Úzkost po ukončení laktace (Dostinex). Máte zkušenost, radu?
Maminky,
prosim o radu. Je to cca 5 tydnu, co jsem v sestinedeli musela ze dne na den prestat kojit. Dcera ma silnou ABKM a ani nejprisnejsi dieta z me strany nepomohla. Laktaci jsem mela, i po cisari, rozjetou skvele (predchoziho syna jsem kojila temer rok), mleka jsem mela opravdu hodne. Lekar mi predepsal Dostinex na zastaveni laktace. A v tom zacaly me problemy. Nekolik dni bylo o tom, ze mi malem explodovala prsa, bylo mi zle jako pri tezke viroze, bolest svalu, kloubu, nevolnost, unava a hlavne uzkost a litostive stavy. Fyzicky uz mi je celkem dobre, ale po dusevni strance moc ne. Po porodu a v dobe kojeni jsem byla maximalne stastna a dcerky a dvou a pul leteho syna jsem si vylozene uzivala. Za to ted si prijdu unavena, vyhorena, bez radosti, a nejvic me trapi, ze ty nejkrasnejsi chvile s miminkem utikaji, uz se nikdy nevrati a ja, misto abych se radovala, jsem litostiva, uzkostna nebo nastvana. Dokonce jsem znovu zacala kourit, coz me trapi uplne nejvic, je mi to odporne, nechci byt smradlava mama, ale alespon na chvili me to uklidni. Fakt to nejsem ja. Snazim se, kazdy den se motivuju, ale pak me cokoliv rozhodi. Je to jakoby mi nekdo vzal tu radost materskou, citim se prazdna, ze jsem selhala...nevim, co s tim. Mate nekdo podobnou zkusenost?
Za jakoukoliv radu predem dekuji,
Petra
Za jakoukoliv radu moc dekuji,
Petra
@cekypetra Já jsem si tím prošla a hned dvakrát. Poprvé jsem musela přestat kojit kvůli laktační psychóze a podruhé, aby se to neopakovalo. Pro mě bylo nejdůležitější smířit se s tím že nebudu kojit, což je pro matku těžké, hodně krát něm to obrecela, ale smířila jsem se s tím, přijala jsem to. Pomohlo mi si říkat, je to jen jídlo, ale maminku tu má stále. Po porodu jsem už toho nelitovala miluju svoje děti stále a stále silně.
Teď s tebou bouří hormony, psychika a důležitá je i podpora od okolí. Neboj se, že svoje dítě přestaneš milovat, jen ten šťastný opar skončil příliš rychle. Budu držet palce a klidně napiš SZ, když budeš chtít.
Mě se to nestalo přímo s dostinexem ale s jiným lékem v rámci těhotenství (nepamatuji si bohužel jméno) - prostě nežádoucím účinkem byl i účinek na psychiku. U mě to naštěstí odeznělo, pak mi ho dali ještě jednou (byla jsem v nemocnici, je to lék na tlak, nespojila jsem si to, příbalák mi nedali), pak jsem si to již spojila a už to napsali do karty, že tento nee. Což mi připomíná, že to jméno budu muset dohledat a napsat si do Vitakarty.
Takže ano, může to být i nežádoucí účinek dostinexu (přečti si příbalový leták) a současně i těhotenské hormony (prostě to kojení je jistý druh rituálu). Skoro bych ale doporučila si o tom s někým popovídat (psycholog, dula) právě proto, aby ses mohla "vykecat" z toho, co tě kolem toho kojení vlastně trápí.
Ahoj Peťo, zkušenost nemám, ale přijde mi to od hormonů. Tím prudkým zastavením laktace. Sama píšeš, že po porodu, jsi byla v 7. nebi a po skončení laktace takový propad. Já bych na tvém místě zašla nejdřív na gyndu (pokud máš rozumného doktora), nebo k obvodní.
Hlavně to neber, jako svoje selhání, toto jsou chemické procesy v těle. Z těch se nevykecáš.