2letá dcerka má svůj vlastní slovník

jejule
24. črc 2015

Ahoj maminky, dcerka měla před pár dny 2roky a mluví velmi málo. Spíš ukazuje, naznačuje než aby řekla co chce. Což nám ani tak nevadí ( do 3 let nebudeme řešit ), ale spíš jde o to, že má svůj vlastní slovník. Uvedu nějaké příklady: máma - říká bába, mimi - říká bíbí, kočárek - káká atd. Jinak zvířátka nebo táta či děda říká normálně.
Mělo to některé dítko také tak? Je to normální?
Děkuji všem

alkena
24. črc 2015

Dcera měla ve dvou letech taky jen malou aktivní slovní zásobu, a to ještě svých vlastních výrazů, napadá mě například tuta (tučňák). Pak se rozmluvila a začala v podstatě rovnou spojovat do vět, i složitější konstrukce než tři slova, jak to tak děti mívají kolem toho roka a půl. Dnes má tři pryč a mluví naprosto normálně (jasně, neumí vyslovit ještě všechny hlásky, gramatika a tvarosloví taky občas dostanou na zadek, ale to je normální), někdy ji lidi podle řeči tipují i na starší.

milmic
24. črc 2015

Můj syn ještě nedávno mluvil polojaponsko. Kutymy - těstoviny, kakylo - traktor, kyka - taky, aka - auto, laputa - lopatka. Ted už mluví úplně normálně ve větách, sklońuje, časuje,.... prostě mluví jako my.
Podle mého názoru je to ve 2 letech naprosto normální. Dcerka třebas ve dvou letech mluvila ve větách, ale říkala jen první slabiky všech slov. 😅

shine2015
24. črc 2015

@jejule neres to ani po třech letech ...on si to postupně srovná..my doma dokonce používáme i slova a označení co naše děti měly dřív.....je to už nase mluva 🙂)) ojojoj - vzít na ruce, atd a smejeme se tomu a vím že na děti se má mluvit spisovne atd ale prostě my to nedělali porad a i tak se naučili význam slova a označení....

mannadela
24. črc 2015

Je to normální, neboj 🙂. Oba naši kluci začli mluvit brzo. Mladší mluvil (mluví) hned "naší řečí". Zato starší měl svůj jazyk. Krom mě a manžela mu nikdo nerozuměl 😀. Do roka a půl jsem si celý jeho slovník zapisovala. Byla to slovíčka jako "mantenta" (motorka), "pantententa" (pampeliška), "hepí" (slepýš), pepem (motýl). Postupem času začal přejímat slovíčka naší řeči a pak začal mluvit úplně normálně. Takže opravdu neměj strach, ona se rozmluví "po našem" 🙂.

ladyhacek
24. črc 2015

myslím, že každé dítě má svůj slovník Některé děti se pak rozpovídají až je nezastavíš 🙂
příklad našeho slovníku když jsem byli malé:
Afofuf > autobus
mamasíc > kapesník
koko > čokoláda
sestřenice je Zuzanka > já ji říkala Ka
hony > nohy

🙂

janesafari
24. črc 2015

Mám doma to to samé-má čerstvě 2 roky a mluví ,,japonsky " 😀
Klasika jako máma nebo mamí,táta-tatí,baba,deda,stýc,tete,apod...to je v pohodě a dost mu rozumím...
Jinak Nellča je ČÁČA
kombajn je BAMBI
motorka je VRN VRRRRN
tatra je TATA
bagr je BÁÁÁ
atd...tomu taky ještě -teda spíš UŽ rozumíme.... 😉
Ale jak spůstí to svoje a jede jak kulomet,tak nám všem spadne čelist a nevíme čeho litr...
Janak si teda poradí po svém,vezme nás za ruku a říká a vede nás TAM nebo dooom-jako domů....
Když něco chce a nechce si to podat sám,tak nám někomu chytne ruku a táhne ji k té věci...
Tak oni si dětičky umí poradit...Ale mám pocit ,že už se začíná dost lepšit a konečně řekne i krátkou větu-sice po svém,ale řekne...
Mám ukecané dítě,ale máloco mu rozumíme !!! 😀
První dcera-ta mluvila od 14 měsíců jak když bičem mrská a do 3 let krásně ovládla všechno-i R A Ř... Taky ukecaná !!! Každý doma dětem předčítal a já spíš používala jen jedno slovo : ,,TICHOOO !!! 😀

kamino
24. črc 2015

Prckovi jsou teď čerstvě 3 a jeho slovník je - maso - macoc, zima - mimac, donedavna místo slova Velký říkal óóó, policie - policiac - všude strká C, písmeno K nahrazuje bud T, nebo neříká vůbec.. na tříleté prohlídce jsem se ptala na logopedku a prý mám půl roku ještě počkat, má prý dobře našlápnuto.. tak uvidíme..

avantgarda
11. srp 2015

Syn začal svůj vlastní slovník používat někdy v roce a půl. Dalo se celkem dobře vypozorovat, co daným slovem mluví (když jsme mu nerozuměli tak šel a na věc ukázal a použil pro pojmenování svoje slovo). Nijak jsme ho netlačili, že by měl místo toho říkat správné označení.
Např. klíče byly Di-Di. A tak třeba šel a říkal auto didi papa. A my mu odpověděli. Jasně, vezmeme klíče a pojedeme autem. Ale neopravovali jsme ho aby místo didi řekl klíče. Postupně na to přišel sám.