4leťák nechce zdravit

@andys Je to úplně normální. já bych ho nechala žít, do dvaceti to dělat nebude... Upřímně se mi jako dítěti zajídalo, jak jsem musela na povel zdravit a byla to div ne otázka života a smrti. A přitom jsem nevěděla proč, kolikrát jsem ty lidi ani neznala.

Můžete si promluvit o tom, proč se vlastně lidi zdraví atd., ale nevím, jestli to bude schopný ještě pochopit (resp. nejspíš ne).

Resim naprosto to same! U stejne stareho ditete. Snazim se tedy vzdy vysvetlit, ze je to slusne, ze ji ostatni taky zdravi, ale nezakazuji nic apod. Ale spis mam vypozorovano, ze dcera nema problem pozdravit na ulici, to zdravi naprosto kohokoliv a jako prvni, ale jakmile prijdeme nekam do uzavrenejsiho prostoru, a o to vic kdyz ty lidi zna, je problem.... pevne verim v to, ze je to jen otazka casu. Ale taky je mi to dost neprijemny.

Mame taky 4leteho syna a to same, proste nezdravi. Hrozne me to stve, snazili jsme se mu to vysvetlit, proc se zdravi, ale zatim marny. To same doma, treba rano, vsichni si reknem dobre rano a on jen kouka a bud se tvari jak totalni neandrtalec nebo se usmiva pod fousky s vyrazem, mam vas na haku. Uz jsme zvladli aspon skolku, s pani ucitelkou je uz ochotny se rozloucit, ale treba sousedka ma blby kecy, pred nim, takze je mi uplne jasny, ze je to spis kontraproduktivni. Snad z toho vyroste, je mi to strasne neprijemny, ale musim to brat jako dalsi vyvojovou fazi.

Recept mám, nechat ho být. Je z toho zbytečně velký problém a on to ví. Každý rozumný dítě, který má slušný rodiče, co zdraví, se to naučí taky. Ale ne na povel. Vypust to. neřeš. a bude to ok.

@andys
Já to teda vůbec neřeším. Jdu jim příkladem, zdravím sama. Dcerka už se někdy chytá, někdy ne. Syn zatím ne, ale svět se nezboří. Určitě bych kvůli tomu dětem nevyhrožovala. A úplně mi vadí jedna paní ve školce co div nepohlavkuje svoje dítě, když hned nepozdraví všechny co přijdou do šatny.. Myslím, že pro dítě jsou to zkrátka cizí lidé a časem do bodu automatického pozdravu dospějí, pokud budou mít vzor v rodině.

Kdyz nasi reknu - pozdrav pani, tak nepozdravi a je ticho. Neskacou na povel. Nevsimej si toho, nech ho a zacne sam. Nase se cizich boji, nechce s nima mluvit, vyjimka jsou starsi lidi, to si nekdy s nima chce povidat, asi vyciti kdo je hodny a kdo ne

Občas to řešíme ve skupině autistických dětí, protože pro ně je zdravení obvyklý problém. Abych pravdu řekla, až při těchto diskusích jsem si uvědomila, jak je to zdravení vlastně nepřirozené, až absurdní. Když si vezmete, že to dítě má promluvit (a dokonce by mělo jako promluvit jako první!) k člověku, kterého třeba ani moc nezná a ještě navíc by mu mělo rovnou něco přát - i když jej vlastně nezná..
Těžko těm dětem vyčítat, že tuto logiku nepobírají a může jim to být vyloženě nepříjemné.
Dejte tomu čas, aby si na to syn navykl (právě třeba z Vašeho vzoru) - jiná cesta by zbytečně páchala škodu.

U nás pomohla vychovna teta, má v práci papoušky a my se na ne občas chodíme dívat, přišly jsme a dcerka nic, já na ni nezapomnělo jsi něco a teta tak zpátky a znova šla asi 5x než pozdravila a pak byla vpustena k papouskum, od té doby nezdravi jen když je nafucena a chce provokovat, to na ni občas zabucime a panc nechce být za kravicku obvykle se zas odfuci a je klid, ale je fakt ze ten sprajc přišel okolo 4 roku a drželo se ji to par měsíců a člověk mohl do ni hucet horem dolem a nic

Moji kluci 4 a 5 let taky nezdraví. Starší proto, že se stydí, a mladší proto, že po starším všechno opakuje. Ve školce trvalo 3 měsíce, než začali zdravit, a to jenom, když je tam jejich učitelka. Když je tam některá z jiné třídy, už je zase problém. Pozdravit třeba sousedku, neexistuje. Vysvětluju jim, proč by zdravit měli. Někdy je dopředu upozorním na to, že jdeme někam, kde je vhodné pozdravit. Ale rozhodně je do ničeho nenutím. Nejhorší je podle mě, když někdo dítě pozdraví, čeká odpověď a rodič na něj spustí: “Tak pozdrav přece!”

Pro mě je zdravení také velmi důležité, připadá mi to jako důležitý projev respektu k okolí. Moje děti jsou hodně stydlivé. U nás pomohlo mluvit o tom, co vlatně říkají (že někomu přejí dobrý den), a upozornění, jakou radost lidem tím přáním udělali. Spousta lidí se usmívala, děkovala, přála jim také. Děti si toho začaly všímat, často hlásily, že jim někdo poděkoval, usmál se, odpověděl, začalo jim to dělat radost. Syn dneska zdraví hodně často, mnohdy úplně cizí lidi na ulici. Má radost, když se usmějí a odpoví mu.

Bože můj, tohle období si pamatuju moc dobře u sebe, prostě jsem se styděla a čím víc se do mě hučelo, že musím pozdravit, tím to bylo horší. Hlavně babička tím byla úplně posedlá, když jsme šli v neděli do kostela, musela jsem se tam vítat se všema babkama, já je neznala a ony na mě dělaly cukrbliky a babička pořád jen: No tak Eli, jak se říká? Musíš pozdravit... A když jsem to ze sebe nevymáčkla, následovala vždycky cestou domů přednáška. Naši to naštěstí nehrotili, nechali mě vždycky rozkoukat, na přivítanou jsem moc nezdravila, na rozloučenou už jo, to jsem i ruku podala, případně se nechala olíbat, už jsem byla vedle toho člověka otrkaná. Dneska jsem naprosto normální, celý život pracuju s lidma, zdravím fakt všechny, i ty co vůbec nemusím a ráda konverzuju o úplných banalitách. Prostě jsem se styděla a jediné co to chtělo, bylo nechat mě být.

Nechala bych dítě ke zdravení dozrát. Ony ty děti mají důvody k nezdraveni, stydí se přes cizími lidmi, jsou nejisté.. A maminka by je měla láskyplně vést prikladem ne je trestat a ponižovat! I okolí usměrňovat ( jako mě dítě někdo ponížit tím, že ho tituluje ostuda..wtf?!) tím, my se zdravit učíme!
Přijde mi ta touha matek po zdravení u dětí jako demonstrace své výchovy, dokázat okolí, jak je dítě vychované.. na to bych se vyprdla velebnosti..

Hele já mám 6-ti letou a má s tím taky problém. Ne proto, že by to dělala naschvál, nebo byla nevychovaná, ale je opravdu hodně stydlivá a strašně nerada komunikuje s "cizími" lidmi. Když jí na to připravím, například před vstupem do ordinace doktora, tak pozdraví krásně, ale vidím jak je z toho chuděra v nervu. Taky mě to štve a je mi kolikrát stydno, ale příčí se mi ta divadla našich rodičů a prarodičů: Jak se říká? Ty jsi zapomněl zdravit? To je ale ostuda.... Tak jí zpětně říkám, že měla pozdravit, ale víc to nepitvám a nelámu to z ní, snad k tomu jednou dospěje sama.

I podle Matějčka je zdravení při příchodu jedna z nejtěžších sociálních dovedností. Vemte si, že dítě někam přichází, někoho potkává, rozkoukává se, sleduje, co se děje a najednou má pozdravit. Při odchodu je to už jednodušší. A kolem těch 4 let se dítě začíná stydět, zatímco třeba ve 2 mluvilo s každý, teď už ne.
Pomůže to moc neřešit, u nás i pomáhalo dopředu v klidu upozornit, např. teď příjdeme do třídy a mělo by se pozdravit, támhle jde paní sousedka a pozdravíme ji. Takový to peskování dítěte (pozdrav!, neumíš pozdravit! Nahlas, není tě slyšet) mi bylo nepříjemný jako dítěti a je mi nepříjemně i teď, když to dělá nějaký rodič přede mnou, abych jako viděla, že oni se snaží mít vychovaný dítě.

Ok, diky za odpovedi. Zamyslela jsem se nad tim a myslim, ze v tom s manuellem asi misime uğrat paru a doufat, ze se to podda. A to ze mame v danou chvili, ze nase dite je nevychovane, na to si budeme muset zvyknout. Diky za reakce!

@betelgeuzz Kdo to je ten Matejicek? (sorry, ziju mimo CR).
Me spis vadi, ze nepozdravi ani pre prichodu do skolky a tam to zna stejne jako svaj domov 🙂. Ale jak pisi vyse: uberem paru.

@drakenn Neponizujem, to vubec! spis diskutujeme. A nebo spis jsme do nej huceli 🙂, pac nam na to mikey neodpovidal. Ale jak pisu vyse: uberem.

@malinkaelinka 🙂 jojojo, ty babicky. Ja nesnasela to libani 🙂

@rajecka Jak to delas se mi libi. Musime to my dospelaci zkousnout a doufat, ze ten cas opravdu uzraje. 🙂

@jannaaa Diky za zkusenost!

@andys jeden z nejvyznamnejsich ceskych detskych psychologu. Zemrel v roce 2004.

@ivular Jojo, neni na skodi si ty nase "zajety vzorce toho co se ma a musi a naopak nemusi" trochu rozebrat a popremyslet o tom. Daly jste mi input a opravdu to necham byt - s tim ze to musime zkousnout my. Sice necde ani tak o prani hezkeho dne, ale proste nase dite s cizima lidma (a to jsou pro nej i nasi mili sousede) bavit jen tak nebude. Tak nemohu ocekavat, ze se otoci o 180° kvuli tomu ze to zrovna TED chci JA 🙂. Diky! Mej se a Hoden uspechu v praci 🙂

@bayt Mas pravdu! Diky

asi by mi to taky bylo blbe jako ze nevychovane deti taky nemusim ale take bych nechala byt je to takova ta prvni detska puberta a zkouseji kdyz uvidi ze se cely svet netoci kolem nich a ze jim porad neodmlouvame tak snad se to zlepsi 😉

Dcerka je sice mladsi, ale po obdobi zdraveni nahlas prislo take obdobi studu. Namisto slovniho jen mava. Hlavne ze alespon reaguje (pozdravit, poprosit a podekovat povazujeme za samozrejmost). Snad to zase prijde.

@andys jak už je napsané, Matějček je dětský psycholog, napsal i několik knížek, tady jsou z jedné pěkné výpisky https://www.modrykonik.cz/blog/reruna/article/co-kdy-a-jak-ve-vychove-deti/
Ono i v té školce, kde to zná, je pokaždé něco jiného. Kdo je dneska ve školce, s čím si děti hrají, co dělá paní učitelka - a do toho by si měl vzpomenout, že má pozdravit. Můžete si o tom zdravení doma v klidu povykládat, zahrát si třeba na školu a ukazovat, jak se správně chovat, najít si nějakou pohádku o zdravení, jsou i různé knížky pro děti, kde se vysvětluje "společenské chování".

Tohle jsem měla já jako dítě. Jsem od mala introvert. Před cizími lidmi jsem se strašně styděla, buď jsem se schovala do kouta a nebo klopila zrak k zemi. Proste jsem ani nepipla před sousedy nebo u doktora. Sousedům jsem se radši z dálky vyhýbala nebo schovávala, jen abych nemusela pozdravit. Až časem, když jsem na to měla rozum, jsem začala zdravit. Ale vydrželo mi to fakt dlouho, možná do 3.tridy.

Taky s tím celkem bojujeme, začal se stydět. Pomáhá předcházení - když zastavíme před školkou, v klidu ji poprosím aby při vstupu dovnitř pozdravila. Že pak si všimnou že přišla, také ji pozdraví a že pro mě je to důležité. A v pohodě pozdraví. Když zapomenu přes vstupem "připomenout" tak většinou nepozastaví, ví že má zdravit, ale myslí na tisíc věci a prostě na to zapomene.