Psychika svobodné matky
Ahoj maminky, chtěla jsem se zeptat jestli máte stavy, kdy je vám opět hůř jako bylo po rozchodu. Mě opustil přítel před 8 měsíci, synovi jsou teď 2 roky. Jednak jsem vystresovaná kvůli financím, k rodičům možnost bydlet nemám, malého do školky mi zatím nevezmou a jestli vůbec ve 3 a moc peněž si tak nepřivydělám. Denně spím tak 3-4 hod, cpu se sladkým a snažím se být většinou v pohodě a jsou dny, kdy jsem, ale přijde mi, že si to sama sobě stále namlouvám a nechci tím už stálé obtěžovat své přítele, když je to taková doba. Já vím, že už se nevrátí, že nechce, že nás nebo spíš mě přestal milovat, ale pořád se s tím nedokážu srovnat, vlastně jsem se kvůli němu v minulosti po 5 letém manželství rozvezdla a neměla pochyb, že on není ten pravý, s nikým jsem si tak nerozuměla jako s ním, ale s malým se to změnilo. Byl jediný mezi svými přáteli co měl děti, až teď začínají všichni ostatní rodit a nbo otěhotní,a le to už je pozdě, předtím mu nikdo neřekl že je to super a on z toho měl radost, když jsem otěhotněla, předtím mě ještě požádal o ruku, takže ani svatba nevycházela z toho, že máme dítě, ale nakonec jsm svatbu odložili abychom si jí užili později...nakonec k ní ani nedošlo. Já s snažila přivydělávat, starala se o domácnost, starala se o sebe, žádná umaštěná matka v teplákách, starala se o syna, chtěla jsem sex...nakonec odmítal on mě v sexu a po týdnu kdy byl na dovolené na pánské jízdě z které mi posílal zamilované smsky přijel domů a byl konec v srpnu a jsou opravdu týdny, kdy jsem v pohodě, ale citově se pořád nedokážu vyrovnat a hlavně s smířit s tím, že malý nebude mít ten vzor otce, že bude vyrůstat v rozbitě rodině, že já budu ta vystresovaná matka, co běhá z práce do školky a kolikrát bude protivná i na něj chudáka a já nevím jak tyhle stavy přkonat....všichni chlapy, co mi přišli do cesty hodí okamžitě zpátečku, když zjistí že mám malého a když ne, tak je okamžitě začnu srovnávat s bývalým a sama je odpálím.
Jak to zvládáte vy?
Omlouvám se za výlev...už mi bylo těžko.
ahoj, zaprvé je dbře, že jsi napsala, to samo někdy vážně pomůže, urovnáš si myšlenky.
Sice je to už dlouho, ale byla jsem na tom stejně, od cca dvou let se synem sama. Jen ze zkušenosti - nikam nespěchej. Ber to tak, že ted nejsi nanikom závislá, že je rozhodování jen na tobě a než být s někým, s kým to "nejde", raději sama. O nějakém dalším potencionálním tatínkovi bych ted hned moc neuvažovala, mě se osvědčilo to sice zkoušet, ale jen tak, bez větších závazků. Žádný z "kandidátů" prostě nebyl ten pravý, nikdy jsem je nevodila domů k malému, nechtěla jsem mu motat hlavu. Přes ty počáteční potíže, o kterých píšeš, než si člověk najde nějakou svojí cestu, se to pak utřese a budeš spokojená, nikdo ti nebude do ničeho mluvit a malý poporoste, budete partáci a půjde to. Až začne chodit do školky, ty do práce, bude líp. Můžeš ted úplně určitě požádat o pomoc někoho, kdo je ti blízký, najít třeba u kamarádky příležitostné hlídání, nebo nějaké levné mateřské centrum, kam malého dáš občas, abys načerpala síly a odpočinula si, udělal si třeba chvíli pro sebe, třeba jen doma, s kafem, knížkou a čokoládou. Ze začátku to všechno vypadá nepříjemně, ale uvidíš, bude líp. Držím palce.
A k tomu hledání partnera - čím víc se člověk snaží, tím horší jsou výsledky🙂. Já jsme to vzdala, vážně, už mi bylo 36 a řekla jsem si, že konečná, nová rodina že už nehrozí a že to budu jen tak pinkat do konce života🙂)), synovi bylo už 16. A hele - je tu, nový "ON", nová rodina. Samo🙂))). Určitě tě někde čeká ten, kdo vás bude mít rád a začnete ještě jednou.
Nejsem ve stejné situaci a doufám, že ani nikdy nebudu, ale i tak chápu tvoje pocity. Člověk má pocit, že tak jak to je teď, to už bude napořád a vidíš před sebou jen nemožnost, aby to někdy bylo dobré. Ale určitě na tebe tvoje štěstí čeká, jen musíš tenhle marast vydržet. Blbé je, že nemáš podporu rodiny. A přítel si syna bere, nebo jeho rodiče? Bylo by fajn dohodnout nějaká pravidla střídavé péče a ve volných chvílích si najít nějakou brigošku, aby ses dostalal mezi lidi a vydělala si nějaký peníz. Třeba do call centra berou pořád a i když to není zrovna zábavná práce, tak tam většinou je kolektiv různorodých lidí, já si takhle našla skvělou partu přátel.
@petulka26 a mohu se zeptat po jak dlouhe dobe se k tobe chtel byvaly vratit? A jak jsi to zvladla s malyma, myslim najem atd atd.
@berenika39 dekuji. Tedy byt sama do synovych 16, to by mi asi kleplo. Letos mi bude 30 a prestava, ze budu tyhle roky travit sama misto abych si uzivala s nekym, no moc si nedokazu rict, budu tu ted pro syna pro nas dva, kdyz synovi jen davam a nikdo nedava mne...
Lrg pravidla domluveny mame, ale on je nedodrzuje a mam, pokud se vydari volne dva vecery na cca 3h tydne a to jsem rada, kdyz stihnu nakoupit nakup, abych to pak netahala s kocarem a zajit si na rehabilataci, natoz jeste v tehle 3h pracovat. Delam po nocich, ale to je zase na ukor zdravi fyzickeho, obetovat 3h volna je na ukor zdravi psychickeho.
@jitulet nejsi tu sama, máš syna. ono to možná ted nevypadá, ale když dokážeš prcka vychovat, něco naučit, budeš s ním sportovat, dotáhneš to s ním ke studiím....on ti taky může sakra obohatit život! a to nejsem rozhodně typ takové té matky, co miluje syna opičí láskou (to dělala moje extchyně a bylo to nechutné. chtěla jsem se toho vyvarovat). ty a dítě - v situaci, ve které jste, si můžete navzájem pomáhat a možná si to neumíš představit, ale je to tak, s věkem se ten vztah prohlubuje.
Pro svůj osobní život a užívání si 😉 😉 jsem využívala chvíle, kdy si malého (tenkrát ještě pravidelně) bral jeho otec nebo hlídala babička.
Mě se vyplatilo, a dneska to už vím - že jsem život rozdělila mezi syna a svoje představy.
@jitulet Manžel mě opustil když jsem byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, vrátit se chtěl když se děti narodili, takže cca po 5-ti měsících. Ale jak už jsem psala zpět jsem ho nevzala. Nakonec jsme podali žádost o rozvod. S dětmi jsem byla sama rok, pár zájemců o roli partnera a tatínka se našlo, ale jak psala @berenika39 nechtěla jsem to hned od začátku nějak hrotit, shánět dětem za každou cenu tátu, takže to zůstávalo na takové té kamarádské úrovni, občas někam zajít, výlet do zoo nebo nějaká procházka, ale nic víc. Po tom roce jsem poznala současného přítele, původně to měl být taky v podstatě jen kamarád, ale rozuměli jsme si na tolik že to časem přerostlo v něco víc, prostě se vyplatilo si počkat. Teď jsme všichni spokojení, já mám super přítele a děti mají skvělého tátu (jejich biologický otec, má svůj život, přijede se na ně podívat tak jednou za 2 měsíce, já jsem za to ráda, že se mezi nás nemíchá). Co se týká toho jak jsem to zvládala, no lhát ti nebudu, ten začátek byl hodně těžký, byla jsem sama se dvěma miminkama, skoro jsem nespala nejedla, místy jsem totálně propadala beznaději, že už tohle prostě nemůžu zvládnou, ale vždycky to nakonec nějak šlo 🙂 Jak plynul čas, tak se to zlepšovalo, našla jsem si systém na to jak to zvládnout, tak nějak jsem přestala přemýšlet nad tím jak je ke mě život nespravedlivej, říkala jsem si když to zvládly jiný tak já to zvládnu taky. Čas plynul, a pak přišel současný přítel a od té doby jsme čtyři 😉 teď se snažíme aby nás bylo pět 🙂 Takže hlavu vzhůru, ikdyž to teď zrovna růžově nevypadá, uvidíš že se to zlepší 😉
@jitulet Ahojky, také jsem zustala sama se synem a přesně vím, co prožíváš a jak se cítíš.Taky jsem se utápěla v depkách a kolikrát jsem pred sebou nevidela svetlou budoucnost.Ale věř, že lépe opravdu bude.Já byla sama celé tři roky s malým..a teprve když byli synovi 3roky, našla jsem si přítele, se kterým jsme ted spolu rok.A je to fajn.Předtím jsem sem tam měla možnost mít nejakého přitele(vetsinou diky internetu a seznamkám na nem),ale nikdy z toho nic nebylo, protože jsem se na vztah proste necítila a delala bych to jen proto, abych nebyla sama.Pak to přišlo jako blesk z čisteho nebe a ješte né diky netu a jsem štastná.
Musíš opravdu zkusit zapomenout na bývalého a říkat si CO by bylo, kdyby.......
Jak bude syn vetsi a ty pak nastoupis do práce, uvidiš, že se to spraví, budeš mit vic penez, vic možnosti k seznámení, syn bude také rozumější, takže ho budeš treba moci dát bez problému na hlídání nekomu..A vyrazit si s kámoškama.Ale chce to cas.
@jitulet ahoj, viem presne co prezivas. ja som v tej istej situacii prave teraz. myslela som si, ze uz je lepsie, ale akonahle pride za malou a odide.... je to zle. Prestahoval sa asi pred mesiacom prec, ale takto oddelene sme v podstate uz skoro 4 mesiace. Su dni, ked sa mam dobre a som spokojna, a su vecery ked slzim do vankusa 😔
Najhorsie je, ze ja sa s nim nedokazem ani normalne rozpravat, vzdy to skonci hadkou. Robi napriek, nerespektuje ziadne pravidla......nic.
Momentalne byvame v Prahe, ale rozmyslam ci to ako slobodna matka v Prahe utiahnem. Pracovat zacnem az od zari, neviem ci mi zoberu malu do skolky, najmy su drahe......
O mesiac mam odovzdat bakalarsku pracu o tri mam statnice.... a ja neviem ako to idem zvladnut. Nedokazem sa na nic poriadne sustredit.
Takze viem presne ako sa citis. Ale verim, ze bude lepsie, ved nakoniec aj baby co napisali su toho dokazom, len by som bola rada aby uz bolo to lepsie, ja som sa odputala a mala klud.
Ahoj, potřebovala bych také poradit. Otěhotněla jsem s přítelem co už má 4 letou holčičku z předchozího vztahu. Další dítě rozhodně nehce. Poíláme mě na interupci se lovy, že jestli si to nechám zničím život sobě i jemu. Jsem o 12 let mladší než on a chápu ho, zvlášť vzhledem k tomu, že už se mu to jednou stalo a nedopadlo to zrovna dobře. Ale strašně nechci jít na potrat. Přemýšlela jsem, že bych si miminko nechala sama, ale vzhledem k tomu, že je mi 21 mám strach, že to sama nemůžu zvládnout. Mám našetřené nějaké peníze, mám sehnanou brigádu na doma kterou můžu dělat, ale pořád to není žádný velký příjem a pak zkušené maminky, dá se žít bez lásky? starat se o dítě, shánět práci všude možně, aby jste ho uživily když vás ani nikdo neobejme, nepolíbí... Bojím se že , když do toho chci jít sama jsem opravdu znova nezodpovědná protože si nedovedu představit do čeho vlastně jdu. Jsem připravená vzdát se vlastního života pro to malé, ale poraďte, dá se to zvládnout? Nemohla bych uvéct ani otce dítěte tudíž bych po něm nechtěla ani alimenty.
@laura2111 Ahojky,já jsem zůstala s dcerou sama,když jí byl měsíc-mě bylo taky 21.Zvládla jsem to a žiju🙂Ale bylo to hodně těžké,taky není nikde řečeno,že sama zůstaneš napořád.Ale jméno otce bych teda rozhodně uvedla.Když už si udělal dítě,o které se starat nechce,měl by na něj aspoň platit-Tobě to pomůže a proč on by měl být zbavený povinnosti?
@laura2111 pokud by mě partner posílal na interupci, asi bych s ním nezůstala. Určitě to není jednoduché, zůstat s miminkem sama ale jsi mladá a časem si jistě najdeš někoho lepšího. Myslím si, že pokud na potrat půjdeš, tak tě to bude pak trápit a časem mu to možná budeš i vyčítat. Co tví rodiče, máš v nich zastání? A otce dítěte bych určitě uvedla, alimenty budeš potřebovat.
Naprosto stejné pocity mám já viz dopis dopodrobna vypsaný,především jak správně sama syna vychovat,aby mu nic nechybělo! 7 leté manželství v troskách,chce se odstěhovat,prý už mě nemiluje,syna samozřejmě ano! Poznali jsme se jako hodně mladí, chození bylo nahoru dolů,ale protože jsem ho milovala,brala jsem ho stále zpátky.Vzali jsme se a byl klid,ale teď na něj zase přišlo to období útěku,které jsem myslela,že máme za sebou;-/// Je to skvělý chlap a táta,ale držet násilím ho nemůžu.Jsem teď ve fázi,kdy se snažím být statečná a silná,ale nevím jak dlouho,říká,že se o nás finančně postará,ale jak dlouho ho to bude bavit,hledá si jiné bydlení,až odejde,teprve to na mě padne,syna do školky,do práce a starosti v práci.Už nikdy do svého života chlapa nepustím,jen kamarády.Táta je jen jeden!
Ahoj jsem na tom stejně přítel mě opustil ve 4 měsíci těhotenství. Malému je půl roku a já lítám z práce do práce abych nás uživila mám jediné štěstí že prababička hlídá jinak bych to nezvládla.Večer to na mě padne jak malý spinká a já tu jsem sama.Vyčítám si že jsem malému zkazila život když nemá tátu a já abych nás uživila lítám a malého vidím jen odpoledne.Jak to zvládáte vy ostatní???
@teriszek To si neumim predstavit, jak to vse zvladas. Musi to byt narocne. Pomaha ti nejak otec ditete? Mas narok na podporu od nej, nejen na dite. Vzdyt nemas snad ani cas si uzivat maleho. Ja jsem sama, ale ted tomu bude rok a je to narocne i tak. Bohuzel techto pripadu mi prijde cim dal vice. ☹
Malého v týdnu skoro nevidím ale o víkendu mu to vynahrazuji.Od otce nic nemáme pač sem ho neudala a není zapsán v rodném listě.Když se nechtěl starat tak má smůlu nebudu mu přece malého dávat a on by nám stejně nic neplatil když teď nemaká a ani se mu makat nechce.Je to hodně náročný!!Mám strach že zůstanu už sama. ☹
@teriszek To mas muj obdiv a jsi statecna, jak to vse za takove situace zvladas. Uprimne, je tezke v takovem kolobehu si hledat partnera. To se proste musi stat samo, nejakou nahodou. Takhle jsi asi stale v praci a pak doma se synem. Ja ho mam uz ve skolce, ale presto to je kolobeh a kdyz je nemocny, tak teprve. Ale bude lepe, uvidis. A bud na sebe pysna. 🙂
Jak je člověk na malém městě tak je to ještě těší než kdyby bydlel ve větším.Každý se tu zná tak je dost těžké někoho najít.Ty jsi taky sama???
blížej se vánoce a deprese je větší a větší ať už je leden.Já pár vztahů zkoušela ale nikdo nerespektoval dítě tak sem to musela skončit.Je my strašně líto toho malého človíčka kterému sem zníčila život ☹
@teriszek myslím, že to tak není, nezničila jsi nikomu život, jestli s ním jsi a staráš se o něho, navíc opatrně zvažuješ partnery s ohledem na své dítě. Upřednostňuješ dítě před vším ostatním, miluješ svý dítě - dáváš mu možnost být s milující mámou, to je velký plus, ne? Hlavu vzhůru, on se někdo najde a když ne, aspon se nebudeš muset s nikým otravovat 🙂
Mě manžel "vyhodil" z baráku v 6 měsíci těhotenství a s 3-letou dcerou. Prostě mě už dovnitř nepustil a policajti jen pokrčili rameny .... Naštěstí jsem mohla k rodičům. Začátek příšerný, porod o měsíc dříve, ani ho nezajímalo, že má další zdravou dcerku. Dva měsíce po porodu mě odvezli s akutním žlučníkem, takže jsem babičce zanechala novorozeně a 3,5 letý dítě. Byla jsem tam 14 dní! To snad bylo horší než to, že jsem sama s dětma ☹ Měla jsem naštěstí nějaké ušetřené peníze, takže bydlím s dětmi sama a je to lepší, než s rodiči. Teď jsou mladší dceři 2 roky a starší nastoupila do 1.třídy. Je to honička, ale jde to. A co čert nechtěl, ozvali se mi z práce, že mám nastoupit v březnu - o půl roku dříve, než jsem počítala. Jak to vyvedu nevím, školka je až od září. Moje mamka se nabídla, že pomůže, ale hodím ji 2 děti na krk ... a já si budu sedět v práci 😒 A manžel? Cca 1x za měsíc se přijede podívat na starší dceru, o mladší zájem nemá. A rozvod stále v nedohlednu, peníze také.
Ahoj holky.Já jsem sama z malou dnes 4 roky starou dcerkou zkoro dva roky.Odešla jsem sama protože jsem měla doma sobce.Koukal a i dnes kouká jen sám na sebe.Myslela jsem si že když odejdu i z malou že si uvědomí o co přišel a vrátí se,ale opak byl pravdou.Stýkáme se co se týče malé se i domluvíme,alimenty platí a o malou se taky jakž takž postará.Mám jen období kdy mi hodně chybí a dala bych vše aby jsme byly zase jako rodina.Ted před vánoci mam zase depky a přemejšlela jsem i o psychologovi.Nejhorší je že jak jsem ze všeho vystreslá tak si to vše vyzlívám na malé.Strašně se za to stidím a mrzí mě to.Nevím vůbec co mam dělat.Co se týče nového partnera tak mam vůči chlapům nějakej blok a nejsem schopná si někoho k sobě pustit.Už jen proto že jsem zklamaná a unavená.Začátky byly nejhorší.Bydlela jsem u rodičů,ale nešlo to,hodně mi pomáhají,ale i tak není čas moc na dcerku.Práce,úklid,domácnost,obstarat všechno aby jsme se uživily. A co z toho?Jsem sice svym způsobem hrdá že jsem soběstačná a že se o sebe a malou postarám,ale ta druhá polovička prostě chybí.
Ahoj. Já jsem také s mým dítkem sama. Od otce násilníka jsem s malým odešla na konci šestinedělí. Teď bydlíme u mých rodičů, protože se bojím jít bydlet někam sama s malým, aby nás tam jeho táta nějak neotravoval. Před pěti měsíci jsme měli soud o určení výživného a styku malého s otcem. Teď přes svátky už jsem se dávala tak nějak dohromady, s otcem malého to začínalo být skoro po roce docela dobré, dalo se s ním tak nějak mluvit. Do té doby jen nadávky, řev a já musela několikrát volat policii. Na nový rok přišel s tím, že půjdeme opět k soudu, že chce malého vídat víc. Já jsem ho jen poprosila, ať ještě nějakou dobu počká, že se mi to zdá na malého ještě brzy (je na mě dost fixovaný). Ale on ne, prostě k soudu půjdeme. Mě nejde o to nějak prcka otci upírat, já to myslím dobře kvůli malému. Připadám si být zase hrozně na dně. Už jsou tady zase ty probdělé noci, kdy pořád přemýšlím nad blížícím se soudem, zase ty nervy, zase vše znovu, a to jen po pěti měsících od soudu minulého. Proč já mám vše snášet? Jeho urážky, nadávky, napadání, malého jsem mu teď přes svátky dávala i nad rámec soudního rozhodnutí... Přijde mi jak kdyby mě přes malého jen citově vydíral... Už čtyři měsíce mám nového přítele, který mě a malého miluje, ve všem mě podrží, ale já se spíš všechny tyhle věci snažím držet v sobě, taky ho to určitě nebaví pořád poslouchat jak ex pořád dělá problémy a já jsem z toho nešťastná a bezradná. Je mi ze všeho hrozně smutno a cítím se bezradná ☹
Zdravím dámy,
mohly by jste mi vyplnit dotazník na téma Sociální situace matek samoživitelek? Dělám na toto téma závěrečnou práci, zajímá mne, v jaké oblasti byly nejvíce ovlivněny, zda jsou v kontaktu s otcem dětí atd. No však zjistíte v dotazníku 😀
Držím palce, ať jste silné! Děkuji moc, moc mi pomůžete 🙂
https://www.survio.com/survey/d/H2D1Y3T8Q9Y8V3L3X
Ahoj vím přesně jak se cítíš, protože jsem si prošla úplně tím samím, jen s rozdílem že nemám jedno dítě, ale dvojčata 🙂 Ze začátku to bylo hodně těžké, a měla jsem úplně stejné stavy jako ty. Hodně to plyne z vyčerpání že jsi na všechno sama, že se nemáš o koho opřít. Taky jsem si říkala že nevím jak to všechno zvládnu, že žádný chlap přeci nebude chtít ženskou se dvěma dětma. Ale teď mám skvělého přítele, pro moje děti je to úžasný táta a máme se dobře.
Jediné co ti můžu poradit, zapomeň jednou provždy na bývalého, když tě nechal tak za to nestojí, na tvém místě bych ani nepřemýšlela o tom že bys ho chtěla zpět ikdyby se chtěl vrátít. Můj nyní už exmanžel se nakonec vrátit chtěl, ale poslala jsem ho do háje, a můžu ti říct že to bylo nejlepší rozhodnutí v mém životě, chlap co tohle udělá, to dřív nebo později udělá znova. Takže se teď zaměř na sebe a na malého, dej se dohromady a uvidíš že si brzy někoho najdeš. Hlavně nesmíš srovnávat. Mě strašně dlouho trvalo než jsem chlapům zase začala věřit, manžel mě podváděl, opustil mě kvůli jiné, ale kdybych se bála že to udělá ten nový taky, tak bych nikdy s niným nemohla být. Vím že se mi to teď snadno říká, ale věř mi vím o čem mluvím. Chce to hodně síly, tak se drž a neboj všechno bude dobrý 😉