Je tu nějaká maminka, která žije dlouhodobě sama s dětmi, bez partnera, a je spokojená a už nehledá?
ženy, možná zvláštní dotaz, ale přesto - zajímalo by mě, zda je tu některá maminka, která je spokojená i bez partnera. Já jsem rozvedená a měla jsem pocit, že bych partnera chtěla, snažila jsem se seznámit se, ale po posledních zkušenostech už nějak necítím chuť pokračovat v tom. Jen nevím, zda je správná cesta úplně to "vzdát", s tím, že prostě budu sama. Anebo to prostě nechat otevřené, jakože "až přijde, tak přijde, a když nepřijde, co už...." Nehrotit to. Z praktického hlediska muže nepotřebuji, dokážu nás uživit a zabezpečit (ikdyž je to někdy fuška!), ale přece jen, ráda bych s někým sdílela dobré i horší věci, co život přináší. Jen cítím poslední dobou hodně skepsi až beznaděj.
No taky si myslím, že nemá cenu to tlačit na sílu. Moje mamka od rozvodu s mým tátou nikdy nikoho neměla, nechce s je takhle spokojená. Nechce se kvůli nikomu omezovat, měnit... Ale nutno říct, že jí bylo tenkrát přes 45 a mně jako nejmladší 11. Taky babička bydlí s námi.
Moc jsem to nikdy nechápala, ale teď když je mi 30 a představím si, že bych měla hledat někoho nového, tak to chápu mnohem víc. Taky už jsem mnohem míň přizpůsobivá než ve 20, 25... Musí to být těžké.
Ahoj, mám 8mi letou dcerku a jsem sama s ní téměř 9 let... Loni jsem měla na 4 měsíce partnera, ale vyklubal se z něj akorát strašný hajzl, občas jdu s někým na rande, jednou dvakrát a stejně z toho nějak pak vycouvam... Partnera bych chtěla, ale asi podvědomě vím, že je nám s malou takhle nejlépe... Tak nic nehrotim a musím říct, že je nám fakt spolu skvěle a jsme obě spokojené...
Jsem s dětma sama už 6 let. Bylo jim 4 a půl a 6 let. Jako chtěla bych parťáka, když jsou děti na víkend u tatínka, trávím celý čas sama. Já se zabavím, nestěžuju si. Ale kdyby se nějaký chlap našel, nezlobila bych se.
Určitě to nech otevřené 🍀
Moje máma je sama od mého narození (co zemřel táta), poté měla jen jeden vztah, který jí hodně ublížil a tak zůstala sama (bude jí 60). A pak mám kamarádku, která má dvě malé děti, pokaždé jí muž opustil a taky už nikoho nechce a je spokojená. To jen z té druhé strany, ze byt sám neznamená nebýt spokojený.
Jsem sama skoro 6let, chlapa nehledam ale zaroven to nezavrhuju a lecim si dusi po predchozim partnerovi. Je to tezsi, stridava pece to stale vraci, je problematicky, neochotny a nekomunikuje jak by mel. Tak bych nechtela aby tim novy partner trpel.. Je to fakt otravné. Ale hledat muze jen kvuli pomoci s domem a okolim... Uz valim i s krovinakem🤩, doma mam rodice, hlidani je, ok. Osamele si nepripadam, spis to ponechavam vesmiru... Záleží spis, co kazdemu vyhovuje..
Jsem sama s dítětem skoro šest let... měla Jsem tedy vztah skoro půl roku ,je to dva měsíce co jsme se rozešli protože jsem zjistila že akorát využíval a chtěl zpět k bývalé...
Jsem z rozvedené rodiny, bylo mi 5, mám ještě mladšího brachu. Mamu si pamatuju jak byla na vše sama. Jak ji bylo líto, když videla kompletní rodiny. Jak potají plakala, slyšeli jsme to v noci vedle z pokojicku. Vanoce, Mikuláše, dětské oslavy, hlídání, nákupy - s tím ji pomáhala nejlepší kamaradka a byli jsme často u babičky. On ten chlap proste funguje jako druhá polovicka a ať se to nezdá, tý mamince od deti ty druhé ruce chybí. Viz například nemoce dětí. Bracha najednou zlomený obe nohy z úrazu a 2 mesice ležel. Proste musel k babičce. Mama musela chodit do prace a to ještě jen na 6h denně, aby vše stihala. Já jak si to panatuju vše, mám z toho jako dítě trauma, bylo mi mamky hrozne líto. Mama nikdy nebude mama a tata najednou. Ten tata tomu dítěti proste chybí.
Nech to otevřené, netlac na pilu, zamilovanost děla hodně. Sedne si to a bude to fajn. I ta naše mamka, když mi bylo 7 si našla, respektive on si ji našel. Vdala se, měnili jsme příjmení a doted je to ten nejskvelejsi tata❤️ A to mi je už skoro 50☺️