Odstavit vyplakáním?

Já jsem dceru odstavila až přes třetím rokem. Hlavně z důvodu toho, že by se kojila snad ještě ve škole, ale ona pak byla na prsu snad každých 20 minut a to jen ze zvyku. Namazala jsem si prsa citronem a řekla, že se mléko zkazilo. Jednou cucla, zasklebila se a pak 2 dny smutně chodila že mliko je zkažený. Žádný řev ani pláč. A to byla fakt závislák.

Já jsem se toho hrozně bála, syn se kojil skoro celou noc, měla jsem z toho až úzkosti, že to nikdy nezvládneme utnout, metody co píšeš se mi taky příčily. A světe div se, nakonec to bylo úplně v pohodě. Základem bylo, že jsem si k tomu došla já sama, okolí na mě tlačilo už dříve, ale necítila jsem se na to. Po druhém roce jsem zrušila noční kojení - vysvětlovala jsem, že mléko není (což byla skoro pravda, jsem těhotná a přišlo mi, že nic neteče už), první noc se syn urazil, když jsem prso nedala a odešel si hrát do pokoje, kde byl od půlnoci do 5 do rána a pak teda přišel, lehl si a spal, druhou noc několikrát fňukal, a třetí noc už akceptoval pohlazení, zabroukání, stále se několikrát budí, ale do minuty zase sám usne. Nebrečel ani jednou. Kojení na uspání jsme ukončili nedávno, měl rýmu a nešlo mu dýchat nosem, asi 4 večery se ještě na mléko ptal, ale vždy usnul nakonec se mnou bez kojení. Máme všude zhasnuto, já i manžel děláme, že spíme a on usne taky. Trvá to někdy i hodinu, ale zvládli jsme to.

Píšu to jako zkušenost a povzbuzení, myslela jsem, že u nás to nepůjde a nakonec to proběhlo opravdu hladce, bez řevu, bez odjezdu atd. Držím palce.🍀

A to musíš být pro svou dceru jen prsama? Nejde to jinak? Třeba jí vysvětlit, že přes den mlíčko nedostane, protože už je velká holka a může jíst normálně, že se s ní kdykoliv ráda pomazlíš, ale kojení si necháte už jen na ráno po probuzení a večer před usnutím? Mě se osvědčilo, když jsem byla k dětem upřímná a to i k malinkým. Prostě jsem vysvětlila, co a proč potřebuju a u těch důležitých věcí to opravdu šlo, nezklamaly. Ale je pravdou, že já byla prostě rozhodnutá, asi to ze mě i cítily.

dcera pila ještě hodně a hlavně teda v noci, nespala jsem snad dýl jak 20 minut v kuse, bylo to náročné, protože jsem měla ještě o 2 roky starší dceru, takže jsem byla nevyspalá už 4 roky 🙂 ale přes den jsem jí povídala o tom, že v noci se spinká, že si musíme obě odpočinout a mlíčko bude až ráno... no v noci stejně plakala, trvalo to 3 dny, ale nikdy bych ji nenechala plakat samotnou v postýlce, nikdy bych neodjela pryč, příjde mi to kruté... naopak tam pro ni musíš být, je to těžké se to odnaučit, takže vysvětlovat, stát si pevně za svým - pokud se jednou rozhodneš, nesmíš už povolit a v noci ji mazlit, tisknout, říkat jí, že ji miluješ, ale v noci se musí spát a mlíčko dát opravdu až ráno po probuzení (ze začátku třeba se světlem)... dcera se takto naučila cca za 3 dny, přestala se v noci úplně budit, spala celou noc, bylo to jako zázrak a nakonec jsem kojila ještě 9 měsíců přes den a po ráno... postupně míň a míň až přestala chtít úplně...

Neodjizdela bych ani nelhala tim, ze si prsa zalepim, to je bud na me moc velka drastarna, nebo matouci pro dite. Pokud to chces uplne "mirumilovne", muzes pockat, ve 3 letech to bylo jednodussi, probehlo to bez jedine slzicky. V tech dvou letech jsem nejdriv zrusila kojeni behem dne, pak jsem v prubehu dne opakovala, ze pujde spat bez kojeni a napije se z hrnicku. Tesne pred spanim jsme se v kuchyni napili. Sice se pak zlobil, ze kojeni neni, ale asi tak na urovni toho, kdybych mu nedala susenku - nic hrozneho ve chvili, kdy jsem si jista tim, co delam. Nekolikrat jsem nabidla, ze pujdeme do kuchyne se napit. Kdyz se vzbudil v noci, zase jsem nabidla piti v kuchyni. Kdyz mel zizen, uz si pak i sam ukazal, vetsinou chtel jenom potulit. Za dva tydny se prestal budit uplne.

Kojila jsem tame tak často dvouletou, ale pak jsem rekla dost. Nechtela jsem násilím, takže jsem postupně odebirala jedno kojení, pak druhé atd. Ja se musela zatnout a prostě sem řekla, že teď mlíčko není. Prve jsem odbourala kojení pri poledním spánku. Pak večer pred spaním. Pak v noci a jako poslední ráno. Chvíli to trvalo, ale šlo to a hlavně, žádný velký tlak. Teď už ví, že mlíčko prostě není. Ono postupně i ubývalo v prsou. Az nakonec nic nevytahla a bylo po kojení. Ale musíš vydrzet ty.

Bála jsem se toho stejně jako ty. Došla jsem k tomu ale až ve dvou, že už dál nechci. A kontaktní mateřství neznamená se dítěti plně obětovat na úkor sebe. Pláče, když mu děláš bolest, protože mu třeba dáváš léky, a taky to udělat musíš.
Odstavila jsem nejdřív přes den. To bylo nejsnazší. Když bylo žádáno mléko, tak dostala jídlo a řekla jsem, že je velká a mlíčko bude už jen večer. Po nějaké době došlo na odstav v noci, hodinové buzení už jsem fakt nedávala. Byla jsem opravdu odhodlaná. Řekla jsem jí to den dopředu, že je velká a v noci bude spinkat. Že mlíčko bude jen na uspání. Bála jsem se toho jak čert kříže. Odmítla jsem odjet pryč, nechtěla jsem prohlubovat její frustraci. Nechtěla jsem lepit bradavky. Jen jsem si vzala pyžamo ke krku. První noc plakala dvě až tři minuty, já ležela v posteli s ní a konejšila ji. Usnula. Druhou noc pobrekla a konejšení ji zastavilo a uspalo. Třetí noc se sice vzbudila, ale bez breku. Vždy jsem řekla, že mlíčko bude na uspávání zítra. Po třech nocích začala spát skoro celou noc (s jedním buzením).
Kojení na uspávání jsem chtěla nechat do samoodstavu. Ale tím, jak se snížila extrémně frekvence, tak se kojila dlouho, uspávání se protahovalo a technika kojení zhoršila (začala kousat). Jednou mě kousla tak, že jsem se naštvala a řekla, že už kojení nebude. A slovo dodržela. Večer jsem řekla, že mám velký bebí a mlíčko nebude. Usnula v náručí bez něj. Bez breku. Od té doby uspávám v náručí, ale odstav prošel nad očekávání dobře. U totální závislačky, která do roka nesnědla prakticky nic, jen se kojila, u kozomilky, která se co hodinu budila v noci. Nic nemusí být, jak se obáváš.

My jeli na akci, já vstávám ráno dřív, tak jsem zmizela z pokoje a čekala, kdy se "chlapi" ozvou. Vždycky přišli tak kolem desátý s tím, že už jsou i najezení. Kolem plno malých dětí, lidí, aktivit - takže i když jsem přišla a malému prso cpala (byl mu necelý rok a půl) tak ječel, že o něj absolutně nestojí. A to do té doby bez prsa ani ránu, mě to už dost unavovalo, ale pořád jsem si říkala, že odstavit ho, to mu nemůžu udělat, navíc teda já si užívala tu "blízkost" při kojení. No,tak jsem na akci řešila, co dělat s tím, že prsa nalitá a malý pán to pít prostě nebude 😀.

Odstavovala jsem v 21 mesicich, protože jsem nedavala caste nocni kojeni. Odjet pryc jsem nechtela. Dite prijde o mamu i prso, to mi pripada krute. Ja male rekla, ze prsa boli, ze mlicko uz neni. Samosebou rvala, vztekala se. Uprimne uz si presne nepamatuju, jak dlouho to trvalo, byt to bylo ted v rijnu. Bylo to ale v radu par dnu. Prisla, chtěla prso, ja ji rekla, ze neni a nebude a rvala. Tak jsem ji mazlila, nosila. V noci pomahal i manzel. Behem par dni pochopila, ze uz nic nebude. A celkove byly ty intervaly revu stale kratsi. Nakonec byla jen smutna. Asi mesic po odstavu jsem ji zacala davat prso na pomazleni (prilezitostne, kdyz si jej sama vyzada). Mela z toho velkou radost. Proste k nemu pritiskne tvar, da pusinku, pohladi. Driv nez po měsíci jsem to udelat nechtela, aby v tom nemela zmatek.
Muzes cekat i do samoodstavu, ja na to nemela. V okoli mam spoustu kojících zen a nektere z nich cekaly na samoodstav a u vsech deti probehl kolem 3,5-4 let. Ja tak dlouho kojit nechtela.
Preju pevne nervy. A jedna rada - pokud se rozhodnes odstavit, NESMIS couvnout. Pak bys nadelala vic paseky nez uzitku. Bude ti to drasat nervy, kdyz bude dite rvat. Je treba mazlit a vydrzet a nedat.

@olga_ nebo třeba i v 5

Já jsem odstavila v 1,5r, malá tedy spí s námi v posteli, pouštěla jsem hudbu, mazlila, tulila, hlavní je se rozhodnout, nedat a nepolevit. Mě úplně nepřijde, že si rozhodnuta. Jediné co tak se chvíli vztekala, ale určitě hystericky neplakala a navíc i krásně jedla

Zkus to postupně omezovat přes den a pak jako poslední večerní a noční kojení. Chápu tě a věřím, že když budeš rozhodnutá omezíš a pak úplně ukončíš v klidu.

Odstavovala jsem děti dříve (rok a půl), ale u obou to proběhlo hladce, protože jsem to udělala ve chvíli, kdy jsem o tom byla já přesvědčená. A hlavně jsem jim nic nenalhávala. Povídali jsme si o tom, že už mlíčko přes den nepotřebují na jídlo, že to už jedí to, co já a táta. Že chápu, že se jim u toho dobře usíná, tak to můžeme ještě tak nechat. Ale v noci a přes den jsem tu pro ně i bez prsa a když budou chtít, potulíme se, pomazlíme, pochovám je jako miminko, nebo si budeme zpívat a že určitě přijdeme na to, co by jim pomohlo, abychom si byli nablízku a bylo nám dobře i bez mléka.
Nějak mi nedává smysl kojit do dvou let, abys pak dítěti věšela na nos nějaké bulíky, nebo co hůř, odjela od ní ve chvíli, kdy má absolvovat tak těžký úkol - jasně bude tam táta, ale do teď byla zvyklá na tebe, na společný čas, na blízkost.
Možná je každé dítě jiné, ale u nás opravdu fungovala upřímnost a moje přesvědčení.

Já jsem odstavovala taky ve dvou letech. Mléko bylo na uspání, občas v noci. Večer jsme místo mléka zavedli rituál čtení na dobrou noc. Ze začátku jsme knížky prohlíželi a povídali si. Připravovala jsem na to syna dopředu, že až bude mít narozeniny, bude velký kluk a už mlíčko nebude. Obešlo se to bez pláče.

Zdravím a přidávám se k diskuzi, protože jsem chtěla založit stejné téma. Bohužel, radu nemám a sama potřebuji. S tím rozdílem, že synovi je 13m. Vždycky posbírám zbytky sil a řeknu si, že vydržíme do samoodstavu. Ne, už nemůžu, už nechci. Od narození mu dávám prso kdykoli si řekne, protože je hrozně uřvaný a nespavý. A dospěli jsme k tomu, že mi jinak než na prsu nespí a stejně se vzbudí 20x za noc. Že když je se mnou, chce prso co 20 minut, jen kňourá, řve, dožaduje se, přijde mi, že na mě nevidí nic jiného než prsa. Když ho vezmu do náruče, začne mě svlékat, když zkusím dát jiné pití, odvést pozornost, řve hystericky klidně tři hodiny, než mu to prso dám. Když ale nejsem poblíž, je to zlatý samostatný veselý dítě, na prso si ani nevzpomene. Na mně se vycerpání začalo projevovat fyzickými obtížemi. Už kojit nechci, ikdyž je malej. Chci na něj mít energii, náladu, chci se mu naplno věnovat, ne být apatická. Chci, aby si se mnou hrál, ne se jen kojil. Jak to ale udělat co nejšetrněji... 😫.

A Vám posílám hodně sil, snad se s dvouletým děckem bude dát lépe "domluvit" 🙂

V první řadě musíš být rozhodnutá že to fakt chceš utnout. Když s tím vnitřně budeš bojovat, dítě to pozná, a budete se trápit. Až se rozhodneš, tak postupně ubírej kojení přes den/přes noc. To je na tobě. Jasně, bude plakat, ale když jí u toho pomazlíš, a vysvětlíš jí, že už ti kojení nevyhovuje, tak ona to postupně pochopí. Je rozdíl mezi plakáním a vyplakáním.

@matovamama měla jsem to stejně, kvůli vyčerpání a díky nátlaku manžela jsem odstavila závislačku v 15.m (od roka byl pokus o odstav v noci, ale to mi pak začala vstávat ve 4 místo v 6 🙄😅). Druhého jsem odstavila kolem toho 13.m také. Komplet ze dne na den. Nějaká breky a vynucování trvalo max. jeden den. pak si to postupně sedlo a už asi za týden nebo 14 dní jsem uznala, že to odstavení nesmírně pomohlo nám všem, mě , dítěti a prostě celé rodině 🙂

Kolem toho roka to asi dítko nepobere úplně v klidu, ale myslím, že kolem 2. až 3. roku by už mohlo dát na nějaké logické zdůvodnění, vysvětlení apod.

Řeším totéž. Synovi jsou čerstvě 3 roky. Kojím před spaním (po obědě a večer, v noci a ráno.) Za 3 týdny mám jet na dva dny pryč. Tak uvažuju, že to vezmeme jako impuls k ukončení. Už jsem několikrát byla pryč od rána do 21h, po obědě ho manžel uspí, večer už se kojil. Postupné odebírání kojení se nám moc nedařilo nikdy. Tak uvažuju prostě říct, že už není, naučit uspávat jinak a hotovo. V září má jít do školky, já do práce..nečekala jsem, že budu kojit tak dlouho. Starší děti jsem odstavila v 13 a 15 měsících, ale to byly jiné případy.

No vždycky je to o tom že máma nedá, ale čokoládu dítěti taky nedáš jenom protože ji chce a vidí. Ja tedy prsa zalepila a vysvětlila, že má máma zranění, proběhlo to v klidu. Už předtím jsem zrušila zrušila večerní kojení, tam jsem postupně nahrazovala jinym uspávacím rituálem až kojení nebylo potřeba.

Souhlasím s tím pevným rozhodnutím. U nás kojení bylo jen na uspání a v noci (2,5). Ten večer, kdy poprvé nedostal jsem ho dávala spát asi o hodinu později než obvykle, trochu plakal, ale díky únavě usnul brzy. Já ten den měla v sobě zbytky narkózy, takže to mě motivovalo v pevném rozhodnutí. Další večer se už spíš jen zeptal. Pak během měsíce se přestal sám budit i na to noční.

Klidně odjeď, manžel to zvládne. Mám prsomila a byla jsem teď na víkend pryč a v pohodě. Dítě od chlapa to mlého prostě necítí a bere to jinak než když ví, že tam jsi. Jinak mám i radu natřít prsa zředěným octem. Kamarádce to moc pomohlo, když se jí narodilo druhé dítě a potřebovala starší odstavit. Ale já osobně s tím zkušenosti nemám.

Já jsem se sekla, když se po mně sápal kdykoliv jsem si sedla. Teď dostává jen na spaní. Někdy si říká přes den, tak vysvětlim, že mlíko je jen na spaní. Neodstavila jsem úplně a zároveň po mně neleze dítě celej den. Navíc jde do postele vždycky rád a po obědě mi usne u kojení během deseti minut 🙂.

@darkwitch náplast už mám koupenou 😁

@eviicka já už skončit opravdu chci. A kdyby spal v noci,byl by to luxus. Ještě spava po obědě, a pak jde až skoro ve 22h s námi. Oželela bych spaní po obědě,kdyby usínal večer bez prsa a v noci spal. Spí s námi v posteli, to bych chtěla už taky zrušit. Už je fakt velký.
@azanka tohle mi dělá taky. Abych lezla po stropě asi.

No ja teda na samoodstav necekala protoze bych se zrejme nedockala, byli ji skoro 3 kdyz jsem ji odstavila🙈. Lezela jsem u ni hladila ji ale brecela proste. Bez toho to neslo. Ale jen dva dny pak uz si zvykla na pohadky a zpivani a bylo po starostech. Bylo to podle me prirozeny breceni, jakoby ji vzali hracku, nemyslim si ze bych ji tim ohrozila psychiku. 🙂

@baraskaska no, já taky nemám nervy čekat na samoodstav. Už to není batolatko. Protesty budou,ale nějak to s manželem zvládneme.

@andelka asi tak, protestovat bude vzdy a pri vsem co bude jinak nez chce to ditko, to mi prijde normalni. Ve trech letech proste vysvetlit rozumne rict jak to je a doufat ze ten prostest bude co nejkratsi. Abch delala na trilete dite cukrlatka aby se prestalo kojit no to by me mohlo. Jina je to u rocniho ditete. Ono z toho urcite nebude mit ujmu, po par dnech uz mi na prsa rikala fuj.😁

@baraskaska u roční je to jiné ale svým způsobem lehčí. Roční je dva dny bez mlíka a je klid, ta dvouletá o tom diskutovala ještě po měsíci😁

@darkwitch tak ten druhej rok je mozna nejhorsi, dite uz je trochu chapave ale ne zas tolik. 🙂 ja teda u triletacky nemela problem teda ty dva dny pak uz se ji libili ty pohadky vic nez to mliko 🙂 ale mela jsem ji u sebe jeste dlouho tak to bylo asi pro ni jednodussi pak si z toho dokonce delala srandu treba ve vane 🙂

@baraskaska no já když jsem nezvládla odstavit do 1,5 roku,tak potom jsem už i tom ani neuvažovala. Až teď od těch 2,5 jsem se k tomu zase vrátila. Čekala jsem,až bude malý víc rozumět, komunikovat, prostě až bude větší. Měli jsme i další věci k řešení, přechod z nočníku na záchod, zvyknout si na hlídání babičkou..