Holky samoživitelky. Co Vám pomáhá na psychiku?

9. led 2022

Předem se omlouvám za anonym, nechci před lidmi, co mě tu znají, dávat najevo, jak špatně se teď cítím.

Asi se spíš potřebuji vypsat a zároveň si i třeba přečíst nějaké Vaše rady, jak se se svou situaci vyporadavate. Jsem s ditkem sama od jeho narození a nějak si vše v klidu sedlo a fungujeme řekla bych dost na pohodu.

Ale ma psychická pohoda s příchodem nového roku někam zmizela. Nový rok jsem probrecela a vysloveně se od toho dne peru sama se sebou. Odnáší to hodně i dítko, jelikož už prostě nemůžu. Hlídání nemám, jsme spolu 24/7 a to doslova stále spolu, kdykoli a kdekoli. Nechci se rouhat, jsem vděčná, že neřešíme žádné trable, ani naštěstí ty zdravotní, ale.... Ani nevím, jak pokračovat, už zase se mi derou slzy do očí. Holky, co jste také samy, co Vám pomáhá si srovnat psychiku? Čím nebo jak se každé ráno nakopnete, abyste fungovaly bez celodenního negativního myšlení? Děkuji všem za přečtení.

mrav
9. led 2022

Kamarádky, hlídání. Psychická pohoda je i pro tvé dítě to nejdůležitější. A zorganizovat si den. Já jsem třeba po smrti ženy začal s tím, že jsem uvařil hned ráno, pak jsme měli s Aničkou celé dopoledne pro sebe. Rodina nepomůže? Mně pomohli rodiče a tak jsem měl, když jsme byli u nich, i trošku času pro sebe. A to bydlí dvě hodiny cesty od nás. Cesta se vždycky najde- držím moc palce.😊

autor
9. led 2022

@mrav dekuji za reakci. Hlidani mozne neni, tudy cesta nevede. Musim se se vsim poprat s ditkem neustale za krkem. Kdyz si člověk uvědomí, co potkalo Vás, neměla bych tu takto "fnukat". Jen to teď nějak nejde.

sinicka
9. led 2022

Vybrečet se, vyvztekat se, když to bylo možný, tak sluchátka, písničky a jit si zaběhat s kočárem.. pak mě spasily jesličky, vycitala sem si to, ale našla sem si práci, začala se zase seznamovat… prostě sem se snažila žít svůj život. Občas jsem se přistihla, že dite beru jako prekazku, tak jsem si dala pomyslných pár facek, děkovala všem božstvům za krásné a zdravé dítě, nasypala si sama popel na hlavu a zas jsem se vzpamatovala. Dítě je můj jediný smysl života.. ale občas prostě člověk nemůze. Kor kdyz muze spolehat jen na skolku, a modlit se at zas neprijde s rymou.. zkus proste zit po svem a s tim ze nejak “pozohýbáš” situace podle dítete..

autor
9. led 2022

@sinicka ano, dítko je pro mě taky jediný smysl života, o to víc mě štve, kolik slzicek už mělo kvůli mě na tváři za posledních několik dní ☹ Děkuji za Tvůj pohled a popsani přístupu.

zelenaesmolda
9. led 2022

Jak stare mas ditko?

autor
9. led 2022

@zelenaesmolda necelé 3 roky

polakovakl
9. led 2022

Myslím, že mi hodně tenkrát pomohla práce. Ale to jde v ruku v ruce s hlídáním a financema. Nejvíc mě bavilo takový to kafíčkování a výlety. Spokojená máma = spokojený dítě. Kolikrát jsme spolu leželi na gauči u pohádek spolu s kakaem a nedělali nic. Ale jestli tě to uklidní, musím říct, že to dítě si pamatuje prd 😂. Chtěla jsem jenom, aby mi věřil, že sem tam vždycky pro něj a že se pro něj vrátím (ať už byl v jesličkách nebo na hlídání), a myslím, že ten pocit důvěry máme furt.

pexi
9. led 2022

Možná by stálo za to zvážit sem tam nějakou dětskou skupinku. Stačilo by i jen na chvíli (u nás to šlo i na hodinu/dvě) a udělat si tehdy čas pro sebe - procházka, kafčo, knížka...

zelenaesmolda
9. led 2022

a do skolky pujde od zari?
co treba soukrome jesle ci skolka treba 2x do tydne?
Mohla bys jit do prace na chvili nebo mit cas pro sebe.

autor
9. led 2022

@polakovakl
@pexi
@zelenaesmolda tady u nás žádné dětské skupinky nejsou a zda a kdy nastoupí do školky, budu vědět v květnu. Už jsme žádali, ale nepovedlo se, bylo moc děti. Zazadala jsem i v práci o neplacené volno, jelikož jsem to neměla jak řešit. Bohužel částečným uvazkem nevydelam dost na soukromou skolku. S tím jsem se srovnala, že si užijeme spolu další rok po vyletech. Ale jak to na mě na Nový rok padlo, tak opravdu nevím, co sama se sebou. Dnes dopoledne jsme si udělali procházku ve sněhu a bylo to super, jen už z toho asi neumím tu energii pořádně načerpat do zbytku dne....

skororozvedena
9. led 2022

ahoj. celkem souhlasím s holkama. dítě ve věku skoro 3 roky už není žádné mimčo, které by nevydrželo být chvilku samo (ikdyž je to individuální). Hledala bych ty možnosti, když nemáš hlídání v rodině. prostě - nebýt jen máma, být i člověk sám za sebe, žena, myslet třeba chvíli na práci, na něco jiného a pak si třeba udělat radost něčím pěkným na sebe. zdá se mi, žes uvízla v začarovaném kruhu "vše pro dítě",ale už nemáš kde brát. chce to novou energii, nové nápady, trošku se od dítěte oddělit - i psychicky i fyzicky. aspoň tak to vidím já. Mě třeba hodně nakopla v září nová práce- mám to vyloženě za odměnu (baví mě to, potkám nové zajímavé lidi, někdo mě uznává a oceňuje, můžu se hezky oblíknout a ještě mi za to platí!!!! 🙂 a pak mám ještě jeden nápad, ale to když tak do SZ.

skororozvedena
9. led 2022

a jaké máš vzdělání/profesi?

polakovakl
Autor odpověď smazal
Zobraz
mrav
9. led 2022

Vydrž. Za chvilku půjde dítě do školky- a ty, jako samoživitelka máš při přijímání přednost. Jinak nefňukáš. Já se držím jednoho hesla: Člověk je dole, aby se nadechl a byl zase nahoře. Je to tak všude, nejen v životě. Jenom nesmí být v pr...- doplň si sama, z té se dostává těžko.

hani_na
9. led 2022

Máš můj obdiv, jsem někdy hodně vděčná, že manžel pomůže při koupání, uspávání nebo vezme malého ven. I přesto toho teď mívám plné zuby a fakt je to zčásti počasím, ale mateřství je vážně náročný a není tvoje povinnost být každý den 100 %, jsi jen člověk. Já mám hodně náročné nespací dítě, jsem teď znovu těhotná a trápí mě nevolnosti, ale když je nejhůř, manžel to nejnutnější zvládne. Ty tuhle možnost nemáš, tak buď pyšná, že to zvládáš a dovol si být někdy hotová a protivná. Já si taky nepřipadám, že to dítě nějak rozvijím, když ležim s hadrem na hlavě a on po mně jezdí angličákama, ale být mámou je i o tomhle.

marcicek84
9. led 2022

Hele ja myslim,ze to je tim pocasim,porad tma,v TV porad koronavirus,omicron a nebo same katastrofy,no do toho asi resis finance a proste musis,nemas ani chvilku...3 lete dite je uz docela odrostle,budes resit skolkove nemoci,ten prvni rok byl u nas uplne strasny...uzivej si,ze jste spolu a ze je dite zdrave,za chvili se dite osamostatni a ty budes mit casu,ze ani nebudes vedet co s nim...

zuzkasim
9. led 2022

Vždycky jsem říkala, že obdivuju samoživitelky, protože nemít ani na chvilku od prcka oddych musí být neskutečně náročné. Zkus školky obvolat, vůbec není výjimkou, že se přes rok situace změní a nějaké dítě se odhlásí. I kdybys do práce neměla jít teď, měla bys třeba celé dopoledne sama pro sebe, mohla by sis dodělat nějaký kurz nebo ty hodiny prostě jakkoliv věnovat sama sobě. To si zasloužíš. Není v okolí nějaká větší holka (8., 9. třída nebo středoškolačka), která by byla ochotná si s prckem občas pohrát, pohlídat, vzít ho na procházku? Kamarádka si takhle vzpomněla na dceru od bývalé kolegyně, slečna měla občasnou "brigádu", byla ráda za každou korunu a to se občas obětovat dá. Nebo si dát inzerát na místní FB skupinku, jestli by se nějaká taková místní slečna nenašla... Držím palce, aby ti něco vyšlo, protože to musí být velmi náročné.

zelenaesmolda
9. led 2022

@zuzkasim
to je dobry napad s tim hlidanim od studentek 🙂

barulina
9. led 2022

Já jsem šla do práce. Vlastně jsem makalq od konce 6 neděli, ale teď od prosince jsem zpět ve své práci. Malý.ma 20 měsíců, dcerka 9let. A neskutečně mě to nabiji

autor
9. led 2022

Omlouvám se za prodlevu s odpovědí, teď už je dítko v posteli, tak mám prostor reagovat

@skororozvedena S tím začarovaným kruhem máš pravdu, celý můj den se točí kolem dítěte a nemocného zvířátka. Můj čas nastává až když je prcek v posteli a to už na nějaké velké aktivity ta energie chybí. Mám vysokou školu a práce je administrativa.

@polakovakl já jsem trapnej abstinent 🙂 A prášku se bojím, ono přeci jenom člověk musí být v pozoru 24h denně. Ve vaně ležím právě teď, tyhle chvíle si užívám. Jen je to vše takové chvilkové. Mrzí mě, čím jsi prosla a je skvělé, že jsi se s tím dokázala poprat.

@mrav Je to tak, ode dna už se dá jen odrazit 🙂

@hani_na děkuji, máš pravdu v tom, že součástí mateřství jsou i nehezke a náročné chvíle. Jen rozbrecet svoje dítě kvůli vlastní psychické rozstrelenosti, je prostě špatně. Ty k tomu lezeni máš alespoň důvod, ale je skvělé, že máš takového manžela, co ti pomůže a uleví 🙂

@marcicek84 máš pravdu, že bych si spíš měla užívat, co teď máme a neřešit blbiny, čas utíká velmi rychle.

@zuzkasim děkuji 🙂. Školky místo stále pro nás nemají, jak jsme byli hodně pod čarou, pořád mají přednost starší děti. Ty studentky bych mohla zkusit, samozřejmě je to i otázka peněz, jelikož v práci se úplně nezlobili, že se nevracim, nemají teď pro mě náplň práce. Takže vše tahnu z rodicaku. Ale díky za tip.

autor
9. led 2022

@barulina a synka jsi měla v jeslích?

levandule_k
9. led 2022

Podle mě musíš být přetažená a pak je jednoduché "neustát" situaci s dítětem. Nejhorší je, že my se máme tendenci trestat za chyby, co uděláme a tím se cítíme ještě hůř. Tím, že se budeš odsuzovat a trestat, nepomůžeš sobě ani jí.

Není v okolí nějaká kámoška, sousedka, co by hlídala? Není třeba ve vedlejší vesnici nějaká dětská skupina?

Když to na tebe padlo s příchodem nového roku, není důvod smutku bilancování a že se život nevyvíjí, tak jak jsi si představovala.

Já mám ráda divadelní představení 4 Dohody v podání Jaroslava Duška (najdeš to na youtube), to mě vždy zvedne náladu a přednášky psychologa Pjéra la Šé´ze - je hodně alternativní, ale mě ten jeho pohled na svět baví.

Stejně bych zkusila obvolat školku třeba teď, náhoda je blbec.

barulina
10. led 2022

Mám v jeslich. Je to ted

sinicka
10. led 2022

Za mě mladé holky, studentky nedoporučuji já jsem jich přes hlidacky cz vyzkousela asi 5 a hruza. Na FB nikdy nepsat, ze jste s ditetem sama. Sedla nám až starší paní, učitelka v Mš…

autor
10. led 2022

@levandule_k máš pravdu, je v tom i zklamání z toho, jakým směrem se můj život ubírá. V noci jsem nemohla moc spát, tak jsem o tvé zprávě přemýšlela. Možná to s příchodem nového roku nějak v mozku "nevedome" seplo, že tohle je špatně a naděje na zlepšení je nulová. Asi jsem doposud jela na autopilota a ten lusknutim prstů vypnul. A tohle je výsledek. Slzy, nervy v háji, nespavost a smutek. Od Duška mám ráda jeho text na téma "nechat věci plynout". Ale Čtyři dohody si pustím, děkuji za tip.

autor
10. led 2022

@barulina klobouk dolů nad tímto rozhodnutím. Ale to není pro mě. Vím, do jakého pracovního prostředí se budu vracet a bude to blbý, to už vím teď.

autor
10. led 2022

@sinicka já FB ani nemám, takže toto jde mimo mě. Takže pro mě by spíš byla varianta třeba přes dceru sousedky.

sabatko
10. led 2022

Pokud už nyní tušíš, že vrátit se do původní práce nebude žádná výhra, co se zatím poohlédnout po nějaké jiné, třeba zajímavější. Různé organizace nabízejí maminkám na RD nebo krátce po ní, různé kursy, bývá tam time management, soft skills, ale i rekvalifikace pro různé oblasti, věnují se psaní CV, sebeprezentaci. Kursy bývají často i s hlídáním dětí - přišla bys na jiné myšlenky a zároveň poznala nové lidi na podobné cestě, o dítko by bylo postaráno, měl by to jako lehkou zvykačku před klasickou školkou. O podobných projektech se dá dozvědět i na místních ÚP - stačí se přihlásit jako zájemkyně o práci.

barulina
10. led 2022

Tak já akorát věděla co budu dělat. Kolektiv mám kompletně novy

1eso1
10. led 2022

Ahoj. Nejsem sice v očích státu samozivitelka, ale jsem sama na dvě děti. Hlídání sice sem tam mám, ale pocity zmaru, že je všechno špatně a že mi stejně nikdo nerozumí se dostavovaly celkem často. Každý den stejný jako přes kopírák... Vlastně i to, že člověku zmizely všechny ty ideály o kompletní rodině. Je to takové osobní selhání. Proste to na mě občas dolehne. Ale čím starší děti jsou, tím je to lepší. Oba už chodí do školky a já pomalu hledám práci. Každou chvíli přinesou ze školky nějakej moribundus a to jsem taky v totálním depce. Tak strašně bych chtěla jít do práce a mezi lidi... Ale snažím se zachovat si zdravý rozum. A taky mít nějaký cíl. Což momentalne je najít si práci a pomalu, ale jistě rekonstruovat domov.