá mi tu třetí kousek podobného ražení. 😁😁😁 Občas je to na mašli. Dcerka byla živá, upovídaná, chodila týden, od té doby běhala, pořád v pohybu, v roce a půl zrušila odpolední spánek a neusla dřív, než v deset večer. (To jí zůstalo, je jí devět). Klidové aktivity ji moc nebavily, ale zase na druhé straně ani nikam moc daleko nedošla/nedojela na odrážedle. Uplně moc nezlobila nebo že by dělala nějaké lotroviny. Sama si nepohrála deset minut. Nejlepší hračka trampolína, klidně skáče dvě hodiny v kuse. Pak se narodil syn. Takové zlaté spavé miminko, než si v sedmém měsíci stoupl a odkráčel podél postele. Od té doby masakr. Přesně, jak píšeš. Pořád pořád pořád něco. Nonstop v ostražitosti a stejně neuhlídám. Nutno říct, že jsem mu musela dát důvěru, že spoustu situací zvládne a nezabije se. Opravdu dával bacha, aby např. neskočil pod auto (ale zastavil těsně na hraně chodníku), odmalinka neúnavný chodec. Lezl do výšek, ale dával bacha, aby nespadl. Kolikrát na mě dívali lidi kolem, jestli vím, kde mi visí dítě a jakto, že jsem v klidu. Ve třech letech dal pět km procházku (bez denního spánku). Na odrážedle pořád někde vepředu. Ve školce pořád nejzlobivější (dělal si věci po svém, pořád někde spěchal). V září jde do školy. Padlo podezření na ADHD. A do toho neplánovaně třetí koumák, kterému jsou teď dva. Je klidný, umí se zabavit sám nebo i se sourozenci. Taky všude leze, ale bacha si nedá. Je takový mín obratný. To období bylo nejhorší mezi rokem a dvěma (nespustit ho z očí). Ale venku to je o nervy stále. Neposlouchá, abych měla oči i na hlavě. Ty dva starší spolu pořád soupeří o moji pozornost, závidí si nos mezi očima, pořád jsou v sobě. Sourozenecká rivalita až hrůza. Ten nejmladší na ně začal dorážet. No co jsem chtěla říct, vydrž, buď to postupně přejde a dítko začne trošku polevovat a víc se chovat jako člověk (vidím to u nejmladšího) nebo mu to zůstane (prostřední).

Holky, ani nevíte jaký balzám pro mě je to celé číst.
Ano, to všechno je přesně můj syn. Před pár dny jsem se manžela odhodlala zeptat, jestli si myslí že to bude někdy lepší. On mi řekl, že si myslí že ne, že bude naopak hůř 😀 a já si fakt reálně říkám, jestli je možné se z toho nezbláznit 😖

Jinak u nás ho na chvilku zastaví aspoň čtení, to miluje. Taky sensory play, on má vůbec obrovskou potřebu pořád něco patlat. Taky zbožňuje vodu, ale v té je opravdu neřízený. Ale když má lekci plavání (chodí od miminka), tak perfektně spolupracuje s lektorkou a poslouchá.

Díky za všechny sdílené situace, v každém příspěvku ho poznávám a to spolusdílení je fajn. Okolo nás jsou jen samé hodné holčičky a klidní kluci, tak jsme všude jak ufoni

15 minut kreslit né, to jsem psala o mladším. Starší 10-15 minut > dělat něco se mnou s ním bylo nejjednoduší posadit do kočáru, kde neseděl ale stál a jeli jsem na procházku, tam viděl zvířátka, na vesnici jsem toho měli fakt hodně-koně, ovce, kozy, nutrie...
Když staršímu bylo 3,5 let utekl mi na silnici já s malým v kočárku, nechat jsem ho nemohla tak jsem běžela s kočárem a on za rohem až na druhé straně silnice (ale šel po přechodu)
Otrhal mi a ojedl rýmovník zakousl se do orchideje, ale hlínu u nikdy nevysypal, hodně jsem trávili času venku, na pískovišti a u zvířátek to bylo jediné kde starší (s ADHD vydržel) U všeeho vydržel 10-15 minut, ale je se mnou > takže jsem 10 minut vařili, pak 15 minut stavěli lego, pak jsem museli ven, pak jsem dovařila ... spal půl hodiny po obědě .... Ale zvládli jsem to, spolu. Zkus se napojit na své dítě zjistit jak se cítí, co by chtěl jak vidí svět, najít něco u čeho vydrží- může to být i obyčejná věc - vytahovat kapesníčky, mlátit vařečkama do hrnců...Od cca roka, dostával syn záchvaty > neurologického původu, když jsem mu něco zakázala, když něco nemohl tak začal tak brečet a vztekat se, že modral a přestával dýchat > neuměl zpracovat ty emoce v sobě - takže já jsem si taky užila > rozhodovat se zda ho nechám olizovat odpad.koš nebo ho odtáhnout a doufat, že mi nezmodrá ....
Každý si musí najít svou cestu, ale o speciálních dětech si torufám říct něco málo vím. Učitelky sjem učila jak mají jednat s mým synem, ADHD, a znám i jiné ADHD děti i s vývojovými poruchami, děti s PAS.
Ptala sjem se na radu, zkušenost tu jste dostala.

@ladyhacek u nás se taky ze vzteku modralo až omdlívalo. Já už jsem to nějak vytěsnila, teď jsi mi to připomněla. Vztekala se takhle dcera, mírně hysterická zůstala. Syn to zkusil asi jen dvakrát.

@ladyhacek Jojo, díky za zkušenost. Radu tu asi nehledám, spíš vzájemné sdílení toho, jak to ostatní mámy zvládají, protože je to extrémně vyčerpávající.
Nevím, jestli se chápeme, já nemám dítě ani s PAS, ani s ADHD, tím jsem si dost jistá. Jen je prostě akční a brutálně rychlý a u ničeho nevydrží ani pět minut, natož 10-15 min jak píšeš ty. Neříkám, že jsi si s dětmi neužila, ale podle toho co píšeš je naše situace hodně rozdílná 🙂
(kdyby mi v kočáře chvíli vydržel, bylo by to super, jenže on v něm bohužel nevydrží, všude chce chodit - spíš běhat, pěšky a sám, bez ruky. Což je někdy dost o nervy...)

ano, jen jsem chtěla podotknout, že vím jak je to náročné