Jak zvládáte dvě malé děti samotná?

Ahoj, mám dvě děti 2 roky od sebe. Babičku sice máme, hlídá když může, ale stále pracuje, tak to není tak jednoduché. Zrovna třeba návštěva pediatra je v pohode, tam jsou na děti zvyklí. Osobně vidím spíše problém, když musím k doktorovi já. To hlídá buď manžel nebo mamka. Jinak mě nenapadá situace kdy by děti nešly někam se mnou, brala jsem je vždy všude. Teď je starší ve školce, tak se snažím věci naplánovat tak, abych s sebou měla jen tu mladší.

Všude beru sebou. U doktora mají často hračky, tak je nechám si chvilku pohrát nebo nosím vlastní hračky/knížky. Když to bylo na dlouho v čekárně, tak jsem pouštěla staršímu pohádku. Byl ale po úraze. Jinak dokud je mimčo ve vajíčku,tak je to v pohodě. Bez vajíčka je to náročnější, ale dá se

Taky holky beru všude sebou. 🙂
K pediatrovi v pohodě. A to máme tři. 🙂

Chodí semnou i na gyn 🤣🤣 holt když je potřeba 🤣🤣

Mám starší děti 2 roky od sebe, žádná rodina ani nikdo další krom manžela nikdy nepomáhali a nějak jsem neměla dojem, že by to byl problém. Děti chodily všude se mnou včetně návštěvy gyn. po šestinedělí🙂 Prostě starší měl za úkol hlídat ve vajíčku v čekárně mladšího, bylo to pár minut. Ale je fakt, že jsem zastánce normální výchovy, děti musí mít svá pravidla, mohou řádit, ale když je potřeba, musí vědět, co ano a co ne. Venku se chodilo zásadně s rukou na kočáře, při čekání jsem měla s sebou knížku, malování, jídlo na zobání (chytrý tel. ještě nebyl takovou samozřejmostí a nevyužívám ho ani teď). Děti vždycky věděly, co je čeká, kam a proč jdeme a celkem to zvládaly.

Mám děti 14 měsíců od sebe. Taky je beru všude sebou. Tím, že jsem s nima prakticky sama od začátku, tak mi to nepřijde nějak divný. Nikdy jsem nad tím extra nepremejslela. Pravda. Jsou dny, kdy toho mám plný zuby. Když jsou treba oba nemocný a mě už doma slušně hrabe. Ale vždycky se to nějak přežene.

První dva jsou 19m od sebe, taky jsem nikoho neměla, ani muže, ten tou dobou pracoval mimo ČR, tak chodili všude se mnou, i k mým lékařům. Jednou se stalo, že měl někdo řeči.... No tak měl, s co jsem měla dělat...
Podruhé mezi třetím a čtvrtým je dva a půl roku, a zase jsme chodili společně. A teď čtvrté a páté je zase dva a půl roku, zrovna v pondělí jsme byli na úřadě, v jedné ruce vajíčko s miminem, v druhé dvou a půl letou, která odmítala jít do budovy.

Zrovna u pediatra jsou na deti zvykli. Jedno dite jsem capla a posadila na zidlicku, druhy stalo u pultiku, mimino se vysetrovalo. Starsi byli vyjeveni ze zmeny prostredi a zadne radeni se nekonalo. Na ozvach pred porodem to bylo horsi, trva to dlouho a za tu dobu se deti stihly otrkat, ale taky se dalo. Nonstop jsem na ne mluvila a ukazovala pohadkovou knizku a nejak jsme tech 20 minut preklepali. Vetsinou kdyz nas lidi vidi, maji pochopeni. Jako kdyz jsem nastupovala do busu s dvojkocarem, dalsim ditetem a odrazedlem v ruce, byli lidi mega ochotni 😀