Sama s dvěma klukama na mateřské, jste v podobné situaci?

@handulinek nehlede na to, že ve 32letech...pche...a jestli ti mamka pomáhá....nebo muže pomoct....
ted to chvíli potrvá, ale najdeš si někoho.....

a je fakt plus, že máš kluky takhle brzy po sobě...a budou při tobě vždycky stát.....to se neboj....tátovi to neodpustí nikdy...

Nj ale kdo me bude chtit s takovýma zavazkama :-/...

@handulinek jaký kdo mě bude chtít...s dvěma detma, navíc brzy po sobě a jen jedním otcem pro oba to není tragedie...vím, že to ted vidíš jinak, a i s tebou souhlasím, tak bud bude svobodný hodný kluk a nebo rozvedený, co má ex potvoru...

ale neboj se. Pokud máš podporu v rodičích, finančně nejsi závislá na tom, abys musela být za každou cenu s někým (hlídání dětí, nájem atd) , tak na tom nejsi tak špatně, jak si možná myslíš..

problém jsou ženy s dětma, ktere se pověsí chlapovi na krk, aby hlídal děti, staral se o ně, financoval je i ženu atd...to je problém.

Ty máš maminku, co Ti pomůže....nejsi uplně sama...nemusíš být s někým za každou cenu ato ti dává samá plus....

neboj,bude to dobré, uvidíš...sice nebudeš mít chlapa hned zítra, ale uvidíš, vzpomeneš si na mě, že spokojená budeš .-) a ten pravý se najde.

@handulinek a hlavně si nedávej za vinnu, že kluci nemají dma vlastního táttu....jsou věci, které neovlivníš....a uvidíš, čím budou starší, tím víc tebe jako mámu ocení...a neboj, uteče rok dva a budeš s někým jiným , spokojená....uvidíš...

určitě to nemáš snadné, ale máš mamku, co ti pomůže a určitě ráda...nestyd se ji požádat o pomoc....jsi její dcera, miluje tě....a ty sis sama tuhle situaci nevybrala....

drž se.

Moc děkuji za komunikaci. Nechci s tím teď nikoho obtěžovat a přijde mi že je to nekonečné :-O.. Jen jsem jim do života chtěla dát to nej, rodinu, klid, zázemí, tátu, mámu a hlavně úsměv a oporu(což teď nedávám).mám problém sama se sebou na tož abych jim dala to co bych měla..
Co jediného poz. Přítel říká, že za takovou výchovu je na mě
moc hrdý, ale ale...nikdy jsem si nepřála aby byly z neúplné rodiny. Mám strach, aby mi je jednou nevzal přeci jen kluci vidi nej vzor v tátovi(ale ja si nepřejí aby někdy někomu takto ubližily) aby za své činny byly vždy řádně zodpovědný a od problémů hned neutíkaly.
A co mě ničí je pomyšlení, že on dokáže říct, že je teď šťastný a může si užívat a budovat firmu(což pro něj bylo vždy prioritou) a vůbec nebere na vědomí jak ubližuje celé rodině. Nic už měnit nechce, pry jsme každý jiný a to se nezmění. Že on s tou slečinkou ma společný koníček, který ja v těhotenství a po porodu dělat nemohla ho naplňuje-užívá si.. Kurňa dyť ty drobečkové za to nemůžou!!!

@handulinek on dozraje a dojde mu to, neboj....a ani o syny neměj strach...ty je vedeš a neznamená to, že když se takhle zachoval otec že budou stejní,...naopak, uvidí co způsobil nejen tobě ale i jim...a nikdy nedovolí, aby se chovali stejně

Snad ano, to že se nebudou chovat stejně jako on.
A on už pravě dozral, nikdy jsem ho neviděla k ničemu víc jak k tomuto kroku(to je konec definitivní :-/) bohužel, že si to neuvědomil dřiv a nemuseli se tím v budoucnu trápit i děti(ale to je kdyby)... Realita je jiná...snad každých deset min. Si říkám, musíš být silná.. Nikomu bych v životě takovou bolest nepřála....

@handulinek je mi tě líto....sama si nedokážu předsavit být sama...jenže já nemám rodiče, co by normálně pomohli., jsou hodní, ale lezla bych jim já na nervy a i moje děti.......každopádně jsi podobný rodinný typ jako já - snaha o uplnou, fungující rodinu, vše pro děti...já ti rozumím. Máš kde bydlet, mamku, co pomůže, ale ty by jsi pořebovala večer obejmout a fungovat s partnerem....neboj se ale, já jsem taky hledala až jsem našla...pamatuji si, kdy byly doby, kdy jsem měla deprese a byla hotová...dokonce jsem psala mé bývalé profesorce ze střední školy....neměla jsem sílu, ani žít se mi nechtělo...a ona mi tenkrát napsala, že každý šálek má k sobě talířek...a i já najdu...a našla jsem 🙂 najdeš i ty, neboj se...

a o kluky se neboj, milují tě už ted a nikdy tě nenehcají na holičkách....na VS nám psycholog říkal, že není silnějšího pouta než matka dítě a nejvíc syn matka a matka syn...a je to pravda....

časem se objeví i muž, sice ne hned zítra, ale neboj se...on přijde v pravý čas a udeš štastná, až se ti bude točit hlava, uvidíš....

@handulinek No a on jako otec si je nebere? Kazdy by padal na pusu byt sam s takhle malyma detma. Chapu, ze nechces asi prijit i o ne, ale co nastavit pravidla, aby ti s peci vypomohl? To si fakt musi uzivat zbavit se odpovednosti a nechat to na tobe. Co na to rikaji jeho rodice? Drz se.

Jeho rodiče se s jeho názorem neztotožňuji, ale je to jejich milovaný syn a nechtějí o něj přijít a hlavně aby se hned stěhoval k té slečně, tak nic... Dávají tomu čas-oni jen nechtějí přijít o vnoučata, což samo nepřijdou jelikož kluci mají a budou mit vždy 2babičky a 2dědečky!..
No nebere. 2leteho nikdy nejevil moc zajem(jeho priorita byla vždy práce), ale teď když na něj tlačí rodiče, tak se občas ozve, ale toho 3měsíčniho snad ani nechoval!
Je to děs! Rada bych pravidla, ale u něj to nelze věčně nemá čas (kvůli praci)či je na cestách se svýma koničkama..

@handulinek nezvládla bys takovou věc... 😉 vzít děti, obě, tašku s věcmi pro ně, dovézt mu je, dát do náručí, tašku ke dveřím a tradá. řekni mu, že máš práci, na dva tři dny, že ji potřebuješ, že přijedeš pozítří a děti jsou úplně stejně jeho jako tvoje. a že ty se staráš stálem tak jemu tři dny ni neudělají. neboj, pokud není notorik nebo něco podobného, tak nedopustí, aby se jim něco stalo. vydrž to. třeba se mu rozsvítí.
nemůže upřednostnit svoje priority před rodinou, před dětmi, které si udělal. dá se to spojit a naprostá většina chlapů to zvládá v pohodě.
drž se.

příklad nevyzrálého egoisty, to si brzo uvědomil, že jste každý jiný..jemu nic nechybí, má novou kost, realizuje se v práci, k tomu společný koníček a ty se mu v klidu postaráš o děti, uměl si to zařídit..

@handulinek Tak to je drsny (myslim to, ze ma deti a zadny stres pro nej), ale bohuzel nic neobvykleho. Tak domluv pravidla s jeho rodici, jestli jsou normalni. At si starsiho berou kazdy 2 vikend na vikend. Odpocines si a oba treba nejaky odpoledne v tydnu. Odpocines si, srovnas si myslenky a hlavne ti na chvili prestane ten kolotoc 🙂.

Ahoj, omlouvám se že sleduju Vaši diskuzi, ale nedá mi to abych k tomu nenapsala pár řádek.

Loni jsem byla v podobné situaci. Jen s tím rozdílem, že menšímu bylo necelých 5 měsíců a staršímu bylo 2 roky a kousek. u nás o ovšem dopadlo dobře.

Ze dne na den (poté co jsem se vrátila z dovolené s dětmi - na kterou odmítl jet s námi) mi hned v den příjezdu oznámil, že se od nás stěhuje ke kolegyni s tím, že jsem nesnesitelná a hrozně problémová. Co se odehrávalo ve mě asi nemusim popisovat - od pochyb o sobě jako ženy, přes pochyby o mě jako matce až po nenávist a tupou bezmoc. Snad všechny pocity které šly se u mě vystřídaly.

Přes dva měsíce mi téměř každý den oznamoval, že se stěhuje k NÍ. Pro kterou dodnes nemám výraz, protože na to ani výraz není. Nakonec jsem mu dala ultimátum, ať už vypadne, protože to bylo pro mě týrání.

Jeho rodiče se k tomu postavili, tak že by neradi přišli o vnoučky (i když už 2 mají) a že cokoli budu pořebovat, že rádi pomůžou - včetně hlídání. Bohužel jsou z jiného města. Naši mi taky pomáhali - přes den, když to zrovna šlo, ale i tak jsem byla vděčná za každou vteřinu, kterou jsem mohla strávit sama bez dětí. Sice je to strašně sobecký, ale poslouchat neustále ten křik, vychovávat je, směrovat je, učit nové věci vše vysvětlovat (období proč a co to je?) a hlavně vysvětlovat proč s námi není tatínek..... prostě bylo to vyčerpávající. Dopadlo to tak, že jsem se z toho zhroutila a skončila u psychiatra (dovedla mě tam mamka). Tam jsem vyfasovala prášky na zklidnění (lexaurin) a musim přiznat, že mi to fakt pomohlo a asi jsm tam měla jít dřív.
Nechci tě navádět k braní jakýchkoli léků, ale na druhou stranu to byla úleva a dost pomoc, protože mi to pomohlo společně s doktorkou kouknout se na to s určitým nadhledem.

Nakonec se připlazil sám a teď se snaží jako nikdo.
Jsou ale věci, které se neodpouští.

Omlouvám se, jestli jsem se moc rozpovídala, ale dost mě to dostalo, když jsem si to četla. Určitě to zvládneš, protože není lepší máma než tak která natolik miluje své děti že obětuje vše.
a pokud se obáváš, že nenajdeš nikoho k sobě, tak se neboj, pro každého je na světě ten "pravý". I pro tebe. Jen stačí koukat kolem sebe. Když budeš ubrečená a smutná, nikdo si tě nevšimne. Ty musíš být krásná a povznesená a hlavně buď na sebe hrdá, protože je to opravdu umění vychovat děti.

Držím ti palce, ať vše zvládneš. A pokud bych mohla nějak pomoc, dej vědět, v rámci možností pomůžu ráda ( a není to jen hláška do větru).

buď ráda, že je pryč a těšte se na nového tatínka. máš děti maličké, jsi unavená, je to všechno relativně čerstvé, ale věř mi, oni ti chlapi zase až tak vybíraví nejsou. jde jen o to, v jakých vodách lovíš 😉 dej tomu čas

@malydelfin a ty jsi mu úplně odpustila, vezmeš ho zpět? to je hrozný, čím jsi prošla, kvůli němu poničenou psychiku, což se vůbec nedivím, to je hrůza, čeho někteří chlapi jsou schopní 😒

@sulemina nikdy jsem mu neodpustila a neodpustím. Naférovku jsem mu oznámila, že si beru čas na rozmyšlenou, jestli ho vlastně ještě chci, takže má takovou podmínku. Bohužel musim přiznat, že jsem na něm především finančně závislá, takže o "vykopnutí" nemůže být moc řeč. Už rok se vlastně rozhoduju, a stále jsem k ničemu nedošla.

Na druhou stranu, mě to dost posílilo, protože jsem zjistila, čeho všeho jsem schopná. To vše ale bohužel až zpětně (doktorka mi vysvětlila, jak se na to správně dívat). Vážně to doporučim. I když to zní blbě, ale umí poradit a i kdyby ne, tak jenom to vykecání za to stojí.

jen tak pro pobavení. Moje psychiatrička je starší paní asi 70 let, ale její názory mě fakt bavily. Dodala mi tolik sebevědomí, až běda. Ani neví za co všechno jsem jí vděčná.

To je dobře, že jsi našla pomocnou ruku a dala se dohromady, hodně štěstí, dnes ty finance bohužel drží lidi pokupě i když nechtějí, ta důvěra je v tahu a když opustí chlap ženu s dvěma dětma, kde je nějaká zodpovědnost z jeho strany? Mé kamarádce se to stalo taky, taky navštěvovala psycholožku, ale skončilo to rozvodem, on chtěl s ní žít jen kvůli synovi, rok čekala, jestli se on vrátí od milenky, pak to vzdala, dnes má jiného

No tak to bych nezvládla, vzít batoh a dat mu je na víkend. 1-kojím, 2-on by je nehlidal(strčil by je k mamince) 3-bych to bez malého nedala.
Už ani tak nejde o to že odešel, ať je šťastný se slečinkou a užívá si. Ale jak se stavět k výchově, aby to děti nepocítily. Ten starší mi nechce spát sám v pokojíčku a to jsem s tím neměla žádný problém. Pohádka a spánek, teď maminko jdu hajat k tobě!
Co dál, teď ještě tři roky na mateřské no a zima-vubec neví zda to zmaknu :-/ taak si nevěřím a připadám si jak největší nicka na světě :-/
Moc Vám děkuji za názory, příběhy, moc mi to pomáhá. Říkala jsem si maminky s jedním dítětem samotný to je jestě schůdné, ale co máma s 2d a jestě tak malink. ta je v dnešní době zakopaná a to mi je 32roků ☹... Přijde mi že jsem zestárla o 50 let..

FB - sama s dětma
Zůstala jsi sama s dětma, šup sem a poděl se s ostatníma jak vše zvládnout atd.
Tato skupina je pro ty z vás, které vychovávají své děti samy nebo stojí před těžkým rozhodnutím, tak učinit. Chtěla bych, aby zde tyto maminky našly radu i pochopení, navzájem se podporovaly. Kdo bude chtít, může se svěřit se svým příběhem a s tím jak vše zvládla-zvládá. Vhodné jsou také praktické rady na vedení domácnosti, hledání práce, státní příspěvky na které máte nárok atd. Však vy už něco vymyslíte. 🙂

FB=facebook

Nebudu mluvit za sebe, ale ze zkušeností s kamarádkami. Co nejvíce ho vytěžuj dětmi, myslím to vážně. Nedej mu úniku, klidně do toho zapoj jeho rodiče. Ať si uvědomí, co tím tratí. Navíc ho minimálně starší syn (mladší je na tohle opravdu maličký) velmi vytíží a dotyčná slečna si bude muset uvědomit, že děti mu už neodpáře a bude se muset o pozornost tvého muže dělit. A to málokterá skousne.
Zároveň bych rovnou požádala o svěření dětí do své péče a určení výživného pro děti a tebe. Další mínus pro ni vůči tvému muži - finanční závazky.
Neváhala bych mu malého dávat nejen pravidelně o víkendu, ale i cca 2 krát do týdne - "jemně" bych mu vysvětlila, že jistě nechce ztratit kontakt se svým synem, kterému velice chybí.
No a občas bych ho zneužila na nějaké opravy doma - nemůžeš si dovolit platit hodinového manžela a na lovení kamarádů, kteří by vypomohli, nemáš, vzhledem ke své časové vytíženosti díky péči o jeho děti, čas. Nebo ať ti toho hodinového manžela zaplatí.

To není o potlačení své hrdosti - to je o pudu sebezáchovy. Postarej se, aby děti měly dál tátu. I když se mu do toho teď nechce, protože je zakoukaný jinde. Pokud není hloupý, ty klapky mu jednou z očí spadnou.
A když ne, jeho škoda...

Potlač v sobě, že čas s tvým dítětem bude trávit někdo cizí. Ony ty děti nejsou hloupé, vycítí konkurenci mámy. A zařídí se podle toho...

Ty si zatím zařiď život podle svého. Teď jsou pro tebe prioritou vaše děti. A ty. Chvíle, kdy malý bude u svého otce, ber jako dobu, kdy si můžeš trochu vydechnout - i kdyby jsi měla koukat jen do zdi - sama víš, že i tohle v době péče o tak malé děti, může být úžasná zábava a oddech...

P.S.
Shrňme to - rvi mu syna (občas povozit i mladšího), domluv se s jeho rodiči, že jim klidně budeš dávat kluky i jindy, ale ať tě podpoří, a odpočívej... zasloužíš si to.

Hodně štěstí...

handulinek: Musíš se na to podívat z jiného úhlu, než plakat nad rozlitým mlékem a ujišťovat se, že to nedáš. Před 6 a půl lety jsem to byla já, kdo odešel od manžela, dětem bylo, pravda, víc, 11 a 6 let, ale to nic nemění na tom, že jsem na ně zůstala sama, a nelituji, snad jen toho, že jsem to neudělala dřív. Bylo to krušné, ale mám skvělou rodinu, měla jsem kam zajít na kus řeči, pomohli i trochu finančně, s našima jsem jela s dětmi párkrát na dovču, to všechno je ohromné plus, mít kam se obrátit a třeba jen vypovídat, sdílet. Jsem pyšná, jak jsem děti vychovala, že ač měly upřeno oproti některým movitějším lecos, spouuustu jsme toho zvládli, ať to bylo cestování, nebo jen "obyčejné" chvíle spolu při procházkách, hrách. Mám skvělé kluky a 5 let vztah s úžasným chlapem, se kterým budeme mít teď v září miminko. najdi si v tom to dobré - máš šanci dokázat, že to zvládneš, a můžeš si vše dělat podle svého. Máš kamarádky, co tě podrží psychicky? Vyraž do kina nebo do bazénu, s dětmi na pěší výlet do přírody, nebo si udělaej den s tím starším, kdy se budeš věnovat hrám, které chce hrát, a stavět ze stavebnic, které ho baví, večer poklábos s kamarádkou, čti si, choď spát v kolik chceš a večeři podávej jakou chceš a kdy chceš, a jestli chceš🙂 Snad chápeš, co tím chci říct. prostě si to lajnuješ sama, bez ohledu na přání druhého🙂 Přiznávám, že v novém vztahu byl pak ze začátku trošku problém, protože já byla ta, co si zvykla udávat tón a chvíli mi dalo, než jsem zase dokázala brát ohled na přání či návrhy druhého, ať se jednalo a postup při vaření či montáži poličky. 🙂 Ale už to umím🙂 Postav se tomu čelem, zvládnout to musíš, teď ještě aby to bylo z vesela. O utrápenou chudinku zakopne leda nějakej chudák. Hlavu vzhůru a ten chlap, co si tě najde, určitě ocení, co jsi zastala. Přeji hodně štěstí. A ne že se zavřeš doma! 🙂 Budu na Tebe myslet.

Da se to zvladnout! Ja jsem sam s trema klukama 5,4,2a musim to nejak zvladnout. Drz se

Ahojky, práve prožívám to samé... jak to zvládáš ?? Mám chlapečka 3,5roku a holčičku 9měsíců.... Držím ti palce a myslím na tebe. Lucka

@865718 Pročítala jsem diskuzi a nyní vidím,že je staršího data🙂, takže paní už to bude mít asi vyřešné🙂Tobě držím palce a věř, že bude líp.Kdyby jsi se potřebovala vykecat a kamarádky tě měly už dost🙂 klidně napiš.Prožila jsem si minulé léto a vím jak se cítíš 😔

Ahoj, ja jsem nakonec s malou 2 roky sama. Přítel mi zemřel a taky to není jednoduché takze vim jake to je být sama a je to na prd