7měsíční holčička je na mně závislá

@ucminka Ahoj. Já to tak nemám ale připomíná mi to starší holčičku švagrové. Taky pořád jen u maminky, jinak pláč, švagrová si nemohla zajít ani na záchod, malá jí kopala do dveří a hystericky řvala. Když hlídali prarodiče běžně celý čas prokřičela. Hodně úzkostná a stydlivá je pořád. Má skoro čtyři roky ale kolikrát mě ani nedokáže pozdravit, když se vidíme, schovává se za maminku. Ve školce si zezačátku nehrála, jen se držela za ruku babičky (je tam zároveň učitelkou). Celý den se prý od ní nehnula a to trvalo skoro rok. Ostatní děti lítají po venku, ona stojí vedle učitelek a dívá se.

Byla taková od narození, aspoň to tvrdí příslušná půlka rodiny, problém je ale podle mě je i v tom, že švagrová jí v tom všem ustupovala. Mě docela mrzelo že ani mě, ani manželovi ji nedali pochovat, poprvé jsem ji držela v náručí až když měla půl roku. Manžel je její kmotr a přitom v náručí ji měl jen u křtu a až pak o mnoho měsíců později. Chápu že každé dítě je jiné, ale fakt si myslím že se musí i trochu otrkávat a zvykat. Momentálně mi přijde, že stav je takový, že malá začne plakat a všechno si vyřve pže švagrová prohlásí že je citlivá a musí se jí vyhovět aby neměla trauma. Jako že skoro čtyřleté dítě mi neodpoví ani na pozdrav a ignoruje mě a nikdo jí nepřikáže ať pozdraví? Mě přijde že už by měla vědět že něco se prostě musí. Nedávno mi vyprávěl tchán jak malá spadla a bouchla se a začla plakat, chtěl ji utěšit a v tom se přihrnula švagrová se slovy že ona je matka a ona utěšuje, tchána odstrčila a utěšovala ji sama. Se pak nikdo nemůže divit že děcko nesnese nikoho kromě maminky.

Tuhle tirádu jsem sem vypsala jen pro to abych ilustrovala, kam to může zajít a že z toho opravdu vyrůst až tak snadno nemusí. Takže bych řekla chovat, ale zároveň otrkávat a otužovat 🙂 Dát pochovat jinému, když začne dítko plakat, utěšit, ale za chvíli zase vrazit někomu jinému a tak... Neříkám nechat vyřvat, to ne, ale postupně ji navykat na jiné lidi.

No je ji 7 mesicu... koho jinyho by asi tak mela chtit? Nenechala bycg si nic nakukat a naslouchala svemu diteti. Ted je vd veku, kdy muze mit separacni uzkost a nejake otuzovani a zvykani by nicemu neprospelo. Tvoje dite jeste nedozrala do faze, kdy te jiz tolik nepotrebuje.

@ucminka Jo a zapomněla jsem se zmínit, že tady ti taky každý řekne něco jiného 🙂

@ucminka Ja mam tiez dve deti - syn bude mat 5 rokov a dcera o tyzden 5 mesiacov a zaciatky sme mali hooodne podobne s tvojimi.
Dcera chcela byt len na prse,inak ani nespala. Prve tyzdne bol rekord ak ju mal manzel na rukach 5 minut, nemohla som sa od nej pohnut. Do toho syn nemocny, ja som sa mu nemohla venovat, mala (a este mavam) vycitky ze nanho nemam cas. Syn ma sestu moc rad, no odmietal mna, tak som z toho bola neatastna a aj som si poplakala.
Postupom casu sme si ale nejako zvykli na nove okolnosti. Dceru nosim v nosici a len obcas v kociku, spi s nami v posteli, kojim na poziadanie, cez den mi castokrat spi 2 hodiny na rukach pri prse, ked polozim hned je hore.
Vecerne zaspavanie u nas - malu nakojim poleziacky a potom si pri nej este polezim kym mi dovoli odist.
No vsetko sa meni...uz sa mi podarilo ju uspat aj v kociku na terase, vydrzi sa zabavat aj s manzelom. No s cudzimi nechce, tym ze mame obaja s manzelom rodicov daleko tak si nejako pomahame sami.
Postielku mame, no je z nej odkladaci priestor, dcera v nej este nespala...co uz. Mala som ine predstavy, rada by som sa v posteli rozvalila a pohodlne vyspala, no poviem si, ze ved i to ma niekedy caka... Ci nie?
Chapem a uplne rozumiem tym.pocitom, ze co tej dcere chyba, ze je taka..no ja som to tak prijala, ze mam kontaktne dieta a snazim sa si to uzivat.
A mam aj uzasneho manzela, ten sa velmi venuje synovi, tak sme si to zatial takto "podelili" 😉

@izz76: dakujem...vidim ze nie sme jedini co to tak maju 😉

Vyřvat asi ne,to je moc malá,ale pomalu a opatrně se závislosti zbavovat,budeš trpět nejen ty, ale ve finále hlavně ona. Asi bych to viděla na postupné vzdalování, nejdřiv třeba dvě minuty sama, dát jí nějaké pěkné hračky, aby se zabavila, a pak ji pochválit, i když bude plakat (dvě minuty vydrži každé dítě a nic se mu nestane). Pak to třeba o další dvě minuty prodloužit. Hlavní je nepovolit, nezlobit se, chválit, neslevit ani o píď. Bude to těžké, ale pro dobro a pohodu vás obou.

@arwen_arina rozhodne nesouhlasim. Dite jedna v ramci svych potreb a neni nutne jej preucovat. Moje dite-do roka v podstate jen u me, ani nechtela byt v kocarku. Vzdy jsem v tomto smeru vyhovela jejim potrebam (pozor nezamenit s ,,dovolila jsem ji vse"!). A dnes? Samostatne, pohodove dite, ktere me necha naprosto v pohode si uklidit, uvarit, zarelaxovat... Takze o tom, ze bych byla otrok, nemuze byt rec. Avim, ze to tak maji maminky dost casto jako ja. 🙂

to jsou nejhorší rady. Nikdy bych nenechala dítě vyřvat.

@ucminka mám dvě dcery. Starší je extrémní citlivka, která na mě visí. Mladší má těžkou dysfázii, takže středobodem světa jsem opět já. Je jim 7 a skoro 9 let a mám je za zadkem pořád 😀. Občas je to vyčerpávající, ale když se ke mě přitulí a řeknou, že mě mají rády ... 😍 vše vynahradí.

Každé dítě je jiné. Někdo bez problému odejde s cizími lidmi, baví se všemi ... Jiné dítě se nehne na 2cm od maminčiny sukně. To co platí na jednoho, neplatí na druhého. Ale mohu tě ujistit, že časem se to bude zlepšovat.

Je ji 7m, ma treba obdobi separacni uzkosti, nase do 9m chtela byt porad v me blizkosti, ted v 18m i driv uz byla pres noc u nasich a bez problemu... zalezi jak dalsi veci bude snaset, co ji bude vyhovovat. Jsi doma, tak ji proste dej tu peci;))

9 měsíců jste byly pořád spolu a teď ji chceš osamostatnit, je to miminko závislé na mámě, tak co furt po těch maličkých všichni chcete.

Doporučuji pořídit šátek nebo nosítko. Budete mít volné ruce, můžete se věnovat i druhému dítku a miminko se nabaží kontaktu 😉

@ucminka
Já jsem nad tím ještě přemýšlela a jen jsem ještě chtěla upřesnit svoji odpověď - zatím je vaše dítko malé, takže bych to nějak nehrotila, nosila, chovala... ale řekla bych že je potřeba se včas probrat a "nezamrznout" na celé roky v určitých návycích a nevytvořit si z nich normu.

Šli jsme nedávno neteři popřát k svátku - odmítla mě i manželovi podat ruku a vzít si dárek. Nikdo z rodičů jí neřekl, že je to neslušné, že už je dost velká, nebo něco, cokoliv, nechali to plavat, jen se usmívali. Já jsem v bezradnosti dala dárek švagrové ať jí ho dá později, manžel ale řekl, že jí ho nedá, pokud si ho sama nevezme. Chvíli kňourala za pohoršených pohledů švagrové (jako že je manžel krutý a podobně) a pak si pro něj malá - světe div se - přišla. Čili, ono by to šlo, jen kdyby ji rodiče neofukovali jak skleníkovou kytku a nenechávali ji v těchto stereotypech. Nechápu, jak si představují, že začne chodit do školy, tam se s ní nikdo malovat nebude že je "citlivá", to je na nejlepší cestě být chudák třídy.

@alkuska podla mna je pravda co pisete...no ide o to o ake stare dieta sa jedna.
Nasmu synovcovi (2 roky) tiez jeho rodicia nic nepovedia, nevedu ho, on chudak nema odkial vediet co je slusne, co sa patri a co naopak nie. Tiez mava svagrova pohlady. Dokonca sa aj urazila a menej so mnou komunikuje odkedy som ich syna u nas doma okrikla ked tahal dlhe zaclony a jeho rodicia mu nic nepovedali. No to je ina tema.

Kazdopadne 7-mesacne mimi este svoje zazemie a istotu potrebuje. A najvacsou istotou je matka 😉
Ja som za to vdacna 😍

Já bych s ní byla co nejvíc v kontaktu s jinými lidmi, ať si zvyká na jiné nejprve v přítomnosti maminky a pak postupně nechat pochovat, atd. ale nenutit.
@alkuska
Mimo tuto debatu - já s Vámi tedy naprosto souhlasím. U starších dětí by měli takto rodiče zasáhnout. Dle mého to ani není o překonávání sama sebe u dítěte, ale o nějaké domněnce a ve výsledku postoji rodičů.
Máme podobné známé, se kterými tedy máme více zážitků.
Jednak neustále tvrdí, jak jejich dítě není kontaktní a když se s naší malou honili a naše jejich objala a ono překvapeně vypísklo, matka naši malou hned odstrčila a s patřičnými uklidnujícími komentáři tu svou brala do ruk, takže v děcku vzbuzovala pocit bůhví jak mu nebylo objetím ublíženo. Za týden jak u nás byli jenom s tatkou, ten to neřešil, řekl malé, po stejném věci, že je to v pohodě a at si jde hrát a za chvilu už se po sobě spokojeně žmolily holky obě a o nějaké nekontaktnosti nemohla být řeč.
Ještě mne zaujala i jedna ukázka, kdy si daná matka stěžovala na svou příšernou tchyni která terorizovala jejich dceru s tím, že jí chce spapat nožičku...malá samozřejmě začala natahovat, matka ji v tom akorát podpořila a teď vykládá všude kolem, jak jim tchýně zavařila na psychózu ze slova papat. No jenom jsem koukala - podobně jsme to zažili i my a stačilo vysvětlit malé (podotýkám, mají už obě holky dva roky), že je to legrace a zasmát se a teď má naše malá největší srandu, jak papáme prstíky u noh, atd. - prostě normální dětské srandičky...
No je toho více i v našem okolí, takže začínám zastávat názor, že postoj rodíčů - prostě nechat a jenom koukat je opravdu jednoduchý a bezpracný, ono ve výsledku to dítě totiž jsou jaksi donuceni "vychovávat a ukazovat jim jak svět funguje" ostatní lidé, prarodiče, návštěvy, atd, pokud dítě tedy nehodlají ignorovat. Jakmile jsem si toto uvědomila, tak pokud se to netýká zásadně i naší malé, tak se odmítám jakkoliv zapojovat do řešení situací, ačkoliv je mi toho dítka líto - ale energii na vysvětlování budu čerpat radši pro vlastní dítě a nehodlám nikomu suplovat rodiče.

@kihan souhlas ve všech bodech🙂

@verinikki Jj, přesně tak. Taky máme zážitky kdy jsem byla na rodiče dotyčné holčičky pěkně naštvaná za "bezohlednost nevychováváním" a aroganci hlavně jejího tatínka s tím spojenou. Ale myslím, že příklady situací co jsem uvedla stačily jako varování, že chovat a vyhovět potřebě být s maminkou ano, ale zase to musí mít nějaké meze u staršího dítěte.