4,5letý syn neposlouchá. Máte nějakou radu?
Zdravím, jsem už vcelku zoufalá. Mám 4,5 letého syna. Je velmi chytrý, zvídavý, má své vcelku specifické zájmy a není to úplně takový ten kluk, který si hraje rád s auty. Rád zkoumá elektroniku, zajímají ho různé pokusy a tak podobně. Nicméně, vesměs mě v ničem nikdy neposlechne. Včera jsme byli v zoo například a utekl nám. Najednou frnk a běžel jiným směrem. Nejdříve jsem ho volala a řekla mu, že jdeme jiným směrem, ale prostě neposlechne. Takhle to je v podstatě pořád. Přijde mi, že jen křičíme, ale úplně k nicemu. Jsem z toho už neskutečně unavená a navíc mi přijde, že jsem totálně jako matka selhala. Okolí na mě kouká jak na neschopnou, na něj jak na totálního rozmazlence. Přijde mi, že mladší děti v okolí poslechnou úplně v pohodě. Pořád se uklidňuji tím, že je ještě relativně malý, ale přijde mi, že se to od loňska spíše zhoršilo. Dokonce jsem měla už i pocit, že hůře slyší. Ale uši ok a když se ho zeptám, zda slyšel, když jsem na něj volala, tak prý ano. Máte nějakou radu?
Řeším v podstatě to samé, ale u nás už mu bude v říjnu 6. Letos ještě školka, ale říkám si, snad se to za ten rok zlepší, protože dělání úkolů až bude ve škole, bude tak akorát něco si obrnit nervy. Nehledě na to, že neustále vymýšlí nějaké blbiny, co mě dokážou rozpálit do běla. Ale řadu fakt nemám. Jediný co, tak u nás zabírá fotbal, chodí hrát fotbal... Tak aspoň něco na něho platí.
Změnit přístup? On totiž celý ten koncept, že dítě má poslouchat, je dost náročné dlouhodobě udržet, zvláště u dětí, které odolají tlaku a z trestu si nic nedělají, a hlavně jsou přístupy mě třeba milejší, s pozdějším, ale trvalejším efektem. Zkusila bych se podívat po respektující literatuře, třeba to bude ta pravá cesta pro vás. U nás se tématu věnuje Nevychova, na rozdíly ve výchově kluků a holčiček dává důraz Dovychovat, dobré je doplnit o teorii typů Šárky Míkové, případně 5 jazyků lásky. Klasikou je Aha rodičovství, Respektovat a být respektován, Vychováváme děti a rosteme s nimi...
Já se omlouvám, že nakukuju, ale jsem ráda (nemyslím to nijak zle), že tohle dělají i větší děti, dcera má dva roky a často je problém, že uteče z hřiště, za ruku absolutně chodit nechce, často se bojím, že snad i do cesty vběhne... A každý hledí a někdo i komentuje (nejvíc samozřejmě prarodiče), jak to, že neposlechne, že nejde za ruku, že ji máme plácat apod že je nevychovaná... Ne že bych to nezkoušela, už i dostala na zadek, když málem do cesty fakt vletěla, ale ona si z toho nic nedělá, někdy se tomu i směje... Připadám si neschopná, bit ji nechci a nevím, co s tím, za chvíli budeme mít druhé a když si představím, že půjdu sama s kočárem a ona mi bude utíkat, tak jsem zpocená až někde už teď... Když jsme někde, kde nejsou auta a nic nehrozí, tak mi nevadí, že běhá, ale někdy je to fakt stres že se něco stane
Jinak slyší fakt dobře, kolikrát i to co nemá
A zeptala ses, proc v te zoo utekl jinam? Ma moznost se s tebou domluvit, co by chtel on? Zkus se podivat na nejaky styl respektujici vychovy (nevychova, vychova bez porazenych atd.) a treba diky tomu dokazes najit zpusob komunikace bez prikazu a zakazu.
A co se stalo v té zoo, když utekl? Kluka jste chytili a dál pokračovali ve výletu, nebo následoval trest?
Za mě je jediná cesta, přítvrdit. Ubrat řevu (jo, to se snadno řekne, znám to), ale přidat na trestech. Kdyby mi syn utekl v Zoo, obratem jdeme domů a další trest by následoval i doma. Tresty ale volit úměrně povaze, náš kluk by třeba nevydržel takové ty psychologické rozbory o ničem, po jedné větě by si začal zpívat apod. a už by nevnímal, takže u něj funguje zasáhnout "tady a teď ", tzn. fyzický trest, zákaz nějaké činnosti atd., prostě hmatatelné tresty s okamžitým účinkem. Naopak pokud je tvoje dítě "typ filozof", pak volit tresty jiné.
Pro svůj klid mu můžeš nechat vyšetřit sluch, ale spíš zkrátka potřebuje přísnější mantinely a dát ho někam do kroužku kde vybije přebytečnou energii (atletika, nebo klidně i nějaké judo apod., často berou deti už od 4 let).
Hlavně si nic nevyčítej, jako ze jsi špatná matka apod..
zásada číslo jedna - vykašli se na okolí
zásada číslo dvě - dodržovat mantinely, hranice
(jde to ztuha, nicméně jde to.)
je možný, že je okolí důležité, potom jedině aplikovat fyzické tresty, velmi nepraktické řešení, zabiješ v dítěti potenciál, nicméně bude poslouchat.
tím nechci říct, že ty ostatní děti, co poslouchají, jsou bity jak žito. 🙂
Dobrý den, radu bohužel nemám, jen chci říct, že u nás je to dost podobné..synovi bude 5 v listopadu. Od narození dcery, loni v září, je to masakr..nevím do jaké míry to souvisí právě s tím a do jaké by to přišlo stejně. Je chytrý, zvídavý, vnímavý..auta teda miluje, má to v krvi po tátovi.. ale je palicaty až to není hezke..když si něco vezme do hlavy, tak s ním nic nehne po dobrém ani po zlém..ani já, ani partner..v posledních měsících mám pocit, že na něj přes veškerou mou snahu jen jecim..a zakazuju a prikazuju a on buď jeci nebo diskutuje. Na všechno má milion odpovědí a otázek..
Ted v srpnu jsem poslouchala semináře Milana Studnicky z Dovychovat. Mám taky ráda Vlaďku Bartakovou, Marka Hermana ..dává mi to všechno smysl a ledacos jsem díky jim pochopila, ale stejně je to pořád málo
A strašně mě to všechno mrzí, protože je to můj milovaný kluk a nechci to pos*at
@kexina dál jsme pokračovali, protože máme ještě druhé dítě. On je takovej, jak to říct. Rád si chodí různě sám bez nás, což by mi v závěru nevadilo, kdyby mě ale poslouchal. On není typ dítěte, které se rozbrečí, když maminka zmizí z dohledu. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jsme měli strach, aby se neztratil, protože by byl potom určitě smutný. A on že ne, že by dojel domu sám.
Chápu. Já bych ho tedy nechala tuhle teorii vyzkoušet. Máš pocit, že rodiče nepotřebuješ? Ok, zkus si to, určitě víš, kterým autobusem se jede domů, máš peníze, aby sis sám koupil pití nebo jídlo, umíš si sám nachystat jídlo, oblečení atd., atp. On by brzo přišel na to k čemu rodiče potřebuje.
Držím palce ať najdeš svůj způsob, jak na něj.
1) dojít na vyšetření sluchu
2) omezit příkazy a zákazy, dát mu větší volnost, a trvat na tom, aby poslechl, jen v těch nejdůležitějších a životně důležitých věcech. Např. pokud jdete s dětmi oba rodiče, lze se rozdělit podle zájmů a temperamentu dětí. Tam kde nehrozí, že vběhne např. pod auto, tak ho nechat pobíhat... třeba s podmínkou, že vás musí pořád vidět a vy jeho. Domluvit se na podobných situacích s ním dopředu, jaká budou pravidla. Určit je jednoduše a jednoznačně. Např. utečeš, že se neuvidíme, zbytek dne chodíš pouze za ruku, a fakt to dodržet, i kdyby vám ta ruka měla upadnout.