Rozchod s dvouměsíčním miminkem. Jak jste to zvládly?
Ahoj holky, chci se zeptat, jak se vyrovnat s rozchodem. Mám dvouměsíčního chlapečka, který je moje vše. Můj partner přestal fungovat jak ve starání o rodinu (práce) tak i ve všem ostatním. Upřímně nemá žádné vzorce už od mala. Vychovávala ho matka, která se o něj v podstatě ani nestarala. A člověka bohužel nepředěláš, dala jsem do toho vše už celé těhotenství, kdy se mi pořádně "vybarvil". Všechno zajišťuji sama, veškerou výbavu jsem koupila sama a doma mě ještě sprostě uráží. Zkrátka a jednoduše,je to nenapravitelné. Jsem vyřízená. Chci se zeptat maminek, které zažily takto rozchod s miminkem, jak jste to zvládly? Ta počateční samota, deprese, pocit méněcennosti jako osamělá matka. A další věc...jak nežárlit na ženy, které bude mít po mě? Jak zvládnout pocit, že já sama pracuji od rána do večera a naše rodina mu nestála za to, nežít podle špatných vzorců ze svého dětství. Přijde mu, že se stará, když donese 1000 Kč z brigády na celý měsíc, kam strčí jednou hlavu, a že já jsem drzá nicka, která si dovolí mu vůbec něco říct. Těším se až to bude zamnou, je to tak těžké. Potřebuji slova někoho, kdo to prožil.
Jednoduché - chceš aby takový vzor mělo tvé dítě? Aby vidělo, jak otec matku uráží? Na něco takového chceš žárlit? Spíš bych ty holky litovala, že ho ještě neprokoukly.. žárlit můžeš na někoho, o koho nechceš přijít, má pro tebe nějakou hodnotu, ale z toho co píšeš, to tedy na žádný výkvět společnosti nevypadá, spíš na továrnu na přijímače dávek 🙂 Snad mu už další holky nedovolí se množit, dokud nebude mít srovnaný život.... Přečti si ještě jednou, co jsi napsala a asi je to jasné.. Je v rodném listě? Jinak nepíšeš, jakou máš podporu v rodině, pokud je, tak se to s mimčem určitě dá zvládnout..
@kamino děkuji za odpověď ❤️. Byl to pěkný intrikář, který před těhotenstvím tvrdil, že nikdy nechce být jako jeho rodiče. Jsem rozhodlá to ukončit. Je to pro mě neúnosné, jsem vychovávaná v milující rodině, kde jsem byla vždy vedena ke vzdělání a práci. Bohužel mám ten problém, že jsem člověk, který dá na to, jak vypadá před ostatními. Vím, že už teď se nepočítá jako polnohodnotný otec, ale okolí by nikdy neřeklo, co se u nás doma děje. Je to pro mě silná káva, jít a přiznat naplno jsem svobodná matka. To je můj největší strašák a vnitřní boj a "prohra".
rozešla jsem se s otcem dcery, když jsem byla v 5. měsíci.. a víš co? na to, jak jsem ho opravdu hodně milovala, to nakonec nebylo vůbec strašný... já odjakživa rozchody nesu těžce a to i přesto, když je to z mé strany, ale tady prostě asi zaúřadovalo mateřství a mě se naopak strašně oddychlo.. ve výsledku se mi žilo lépe s malou samotnou než s blbcem doma. méně starostí, rodina pomohla.. samozřejmě, že si brzy našel náhradu, ale víš co? mě to fakt bylo najednou vše fuk. dcera má dnes skoro 8 a jemu se letos v lednu narodil s jinou syn, mě je vše už dávno jedno jen jeho neskutečně štve, že jsem to vzala s takovou grácií a jeho ego mu nedá očividně spát, protože se neustále celé roky ozývá a snaží se ač zadaný dorvat k nám 😀 takže máš i naději, že až to ukončíš, nebude to tak hrozné, jak se ti zdá teď. Já jak o tom jen přemýšlela, jsem se málem hroutila, ale ve výsledku to pro mě byl nejlehčí rozchod ze všech... a hlavně - není to tvá prohra, ale jeho!!!
My zůstaly samy, když byly holce 4 měsíce. Prostě najednou se zachtělo pařit, chlastat a ponocovat a jezdit na různý akce a rodina byla otrava. Dnes už je to 1 a půl roku. Na malou mi posílá 10.000,-, žijeme od sebe kousek (o ulici) a vidí ji téměř každý den. Zajistil nám bydlení a platí nám navíc nájem. Bere si ji na některé víkendy. Vycházíme spolu dobře, ale láska z toho už nebude. 🙂 Chtělo to čas. Zní to jako klišé, ale nic jiného na to nepomůže. Vždycky jsem si říkala, že jsem mohla zůstat úplně sama, ale takhle mi navěky zůstane můj poklad. I když je to náročnější, to je jasný. Pomohli mi hodně i naši, zpočátku mi pořídili některé věci do bytu, které pro mě byly dražší.
@jasmin222 Jak to popisuješ, tak bych řešila několik úrovní:
- jak to je finančně? Zajišťuje vás nějak? Komu patří bydlení, kde teď jste? Přispívá na případný nájem? Prostě si spočítej, jak bys na tom byla, kdybyste se rozešli - pokud ti dá tisícovku měsíčně a ještě si myslí, jak je skvělý, tak to znamená, že rozchodem si finančně moc nepohoršíš - on bude povinně platit alimenty a pokud nebude, tak mu ještě hrozí, že by přišel o dávky, tak na tom bych ho asi honila. Možná mu soud dá alimenty jen 500 Kč, takže pro tebe rozdíl pětistovka..
- jak se stará? Vezme si někdy malého ven na procházku? Hraje si s ním? Je reálná šance, že to bude lepší? Pokud byste se rozešli a šlo to přes soud, tak on bude mít soudem daný nějaký styk s malým - a je i možné, že nakonec si ho "uražená ješitnost" bude brát víc než teď
- pokud tě doma uráží, tak to asi není lepší stav než kdyby tam nebyl
Alternativou ještě může být, že si najdete nějakou partnerskou poradnu, dokud jsou malému 2 měsíce, dá se tam chodit i s ním. Pokud nebude ochotný do ní chodit, tak se tam můžeš domluvit i ty, aby sis urovnala myšlenky. A určitě opraš stará přátelství - uvidíš, že zase tak moc sama nebudeš.
@jasmin222 pises ze tvuj strasak je prohra... no uprimne si spis prave vyhrala jackpot - uvedomila sis, ze takhle zit nechces a takovy vztah nechces ukazovat svemu diteti jako rodinu! Jenom silna zenska umi udelat rozhodnuti, zmenit zivot, najit spravneho noveho tatinka! Za me to rozhodne neni prohra, ale vyhra udelat ten prvni krok☹
Já se s otcem své dcery rozešla ve 4. měsíci.. rádoby skvělej tatínek (fakt jsem si to myslela, hrál to fakt dobře) kterej ale tahal k nám domů všechno co mělo díru a dýchalo.. navíc, ty už nikdy nebudeš sama, žij pro miminko! Miminko ti plně zaměstná hlavu.. zamysli se nad tím - budeš se mít líp nez něj, nebo s ním? Chceš, aby tvé dítě mělo vzor v něm? Není lepší mu dát do života jiné hodnoty? Takhle jsem nad tím uvažovala já.. miminko bude vychované podle mě.. miminko je to jediný, co mě teď zajímá.. a jednou se najde chlap, kterej bude stát za to..🙂 já sama mám za pár dnů termín, a myslelo mi to úplně stejně jako tobě..🙂 a co se týká žárlení? Hele pokud je to tak jak píšeš, tak nemáš důvod žárlit.. taky jsem si myslela, že mě to bude trápit.. ale frajer už vystřídal minimálně 4 holky o kterých vím.. a víš co? Je mi jich líto, o žárlení se nedá absolutně mluvit🙂 takže si z toho nedělej těžkou hlavu, sice se to lehko píše a řekne a hůř praktikuje, ale věr mi, že až se přes to přeneseš, budeš se mít krásně!❤️
Mám taky dvouměsíčního chlapečka a nedovedu si představit být na něj sama. Bohužel nemám radu, ale chci ti říct, že jsi silná, a že to zvládneš! ❤️
@jasmin222 já ho vykopla z domu, ale měla jsem štěstí, že mi pomohla mamka, mohla jsem se synem bydlet u ní, malý měl 3 měsíce. Ale takovýho v*** bych netrpěla, ani kdybych nikoho neměla. Hlavně jsem nechtěla, aby pochytil jeho moresy atd. Nejhorší bylo, že já jsem mohla za všechno a on byl jen chudáček dárce DNA (jeho slova). A jsem ráda, že s ním nejsem. Napíše jednou za rok, kdy mi vyhrožuje, že jestli se o malýho nestarám, že mi půjde po krku, ale ho malej ani nezajímá, stará se jen a jen o sebe. Syn bude mít 3 roky a pravého otce nezná. Za tátu považuje současného muže, se kterým jsme už přes dva roky a čekáme spolu Miminko. A to jsem nechtěla tenkrát o chlapech ani slyšet, natož o dalším dítěti a vše se to obrátilo.
Ten tvůj tě jen psychicky týrá a využívá tě. Věřím, že se rozhodneš správně 🍀
@jasmin222 úplně přesně jak píše @nikjean , nežijeme v době před 20,30 lety, kdy to byla "ostuda" být svobodná matka. Upřímně jsem byla ráda a byla jsem na sebe hrdá, že se dokážu o nás postarat a byla jsem ještě radši, že mě v tom máma nenechala, že jsem mohla u ní aspoň bydlet (to bylo velké plus). Kašli na to co si kdo myslí, už teď jsi lepší než on, ty se celou dobu staráš o rodinu, tak to zvládneš i bez něj 😉
Nechápu, jak můžeš napsat, že to je tvoje životní prohra. Tvoje životní prohra by bylo zůstávat dál s kreténem, jak x uživatelek tady. Buď šťastná, že jsi to rozsekla tak brzy, kdy ještě malá z toho nemá rozum. Pokud máš rodinu, sama nebudeš a chlapa si v pravý čas najdeš.
@jasmin222 ahojky, znám to, navíc ten pocit, že dítě nemá uplnou rodinu, že mu "bereš" tátu a kdo ví jaký veci ještě napadali tenkrat mě... ne! uděláš pro sebe i miminko nejlíp když ho v tomhle nenechás žít. Jo bolí to, bolí vidět jak prcek roste a nemít toho druhyho, ktery to s tebou prožívá, večery kdy malej spí a mohlo by být tuleni nebo hezky večer a nikdo tam není... ale tohle vsechno se dá nahradit naprosto kvalitním taťkou v budoucnu jako u nás, nebudu ti lhát, je to dlouhý období, kdy ti je prostě občas děsně smutno, behas po uradech kvůli kazdy koruně navíc, možná budeš mít dvě práce, nebo budeš na pracáku a makat na černo a klepat se kdo na to kdy přijde, ale tohle všechno je furt lepší než žít s clovekem jakyho popisuješ to mi věř. Nepíšeš o rodičích ani kamarádech co by tě podrželi, pokud můžeš buď s nimi, ale úplně nejdůležitější věc je brečet, prostě breč klidně kazdej vecer do polštáře dokud bude potreba, ono jednou potreba uz nebude, neboj. A klidně si najdi oporu i u dobryho psychologa, co tě vyslechne, poradí. rozchody s miminkem nebo i jinak starým dítětem nejsou med a otresou s každým normálním i dost silnym člověkem, tak se nestyd rict si o pomocnou ruku. ❤️ drzim palce
@holkaokomodra Ahoj😊Moc ti dekuji za tak pravdivou a uprimnou odpoved. ❤️
@jasmin222 kdybys potřebovala klidně někdy napiš... 😉
Nezažila jsem ale je mi to moc líto. Musí to být hrozně těžké. Chce to teď víc myslet na sebe, užívat si toho malého tvorečka, který je teď stejně naprosto nejdůležitější. Najít si nové kamarádky s dětmi, obrátit se na svou rodinu... a půjde to. Kdyby sis chtěla někdy popovídat, budu ráda, když napíšeš 🙂
@jasmin222 Asi to nebudeš chtít slyšet, ale univerzální rada prostě neexistuje, neboť každý se se smutkem vyrovnává jinak. Jediné co opravdu pomůže nakonec všem je čas. Ze začátku to bude jistě náročné, ale pokud žiješ v takovém stresu, to radši žij sama. Doporučuji se zaměstnat (pak nebude čas na něj myslet), i když máš dítě a starosti kolem, neotrhávej se od přátel. Držím palce!