4letá dcera nepozdraví a není možné ji k tomu donutit

@haninka Ahoj, zaujala mě tvá otázka. Píšeš, že se šklebí místo pozdravu. Mám pocit, že to dělá tak trochu naschvál. Rozhodně bych ji nebrala k psychologovi. Mám zkušenost z práce- ze školy, že děti se chovají třeba v pedagogicko psychologických poradnách úplně jinak než ve svém prostředí. Nechala bych ji, ona to časem pochopí. Rozhodně netrestat, bude to pak ještě horší. Souhlasím s tvaroháčkem. A na lidi kašli. Ale chápu, že to člověka zamrzí. Držím moc palce.

@haninka co ji jít příkladem, vesele a nahlas každého zdravit. Ona to okouká a začne časem.

Moc vám děkuji za rady..
A jak se díváte na to, že někdy nemluví třeba s babičkou? těší se na ni a pak mlčí, babička si s ní povídá, vyptává se a Terezka se jen uculuje a nepromluví..babička s dědou jsou z toho dost zaražený, smutný, je jim to líto..hlavně oni by s Terezkou běželi za psychologem..

@haninka to že nepozdraví cizí lidi bych nějak nedramatizovala, může se opravdu jen hodně stydět. Ale to že nemluví i s prarodiči na které se těší, si myslím by stálo za konzultaci s psychologem. Osobně bych za ním došla sama bez malé, ať se zbytečně nestresuje, probrat to s ním co si o tom myslí a co by doporučoval, jestli je potřeba aby za ním přišla i ona, nebo jestli třeba nemá nějaký typ "jak na ni". Přeci jen on je odborník a může vnést aspoň trochu světla do toho, třeba je to úplně normální fáze vývoje, ale taky nemusí.

Řekla bych, že nezdraví proto, že ji k tomu nutíš. Vzdoruje, a to je normální. Stejně je to tak, že zdravit by měla proto, že sama pochopí, že je to běžné, ne proto, že je to něčí "pokyn". nenuť jí, nech to plavat, nevšímej si toho, vždyt o nic nejde, každý se to jednou naučí. Jen vždycky, když jdete spolu, sama nahlas pozdrav, aby to nemohla přehlédnout 😉 , nic víc. to je nejlepší cesta, začne to dělat časem taky, uvidíš.
To, že je stydlivá, je její vlastní "já", s tím nic moc dělat nejde, jen to respektovat. babičce bych vysvětlila, že prostě ted má takové období a žádné přesvědčování to nezmění, její vztah k babičce je ok, tak pak není co řešit. Jiné by to bylo, kdyby se s babičkou z nějakého důvodu necítila dobře nebo nechtěla být. Ale to chování - to je jenom nejistota, možná by pomohlo, být občas společně, ty s malou i s babičkou, aby měla pocit jistoty, nenechávat je hned samotné. Každé dítě je jiné a není monžé je narvat do nějakých škatulek - jako že ted už by měla to a to...navíc to není nic dramatického, okolí at si....a vy budte v klidu, je zdravá, chytrá, "jenom" ještě nezačala sama zdravit. Psycholog - za sebe - nevidím důvod.

@haninka ještě k té babičce - z její strany by bylo fajn, kdyby se malé nijak nevnucovala, nevyptávala se, nenutila .....moje tchýně má tři vnoučata, 3,4 a 6 let, a přesně takhle to dělá...když přijedeme, neskáče na ně s pusinkama a objímačkama, prostě hezky pozdraví a nechá děti, až se rozkoukají a samy přijdou za ní, zvědavé, co to dělá, a samy se zapojí. Na rozdíl od mojí mamky, která je hned hrrr a tututu nununu a jakpak se máš petříku a kdesi cosi a bylo období, kdy petr u mámy šíleně, ale šíleně prudil, kníkal, nechtěl tam a nekomunikoval. Už to přešlo, ale máma byla z toho smutná, myslela si, že jí petas nemá rád nebo co. A přitom stačilo málo, nechat to na něm, počkat.

Bereniko, to je přesný..hned jak se máš a ťuťu ňuňu..díky holky, moc jste mi pomohly 😵 hned je lépe..

Elce jsou 2r a ted zdravi. Uvidime pozdeji,ale s navstevama taky nechtela mluvit. Pak jsme zacali navstevu zdravit stroze a delat jako,ze se nic vyjimecneho nedeje a Eli je naprosto v poho a to i kdyz my prijdem k nekomu. Taky ji zkuste nechat u rodicu na hlídani. At je s nimi sama. Treba v parku nebo u vas doma a ty jdi nakoupit.

@haninka já jsem si to myslela. děti to moc rády nemají, je to ze strany prarodičů pochopitelné, nemám jim to za zlý, ale to dítě má co dělat samo se sebou, když někam přijde, natož pak s křepčící babičkou. oni to nemyslí špatně, na vnouče se těší, logicky, ale já bych to zkusila jim vysvětlit, jestli to pochopí, zvládnou, hned to půjde líp. tak držím palce.

Luci, naše Terezka je docela cestovatelka. Ráda je u babiček na víkend, v létě byla dokonce u každé na týden a byla nadšená..ale ty začátky, když k nim přijdeme..

@haninka máme něco podobného, taky 4 leťáka, ale ten teda zdraví, ale zase nechce nikomu přát. Jakékoliv narozeniny, svátky, teď min.sobotu svatba, prostě není schopný k někomu přijít a dát ruku a popřát. To samé když on má narozeniny, tak nepřijímá gratulace. manžel je z toho na nervy, já neřeším, nepřemlouvám a tajně doufám, že to přijde samo. Jinak s těmi prarodiči...tcháni jsou takoví, že přijedou a hned Vojtí blábláblá..a on se kousne a zaleze někam a oni jsou z toho špatní. Přijedem k našim, naši řeknou ahoj....on se zamračí a oni ahááá pán nemá náladičku a tak ho nechají a nevšímají si ho. A on za chvíli začne fungovat jako by se nic nestalo....ale poslední dobou se to hodně zlepšuje, jen ty "negratulace" mu zůstaly....o psychologovi neuvažuju, myslím že je to o povaze....ještě před rokem taky nechtěl zdravit, teď jdeme ze školky a zdraví půl vesnice...

ia, to je přesný! naše mladá taky nepopřeje, gratulace přijímá jen ode mě a manžela a když od babičky a dědy, tak s největším sebezapřením..když měla v září narozky, řekla babičce, že popřát nechce..bylo mi babičky fakt líto a na mladou jsem byla naštvaná..ale když si hraje, tak za mnou přijde, přinese mi nějakou taštičku s čímsi, a přeje mi, jako bych měla narozeniny..a pak mi dá dáreček..ale ve skutečnosti nee..
Taky doufám, že na to nějak přijde sama, začne zravit, bavit se s lidma..ještě stěstí, že ve školce funguje normálně..až na to zrdravení, teda..

@ia. @haninka holky to jste mi udělaly radost, že v tom nejsme sami. starší taky gratulace nepřijímá, nedává, zdraví jen určité lidi. zrovna teď od září mají novou jednu z učitelek. ze začátku všechno dobré, dokud jednou nepřeslechla jeho pozdrav. to si pak k němu klekla, svůj obličej nacpala před ten jeho a hlasitě praví - "HONZÍKU, DOBRÝ DEN! DO-BRÝ-DEN!" řekla jsm ji, že zdravil, ale asi přeslechla, tak se mu omluvila, nicméně na druhý den to samé. Výsledkem je, že už ji prostě nezdraví, ví, že na to čeká a bylo by to vynucené. Víceméně má tuhle povahu po mě. Neřeším to, protože vím, že až se přes to přenese i učitelka, tak zdravit začne. Jinak s gratulacem uvidíme, jestli je nějaký posun, teď v sobotu budeme s celou velkou rodinou slavit jeho narozeniny, tak jsem zvědavá, jestli si zaleze někam do pokojíčku, nebo hrdě podá ruku 😉

@haninka
@misa84 holky všimla jsem si že máme ty děti plus mínus narozený stejně, Vojta je na konci září, možná to fakt mají v povaze....
on chodí do školky už druhý rok. První rok nezdravil učitelky, kamarády, prostě nikoho, letos je tam za vzorňáka, jde do třídy a řve na celé kolo dooobrrýýýý deeeenn......takže už si zvyknul a je fakt, že když ho někdy upozorním že někoho nepozdravil, tak se zatvrdí, a proto ho do toho nenutím, a fakt zdraví sám od sebe, já ho za to chválím. Narozky jsme slavili před 14 dny a prostě dárky si posbíral, ale popřát dovolil jen mě a manželovi....

taky jsem ráda, že nejsme výjimka..okolí se totiž tváří, že ano..že to co se děje u nás, ještě nikdy neviděli.. 😒

@haninka Mám doma to samé...a ze zkušenosti vím, že jakékoliv vyhrožování nebo nátlak udělá ještě větší neplechu. Třeba když telefonuju s mojí mamčou, tak dcera halasí, že chce mluvit s babičkou, a když jí ten telefon dám, tak mlčí, odhodí ho a jde pryč, bez jediného slova. KDyž potkáme kamarády ze školky, tak na ně jen tak divně kouká, nic neřekne, a když pak jdeme dál, tak se dozvím vše, jak se dítko jmenuje, jakou má ve školce značku... Když přijde návštěva, tak jakmile zazvoní zvonek, běží se schovat a trucuje, na svou vlastní oslavu narozenin dorazila totál naprdlá, nekomunikovala 20min;,když k nám mají přijít naši, tak o tom celý den mluví, že se těší, a když pak přijdou, tak uteče...ale naši jsou v pohodě, nenutí jí, a ona pak za chvíli přijde sama; když je u našcih na víkend, tak nás pak tak nevítá...jediný, ke komu vždy běží, je její ségra...
A neudělám s tím nic. Dokola jí opakuju, že je správné udělat to a to, ale vím, že tohle vše je prostě její stydlívá bojácná povaha, že to nedělá schválně, že za to může stres "z neznáma". Takže čekám, kdy jí to v tý hlavě cvakne a začne to dělat sama; jediné, co můžu udělat já, je chovat se tak, jak chci, aby se chovala ona - zdravit, vítat, přát....
Pevné nervy !!!

@haninka Jééé, to máme stejený problém, jen naší jsou 3 a kousek, už jsem z toho taky na nervy, je komunikativní ale jakmile má pozdravit řekne ne nebo se i rozbrečí... Občas si říkám jestli je to normální.. 😉

hm... nicméně kdyby se problém prohloubil.... nebo tě to nějak výrazně prudilo.... tak si přečti něco o selektivním (elektivním) mutismu :o)

Přidávám se do klubu, u nás je to to samé 😀 taky je stydlín, takže se zdravením to bylo (a je) takové všelijaké, no a s návštěvama - celý den mi tu halasí, jak je ráda, že jdem večer k tetě Lucce a jak se na ni hrozně těší, ale když tam přijdem, málem se schovává.
Ale čím víc ty lidi zná, tím je to lepší, a s věkem se to taky zlepšuje, te´dka je ve školce druhým rokem a už tam fakt zdraví, když zdravím já, ale teda trvalo to 😀 🙂

ty takto vystrajas pretoze nepozdravi? 😀 ze si robis nervy a zbytocne trapis malu. Nepozdravit v takom mladom veku sa nepovazuje za drzost, ale za uplne normalne detske nechapanie dolezitosti etikety. Tvoje dieta nie je nevychovane, je male a nesmele. Mas sa zastat v prvom rade dcery a nie ostaneho obecenstva (ktory podla mna v tejto situacii by najradsej aby tvoja dcera robila to, co sa im paci ako strojena opica) Jednoducha veta "stydi se" + usmev = koniec debaty. A pokial ju budes nutit aby zdravila a robila ine veci, na ktore este nie je pripravena (uplne zbytocne) tak je mozne ze toho psychologa budes fakt potrebovat.

Si matka, najlepsie poznas svoje dieta. Nepodliehaj tlaku okolia co ma alebo nema tvoja dcera robit, hovorit, spravat sa.

@haninka - taky bych se úplně vykašlala na okolí, co si myslí..jsem přesvědčená, že čím více se bude tlačit, aby pozdravila, k tomu se připojí ty komentáže - že proč nepozdravíš, se stydíš, nemáš se proč stydět, je to neslušné apod...prostě ty kecy kolem toho, ten humbuk, tím větší problém bude dítě mít, prostě to, že si ji zařadíš jako stydlivou, z ní tu stydlivou udělá..když to necháš plavat, nebudeš to komentovat, tím ji dáš sílu, aby sama začla zdravit..stačí, že zdravíš ty...

Tož dobrá, nech si všichni trhnou třeba nohou, že 😉 díky moc za rady a povzbuzení.. 🙂

Máme naprosto stejný problém se zdravením ,taky jsme zkoušeli všechno, dobře ,že je tu tato diskuze ,trochu mě uklidnila. Sranda je ,že máme také rozjuchanou babičku, má taky první vnouče ,tak aby ne ,ale malé to prostě nesedlo a jako mimčo u babičky brečela a jako batole k rodičům přítele nechtěla beze mě ,ale u druhé babičky o mě zase nestála a byla v pohodě s babčou. Zdravení tedy ve třech a půl ,nic moc spíš zřídka kdy a náležitě to nahlásí ,že pozdravila ,nejlépe třeba psa u sousedů 😉 .Zahajuji nevšímací akci a správný vzor a uvidíme.

normální introvertní dítě, být tebou, nechala bych ji být, na zdravení a věci s tím bych vůbec neupozorňovala, jen bych šla příkladem. Když nebude mít pocit, že je zdravení velká věc a všichni na ni zírají a čekají, co bude, přijde to samo.

Byla jsem jako malá úplně stejna...co se mi babička nahubovala, že nezdravim...a já se tak styděla...i cizích lidí jsem se strašně styděla...a ty gratuace, to stejné...když mi bylo osm, postavili mě před celou rodinou v obýváku, se zavazanyma očima mě posadili na nové boby, rozvázali mi oči a začali volat všecko nejlepší a přát mi...utekla jsem pod stul a zůstala tam zabarikadovana, dokud všichni neodjeli...je mi 26 a svému okolí tajim, kdy mám narozky, neslavím je 🙂 tak ty mrnousy nenutte, oni se rozpovidaji 🙂 já jsem dneska ukecana až moc, ze stydlivosti jsem v pohodě vyrostla, ale to narozeninový trauma už asi nepřekonám 🙂

Neteř dělala stydlivou ještě možná v osmi letech. V obchodě říct, co se jí líbí, to problém neměla, ale přijít a říct ahoj.... , no peklo. Ale ve 4 letech je ještě malá, Můžeš to zkusit takovou lehčí ignorací kupř. na návštěvě - i v rodině. Ty si dáš kafe, ty si dáš limču, ty čaj... a dělat, že tam není, když nepozdravila, ale nehroť to. Přijde mi to zbytečné. Náš malej byl švícko, každýho však zdravil a nikoho nenapadlo, že by třeba jinak mohl doma zlobit.... .Připomínala bych pozdrav, ale netrestala bych ji. MOžná v případě, že bych s ní šla někam, co by bylo v jejím zájmu, - nepozdravíš, nepozdravila jsi...: Tak jdeme zase domů

@haninka Neřeste to, max. dcerku upozorněte předem, že by mela pozdravit, až dorazíte např. na návštěvu. Pak pozdravte a ona se časem přidá... Pamatuji si, jak me rodiče prudili, když jsme někoho potkali, že jsem zapomněla pozdravit. Nedělala jsem to naschvál, prostě mi to nedošlo.. no a vyrostla jsem z toho, asocial nejsem🙂

Myslím, že tomu věnujete příliš pozornosti. Ona pak ví, že se jí budete věnovat a páčit to z ní. Četla jsem o tomhle hezký příklad v knížce Proč jsou šťastné děti šťastné. Zkuste na to mrknout. Jinak já moc nesouhlasím s tím, že ve čtyřech je malá, neukamenujte mě, ale myslím, že tohle by běžné dítě mělo zvládat 🙂

pane bože kvůli tomu by jsi dítě táhla k psychologovi... to sorry ale to by jsi si měla spíš zajít ty...