2letý syn bezdůvodně ubližuje tátovi, máte zkušenost?
Dobrý den,
chtěla bych se poradit. Synovi jsou 2 roky a bezdůvodně škrábe tátu do obličeje. Začalo to asi před půl rokem, kdy ho občas poškrábal při hře. Manžel vždycky hru přerušil a vynadal mu. V poslední době, kdy ho několikrát trefil i do oka, to hodně řešíme a syn své útoky vystupňoval tak, že po manželovi seká rukou, když se k němu jen přiblíží. Mně v minulosti kousal a svojí babičku zase tahal za vlasy, nic moc na něj nezabíralo, jen předcházet útokům a počkat až to přejde 😖 ale tohle je hodně nepříjemné a manžela to hodně mrzí, když nemůže dát synovi ani pusu. Momentálně jsme zvolili přístup, kdy to přecházíme, jen ho např. hned položím na zem, nebo ho odvedu pryč, ale zdá se, že to moc nezabírá.
Nemáte s takovou situací zkušenosti?
Děkuji
Já nevím, no, asi tady bud u za matku tyranku, ale já když tohle dítě úmysleně dělá, tak ho proste plesknu přes ruku ...nezlobte se na mě, ale tohle přece dítě nesmí dělat...navíc, jak píšeš, tatínke je z toho smutný, nemůže se k němu přiblížit,dát mu pusu...možná bych se ještě zamyslela nad tím,zda s ním tráví dost času, nebo hodně pracuje, nebo trávíte čas spolu jako rodina...Pokud by kousel, pleskla bych přes pusu a jestli zkusí kudlat, zakudlala bych taky...naše děti zakudlaly jen jednou, od té doby si to nedovolí...držím palce🙂
U nás to dělal syn taky přesně v tomhle věku a fyzický trest (plácnutí přes ruku) nebo vynadání se mi neosvědčilo, to celou situaci naopak ještě hodně zhoršilo. Spíš jsem se mu to pak snažila vysvětlit, že do lidí se nemlátí a pokud je naštvaný, že může bouchat do polštáře, což vzal syn s humorem. Situace u vás je asi už dost vyšponovaná, když už se ke klukovi nemůže táta ani přiblížit. Tátovi bych doporučila hlavně zachovat klid, pokud dojde k dalšímu útoku, nenadávat, prostě nehrotit situaci. A maminka se v tu chvíli může zajímat o tátu, jestli mu nic není a kluka si nevšímat, protože negativní pozornost je taky pozornost 🙂
Kamarádka se svou dcerou tohle řešila plácnutím a dcera to přestala dělat, ale každé dítě je jiné a na někoho prostě může platit něco jiného. U nás zabralo to "po dobrém", syn to asi po měsíci přestal úplně dělat.
když nám malí jakkoliv ublýžil(kousnutí,bouchnutí atd.) tak jsem ho bud placli přes ruku nebo dali přes pusu,kousat se odnaučil,ale bouchal nás dál.Asi si pak už myslel že když my ho taky placnem přes ruku tak proč on by nemohl.Takže když mě bouchne tak mu tu ruku chytím,držím pevněji a fakt z blízka do očí mu říkam jako že tohle teda ne!!!to bolí maminku...od té doby to nedělá ...a ví že bouchnutí kohokoliv je fakt přes čáru...
Placnuti přes ruku nebo přes zadek funguje i v jiných situacích jen v ten daný moment, ale dlouhodobě u nás ještě nic nevyřešilo. Třeba u toho kousání jsem prostě v tu chvili přerušila kontakt a časem to potrestal delat. Ale tohle se stupňuje. Dřív to dělal třeba při hře nebo když se spolu dívali v zoo na zvířátka, nebylo to ze vzteku. Teď to dělá, když jde táta okolo, nebo mu jdeme poprat dobrou noc, proiste když je " po ruce" . už mě napadlo, jestli to není jen výzva ke hře, i když to vypadá hrozne 🙂 manžel chodí domů kolem 18h, takze se vidaji večer a pak o víkendech.
Ahoj , toto jsme doma taky řešily . Bohužel mmusíte toto obdobími přečkat. U nás trvalo půl roku. A jak píšou ostatní nadávání a ni přes zadek nepomohlo spíš naopak. Odejít a nereagovat ono to odezní. Náš malý žáky nikdy nebyl žádný moc mazlivý.
já vám nevím, ale nebude jednodušší ho prostě plesknout?? Toto si přece nesmí dovolit. Co bude dělat v pubertě?
U nás jsme řešili štípání. Já malé jemným plácnutím vysvětlila už v půl roce, že se mi to nelíbí a nechala toho. Manžela přestala štípat před pár měsíci - on ji vždycky položil nebo na ni zvedl hlas a to nebylo to pravé. Stejně tak tahání za vlasy, neznám jiné dítě, které nikdy netahalo. Vysvětlila jsem jí to jemným, opravdu JEMNÝM plácnutím už ve čtyřech měsících? Ano, asi v téhle době.
@jarkakr je to jako štěně 😀
Náš malej to někdy dělá babičce - nejdřív se s ní mazlí, pusinkuje ji a pak najednou zničehonic jí jednu střelí nebo ji štípne do obličeje. Přitom ji má rád, ale spíš mi připadá, že to dělá, aby na sebe upoutal pozornost. Když mu začneme říkat, že to nesmí, tak sám si ukazuje ,,tytyty", ale směje se a udělá to znovu a čeká, jak zareagujeme. Někdy je těžké zachovat kamennou tvář a opravdu rázně říct, že to nesmí, někdy se někdo se zúčastněných taky usměje a je všechno v háji. Zatím se nám osvědčilo buď ho rychle za tu ruku chňapnout a zvýšeným hlasem říct, že tohle teda ne, nebo ho rovnou přes tu ruku plesknout. Jinak co se týče škrábání, štípání, tahání za vlasy apod., tak jsme začli praktikovat metodu ,,oko za oko" - prostě mu to vrátíme (samozřejmě, že ne úplně stejnou silou, ale tak nějak přiměřeně, aby to pochopil) a řekneme něco ve smyslu: ,,Bolí Tě to, že? Vidíš, tatínka to taky bolelo. To se nedělá." a ještě poslední dobou přidávám, že mu vezmu ruku a řeknu, že se musí omluvit - pohladit a řekneme ,,Promiň, já jsem nechtěl."
@koordinatorka_odboje Není, protože dcera to pochopila a byl pokoj. Mohli jsme si hrát případně řešit další věci. Kdybych jí pořád jenom domlouvala a nechala se štípat, byly bychom z toho otrávené obě a trvalo by to déle. Už jsem četla názor, že to je jak na zvíře, ale hranice jsou potřeba a je podle mě lepší je vyjasnit co nejdřív. Stejně dceři dovoluji mnohem víc, než jsem si před jejím porodem představovala 😀 . Má mě omotanou kolem prstíčku. 😅
@drozdnet a jak malý mluví? ona to opravdu může být výzva ke hře. I děti ve školce a jeslích, dokud nemluví, tak ten kontakt navazují fyzickým kontaktem - bouchnutím, zataháním a neuvědomují si, že je to špatně. Je potřeba jim poradit. Když příště tátu plácne, zeptat se ho, jestli si chce hrát? Ale že takhle se to najevo nedává, že má třeba přinýst hračku, chytit za ruku apod.
Já jsem teda proti tomu bití, protože tím jenom člověk dává najevo, že ten, kdo je silnější, větší, bít může. Pak akorát bude bít mladší děti, nebo sourozence, protože už bude on ten silnější. Spíš je potřeba hledat, proč to dělá a ukázat mu, jak to může vyjádřit jinak.
@drozdnet za mě bych rozhodně neplácala. Myslím, že je to projev nějakého psychického dyskomfortu. Mě malá například kousala do ruky v určitém období, vždy to bylo při únavě, nepříjemné činnosti, kterou jsem po ní vyžadovala. Většinou se to objevuje v období vzdoru okolo dvou let. Teď to má můj synovec právě dvouletý, když se jim narodila dcera. Já to řešila tak, že jsem důrazně řekla, že mě to bolí a odstrčila ji pusu. Sama naše významná psycholožka Prekopová, která se zabývala výchovu problémových dětí odmítá fyzickou odplatu v těchto situacích, protože pak dáváme příklad příklad, že věci se řeší násilím. S tím taťkou je asi potřeba rozklíčovat, jaké je mezi nimi emoční ladění. Možná tím, že nejsou tak často v kontaktu, je malému nepříjemně, když se dostane do jeho blízkosti, či jak říkáš výzva k akci. Moje dcera je 3,5 letá a nechce se mazlit s tátou, vůbec blízký kontakt ji nedělá dobře, přičemž on se k ní chová hezky
@drozdnet syn skrabe tatu lebo ste mu to dovolili. Ked sa zacnu extremy ako bitie, skarabie, ublizovanie samemu sebe tak to treba zastavit hned na zaciatku. Nekompromisne tomu dat stop - kazde dieta ma ine nastavene hranice od rodicov a na kazde plati nieco ine. Dieta nie je hlupe. Tak ako chape, ze sa nedava ruka na horuce platnicky alebo sa neskace z okna, tak pochopi ze nema skrabat.
Podle mě je nesmysl dítě za takové projevy bít, či mu jinak fyzicky bližovat. Vždyť je to paradox - rodič na jednu stranu vysvětluje, že se to nedělá, a na druhou ukazuje, že se to dělá. U nás se to prostě nedělá, nikdo nikoho nebije, nekouše a neškrábe. Když to prcek udělá, vysvětlíme, že se to nedělá a že se místo toho dělá "malá, malá" a dávají se pusinky. Pokud to udělá znova, "naštve" se na něj jeho oblíbená hračka, že ubližuje rodičům, a uteče mu na skříň, kde na ni vidí, ale nedosáhne na ni. Pak většinou začne brečet a sápat se po té hračce a my znovu vysvětlujeme, že je tam proto, že ubližoval tatínkovi (jinému příbuznému) a že se místo toho dělá malá, malá.
@mysicka_lb tak toto "psychické týrání" by na mě teda asi zanechalo větší následky než plácnutí přes prsty
@mysicka_lb osobně si myslím, že 18ti měsíční dítě nepochopí tu hračku, tak aby to mělo výchovný efekt...
@zaludova Každý vychovává, jak umí a jak je to podle něj správné. Nikoho neurážím, pouze píšu, jak to dělám já a proč se domnívám, že bití není výchovné. Proto bych byla ráda, kdybych ani já nebyla urážena, "psychické týrání" jsou trošku silná slova, i když "jen" v uvozovkách. Nemusíš se mnou souhlasit, ale vše jde říct i slušnou formou, tohle je pro mě trošku přes čáru.
@zuzana_ka Ano, je možné, že to skutečně nepochopí. Nicméně je to takové varování - pozor, teď je něco špatně. Jinak je alespoň můj syn schopný brát to celé jako hru a legraci - praštím do velké hračky a ona pak něco dělá.
@drozdnet řekla bych, že se bude jednat o Oidipovský komplex, kdy se chlapec v tomto věku upíná na matku a otec je pro něj "sok", který mu maminku chce "přebrat". Měli byste zasahovat oba, tedy pokud něco provede, tatínek ho odloží a nebudete se s ním "bavit" oba dva. Spolu se ale budete smát, syna si nevšímat. Uvidíte, co na něj platí. Může to být i zavření do pokojíčku, ať přemýšlí, co udělal špatně. Nebo se pokusit o domluvu: Pokud, tak... Tady se ale musí dodržet trest, jestliže "pokud" dítě poruší... Fyzický trest nic nezmění, jde spíš o přístup rodičů k situaci...
@mysicka_lb Dobře tak zaměníme týrání za trest 🙂 Už je to v pořádku? Já Vám do výchovy nekecám, jen konstatuji, co tento trest ve mně vyvolává. Jinak nevidím na mém příspěvku nic neslušného.
@zaludova Pak už je to naprosto v pořádku, ano🙂. To je právě otázka, jak dát dítěti najevo, že to, co dělá, není správné. Hodně jsme nad tím s manželem přemýšleli, protože pouhé vysvětlování na takhle malé dítě bohužel nezabírá, bitím bychom dělali to samé, co zakazujeme, a odejít z místnosti si nemůžeme dovolit, skončilo by to buď pádem, nebo naším kradmým nakukováním (v očích dítěte opět děsná sranda). Tak nám jako nejvhodnější reakce přišlo sebrat tu hračku. Ale třeba ještě někdo poradí něco méně "tyranského".
@mysicka_lb Podle mě to není špatná myšlenka, že když dítě uhodí někoho tak se na něj hračka bude zlobit... ale na rok a půl staré dítě to spíš bude mít opačný vliv.
Ani na svojí dceru, která má dva roky a tři měsíce si myslím, že by to nemělo efekt. Ještě plno věcí nechápe a když by mě třeba zatahala za vlasy a já jí schovala hračku na skříň, tak by se vztekala 10x tolik a to přece není účel.
Tuto myšlenku bych aplikovala spíš až na starší děti, které umí mluvit a je s nima rozumná domluva....
S něčím podobným se teď setkáváme u svého 16ti měsíčního syna.Třeba se mazlí a z ničeho nic nám jednu střelí. Můžeme horem dolem opakovat, že se to nedělá, ale on se tomu jen směje a klidně to udělá znova. Plácání přes ruku má opačný efekt - když můžeme my, proč by přece nemohl on?! A když po měm chci, aby udělal malá a dal pusu (tomu, komu zrovna ublížil), obvykle to vyvolá další negativní reakci.No, a když to přejdeme, udělá to klidně znovu. Takže to nehrotíme, jen napomeneme a okamžitě odvedeme pozornost jinam. Myslím si, že je to prostě "normální" a přejde to 😉 Třeba je to opravdu jen způsob, jak se snaží něco vyjádřit a my tomu prostě nerouumíme.
I děti mají své oblíbence a neoblíbence. Ubližuje, protože chce pravděpodobně jen maminku. Případný trest by jsi tedy měla provádět vždycky ty, ať ví, že to způsobuje nelibost u tebe (že to způsobí nelibost u tatínka je mu pravděpodobně asi jedno). Případně být s nimi a když se bude ruka blížit k obličeji, tak ji chytni.