19měsíční syn se nechce dělit a "krade" hračky
Přečetla jsem hromadu diskuzí (i 5 a více let zpátky), odborných článků a rad psychologů. Všichni radí většinou to stejné ale u nás to vůbec nic neřeší. V těchto článcích se většinou jedná o starší děti, kterým už lecos vysvětlíte a o fixaci na oblíbené hračky.....
Náš syn (19 měsíců) se nechce dělit o nic co je jeho, ale krade i hračky ostatním a přivlastňuje si je. Nemůžu ho už vzít ani do dětského koutku nebo herny (ledaže by tam byl sám), bere všechno všem, i to co ho nezajímá a žduchá do dětí. Doma u jeho hraček bych to ještě pochopila. Návštěvy to berou celkem v klidu s tím, že hračky u nás doma jsou prostě jeho ale když si dovezou něco svého, syn si to okamžitě bere a hotovo. Ani nevymění za nic svého. Co vidí to je prostě jeho. A kamarádky mají většinou tak hodné děti, že jen sedí a koukají jak si syn hraje s jejich hračkama a neprotestují.
Přečetla jsem hromadu moudrých knih, odborných článků a diskuzí. Vesměs všude to samé ale u nás nepoužitelné :( máte někdo nějaký jiný typ či metodu?
Rady:
1) schovat před návštěvou oblíbené hračky a nechat venku jen ty "půjčovací"
- u nás takové neexistují, všechny jsou oblíbené, hlavně ty cizí. Taky ještě nechápe nějaké třídění a schovávání. Navíc pro dětský koutek naprosto nepoužitelné.
2) vysvětlovat a vysvětlovat
- příjde mi, že je na to moc malý, nebo mi vůbec nerozumí. V té chvíli hlavně vůbec neposlouchá co mu říkám. Vysvětlovat mu situaci a kdo z nich má jaké potřeby mi v tu chvíli příjde jako z jiné planety
3) vyměnit za jinou svoji hračku
- pro něj bohužel platí, že všechno je jeho takže nepůjčí nic. Navíc opět nefunkční v cizím prostředí (koutky, herny, na návštěvě)
4) ignorovat a počkat až z toho vyroste
- jo to v diskuzích radí spousta maminek ale chtěla bych je vidět, až k nim přijde můj syn, vytrhne jejich dítěti hračku z ruky a žduchne ho na zem..... a já budu pít kafe, koukat jinam a dělat, že to není moje dítě
5) nechat je ať si to vyřeší sami
- syn si většinou dovoluje na kousek mladší děti (alespoň s takovými se většinou stýkáme), ty se s ním nehádají a jen koukají jak jim to bere. Většinou ještě párkrát zkusí po něčem sáhnout a když jim ani to nezůstane v ruce víc než 5 vteřin, spouští pláč, přichází maminka, dítě odnáší a syn tím pádem vyhrává. Větší děti naopak bijí syna a tak jej odnáším zase já...
Příjdu si naprosto v koncích, nechci syna komandovat ale musí znát hranice. Navíc se na něj začíná okolí dívat jako na totálního spratka a to mi dost vadí :(
Prosím máte někdo nějakou jinou radu????
a není to prostě o tom, že ještě není zralý na to, hrát si sám s jinými dětmi? Vím, že malá se taky musela naučit, jak s dětmi "fungovat" (ona je teda chodila objímat, což se ne vždy setkalo s kladným přijetím). Ale v tomhle věku jsem byla vždycky u ní - na hřišti, na písku a vysvětlovala jí, že se musíme zeptat než si něco půjčíme, že se taky musí dělit o svoje hračky, hlídala jsem, aby jí někdo nekradl hračky (tím myslím nerval z ruky něco s čím si hraje)... Určitě bych ji nefrkla na písek a nezačala se starat, jak to zvládá, až poté, co bych slyšela řev 😉 Jak jinak se to má naučit?
@luciamala1979 Moc děkuji za radu a srdíčko? 😉 Přesně nad tím jsem dnes přemýšlela. V březnu rodím druhého syna a tak mě napadlo, že se bude hodit dát staršího dvakrát třikrát týdně na dopoledne do školky. Aby to bral jako herničku a doma nezakrněl, když se budu starat o mimi. Do té doby mě ještě napadá nestranit se kolektivu a spíš ho brát dvakrát třikrát týdně do herniček a koutků, ať je těch situací naopak víc a on se je snaží zvládat.... snad z nervů předčasně neporodím 🙂
@suzanna123 to se samozřejmě snažím. Sednu si sním a návštěvou na koberec v pokojíku, vytáhneme auta a jezdíme společně. Snažím se vysvětlovat, říkám mu, že to chápu, že oblíbené auto nemusí půjčit ale ať teda nechá návštěvu hrát si s vlastním autíčkem co si přineslo. V tu chvíli si ale připadám, že mluvím rusky. Prostě každá hračka je jeho :( nebo jak jste to myslela?
@annapans ano, srdíčko, no vím jak se cítíte, řešila jsem to vkuse a čím víc, tím to bylo horší a nic nic nepomáhalo, byla jsem v koncech. Jinak tá školka na pár dopoledne je fakt ok. Nám to fakt pomohlo. Jenom to neudělej-te v březnu, mohl by si to spojit s příchodem miminka, to by bylo špatné, pak bych to udělala hned, ať to stihnete. Jenom si pečlivě vyberte zařízení, kam ho dáte, je to moc moc důležité, nešetřete na tom. Není školka jak školka.
@annapans a jinak to půjčování, já ho pak přestala nutit a lámat a přišlo to samo. Snad pak,jak se mladší ségra začala hýbat a začala krást hračky 😀 tak se to postupně utřáslo. Nebo věkem.. nebo tou školkou, nevím. Chce to čas
@luciamala1979 bude mit teprve v červnu dva roky, takže jsem si říkala že nejdřiv od nového roku (2017) to bude mít 2 a půl. Do té doby to bude asi dost o nervy. Na miminka je zatím hrozně hodný a něžný ale mladší bude většinu hraček dědit (máme už snad všechny hračky na světě), tak doufám, že mu to nějak vysvětlím protože tyto hračky jsou zatím opravdu jeho....
@annapans miminko bude zase o něčem jiném, snad to budete mít v pohodě, lepší než jsme měli my. Hlavně se musí dělit o maminku :O držím palce a hlavně v klidu, z ničeho se nestřílí, některé věci se nedají vysvětlit, on to vnímá jak jeho! musí k tomu dospět. Někdy se oplatí neřešit, netrestat, nekřičet, nereagovat, nevysvětlovat, jenom počkat, dát si kafé a počkat 🙂 to dítě pak najde řešení samo
Zdravím. Máme to dost podobne :( dcera 16 měsíců když někde jsme s dětmi tak dela to same. Když vidi nejake dite ze něco drží tak mu to hned chce brát. Bere i cizí flašky s pitím nebo dudlíky. Asi je to tim že zatím není moc zvykla na dětský kolektiv. Tak doufám že se to časem zlepší. Přeji pevne nervy
Rada 6) Půjčuj synkovi svoje věci, se slovy - je to moje, mám tu věc moc ráda ale půjčím ti jí, věřím že mi ji za chvilku v pořádku vrátíš. Půjčujte si s partnerem věci, dělejte si takové scénky.. "Tatínku půjčíš mi prosím tvůj batoh, potřebuji ho protože..." Ano maminko, ale vrať mi ho v pořádku.." a maminka? Poděkuje.. 🙂 Učení nápodobou.. Každý den nějaký úkázkový příklad.. Než přijde návštěva, zeptej se ho co "Aničce" půjčí a co ne... Když nic, tak nic, má na to nárok, je to jeho.. Až ucítí že má svoje věci pod kontrolou, věřím že se to změní.. Toť rada má, nevýchovná.... 🙂
@annapans zdravím! Klid, měli jsme to podobně. Syn ve dvou letech do dětí strkal, někdy až "úrazově", zásadně do každého kt bylo na hřišti až jsme tam ostali sami :D a hoooodně dlouho se nechtěl dělit ani půjčovat hračky. Srovnalo se to ve školce/jesličkách, za pár týdnů, asi dva měsíce od nástupu. Mohla jsem si dělat co chci, vysvětlovat, v dobrém i zlém, až školka (soukromá, nastoupil zhruba ve dvou letech, 23 měsíční) to přešlo. Socializoval se, naučil se. PŘijde to 😉
dala bych ho na Vašem místě na jedno - dvě dopoledne do kolektivu bez Vás / rodičů, určitě by to pomohlo. Jenom je potřebné vybrat - dobrou školku, pečlivě