ahoj, předem říkám, že vím že jsem někde selhala. Ale já už fakt nevím co dělat.
Máme 17m syna a absolutně nerespektuje jakýkoli zákaz ne, nedělej to přestože ví co to znamená.
Zkoušeli jsme plácnutí přes ručičku - bez úspěchu. zkoušeli jsme na zadek - bez úspěchu a to dnes už dostal opravdu si myslím dost (lezl na židli a pak stůl). Nejsem pro až takovéto mlácení. Říkala jsem si dostane jednou dvakrát na zadek a pochopí, ale on ne zakřičí, něčím hodí a vzápětí tam leze znovu. Ve vzteku i ubližuje - hlavně kouše. Já už vážně netuším, je to moje první dítě a i manžel pro kterého je to třetí dítě je bezradný, tchýně i moje máma jsou proti bití (i plácnutí po ručičce), ale jiný postup mi neporadí. Už takhle si vyčítám, že jsem špatná matka (v čemž ěm utvrzuje moje vlastní máma neustálými pochybnostmi), ale tohle bití tomu nepřidává. Někdo nějaký typ?
@geilinka jejda holka... v 17m děláš závěry ze jsi výchovne selhala?? Neblazni prosím tě 😉 tvoje dítko je jeste malicky. si začíná uvědomovat samo sebe,svojí vůli, snaží se ji prosazovat, jde pomalu do prvního období vzdoru a je to úplně normální. 🙂 nikde jsi neselhala. Dítko není robot a má vlastní individualitu 🙂 je potřeba se obrnit trpělivostí, vysvětlovat, ukazovat ,zbavovat, denně cca tak 200x... 😀 určitě neplacat - sama sis všimla že efektivní to není . Určitě se tady najde spoustu mamin co ti poradí konkretneji. Ale hlavně klid a nohy v teple. Máš normální dítě a jsi normální matka a nikde jsi výchovne neselhala 😎 jo jinak - me muj 13 mesicni poklad obcas majzne nebo kousne ze vzteku - ucim ji misto toho delat "malá malá " a zabavovat jinde. Take it easy .
Mam dceru dva roky a vim ze čím vic budete říkat ne , tim vic na nej bude dite imunní . Dcera dostane přes ruku nebo na zadek kdyz uz fakt o neco jde . Myslim ze kdyz se treba placne za to ze leze na stůl a pod tak to pak uz taky dite netankuje . My dáváme na zadek kdyz uz opravdu neco provede . chtela sáhnout na zásuvky i přes zákaz . Myslim ze je prave pak problem ze kdyz se dite placa často tak to samo začne praktikovat . Protoze to proste vnímá . Mala je strašný čert . U známých treba pocmarala tv voskovkama za to dostala ale s tim ze dítěti vždycky musíte vysvětlit za co ho karate a za co mu dáváte na zadek jinak to k ničemu nepovede . Ja teda nejsem zastáncem nějakých velikých diskuzi s detma ale je potřeba najít ten kompromis . Hlavne deti jsou nase kopie at se nam to líbí nebo ne . Takže jak se chováme my tak se budou chovat oni . Takže histericka urvana mama histericka dite . To je proste zákon . Mala kdyz se začne vztekat ze nechce ze hřiště tak na ni nespustim neco jsko přestaň a jdeme a začnu na ni rvát . To je přesně to co v dítěti vyvolá to ze to bude dělat taky . Jsou to jen moje postřehy . Nikdy jsem zadnou literaturu nečetla 🙂 chce to proste trpělivost a pevný nervy . Hlavne v 17 mes jeste nemůžete říct ze jste neco pokazila. Je to prave vek kdy se dite formuje . Určite to dáte !!!!
@anetka1701 je ji ve zlobe samotnou nenechávám. Takhle malý mimio je jeste furt potřeba klidnit. Něco jinýho je doručovat negativní důsledky negativní akce (behas do silnice - jdeme domu) ale to lze až ve věku kdy to dítě pobere(po 2. roce? Nejdřív ). Ne v 17 měsících.
@geilinka 17měsíční dítě objevuje svět,všechno chce vyzkoušet,na všechno sáhnout,nerozlišuje,že toto je hračka,tu brát můžu,tohle zase nemůžu,na prolejzačku vylezu,na stůl nesmim... Je to batole,nejlépe zabezpečit domácnost tak aby mohl řádit,chce vylézt na stůl,tak ho hlídat aby nespadl,ono ho to časem přestane bavit. Bitím se nic neřeší,úpřimně si neumím představit,že biju takhle malinké dítě...
Nejmladší mám stejně starou a dělá přesně to, co tvůj syn. Nenapadlo by mě ale jí za to bít... Když vyleze na stůl, tak se usměju a řeknu jí "pozor, opatrně" (ten tón už zná) a hned ji vezmu a snažím se její pozornost upoutat něčím jiným. Bitka mi přijde hodně neadekvátní řešení. Malá dostala po ruce jen jednou, když natahovala lanko od žaluzii, a to stejně nechápala, co se děje. Tak jsem změnila taktiku, udělala "tytyty", "no no" a tvářila se vážně jak jen to v dané situaci šlo 🙂) Zkusila to pak ještě dvakrát, reakce stejná, pak toho nechala. Prostě objevuje. Něco přehlížím úplně, něco koriguji. Ale nebiju. Tím ho akorát vybičuješ k tomu, aby to dělal znova a víc.
Zkus změnit přístup, hoď se do klidu, nasaď úsměv a ber to tak, že křik a bitka vůbec nic nevyřeší. V 17 měsících absolutně nic.
@odula kde jsem psala nechávat ve zlobě samotné? Odvádět pozornost jinam a nést následky... Já nechávala (v rámci věku) tohle u dětí fakt od malička co bylo bezpečné (a fungujeme tak krásně dotedka když jsou velké, samostatné a opatrné 🙂 Nechat se dítě samotný vztekat v roce a půl bych fakt nenechala 🙂
@anetka1701 sorry,četla jsem to špatně. Omlouvám se 🙂
@geilinka Doporucuji knizku Vychovavame deti s rosteme s nimi - mne hodne pomohla se zklidnit a je to poznat na synovi. Je mu teprve rok, ale chvili jsme bojivali s prebalovanim a jidlem a z moji zkusenosti naprosty souhlas s komentari vyse - syn proste poznal, ze ja jsem ve stresu a byl taky. Musela jsem se ze zacatku hodne ovladat, abych svuj stres z dane situace ovladla, ale funguje to bezvadne. Opravdu doporucuju tu knizku, muze ti hodne dat!
já to mám ve 2,5 letech 😀. Zkus se podívat na kouzelnou výchovu třeba najdeš odpovědi 🙂.
Zkus vysvětli že se o něj bojíš - něoc mu povil, ale pod dohledme že bez tebe nesmí, že bych si mol ublížit
Já mám 17m dcerku a teda nikdy jsem jí ani neplácla, podle mě je to úplně k ničemu, sama vidíš, kam to vede. Musíš pořád přitvrzovat a výchovnej efekt to nemá, jen je dítě ještě vzteklejší a začne bít taky.
Já to dělám takhle - jednak chápu, že ona prostě potřebuje zkoumat a pokud fakt nejde o život, tak jí prostě nechám. Nelíbí se mi takovýto trestání a zakazování úplně čehokoli nehledě na to, že i takhle malý dítě pozná, když zákaz nedává smysl. Abych sama poznala, jestli to smysl má nebo ne, vždycky se snažím jí vysvětlit, proč ne - a když nenajdu logickej důvod, tak jí nechám. Samozřejmě i tak je toho spousta, co dělat nemůže, pak jí prostě zabráním to udělat - ne bitím, ale nějak jemně, třeba jí chytím ruku, kterou strká do zásuvky, a vysvětlím jí, že to nemůže dělat, protože by mohla dostat ránu a ublížit si. A pak u ní sedím a zabraňuju jí v tom tak dlouho, než jí to přestane bavit. Pokud leze na stůl, tak ji prostě sundám a řeknu, že na stole se jí a nesedí a hotovo. Nemusím jí kvůli tomu naplácat.
Když dostane záchvat vzteku, tak se snažím pochopit proč a snažím se jí říct, že jí rozumím - třeba začnu říkat "já vím, že jsi teď děsně naštvaná protože jsem ti vzala ty nůžky, ty je chceš, chceš si s nima hrát, já tě hrozně štvu..." a tak dál, a ona většinou poměrně rychle přestane ječet, tak jí pak klidnějším hlasem vysvětlím, proč jsem jí ty nůžky vzala a zkusím jí nabídnout něco jinýho zajímavýho. To zabírá opravdu docela spolehlivě.
Jinak teda souhlasím s zuzineckah a ostatními, co ti radí se hodit víc do klidu a míň to řešit, většina problémů se vztekem u dětí pramení z toho, že jsou na ně rodiče až zbytečně moc přísný a zakazujou jim každou blbost jen proto, že mají pocit, že by to dítě dělat nemělo - i když důvod k tomu vlastně nemaj. A ty děti to fakt poznaj, už takhle malý.
No, možná zde bude opět za příšernou matku, ale jsem zastánce toho, že děti musí mít hranice a musí vědět, že když se řekne ne, je to ne. Předem upozorňuji, že nejsem zastáncem děti třískat hlava nehlava, ale občasné plácnutí po ruce nebo po zadku opravdu není na škodu. Rozhodně nemíním celý den sedět u dítěte a vysvětlovat mu 1000x, že do zásuvky se nesahá, to mu raději po pátém upozornění dám přes ruku, nebo když se začne vztekat, čekat až ho to přejde. Chceš se vztekat, dobře, buď si ve svém pokoji a až se uklidníš, přijdi a pak teprve je možné něco vysvětlit. Když se vzteká tak, že je až modré, pomůže léčba šokem, třebas studená sprcha. Můžete si mě zde odsuzovat jak chcete, ale mám děti ve věku 16 let a 10 let a nikdy z plácnutí po ruce, žádnou psychickou újmu neměly, dokonce se mi nikdy nestalo, že by dítě praštilo mě.
Za to moje sestra, která má momentálně také 16 let, nikdy nedostala po ruce, na zadek a matka jí vše jen vysvětlovala atd., bohužel dnes nemá problém vlastní mámu poslat do pr…e, říct jí do očí, že je pi.. ,a že ona si bude dělat co chce.
Každé dítě je jiné, na každé platí něco jiného, na někoho vysvětlování a jinému stačí jedno plácnutí po ruce, ale všeho s mírou. Rozhodně nejsi špatná máma.
@dominikaromanova hele... vyvztekani v pokoji 17m skvrneti fakt nepomůže... jinak léčba šokem, třeba studená sprcha, je fakt totální masakr. Naprostej nesmysl
@dominikaromanova jo, souhlasím. Ale není to pro 17 měsíční dítě. Funguje to třeba na našeho čtyřleťáka, který už má rozum a moc dobře ví, za co případný trest přišel.
Tyto věci sem psát je vždy riskantní .... Je tu tolik názorů 🙂 Já holky plácla po zadku taky když byly malé, a dnes z nich jsou rozumné kočky. Dnes je téměř zakázané se děti jakkoli dotknout vychovně a co z nich je? Vím, že kluci jsou vseobecně živější. ... S tim zkušenosti nemám. Holky mi teda po stole nelezly a mam takový autoritativní tón hlasů, takže stačilo zvednout hlas. Moje kamarádka co má syna dopadla tak, že vzteky desetiletého syna honi po ulici jak se ji směje do obličeje....... no správně ti tu nikdo asi nemůže poradit ...... Nikdo nemůžeme tvrdit, že zrovna TAKHLE je to správně. Výchova dítěte je naše nejtěžší životní role a těžko říct kdo ji zvláda a kdo ne 🙂 máš ještě mládě které tě teď bude zkoušet 🙂 Hodně štěstí 😉
@odula,
možná pro Tebe nesmysl, ale toto nám poradili lékaři v době, kdy se malá vztekala až tak, že celá zmodrala a přestávala dýchat. Promiň, ale stačilo to udělat párkrát a nechala toho. Jen pro upřesnění, toto nám poradili přímo na neurologii ve fakultní nemocnici. Myslet si o tom můžeš co chceš, Tvůj názor Ti neberu.
Léčba šokem - studená sprcha - zabrala na synovce. Měl takové záchvaty, že ségra nejednou odešla s modřinama, když kolem sebe všechno, co měl po ruce házel. A ono tříleté dítě má už sílu. Jednou dokonce ohluchla na pár dní na ucho. Takže hledali akutně řešení. Pomohla jedna ledová sprcha.
Teď je tomu klukovi 20 let, je to pohodář a mámu miluje 🙂 přiměřeně.
Já nechávám syna vyvztekat v pokoji. Bití nemá smysl, domluva taky ne, neposlouchá, řve. Pomohlo mi taky omezit cukr ve stravě. Příjde mi pak klidnější.
Já si pamatuju na naši profesorku na vysoké školy z tresního práva - Jak může člověk v dospělosti akceptovat zákony, když ani jako dítě nedokáže resp. základní hranice? - její památná věta. Ona pracovala jako soudkyně ve věci řízení přestupků mladistvých, takže měla s "dětmi" hodně zkušeností. A věděla, kam až to může zajít.
@dominikaromanova jo lékaři. Tak co řeknou lékaři, o tom netřeba diskutovat 😝😉 PS nepřijde mi,že autorka řeší podobné záchvaty. Tobě jo?
@astyna jasně. Respektovat hranice je potřeba se naučit. O tom asi netreba diskutovat.Otázka je JAKÝ hranice a proc a jak se je naucis respektovat . Kvuli strachu z trestu nebo protože vnitřně víš, co je správný? Zajimalo by me,jakou výchovou KONKRÉTNĚ prošli mladistvi, co měli problemy se zákonem.
Me fascinuje prohlaseni ,,je jim 10, 16,20 let a ujmu nemaji" at se to tyka cehokoli tohle me fakt bavi.😂 Az jim bude 50let,budou to slusni lidi s vlastnim zazemim a rodinou a postaraji se s laskou o vas kdyz uz nebudete moci,pak teprve muze nekdo rict ze vychova byla uspesna a vychovani byli bez ujmy.😁
Jinak opravdu placani a rvani nepomuze.Vysvetlovat a hlavne zkusit premyslet jako dite,vcitit se do nej.Kdyz chce lezt na zidli a objevovat svet z jine perspektivy,tak mu pomoz.Bud u nej a vysvetli,ze tam muze vzdy kdyz budes u nej ale sam ne protoze si to neprejes a bojis se o nej,ze by mohl spadnout a ublizit si.Proste mluv mluv mluv a neboj se byt uprimna.Slovo NE ty deti slysi tisickrat denne,na to uz by nereagoval nikdo.Zkus rict JA NECHCI abys tohle delal protoze...
Hlavne deti neco objevi,snazi se to prozkoumat ale povetsinou kdyz je nechas tak je to brzo prestane bavit.Kdezto kdyz dokola zakazujes tak je to laka o to vic.☺
v roce a půl se u mudr vyplňuje takovej pěknej dotazník s otázkama, který naznačujou, jestli má dítě poruchu autistickýho spektra....mezi otázkama je i: vyhledává vaše dítě výšky - lezení do výšek? :D hádej, co je "správná", resp. ta zdravá odpověď....chudák kluk, že za to dostal na zadek. dítě hlavně zkoumá svoje možnosti a dost možná z toho měl radost, co dokázal a vy ste ho vyšokovali tím, že jste s ním jeho radost nesdíleli, ba jste mu hodně vyčinili...
doporučuju krátkou, stručnou, ale docela výstižnou knihu Zkoušeli jsme všechno, která ti asi pomůže pochopit spoustu věcí ohledně chování dětí a ne/funkčnosti vašeho výchovnýho přístupu a technik.
jako já si taky říkám, jak můžou ty děcka už v tak malým věku s*át na rodičovský "ne!", jenže oni si prej prostě nemůžou pmoct no.. a neznamená to, že z nich roste kriminálník. někdo na to asi reaguje, ale je spousta takovejch, který tomu rozuměj, ale neodolaj svýmu pokušení a jsou holt tvrdohlavější, tak si prostě za tím jdou. ale jít formou nátlaku docílíte akorát toho, že budete mít prostěhorší vztah s tím dítětem. stejně to na ty tvrdohlavce nezabírá, spíš se zabejčej, nase*ou a nechápou, proč je máma zmydlila.
Tohle je fakt riskantni tema 😄 Hrozne zalezi na konkretnim diteti i mame, prisli jsme se od sebe neco naucit, obe strany. Mam holcicku 20m, momentalne pocitam do milionu, abych se nezblaznila. Nase tema je ted kocarek a chuze venku a zachvaty vzteku. Celkove je hodne temperamentni, vztekla a ziva, nejake vysvetlovani si muzu dovolit jen nekdy, tesim se, az to bude mozne. Pokud si vzteky lehne v pulce silnice, dostane na zadek a odnasim ji, jde o zivot... Priste se sice vzteka porad, ale aspon jde a hlasi, ze auto. Sprcha se mi prici, ale oblicej uz jsem ji vodou oplachovala, pokud bezduvodne rve a nedycha, je to ucinna pomoc. Ja mezitim prochazim lekcemi trpelivosti a pochopeni. Vztekla je po obou rodicich, jinak ma podobnou povahu jako jeji otec, ktery je cizinec. V jeho rodine jsem mela tu cest poznat jejich rodinne rysy bez ne a obavaneho placnuti po ruce - trilete dite terorizuje 5 dospelych a otravuje zivot tak, ze kdyz se rozhodne, ani nenakoupíte, a tam neni obchod za rohem. Takze myslim, ze ideal vseho s mirou a fakt podle ditete, kazde je tolik jine, jako my...
No, zda se mi, že ještě tak málo dítě nepochopí, že když dostane přes prsty, přestane s činností. Bere to jako legraci a způsob jak si zavolat lidi.u nás to neplatilo a neplatí. Až tak u dvouletého, a to někdy. Čim vic se rika ne! Tim roste chuť provádět neplechy. Pokud vidíte, že se chystá lézt na stul,dela, co nemá, zkuste mu pod nos dat něco zajimavejsiho.co by ho zaujalo vic. Hracka , činnost, vyrusit ho nečim. Já teda bez kompromisu i přes křik sundavam ze schodů, že skrine. .seberu dítě křik nekrik když jde o úraz. To není cas vysvětlovat. pak nečim zabavim. Ne vždycky se povede, vztek se musí nějak naučit zvládat a zkoušet co zabere. Nekdy i dělání mrtvého brouka (delam, že nevidím, co dela).pozitivní je, že časem (týdny, měsíce )to přejde.(lezení na stul, tahání žaluzií. .) Ale celkove hranice mít dítě musí. Zkoušejte.
@normalnimatka já jsem někde četla,že až dítě okolo 4- 5 let věku je schopný se zařídit podle rodičovskyho "ne". Do ty doby na prostý "ne" nemá dostatečně vyvinutý schopnosti. ,ve smyslu "co jako -ne-: nemám jít, nemám jít tam,nemám hejbat nohama,nemám se koukat blbě..
Co jako -ne-. " důležitý je prej dát krom negativního zákazu "nedelej" pozitivní alternativu "pojď tudy". Divit se že ani ne dvouletý batole nereaguje na "ne" je... naivní 😉 ( nemyslim tebe) Já mám teda tři děti a naneštěstí až u toho třetího jsem si uvědomila jakej nesmysl je hrotit "vychovu", resp. "drezuru" u takhle malejch capartu... dyt voni na to ještě fakt nemaj kapacitu. Stanovovat hranice jistě,ale citlive a přiměřeně k věku dítěte a s respektem k vývojový psychologii.
@odula Všichni tu pišeme jen svuj názor a svoje zkušenosti a to je v pořádku 🙂
@dominikaromanova to udělala správně. Popsala autorce svuj postup. Moje máma má tři děti .... az toho třetího se ani jednou nedotkla a je z něho sprostý budižkničemu. Prostě někde říkat 200× něco výchovného nefunguje 🙂 Nechte autorku ať si přečte všechny zkušenosti a srdcem se pak nechá vézt ve SVOJI výchově u chlapce u kterého my tady nemůžeme vědět co je dobré a co ne 🙂
@geilinka U takoveho prcka je naplacani myslim zbytecne, bude to citit jako krivdu a ublizeni, ne trest. U nas vzdycky stacilo zvyseni hlasu, “vyhruzny” ton, reagovali na to uz od cca 10m a (obcas) poslechli tak od roka. Ale zkouset vse bude maly znovu a znovu, to je normalni, takze se obrn trpelivosti a opakuj s mracenim NE porad dokola. 🙂 Je to tezka prace, ale ta nejdulezitejsi, tak drzim pesti!
V místě mého bývalého trvalého bydliště jsme měli tzv "hlavní babičku", paní, která vychovala všechny vnoučata, děti a hlídala děti i sousedům, prošla jí rukou řada dětí a ta razila moudro, že už dítě v peřince ví, co dělá a co si může vydupat. Vychovala kolem 30 dětí, bohužel už nežije, zemřela v požehnaném věku kolem 100 let a ještě týden před smrtí umývala okna.
Její "děti" k ní chodily zase se svými dětmi, takže jsme mohli vidět její následky výchovy. Ta i jako první přišla s nápadem ledové sprchy pro mého synovce.
Výchova je tak kontroverzní a proměnlivé téma, že nemůžeme paušalizovat, na každého platí něco jiného. Ale podle mě - která matka má ještě čas číst brožurky a odborné knížky, tak nemá až tak zlobivé dítě :D Dnes je tolik knih o výchově, PPP praskají ve švech, výchovní poradci si s nimi nevědí rady (byla jsem na roční stáži u jedné) a máme stále víc a víc problémů s dětmi. Co třeba přestat číst, ptát se a dát na vlastní intuici, ověřené rady. Třeba by naše děti chtěly naši pozornost a lásku, než nadrcená moudra z knih a serverů...
Drtivá většina těch dětí, které jsem potkala a kteří se chovaly opravdu strašlivě - od kousání učitelek (prvnák), až po drogy v kávě pro učitelku (8.třída), měla doma podobné zázemí. Potkala jsem se s několika rodiči a litovala ty děti - oni nevidí jiný vzor, příjde jim jejich chování normální, rodiči to v nich ještě rozdmýchávali.
Co se týká oné soudkyně - ta se věnovala soudnictvím ve věcech mládeže asi jednu generaci, ukazovala nám graf progrese, nejhorší případy od věku 10 (!!!) let, kde selhaly všechny státní instituce od rodinné výchovy až po OSPOD. To bys nechtěla slyšet a ani vidět, takoví na pohled andílci a přitom takové bestie. A víš, co bylo nejhorší? Lhostejnost rodičů.
@astyna takže ne to,že ti rodice svoje ratolesti nemlatili,ale to,že se o ně nezajímali vedlo k tomu,že se děti chovaly hrozně. jestli jsem dobře pochopila.
PS se studenou sprchou mam zkusenost,na radu jedne "zkušene " matky jsem ji aplikovala -jednou- při záchvatu syna. Nikdy víc. Moje zkušenost a můj názor.
@luckylee
a mě opravdu baví číst Tvůj názor. Takže až půjdu k našim řeknu jim, maminko, tatínku, víte, ono vlastně ještě není dosti jasné zda jste mě vychovali dobře, protože to se pozná nejdříve až mi bude kolem 50 let. Ono se vlastně může stát, že teď to vypadá, že jsem dobře vychovaná, ale kolem té padesátky si vzpomenu na nějakou křivdu ze svého dětství a budu z toho mít tak velkou psychickou újmu, že až v té době budete staří a třebas i nemohoucí, nechám vás bez pomoci a nepostarám se o vás. 👏👏👏 Možná to přesně takto myšleno nebylo, ale mi to tak rozhodně zní. Promiň.
@odula,
je sice pravdou, že autorka zde nepíše nic o záchvatech, ale zároveň se na konci svého příspěvku ptá na rady, doporučení, podněty, návrh, nápady atd. ostatních maminek. Na základě toho jsem teda napsala jak to bylo u nás doma.
Zároveň jsem však na konci svého prvního příspěvku uvedla, že každé dítě je jiné, na každé platí něco jiného, na někoho vysvětlování a jinému stačí jedno plácnutí po ruce, ale všeho s mírou..
Co se týče těch záchvatů samotných, odpovídala jsem na Tvůj příspěvek kdes uvedla, že studená voda je NAPROSTEJ NESMYSL a bylo to pro upřesnění proč.
Možná by to občas chtělo číst ty příspěvky naprosto celé a odpovídat na celé příspěvky, ne jen na to, co se zrovna komu hodí do krámu, aby mohl oponovat ostatním. Ale jak jsem psala, Tvé názory Ti neberu, jsi svobodný člověk ve svobodné zemi a na vlastní názor máš plné právo.
Nediv se že se vzteká - pokud ho bouchneš ty, je to pro něj přiměřená reakce, on nechápe že ty ho bouchnout můžeš a on tebe ne... Osobně jsem tyhle situace řešila vždycky tak, že jsem nechala dítě se ve své chybě "vykoupat" samo - leze na židli,vím že spadne... Nechám ho (jen kontroluju pád), běhá do silnice když volám ne ne? Jdeme domů. Ale u 17m dítěte je to fakt spíš o tom najít mu jinou činnost, odvést ho k něčemu jinému...