Bojkot kojení u novorozence?

Dobrý den, syn cca ve dvou týdnech věku začal bojkotovat kojení, nebo si to alespoň myslím.

U kojení je buď extrémně spavý nebo velmi neklidný - začne se kroutit, jakoby sklouzává z prsu, mele hlavičkou jako by hledal lepší přisátí, pak obvykle začne tahat, odpojovat se z prsu, začne vydávat plačtivé zvuky, mrskat ručičkama a nožičkama až to skončí řevem, když brečí tak se přisát nechce vůbec, když se mi ho podaří na chviličku utišit tak je ochotnější a přisaje se, dvakrát třikrát zadudá, odpojí se z prsu a řve znovu.. Takto vydrží brečet klidně hodinu, hodinu a půl, celková doba kojení než po takovémto boji usne je klidně tři čtyři hodiny. Obvykle je řvoucí kojení večer a v noci. Na začátku jsem nevěděla co mu je, myslela jsem si že "prostě už nemá hlad", takže jsem nosila, houpala, povídala, zpívala, zkoušeli jsme nosit v šátku, nic. V momentě kdy se trochu utiší, tak je vidět, že má hlad - mlaská, vystrkuje jazýček, otáčí hlavičkou ze strany na stranu. V průběhu těchto řvoucích kojení se snažím dokrmovat předem odsátým MM - přes malíček kapátkem, jenže pokud řve tak nechce dudat ani malíček, to ho neutiší.. Manžel mu MM vyloženě leje do krku - nakape mu trochu pod jazyk, pak foukne do obličeje aby polknul, taky ho to neutiší, navíc se bojím, že je to špatný způsob, vím, že by se to miminkům dělat nemělo, často toho spoustu ublikne. Když už jsem hodně zoufalá, sáhnu po lahvi - když je trošku klidnější tak saje, když řve tak ne. Teď naposledy jsem ho řvoucího vykoupala ve vaničce, koupání se mu moc nelíbí obecně, bych řekla, usušený přebalený docela ochotně přijal prs a dodudal se ke spánku.

Tohle trvá už týden a půl, v sobotu mu bude měsíc a já se bojím, že prostě příští půlrok jen prosedím v posteli s řvoucím dítětem...

Když se na to podívám v globálu, tak prostě buď spí nebo jí, doopravdy jsme zatím neměli jedinou chvilku, kdyby byl vzhůru, v klidu, a neměl hlad, a to od narození. Normální poměrně aktivní kojení kdy neřve trvají minimálně hodinu - po hodině třeba usne, zdá se mi že je spokojen, snažím se ho buď odložit podélně vedle sebe s jeho hlavičkou u prsu nebo v noci ho nechám spát na mně - jen se ze sedu u kojení snažím zaujmout po sebe trochu pohodlnější polohu - ve většině případů se jakoby napůl probudí, hledá prs a chce se přisát, jakmile se přisaje, je v klidu, jen podudává, občas polkne, když usne, situace se opakuje, takto klidně pětkrát za sebou. Tímto opakovaným usínáním a odkládáním se dostaneme klidně na tři hodiny "kojení". Sám přes den kdy se mi podaří ho odložit spinká někdy půl hodiny, hodinku, dvě, cca jednou, dvakrát. V těchto chvílích jdu ihned odsávat, odsaju většinou cca 10-40 ml z jednoho prsu za 10-20 minut. Momentálně mám vypůjčenou dvojitou elektrickou odsávačku z porodnice. Prsa mám většinu dne dost měkká, nejměkčí jsou večer, nejnalitější jsou ráno kdy z nich ukapává. Přes noc spí poměrně hezky, zvládne spát klidně čtyři i pět hodin v kuse, samozřejmě společně, buď na mně nebo vedle mě.

Když se podívám na celé naše zápasení zpětně, tak takto to bylo vlastně už od porodnice = velmi dlouhé kojení, kojení "naněkolikrát", obtížnost odložení atd. Vysvětlovala jsem si to doposud tím, že prostě potřebuje blízkost maminky. Sama jsem vlastně plánovala společné spaní, nošení v šátku, hodně kontaktu atp., nejsem typ rodiče "dát do postýlky a vyřvat". Kontaktu máme víc než dost, od porodu jsem byla sotva na wc. Od těhotenství jsem plánovala kojit do samoodstavu, chci kojit nadále, ale dost mě motivace opouští, nicméně uvědomuju si roli kojení pro mentální vývoj dítěte, vím, že to není jen o MM jako jídle, děti si u prsu řeší své problémy, prs je takovou pupeční šňůrou atp.

Psychicky je to pro mně samozřejmě na mašli, pro manžela jakbysmet, já jsem asi obecně nervák, jsem dost labilní, nedokážu moc ovládat svoje emoce.. V momentě kdy zápasím se vzpouzejícím se miminkem, které do mě mlátí pěstičkama a kope nožičkama tak je to fakt na psychiatrii - objevují se u mně záchvaty vzteku/pláče. Dlouhodobě je pro mně takováto situace nepřijatelná. Věřím tomu, že je dítě energeticky napojeno na matku a bojím se, že ze mě mou nepohodu, strach a obavy z kojení vycítí, o vzteku ani nemluvím.. V současné době už mně kojení fakt netěší, nebaví a bojím se, že si ho sama sobě ještě více zošklivuju, Bojím se hlavně že je syn stresovaný, musí to pro něj být extrémně náročné a hlavně vážně nevím, jestli je normální, ŽE PROSTĚ NENÍ NIKDY VZHŮRU, V KLIDU? Nemůže dostávat žádné podněty, já vlastně vůbec nevím, kdy bych ho měla třeba vykoupat, ostříhat nehtíky atd. nechci ho budit po kojení, po probuzení má hlad a nechci ho rušit v průběhu kojení, pokud tak udělám, často vydrží nebrečet, ale hýbe pusinkou, je neklidný, ukazuje že chce jíst.

Porod jme měli velmi rychlý, cca hodinu od prasknutí vody, narodil se na jednu kontrakci, na jedno zatlačení, dali mi ho na břicho, ale syn nebrečel, asi se nemohl nadechnout, odnesli mi ho, asi ho odsáli, chtěla jsem ho zpátky, mezitím ho i změřili, zvážili atd, na sebe jsem ho dostala cca asi až po dvaceti minutách, možná déle.. nedali mu možnost najít prso sám a přisát se sám, rovnou mi ho přiložili k prsu. V porodnici jsme měli trochu problémy s přisáváním. Mleziva jsem měla hodně, mléko jsem měla vlastně hned druhý nebo třetí den, prsa mi mohla upadnout. První cca dva dny hodně blinkal, blinkal údajně moji plodovou vodu s krví. Syn byl dost spavý, spal klidně několik hodin v kuse, sestry mne strašily že musím odsávat každé dvě hodiny, cca první tři dny po příchodu domů jsem tedy na radu odsávala tehdy ruční odsávačkou, cca 50 ml. Poté jsme byli na kontrole u pediatra, během pěti dní nabral zpět téměř na porodní váhu - 3,289 kg. Pedi mě uchlácholila, že se tedy nemám o krmení vůbec starat, že přibírá krásně, tak jsem to tedy vypustila a nestarala se. Na čtrnáctidenní kontrole (bojkot tehdy ještě nebyl) měl 3,612 kg. Tchýně mi včera zakoupila váhu, ještě jsem se nedostala k tomu zvážit před a po kojení, nicméně teď téměř v měsíci má 3,912 kg.

Počet počůraných/pokakaných plen za den min. 5/5, spíše více. Podle váhy i plen se mi zdá všechno v pořádku..

Myslím si, že celý problém spočívá v nesprávné technice přisátí, syn nedostatečně stimuluje tvorbu mléka, mléko ubývá a proto se syn vzteká, příp. kvůli slabému toku usíná. Nedaří se mi "nacpat" hodně prsa do pusinky, jakoby na začátku ano, v momentě kdy přehmátnu ruce syn jakoby sklouzne z prsa a je na konci, má skutečně jen bradavku v pusince. Prsa ani bradavky mě nebolí, nejsou rozkousané do krve atp. jsou asi citlivější, ale ne bolestivé. Přisátí je jakoby mělké, horní ret je vevnitř, nikoli venku, syn má nedostatečný "tah". Umím kojit pouze v jedné poloze, v té klasické "kolíbce", někdy s kojícím polštářem, většinou bez. Při řvaní zkouším i jiné polohy, ale moc se mi nedaří, zkouším i ve stoje a pohoupávám se u toho, za chůze atd. Jakákoli změna při řvaní pomáhá, asi obecně.

Jsem domluvená na schůzce s LP.

Dudlíka nepoužíváme, až teď poslední dva dny ze zoufalství občas láhev. Od prvního týdne má potničky, Jinak zdravý. Má podezření na spina bifida, na webu LLI jsem se dočetla, že to také může mít spojitost..

Máte nějaké zkušenosti? Může to být i něco jiného? Prdíky? Nebo??

Moc děkuji všem za reakce, jsem už fakt zoufalá. Omlouvám se za dlouhý příspěvek,