Ahoj holky, je to pro me strasne citlivé téma. Syn, kterému jsou 3 roky nam pri upozornění na to ze na nej muze spadnout police oprena o zeď řekl, ze by umřel, a my by jsme meli pak jinyho kluka, novyho Kaju. No mam těsně před porodem. A tahle vec me rozhodila na zbytek dne (brecim ikdyz to pisu), takovýhle veci prostě nedokážu slyset od sveho dítěte. Mate to taky nejak podobne? A jak to prekonat?
Rozhodilo mě ta predstava, ze by se to stalo a hlavně to slyset z ust toho malyho kluka, kteryho tak miluju proste boli.
@susususs asi takhle,kluk je velice chytrý a dávejte si bacha,páč přijde čas,kdy budete stát s otevřenou pusou a nebudete vědět co a jak a na tohle,si vzpomenete až hodně dlouho. Tohle bych brala jako varování,že synek nebude jen tak někdo 😉
A jinak v pohodě,hormony dělají hodně. Ještě dneska brecim u věcí,který mě před těhotenstvím vůbec nedojimaly a to je synovi skoro rok a půl
Nemyslete na to, že by se to mohlo stát, ale berte to tak, že je kluk chytrý. Naše tříletá dcera na nás "střílí" z kdejaké větve "umři, umři" a pak veselé skotačí tatínek /maminka je mrtvý. A nechápe proč se to manželovi nelíbí. Nechápe smrt vůbec.
Naprosto chapu ze te to rozhodilo. Ja mam dceru 3,5 a mimino 8 mesicu. Tuhle jsem rikala: boze nechte me chvilku, jsem unavena, ja chci spaaat. A dcera: mami tak ja te zabiju, pak budes metva a muzes spat furt! Ty vole kde to vzala???? Ja zustala s pusou otevrenou. Rikam ji na to neco a ona: mami neboj, tak ja se zabiju taky a budem spat spolu. No byla jsem z toho spatna, furt jsem premyslela jak z ni dostat kde na to prisla atp. Nakonec jsem to nejak vic neresila a dobry. Ale obcas se me pta jestli muze aspon zabit nejakeho brouka, ze chce proste nekoho zabit... Kdyz to rika je to jak z hororu. Mozna to patri k veku, mozna (urcite) to pobrala od 6tileteho bratrance.
Ps. Primo neco podobneho jako tobe jsem ji rekla ja. Proste z cista jasna jsem na ni jednou vybalila: Hele Kajo a vis ze my mame radi primo jenom tebe?! Ze zadna jina takovahle Kaja na celym svete neni?! Byla z tohoto zjisteni paf. Furt se prala: fakt zadna jina kaja? A ja porad dokola: no jako ty zadna! A ja te chci takovouhle, presne jak jses. Jak vypadas a jaka jsi tam uvnitr. Zadnou jinou holcicku nechci, jen tebe! Mam te hrozne rada i kdyz zlobis nebo brecis. Me to nevadi. Ja chci jenom tebe! Udelalo to divy. Usmivala se, byla velmi spokojena. Deti samozrejme vedi ze je mame radi a casto jim to i rikame, ale tohle ze jsou proste jedinecne je pro ne asi nove zjisteni v tom veku.
Nebojte. Děti o smrti mluví a mluví o ní úplně jinak než dospělí. Tak nějak bez předsudků. Přirozeně. Myslím, že si nedovedou představit tu konečnost, nevratnost, kterou s tím máme spojenou my a možná proto o ni neradi mluvíme. Určitě je to ale dobrá příležitost toto téma otevřít. A určitě bych se ani nebála mu říct, co to s vámi momentálně dělá, když ho takto slyšíte mluvit. Děti jsou skvělé a umí se (hlavně do nás matek) úžasně vcítit. Určitě bych otevřela i téma toho, že je pro vás nenahraditelný (stejně jako jste vy pro něj 😉 a proto po něm chcete, aby na sebe dával pozor (např. nevbíhal do silnice.. atd.). Já mám se syny takovou zkušenost, že když jim řeknu, že nechci, aby něco dělali protože se o ně bojím, tak to prostě nedělají.
Mě poprvé tyto věty také trochu zarazily. A překvapilo mě i to, jak brzy s tím synové přišli. Můj syn si už konečnost smrti uvědomuje a někdy se rozpláče, že se smrti bojí.. Nejsou to lehké situace, ale od toho tu pro ně jsme 🙂
Držte se 😉
Ja bych mu řekla jak to je. Ano může Te zabit,ano treba bychom meli novýho kluka, ALE! Ja nechci novyho Káju,ja chci vic deti, chci Tebe i miminko, a kdyby Ti ta police hodne ublizila ja bych byla hodne,ale hoooodne smutná a hrozne bys mi chybel a ted bych mu vyjmenovala nejaky jeho vlastnoti nebo nejaky kulisarny,ktery dela a proste mu vysvetlila, ze ho mas fakt ráda, ikdybys porodila sedm trpasliku, ze on bude furt jeden a jedinecnej. nechces o nej prijit.
Holky díky za reakce. Mate pravdu. Aspon sem se u ranního caje uklidnila 😊
tak stejně až budete mít druhý, na tu smrt nejspíš přijde.... třeba prvorozenýmu jsme - samozřejmě podle pravdy, řekli, že třeba nesmí nikde nechat geomagovou kuličku, protože kdyby to sněd, moh by umřít.je to pravda, dítě tím neděsim, jen sděluju možnost, a vysvětluju tím, proč bych vyváděla, kdybych to někde našla nedostatečně uklizený. děti nijak dramaticky smrt neberou, spíš tak, jak to je, krapet vyspělejc, než my dospělý. no a vůbec, s dítětem mluvim v určitým smyslu jako s dospělým, na rovinu, nedělám z něj blbce. takže bych řekla, ano, v krajním případě bys mohl třeba i umřít, takže na to dáme pozor, jo? víc bych nerozmazávala. smrt je součást života. jen denska se ji snažíme dost efektivně tabuizovat, odstrkovat na okraj společnosti a konverzací, ale tím nezmizí.
@syslounek deti zacnou chapat smrt az kolem 6-7 let
@zelenaesmolda Myslím si, že ji chápou i dřív, jen k ní nemají naše kulturní předsudky. V 6-7 letech pochytí naše tradice a vnímání smrti a začnou se projevovat podle toho.
@syslounek v tech 6-7 letech zacnou chapat,ze smet je trvala a nevratna.Do te doby je to vicemene abstraktni pojem.
Přemýšlím, co tě tak rozhodilo? Úplně tomu nerozumím. Pochopil, že police je hodně nebezpečná a dokázal to vyjádřit. Myslí si, že jeden člověk jde nahradit jiným, zatím si neuvědomuje svoji jedinečnost a neví, že byste nikoho jiného nechtěli, že milujete jeho a nikdo by vám ho nikdy nenahradil. Myslím, že je to chytrý kluk a s tebou dost cloumají hormony🙂