Dítě si nechat nebo jít na interrupci?

Nešla bych, vyčítala bych si to celý život. A obzvlášť, pokud bylo chtěné. A manžel by asi taky nebyl rád.

@katkapavlik co je důvodem tvého uvažování? Problém zdravotní, partnerský, nejistota ohledně toho, jak vše zvládnete nebo něco jiného?

@katkapavlik Může to být jen chvilkové zaváhání, tak aby jsi třeba nelitovala. Já bych dobrovolně na potrat nešla. V kterém jsi týdnu? Pomohlo by třeba promluvit si s manželem?

tak na stavy úzkosti by mohl pomoci i psycholog, prostě konzultace a rozebrání vašich stavů, dobrání se jejich příčin a závěrů... 🙂

@stuplakova Budu znít asi hnusně, ale v principu je podle mě lepší potrat a vyčítat si to klidně do smrti, než třeba nechtěnému dítěti zničit život.
Ale určitě je rozumné nejdřív mluvit, jak s partnerem, tak odborníkem. Hormony jsou nevyzpytatelné. 🙂

@zlorenka No tak jasně, ale já to beru spíš tak, že pokud dítě nechci tak se chráním abych neotěhotněla, ale chápu že se to může i přes to stát, takže to beru tak že dítě by bylo chtěné a proto bych pak už na potrat nešla. Kamarádka na potratu byla a byla v takové situaci, že by byla s mimi asi na ulici, tak šla na potrat a já ji chápu proč to udělala. Právě že je to mezi nimi a měli by se rozhodnout oba. 🙂

@katkapavlik a ty stavy prisly az ted s tehu a nebo s tim bojujes uz drive? Jde o spatne myslenky smerem k interupci a nebo se tykaji neceho uplne jineho?

Ty stavy přišly až po první kontrole u doktora jsem v už v 8 týdnů těhotenství . Manžel klidas tekl mi na to jen až se rozhoduje sama je to jen moje rozhodnutí. Spis nevím jak to zvládnu starší syn do první třídy a do toho mimino noční stavani nevispala úkoly do školy domácnost

I ja ze začátku těhotenství prožívala spíš negativní pocity. Mam dvě dcery a našla jsem si přítele a miminko z lásky pro něj jsem si udělala. Hodně jsem brečela. Ted do toho to zvracení ..... potrat mě sice nenapadl, ale mela jsem strach abych miminko mela ráda. A ejhle dvojčata ..... no to si neumíš představit. Je to poprvé co jsem brečela mamce do sukně že to nezvládnu. Pak jsem začala krvácet a o jedno miminko jsem přišla a to me probralo. Ted me chlapeček kope do kostice od podprsenky a nemůžu se ho dočkat. Zjisti, jestli to co cítíš není jen obyčejný strach z neznámého. To bys potratem udělala samozrejmě chybu..... ale to musíš vědět jen ty z čeho ty tvoje pocity vycházejí

Ja mam dvouletaka a taky ma brzo prijit druhe a taky mam strach, jak zvladnu domacnost atd.. taky se toho nejak bojim cim dal vic, ale to je strachem z neznameho az toho co bude. Manzel nedavno prohlasil, ze se proste obecne bojime budoucnosti, ze s tim, co zrovna je, strach nemame, protoze to neni nezname... uvidis, ze se to srovna a zvladnes to. Kazdy vekovy rozestup mezi detmi ma vyhody a nevyhody. Budete mit ale dalsiho clovicka, ktery bude patrit k vam, nastavi se postupne nejaky rezim a pujde to super, uvidis. Na potrat bych ja nesla..ale chapu lidi, co k tomu maji existencni duvody nebo tak.. neodsuzuji nikoho, jen mi to prijde smutne u nekoho jako ty... neznis mi tak, ze byste to neutahli nebo tak neco... drzim palce!

@katkapavlik Promin ale me prijde,ze to vyslovene nechces.Hlavne je to vec Vas obou takze by jste si mely sednout s manzelem a probrat to.Ano je to i o vstavani a praci,ale prece nemuzes za tim videt jen to spatne.Treba budes mit hodne miminko syn bude sikovny ve skole,ja to mela taky tak 2 deti ve skole syn v 5 tride dcera sla do 1 tridy a syn mel mesic.A vse se to zvlada i ted nadherne 😉

@katkapavlik Hodně těhotných má zpočátku obavy, jak to všechno zvládne. Hormony dokáží s psychikou hodně zacloumat. Uvidíš, že časem na to budeš koukat optimističtěji. A pokud budete mít dítko, jako byl náš syn, který byl naprosto pohodové miminko, tak se bude zvládat první třída lépe, než když žena chodí do práce.

@katkapavlik takže už miminku bije srdíčko. Napíšu to asi blbě, ale kdo jsi, abys rozhodovala o životě nebo smrti? Nechápej to prosím špatně, ale tohle nejsou pro mě důvody k ukončení těhotenství. Ta malá dušička k vám chtěla přijít, Vesmír určil že to bude teď. Všechny asi máme podobné obavy jako ty, já nebyla jiná, a podívej, mám děti tři. Chci říct, ženská zvládne všechno, řekla bych, že v mnoha ohledech jsme silnější než chlapi. Ale zároveň máš manžela, tak ho zapojuj už teď. A domácnost se nezblazní, jsou důležitější věci. Rozhoduj se prosím s klidem a rozvahou, na základě lásky, a ne na základě strachu! Strach nás brzdí víc, než si myslíme, a většinou má opravdu" velké oči".

@katkapavlik Ahoj. Bud uuuplne v klidu, je to normalni. To jsou hormony. Mela jsem to v kazdem tehotenstvi. Prejde to 😊 Taky jsem mimco chtela, pak kdyz jsem otehotnela, tak jsem byla zrala na antidepresiva, pochybovala jsem a byla z toho nestastna(zadne logicke vysvetleni to nemelo, asi fakt jen strach, ze to nezvladnu) a nakonec jsem vdecna, ze to dite mam a uzivam si to. Prejde to a bude dobre. Vydrz!