Nechci kojit - výčitky
Ahoj, můj příběh ohledně kojení/nekojení se započal po porodu prvního dítěte. Díky císaři jsem svou dceru spatřila prvně až na pokoji a to až při návštěvách, cca 9 hodin po porodu. První přiložení bylo asi tak po 36 hodinách - ano, opravdu až tak. Pak následovaly boje o vytvoření mléka, doslova psychický teror ze stran sester a žádná pořádná rada. Neustále běžel kolotoč - vysvléct dítě, zvážit, přiložit na 20 minut k prsům, zvážit, obléct. Neustále jsem viděla a slyšela bezradnost maličkého miminka, které má hlad. Ty oči vidím dodnes. UM dostala až po 2 probrečených dnech a nocích. Když jsem neměla malou u prsu, musela jsem stimulovat odsávačkou do úmoru, do krve. Tehdy začal můj psychický problém - všechno dohromady udělalo ze mě trosku, která už prosila, ať znovu kojit nemusí. Asi díky tomu se mi mléko skoro ani neudělalo a já byla od sester doslova šikanovaná - byla jsem ta zlá matka, co svému dítěti nechce dát to nejlepší. Nevím, co ve mě vzniklo, jestli deprese, nebo psychóza, ale po příchodu domů jsem odmítala přijmout dceru za svou. Nebýt strachu, co řekne rodina, odnesla bych jí do babyboxu, tak moc jsem jí nechtěla, řvala na ní, krmila a přebalovala jenom z povinnosti, ne kvůli tomu, aby se měla krásně. Zlom přišel až po měsíci, to jsem se do ní zamilovala. Teď čekám druhé dítě a nechci kojit, zhnusilo se mi to, ale zároveň mám šílené výčitky, že mu beru to nejpřirozenější. Lidi, kterým to povím, mě odsuzují a já pak brečim. A tak... Je mateřské mléko opravdu tak moc cenné a nenahraditelné? Mám se obětovat pro blaho svého miminka, i když to odskáče moje psychika? Ublížím dítěti, když budu žádat zastavení laktace hned po porodu? Nebo mu nasazením UM ihned po porodu neublížím? Prosím poraďte a neodsuzujte, sama mám toho plnou hlavu. Děkuju.
Osobni zkusenost nemam, kojim bez problemu, ale na pokoji se mnou byla pani s druhym ditetem a nechavala si hned po porodu zastavit laktaci, ze proste kojit nechce a nikdo ji nic nerikal a mimco bylo hned spokojeny. Nevidim v tom az takovy problem, hlavne abyste Vy i obe deti byly spokojeni.
Nemyslím, že by Vás kdokoliv soudil. Jen mě ještě napadá, jestli si nechcete/spíš pro svůj klid/ promluvit s nějakou laktační poradkyní, nebo známou porodní asistentkou. S někým, komu důvěřujete.
Hm...jako bych četla vše o sobě...nemějte výčitky, hlavní je, aby bylo miminko spokojené - a to je jedno, zda má v žaludku umělé mléko nebo to Vaše. Já při druhém dítěti uvidím, jak to půjde, už to lámat taky přes koleno nebudu.
Mějte se hezky 🙂
Já bych počkala, jak se to vyvrbí a snažila se hned nečekat to nehorší ještě před porodem. Nějak to dopadne. Třeba kojit budete, a když ne, tak ne. Taky jsem si trochu u prvního užila, zabojovala, a vyhrála.
tak v prvni rade se vy.er na to, co rika okoli.. jsou to tvoje deti, tvoje prsa, tvuj zivot, tvoje vec... Nedovol okoli nicit tvoje materstvi... at uz kojit nebo ne, je to vzdy rozhodnuti mamy, duvody jsou take absolutne tvoje zalezitost... Miminko bude spokojene jen se spokojenou mamkou at uz u prsa nebo u flasky... Nic a !NIKDO! na svete nema pravo ti do toho kecat!!
Já bych to kojení aspoň zkusila, třeba to bude jiné..nehrotit to, třeba zkusit nakojit, když mimčo bude mít hlad, dát um. Já právě jen mléko pro malou odsávám, mám syndrom bílých bradavek a kojení mě bolí, odsávání skoro ne. Ale kdybych měla možnost kojit, byla bych za to strašně vděčná, je to úžasně pohodlné jen vytáhnout prso a nic nechystat, navíc finančně je to úplně jinde že. A jak byla holka jako miminko maličká, prso ji krásně uklidňovalo, dudlík nechtěla...Spíš bych si prostě zkusila vyřešit ten svůj blok..
Než porodíte tak zkuste vyhledat nějakou dobrou psycholožku nebo laktační poradkyni, hlavně to v sobě zkuste uzavřít a přejít přes ten psych.blok nebo se to po druhém porodu zase spustí, protože v porodnici na šestineděli to bude zase asi stejný dril. kdy ž se s tím srovnáte, tak to zkuste a uvidíte ale v klidu, nejlépe třeba už být dopředu domluvená s laktační poradkyní a by za vámi chodila do nem. a byla vám oporou..ideálně odejít z porodnice do 24h. (ambulantní porod) a doma jako druhorodička už si sama poradíte a uvidíte co vám bude vyhovovat nejvíce..
Také čekám druhé dítě a také se děsím kojení. U prvního to bylo hrozné, podobně jako u tebe - v porodnici mi říkali, že jestli nevypije za hodinu o 10ml víc, že jí dají na kapačky a podobně!!! No hrůza!! Pak mastitidy, bojkot kojení a po úmorných 5 měsících jsem to s brekem vzdala. Ale jsem poučená a vím, že u toho druhého budu dělat spoustu věcí jinak. Když to nepůjde, nebudu to hrotit a dám jí UM hned.
Jak už tu psaly holky, kontaktovala bych laktační poradkyni nebo psycholožku - abys zkusila ten svůj blok vyřešit, po porodu uvidíš, třeba to půjde samo🙂 A když ne, tak se na všechny z vysoka vy..! 🙂 Mateřské mléko je sice důležité, ale není to to nejdůležitější co prckovi můžeš dát! Přeji hodně sil
Předně bych asi zkusila jinou porodnici, protože to, co popisuješ, je šílenost. Mám za sebou taky dvě sekce ve dvou porodnicích a po první jsem viděla dítě za 5 hodin a po druhé za 3 a dceru mi přiložila sestra i na sále. Sice kojení moc slavně nedopadlo ani v jednom případě, ale na přístup nemocnice si nemůžu stěžovat.
@luciiinka87 k otazkam: ano, materske mlieko je cenne a nenahraditelne. Subjektivne si myslim, ze sa dietatu nic nestane, pokial je od zaciatku na UM.
Pripajam sa k odporucaniam porozpravat sa pred porodom s LP. Ten poporodny stav odmietania dietata vobec nemusi s laktaciou a (ne) kojenim suvisiet. Zaroven netusim, ako ta upokojit, aby si sa toho nebala, nestresovala, to je totiz podla mna velky blok uspesneho kojenia. Osobne mi mlieko nabehlo po 2,5dni od porodu, dcera tiez vrieskala 4h, kym mi doslo, ze je fakt hladna. Normalne som pre nu dostala striekacku s UM a dohodla som sa s jednou skvelou sestrou, ze ju budem chodit kojit k nim, aby ma vzdy skontrolovala a malu odvazila, pripadne dokrmila. Pocas jej dennej sluzby sme presli na vyhradne kojenie. Druhe je predcasniatko, ziadny bonding ci prisavanie po porode, 2 tyzdne bol krmeny sondou, ja som si mlieko kazde 3h odsavala a postupne sa zacal chytat a po 3,5tyzdoch bol plne kojeny. Ale to bol idealny stav na rooming-in v porodnici, kde som nic ine neriesila.
Takze hlavu hore a vela sil. Je skoda nekojit...
@luciiinka87 vyhledala bych kamaradku nebo odbornici, ktera vede zenu k prirozenosti- ze zena je prizpusobena prirozene porodit a odkojit sve dite. pokud ne, ma nejake bloky, ktere se DAJI odstranit.
ja vim, ze asi tuto odpoved slyset nechces, ale pokud bys pracivala timto smerem, mas jeste hodne casu do porodu a treba z Tebe bude zivocisna uzasna zenska a mama, ktera vsechno zvladne, uvolni se, bude moci prirozene porodit (a kdyz ne, prijme to) a ac urcite s obavami, bude moci nabidnout prs svemu diteti.
pokud ne, netrap se tim, das um a hlavne byt v klidu, protoze kdyz klid neni, samozrejme mizi radost z ditete...
ja sama prvni dceru nekojila tri tydny... plakala jsem uz v porodnici, byla mala a nechtela se prisat, jednou jedinkrat... po trech tydnech meho rucniho dojeni (bolest a strie, ale bojovala jsem...) jsem ji to do tydne naucila... po porodu druhe jsem potlacovala strach, jestli se to nebude opakovat... a uz ok.....
zabojuj, nejak zkus ty bloky otevrit, probrat, pomalu odstranit... mam pulrocniho kluka a je to nadhera, jak si to prso zuzle, macka, jak se smeje, kdyz skonci prikrm (uf, uf...) a ma u pusy to jeho uzasne prso...
zkus to, moc drzim palce a odvahu preju 🙂 otevrit sve rany...
jo a miminko se vazi v obleceni. jak je, tak ho zvazis, nakrmis, zvazis zas, neni treba vysvlekat... mozna to tu nekdo psal, necetla jsem prispevky.
Neprofesionální personál v porodnici ti vytvořil trauma. Zkusila bych ještě před porodem psychoterapii, tohle se jen tak vůlí asi neurve. Porod byl sám o sobě traumatický, do toho šikana sester... O kojení jako takovém to není. Normální kojení probíhá bez stresu - položíš si dítě na prsa a ono se přisaje a nemusíš nic řešit. V ideálním případě. POkud nebudeš v pořádku ty, tak budou flashbacky a bude to znovu nepříjemné. POtřebuješ odbornou pomoc a teprve potom se rozhodovat. Každopádně volba vstřícné porodnice, kde umožňují široký kontakt s dítětem a ihned kojení i při sekci, by pro tebe měla být asi priorita.
Souhlasím s
@lauranosi
Vždycky mě strašně mrzí jak všechno odnášejí tvorecci kteří za nic nemůžou...dítě přece nemůže za to že porod nebyl ukázkový, že sestry takové makové a já si nedokázala dupnout atd atd... kolikrát slyším jak matky nemají ten správný vztah k dětem,protoze...ale ony za nic nemůžou
Jsou to vaše děti. Závislé totálně na matce a doufají že jim dáte maximum, což by mělo být cílem každé matky,rodice...
Takže psychoterapie,jina porodnice, existuje plno stránek o kojení...jsou opravdu zajímavé, kontaktovat laktační poradkyni, bachovky nejsou špatné...někdy to nefunguje že se jen přiloží a mlicko teče....v tom případě doporučuji maximálně vypůjčit nemocniční odsavacku od medely
Nebojte se, vse zle uz mate vybrane! A na kojeni se s klidnym svedomi vys....UM neni jed. Klidna vyrovnana maminka je to nejdulezitejsi!
Ahoj,chci te take podporit. Nulova empatie sester v nemocnici a to ostatni te poklada na lopatky,ale duveruj si. K potodu si zvol jinou porodnici,doporucuji si jeste predtim sehnat dobrou LP a navstivit psychologa. Ty jsi ucebnicovy priklad,kterak nemocnicni personal zablokuje v zene jeji prirozenost. Drzim ti moc palce,at se ti podari cele trauma prekonat.
A jinak,prvni dite jsem nekojila,protozd jsem poslouchala sestey v porodnici. Rekly: ukaztw,no nejde vam to. Tak mu dejte nutrilon.
U druheho ditete jsem si to delala po svem: dite v posteli ( v papirech jsem pak mela : rodicka nerespektuje doporuceni personalu 😀),kojila jsem na pozadani,asi dvakrat dostala dokrm po prste ze zacatku a jednou jsem mela krizi,unavou zpusobenou tezkym porodem jsem byla velmi vycerpana a tak mi sestry ochotne malou pohlidaly,at se prospim ( poprosila jsem je,at mi dite donesou,hned jak se probudi). A kojim dodnes. V sestinedeli byl boj zvitezit,ale zatim potad kojim.
@luciiinka87 Já mela u první také problémy. Po císaři bylo kojení boj který jsem nevyhrála. Po dvou měsících částečného kojení kdy všechno mateřského mléko mala vyblinkala a Já ji musela nacpat um jsem svuj boj vzdala. ... nedáváala jdem to psychicky ani fyzicky... byla jsem tak naočkována okolím ze proste musím kojit až jsem se dva měsíce trápila., téměř nespala, a byla šíleně nervní. .. všechen stres jsem akorát přenesla na malou... když jsem sekla s kojením, přišla úleva. Byla jsem klidna, a mala taky. Začaly jsme obě spat celou noc a konečně jsme si začaly uživatele jedna druhou....
Teď čekat druhe dítě. Doufám že porod bude přirozený a ze budu moci kojit ale taky moc dobře už vím že to nebudu za každou cenu lámat přes koleno a pokud to nepůjde tak proste budu dávat um.
Vím že mateřské mléko je opravdu nejlepší - to je příroda ale také vím že spokojeny Dítě a klidný matka jsou také důležité faktory. Dítě nepotřebuje nervózní výrobnu mléka ale klidnou náruč milující maminky....
Moje dcera všechno mateřského mléko vyblinkala (alergickå neni) takže byla prakticky celou dobu na um. Netrpí nemocemi ani alergiemi. Není obézní a zoubky má naprosto ukázkový zdravé. Dětský lékařka mi jednou s úsměvem sdělila ze kdyby všechny dětmi na tom byly jako moje mala, byli by pediatřízení zbyteční.... a naopak dětmi kojení v okolí mají problémy se zoubky s váhou a a jeden prakticky stále nemocný. ...
Nemyslím si tedy že by ses mela za každou cenu obětovat. Mateřského mléko je sice důležité ale v dnešní době i vlastně nahraditelne ale něžnou a laskavou náruč milující a spokojení maminky nenahradí nic...
@yerry vis,ja treba nemyslim,zd je to o obetovani,ale o tom ze tato konkretni maminka nemela v podstate sanci. Separace ditete,sikana sester... Kdyby ji tehdy dite dali hned ( bonding muze delat i tatinek,),nepeskovali ji,atd atd,tak treba tento blok nema. Nemyslim to zle. 😉
@panickatlamicka Já to znám. Malou jsem po porodu viděla krátce a pak až za pár hodin na pokoji. Do náruče jsem ji dostala za 24 hodin. A kojení jsem zkoušela asi po 30 hodinách. V bolestech po císaři. Sestry chodily za mnou s narážkami ze stejně kojit nebudu tak ať dam radši um ať Dítě nemá hlad.
I tak chci u druhého věci jinak ale když to nepůjde vím že půjdu cestou nejmenšího zla.... blok jsem mela v sobe dlouho a možná porad trosku mam ale snažím se pozitivními myšlenkami to odbourávat ale naprosto chápu co zakladatelka cítí. Před dvěma lety jsem potratila ale dokud jsem byla těhotná kojení jsem si nedokázala představit. U mne to zhojil čas. ...
@panickatlamicka věřím v silu bondingu. ... Já jsem mela v porodnici pocit ze mala není moje. Měla jsem jen krůček k depresím.
Jen zdravý rozum mne donutil starat se o malou aby byla sucha. Na papání atd. Ale opravdový mateřský láska přišla až za dlouho. Ze začátku to bylo utrpení které jsem v sobe držela a neměla dat znát abych ne křičela nebo malou nezanedbala .... ale to je tim te mi malou nedali ... a tim ne přirozenou procesem porodu. Příroda to má vymyšleno dobře ale v porodnici jsou matky jen kusy... ale zase se nikdo nemůže zakladatele divit ze kojit nechce. Má z toho hrůzu a strach a proto si myslím že by mela dělat to co bude pro její klid a klid ditete nejlepší
@luciiinka87 Buď úplně v klidu. Já mám 3 děti, všechny 3 jsem kojila 14 dnů, u všech to kojení probíhalo jak přes kopírák - zkraje jakž takž, postupně jim to, co jsem nakojila, přestávalo stačit a ve chvíli, kdy mi i po víc jak hodinovém kojení z obou prsou řvaly hlady, tak jsem kojení vzdala. Vyzkoušela jsem prakticky všechno - od kojících čajů, přes homeopatika, po tělo na tělo a prokojené noci, dokrmy suplementorem, a nic. U třetí jsem měla bonding přímo na sále, malá se tam přisála, tak jsem se radovala, že to tentokrát vyjde (a tolerovali mi v porodnici i mimčo v posteli, takže s nejmladší jsem pobyt v porodnici strávila v jedné posteli celý). Nevyšlo. Paradoxně "nejvíc" mléka jsem měla s druhou po císaři. Ta byla 4 dny bez dokrmů. Jo, asi mě tu radikální kojoliga odsoudí, že jsem se mohla snažit víc - a k čemu? Abych byla v nepohodě já a následně i děti? Holt nepatřím k těm, co by mohly živit regiment, a jsem s tím smířená. A děti - všechny tři byly a jsou usměvavá veselá miminka (pravda, třetí měla od začátku vyšší potřebu kontaktu, takže šestinedělí bylo o neustálém nošení v šátku, jinak by ho prořvala).
@somalicats to je určitě taky důležitý faktor .... moje mamá brachu několika vůbec, nebylo z ceho a mne asi dva měsíce. Moje babička mela 3 dětmi a myslím že kojila Ken tu prostřední a to jen krátce, taky nebylo z ceho a tak vyrostli na kravském mleku ( jak jinak v horách v 50. Letech)
Geny taky určitě hrají svou roli...
@yerry u nas: nikdi nekojil,spatne ibfo,jin doba,atd. Ja jsem po x generacich jedina v nasem rode,kdo koji . Podle me to v genech uplne neni. Ted uz vim presne ty chybY co jsem udelala u prvniho. Kdyz jsem sve mamce rekla ,ze ted kojim pres 2 roky ,tak chtela vedet,jak se mi to povedlo.
Me odpovedi se velmj divila: no vidis to nam tehdy nerekli,to nevim,....
Pry je urcitd procento zen,ktere maji neco s mlecnyma zlazama,tem se nespusti mleko..
Pardon za preklepx.
@luciiinka87 na prvním místě je určitě pořád matka,bez ní je dítě ztraceno.A pokud by vám kojení mělo psychicky uškodit,určitě bych se nenutila a využila možnosti moderní doby,že UM lze bez problémů použít.Je xy miminek,které na něm jsou z různých důvodů a vyrostou v normální jedince.Nic si nevyčítejte a myslete na to,že dítě s matkou je jak spojená nádoba-budete-li šťastná, bude i dítě šťastné.Hodně zdaru! 🙂
Tohle je prostě neštěstí porodnic...naše matky byly naučené vrazit nám flašku hned po šestinedělí, teď se to dotáhlo do druhého extrému - nekojíš = jsi špatná matka. Taky jsem si tím prošla, dcera se nepřisávala, sestry byly spíš nepříjemné, nikdo neporadil, nepomohl, já vystresovaná... to se pochopitelně přenášelo na dceru, tak nepila a tak pořád dokola...měla u každého kojení záchvat vzteku a já zoufalá z toho, že jí nedokážu pomoct. Byla jsem rozhodnutá s kojením praštit a hned po příjezdu domů přejít na UM.
Doma jsem si pro klid duše pozvala lakt. poradkyni, která mě hodně uklidnila a pomohla mi - nakonec jsem kojila až do 14m, kdy se dcerka sama odstavila.
Asi bych tedy obdobnou konzultaci taky doporučila a pokud se i přesto nebudete na kojení cítit, nelámejte to přes koleno - kojení je fajn, ale není všespásné, dobrou matkou budete i s UM.
ahoj,
ne nemá smysl se obětovat kdybys měla být nervní a psychicky odrovnaná (je to jeden z nejhorších stavů vůbec, co člověk může zažít - psychicky být odrovnaný)
asi ano, MM je nenahraditelné (v jistém smyslu samozřejmě, protože jej přece nahrazujeme UM), ale pak záleží na prioritách a na "menším zlu".
Nemáš mu jak ublížit, když si necháš zastavit laktaci, miliony dětí by daly nevím co za UM, aby neumřely hlady - ovšem kojení není jen o jídle, tak mu dopřát to ostatní, proč chce kojit
Porodnice humus, ale tak to je, já měla měla po akutním císaři mlíko až po 7 dnech. Odsávala jsem hodiny a hodiny medelou a nevysála jsem nic, přikládala jsem, malá se prý naprosto ukázkově přisávala, ale když nic neteklo, tak se vztekala, pak mě odmítala a nechtěla se už ani přisávat. Po šesti dnech jsem vysála jednu kapku mlíka (ano jednu kapičku). Plné kojení asi po třech týdnech hotového blázince, včetně bojkotu kojení ap. (poděkování LP paní Hejdukové).
Někdy se to vybojovat dá, jindy prostě nedá. Ty už jsi rozhodnutá a hledáš spíš porozumění a útěchu. Ano, já ti rozumím, po tom, čím jsi prošla. Pokud máš fakt šprajc, tak to neřeš, nech si zastavit laktaci a hotovo a nic si nevyčítej.
Nebo to můžeš ještě nechat náhodě (třeba bude přirozený porod s bondingem 😀) a dítě se samo přisaje už hned po porodu a to s tebou tak zamává, že pak už to půjde samo. Někdy bych to taky chtěla zažít.
Hlavně, aby dítě bylo zdravé, ostatní je vedlejší
Nejdulezitejsi je, aby ses citila dobre. Pokud budes chtit, tak koj, pokud nechces, dej UM. Neboj, daleko dulezitejsi nez kojeni je vase psychicka pohoda, kojit za kazdou cenu je podle meho spis kontraproduktivni.