2,5leté dítě vyžaduje vše ode mě, tátu odmítá

@veris8 tak u nas uplne to same a muzu ti rict, ze to bylo u vsech deti. Proste nektere to maji nastavene, ze jak prijde tatinek, je in on, ale u nas proste dokud jsem byla v dosahu, tak vse jen mama. Vydrz, do puberty mu to nevydrzi.😉 Momentalne prozivame to same s nejmladsim, takze chapu jak vam obema zrovna je.

My to takhle měli asi půl roku, dcerka je teda mladší, ale bylo to úplně stejný. Jak jsem byla v dosahu, všechno jsem musela dělat já, když mě viděla odcházet tak šílená hysterie. Pokud byli spolu sami, tak byla v klidu, ale jak jsem se tam objevila, tak hned za mnou. Ale nějak to samo přešlo, teď si můžu klidně odejít do vedlejšího pokoje a chvíli pracovat na počítači a ona si v pohodě hraje s tátou, i se třeba přijde za mnou podívat a pak zas odejde, takže konečně se to zlomilo a mám trochu klidu. Nic jsme proto nedělali, jen jsme se snažili,aby byla s tátou co to jde (a teda i se mnou, no). Vyčkala bych, časem se to zlomí. Myslím, že je to docela normální fáze,

Manžel má 24h směny,takže je jeden den v práci a pak 2 dny doma.Takže s náma tráví fakt hodně času a syn (1,5 roku) ho taky bojkotuje.Jako pohraje si s ním,nechá se od něj pohlídat,ale co se týče krmení,přebalování,oblíkání.Hrůza...Řev,totální nespolupráce a tátu u toho prostě nechce.Předtím mu táta nevadil a vše zvládli i s manželem,ale teď jsem u všeho v kurzu já.Beru to taky jen jako období a čekám,kdy to přejde.

U nás to je zas naopak, jakmile se zjeví manžel, tak já se můžu klidně vypařit a nikdo si toho ani nevšimne 😀 To je furt boty tata, budicka tata, mitinta tata, zoubky tata, do vany s tateeeem... Tak si natahnu nohy a vegetim 😀

Ano, u nás to bylo jen přechodné období, věkové načasování souhlasí 😉 a nic to nevypovídalo společně stráveném času, či lásce a tak. Prošly si tím všechny 3 starší děti (čtvrté je ještě malé), s tím, že jsme se já i partner ocitli postupně v obou rolích, tzn. jako odmítaní, tak výhradně přijímaní. Já sama jsem byla výhradně odmítána v přítomnosti táty dcerami a naopak prvorozeného syna jsem mohla obsluhovat jen já. Pokud byl přítomen jen jeden z nás (konkrétně tedy hlavně ten odmítaný), tak úplná pohoda. Nevím, co je lepší, to odmítání mě hrozně mrzelo, ale je třeba i uvědomit, že to není nic osobního a prostě to přejde, nelámali jsme to přes koleno a dítě se po záchvatu přišlo samo často i přitulit 😉

@veris8 Kamarádce dělá malý to samé, bude mu dva a půl roku. S taťkou jsou denně, taťka ho koupe, krmí, prostě všechno. Ale má dny kdy mu nemůže ani podat pití, ale musí přijít mamka a udělat to jinak taky hysterie. Myslím že je to jen období a že to přejde.:_)

Ahoj vsichni. Moooooc děkuju za odpovedi. Ono je to těžký. Ja furt taky tvrdim,ze je to obdobi a ze za chvíli bude prave vyhazovat me,ale pritel porad prudi,ze za to muzu ja..ze je rpzmazleny,ze bla bla..tak to cloveka pak nahlodava,jestli udelal nekde chybu a jestli tomu slo nejak predejit..ale.nechci to tahat pres silu..jakože musis a proste to udela tata a hotovo..odchody vetsinou mizim po anglicku a nekdy uplne v poho,nekdy place..spatne to snasim..to je zas muj problem..proste nechci aby plakal a mel nejaky trapeni atd...tak proste zkusím zase mizet častěji a dokola rikat,ze to je normalni a ze to prejde..

@veris8 Ahoj, máme taky 2,5letého chlapečka, a je to stejné, i když asi ne v takové míře... On tedy momentálně "nesnáší" i dědu, ale babi miluje (jinak stejně jako doma, když se babi vzdálí, tak si hraje vesele s dědou). Manželovi je to líto, ale prostě čeká, až to malého přejde, nic jiného s tím dělat nejde.

@veris8 Jo a teď jsem si všimla, že píšeš že odchody řešíš tak, že mizíš po anglicku. To bych nedělala, dítě pak může žít v permanentní nejistotě, kdy ho zase budeš chtít tajně opustit, a budeš ho mít pořád za zadkem. Lepší je se rozloučit i za cenu pláče, ale malý bude vždy vědět, na čem je...

No nam se prave zatim osvedcilo spis mizet takhle nebo ho uspim a jdu. Kdyz je zabrany do nejake hry apod. Tak nekdy ani nestihne postřehnout,ze jsem byla pryc. Jinak je to takovy vycerpavajici..jasne ze bych si chtela dachnout..aby sli treba sami na dopoledne ven..ale je to furt des,jestli pujde mama taky..tak vetsinou jdu,protoze na to nemam srdce,ale prave nevim,jestli nemam proste zustat doma..jinak si doma hrajou hezky,relativne koupani od taty v poho,ale ostani mama..nechci sobe ani malému pusobit nejake trouma,jen proste nevim,jestli to nedelam spatne a nedelam to ve finale jeste horsi...

U nás to stejný. Máme teda holčičiku, ale je to to samý.. Obuje máma, pomůže máma, spinkat půjde s maminkou, na kočárku poveze máma, za ruku půjdu s mámou atd. A to máme doma ještě 5 letou ( ta už to teda nemá tak extrémě), ale občas je to dost mazec. Onehdy jsme šli ven. Malá chtěla vést na kočárku od mámy a starší mě chtěla držet za ruku. A ani jedna si nechtěla nechat říct. Chlap z toho byl na mrtvicu a naznal, že se snad vrátí domů. Při tom, když jdou ven jen spolu, drží se ho každá z jedné strany za ruku a šlapou..

Je fajn vedet, ze to je i jinde stejne.

My to meli podobne, malej je s tatou rad, ale odejit nekam a nechat je sami doma bylo dlouho nemozny, nebo aby oni odesli a ja zustala doma... kdyz jsem musela odejit, tak jsem malymu predem rekla, ze pujdu treba večer na schuzi a ze si budou hrat s tatou, aby to nebyla jakoze zrada, že jsem ho opustila, treba jsem pripravila nejake prekvapko (novou hracku, mlsku...), abych jim to zprijemnila, a pak jsem zmizela po anglicku, abych se vyhnula vypjaty scéne u dveri, ktera by nikomu nepomohla. Postupne si na to zvyknul, ted ve trech letech za mnou zavre dvere 🙂 s tim chozenim ven taky, sla jsem treba s nima na hriste, po chvili jsem rekla, že jdu domu varit a malej si radsi zustal hrat ven s tatou, nez jit hned zase domu. Pak jsem je vyprovazela pred dum a dal sli sami a ted uz chodi sami. Rid se svoji intuici, kdyz to neni vylozene nutny, tak bych to nelamala pres koleno.

Tak to je fajn. Určitě se to postupně zlepsi i u nas..ja se budu drzet toho,co si myslim ze je nejlepsi pro maleho..jen skoda ze je malo podpory od partnera..ale asi je to pro nej taky tezky..i kdyz mi pripada, ze nekdy si na to zadelava i sam..ze za nim malej jde a chce si treba hrat a on ze ted ne atd..proste chlap..