Díky tomu, že jsem sama, jsem v sobě našla sílu

helena2323
17. únor 2014

Mela jsem partnera, ktery s nicim nepomahal - doma 2 deti. Chaos, non-stop prace, zadny cas na konicky. Neustale negativni mysleni v hlave. Pak jsem ale nasal silu odejit a postavit se na vlastni nohy. Okolnosti nebyly nepriznive - meli jsme s detmi kam jit - do meho bytu. Zacala jsem se - navzdory tomu co by se ocekavalo - tesit ze zivota i svych deti vice. Nikdo me jiz neponizoval a nekritizoval. Nikdy jsem nebyla stastnejsi. Samozrejme, ze kdyby byl byval muj partner ohleduplny a laskavy, nikdy bych tohle neresila. Diky svemu osudu jsem se vsak naucila byt naprosto samostatna a sebevedoma deti jsou stastne....a velmi dobre prospivaji ve skole. Tohle pisu pro povzbuzeni tem, co uz toho doma s neochotnym chlapem take maji dost....tak hlavu vzhuru.....!!!

dotinka
17. únor 2014

Ja sice zadny takovy problem dikybohu nemam ale tobe gratuluju 🙂 je to urcite skvely pocit se opet radovat 🙂

snehurka845
18. únor 2014

tesim sa s tebou,ze si todokazala a prajemnech sa Tidsri aj nadalej

helena2323
autor
19. únor 2014

Diky holky.....

ali34
24. kvě 2014

@helena2323 Gratuluji!!! Zažila jsem podobný pocit štěstí, když jsem se osamostatnila a odešla po 18 letech od muže. Pořád jsem se k tomu kroku ne a ne odhodlat, nechtěla jsem rozbít rodinu, ale najednou šla ze dne na den a to jen "s igelitkou". Pronajala jsem si prázdný byt daleko od domova, začínala znova od nuly ...sama s pocitem štěstí, že to zvládám. Jen lituji jedné věci, že jsem to neudělala dřív, že mi to tak strašně moc trvalo... Je fajn o vztah bojovat, ale ne za každou cenu... Takže jak píše Helena, hlavu vzhůru....!!!!! A ještě něco ..."po každé bouři vyjde slunce!" 😉

bonavoxa
25. kvě 2014

Bože, jak bych chtěla taky dobrý konec.... ☹ ☹

pavlina26
8. črc 2014

Ahojky, s partnerem mám podobnou zkušenost...odstěhovala jsem se od něj teď v neděli. Už dlouho žiju s partnerem, ale v podstatě sama... Máme roční dcerku. Domu se chodil jen vyspat a žadonit o sex (žadonit proto, že už byl pro mě v podstatě cizí...) myslel hlavně na svoje potřeby, ale doma muselo být všechno hotovo...postupně mi došlo, že jsem pro něj méně než služka. Dcerku má rád, ale nikdy s ní nebyl ani na procházce... Pořád samá kritika na můj účet, peskování za každou blbost... nemohla jsem říct svůj názor, protože jsem byla hned divná nebo "blbá"... Když jsem pracovala, nikdy se tak ke mně nechoval, ale od doby, co má finančí převahu začal se chovat jako "pán domu". Od pátka jsme se pořád jen hádali (když měl být na víkend doma, bylo to o nervy), bylo mi líto, že je dcerka svědkem takových věcí...jen se to stupňovalo...a tak jsem se v neděli sbalila...volal za mnou, že mi vůbec nic nechybělo a že ještě přijdu...
Naštěstí mám svůj byt a měla jsem kam jít...je to pro mě zvláštní pocit, zatím mi to asi ještě nedošlo, že jsem odešla...protože dělám to, co vždycky. Starám se o dcerku. A zatím mě ani nenapadlo, že bych se chtěla vrátit....snad mi ta síla vydrží a zvládnu se o nás postarat i bez partnera. Je fajn si tu přečíst, že to jde...

niky6784
8. črc 2014

@helena2323 klobouk dolů, takových jako jsi ty moc není a jsem na tebe pyšná, že jsi začala žít nový život, ať se Ti vše daří a děti Ti dělají jen samo radost a jsi štastná 😉

prodejto
18. lis 2015

@helena2323 já jsem na tom podobně, rozvedla jsem se před sedmi lety, a jsem za to šťastná a vůbec toho nelituji. Všem ostatním můžu jen doporučit, aby nezůstávali v nefunkčním vztahu, to opravdu ubíjí.
A nemyslete si, neměla jsem to a ani teď nemám moc jednoduché. Sice máme svoje bydlení, ale nemám žádné babičky, byla jsem dlouho bez práce, děti často nemocné, ale je nám určitě mnohem a mnohem lépe než s otcem. Držím vám palce, ať najdete sílu.

lenkaaa
4. pro 2015

@helena2323 poradila by jste mi, kde vzit tu silu k odchodu? Ja vnitrne citim, ze by mi bylo samotne lip, ale porad tak nejak vaham. Jsem rozvedena, 2 male deti mam s byvalim manzelem ve stridave peci, s byvalym manzelem vychazime velmi dobre, Momentalne bydlim s pritelem a bohuzel me vztah s nim ubiji, nevim kudy kam, porad se snazim, ale nejak to nejde. Navic ma odlisny nazor na vychovu deti, takze i v tomto smeru mi to hodne vadi, nedokazu si pred nim uzit ten nadherny pocit stesti s detmi.(jako vlezt si do pelisku a pomazlit se kdyz jeste neni umyto nadobi, nebo kdyz do pelisku veznu mandarinku, kterou tam s detmi papapme...a tak, deti maji 3 a 6 let)..a vidim na priteli, ze jemu tyto moje zvyky s detmi vadi. Jeho styl vychovy je..pustit deti jako divou zver na zahradu...a at si delaji co chteji. Jakmile se jim zacnu venovat, citim ze mu to vadi, vadi mu kdyz si lepime, co kdyby jsme polepili i neco jineho a tak...pritom bydlime ve starem dome, kde neni vlastne ani co znicit...no, to jsem se tak vypovidala... moje situace je takova, ze se nemuzu odstehovat kam chci, kvuli stridave peci, bydlim na male vesnici, nemam kam jit, finance mam tak akorat na mensi byt, ale problem je, ze v okoli se zadny byt neprodava...atd...kde vzit silu a jak zacit? bojim se, ze casem se ze mne stane bezdomovec na ulici ☹ cokoliv se muze stat, a ja nemam nikoho...jen dve male deti, o ktere je potreba se postarat. Predem moc dekuji za nazory

prodejto
4. pro 2015

@lenkaaa no tak to je žálivec, žárlí na Tvoje děti, to je špatné, znám z vlastní zkušenosti, vyhodila jsem přítele, neměl rád moje děti a máme svatý klid, je těžké přijmout děti toho druhého. A vrátit se k manželovi by nešlo? Jinak to bude stále boj, když vyhovíš dětem, naštveš přítele a když budeš chtět vyhovět příteli, vzdálíš si děti a to bych rozhodně nedělala. Hodně síly.

lenkaaa
4. pro 2015

@prodejto moc dekuji za Tvoji reakci, citim to presne jak popisujes, jen jsem obvinovala sama sebe, ze prehanim. kdyz jsme s pritelem tyden sami, tak jsme ok, ale kdyz prijdou deti na tyden, tak je to tezke, nepripoji se do jakekoliv akce kterou delame a nalada je proste tak nejak divna, ani to snad neumim popsat, jen citim ze je nema asi rad. Nemuzu zit tak, ze mu bude vadit plac mych deti, ze deti nadrobi u jidla, nebo ted prisla dcera ze skoly a chytla vsi, to mu taky ocividne vadilo, ze vse kvuli tomu peru a tak... deten jenom zakazuje a prikazuje ☹
No, ale ted zpatky...odejit? nebo zustat jen proto ze nemam kam jit?
Da se to zvladnout? finance mam na koupi mensiho bytecku, takze bych byla ve svem, jen zatim ten byt v okoli neni, praci mam , naklady jdou na pul, protoze deti jsou ve stridave peci, i darky kolikrat s exmanzelem koupime dohromady, jako drazsi veci jako kolo, telefon pro dceru a tak... k manzelovi se vratit nelze, uz ma svuj vlastni zivot, ale partnerku doma nastehovanou zatim nema. Jen se bojim kdo mi kdy pomuze...nedavno jsem mela autonehodu, rozila jsem si auto a nevim komu pak kdy zavolam...kdyz nikoho nemam. Rodice mam daleko ☹

prodejto
4. pro 2015

@lenkaaa jakmile vymyslíš bydlení, okamžitě se zbav toho lakomce, co Tě chce mít jen pro sebe, já to měla stejné, jen děti jezdily k otci ob víkend, chtěl je tam posílat i nemocné, jen aby měl klid. A pořád na ně žaloval, hele ona to, on to, no to fakt nešlo. Máš práci a to je hlavní, uvidíš, že se Ti bude dařit lépe, děti potřebují spokojenou maminku a maminka může být spokojená jen když bude mít partnera, který ji bude mít rád i s jejími dětmi a bude je tak brát jako maminky součást ne jako přítěžek. Já jsem na všechno úplně sama a taky dost nemocná, teď jsem skoro 3 měsíce na PN a nevím, co bude dál.

lenkaaa
4. pro 2015

@prodejto Bydleni uz resim, muzu koupit byt, ktery je bohuzel ve vedlejsi vesnici, kde ani autobus poradne nejezdi, musim vydrzet a vyckat az bude byt v me vesnici, kde bydlim, dcera tu ma skolu a snad casem bude mit i kamarady.... nejhorsi je, ze jsme se s pritelem pohadali a bojim se ze me z jeho domu vyhodi jen tak, on nebude cekat nez si neco najdu. meli jsme problem uz pred mesicem, kdy jsem chtela odejit, tehdy jsem jeste nebyla vyplacena od byvaleho manzela, tak jsem mu rekla, ze se na cas nastehuji k nemu, ale byl proti. Rekl, ze by to deti spatne nesli, pochopili by to tak, ze jsme zase spolu a pak by bylo pro ne dalsi zklamani kdyz bych si pak uz nasla neco svyho. Exmanzel pak dodal, ze kdyz bude nejhur, tak muzu zpet k nemu na urcity cas, ale vyznelo to tak, ze neni tim nadseny. A navic, ja nechci zebrat jak posledni zebrak... Uz premyslim, ze na cas pujdu nekde na ubytovnu ☹ Co se tyce financi, tak ano, praci mam a v tom tydnu co jsou deti u tatinka, tak muzu jeste chodit na brigady a privydelat si...to by asi slo...ach jo, bude to velmi slozite. Boli to, pritelovy rodice me taky prijali a prijali i moje deti, nalozili jim na Mikulase, dali mi penize at jim koupim na vanoce darky a tak...

lenkaaa
4. pro 2015

@prodejto ... a je to presne u nas jak pises...on udelal tohle a ona toto....mluvili jsme spolu na toto tema moc krat, on to vidi tak, ze je rozmazluji, ze bych jim mela vic zakazovat. Pritom nechape, ze maly ma 3 roky a sakra to musi i chapat, ze takove decko ma i nejaky vzdor a to a tamto...a ze rozlije mleko a tak...

prodejto
4. pro 2015

@lenkaaa a od přítelových rodičů je to upřímné? Rodiče mého manžela, teda hlavně tchýně byla šílená herečka, bleeeee. Co si s nimi o tom promluvit? Chvíli bude asi nepohodlí, ale pak bude určitě lépe, uvidíš.

prodejto
4. pro 2015

@lenkaaa a přítel má děti, nebo je to maminčin mazánek?

lenkaaa
4. pro 2015

Nevim jestli to je uprimne, pritel rika, ze jeho mamka neni z tech, co by se pretvarovali. Ale vim, ze jeho matka ma trochu pocukane nervy a jednou rekla mymu priteli ze zije s kurvou. Jako se mnou ☹ ale vzdy se ke mne chovala hezky. Pritel je rozvedeny, jeho manzelka pila...takze jeho byvalou spis pomlouvaji. Kolikrat si uz rikam, ze vim proc jeho byvala pila, asi mela proc...nekdy je to docela psycho ☹

lenkaaa
4. pro 2015

@prodejto ano, pritel deti ma, jezdi k nam ob tyden. Ja se k jeho detem chovam hezky a mam je rada, deti navzajem se taky maji radi a hezky se hraji. mozna prave proto pritel zarli, protoze on tu deti tak casto nema a ja jo, coz je i pochopitelne...ale to si mohl uvedomit i driv. Vidim i to, jak se chova ke svym detem, nevenuje se jim a jen zakazuje co nemaji delat. ale neukaze jim, co delat maji....fakt je necha jak divou zver behat jen tak...no

prodejto
4. pro 2015

@lenkaaa tak to by Tě měl nosit na rukou.

lenkaaa
4. pro 2015

@prodejto no, je fakt ze mit tady 4 deti najednou je docela zahul, ale opravdu mi to nevadilo, byla jsem vzdy rada, ze jsme tak velka 'rodina'

milin
5. led 2016

@helena2323 jediné co Vám závidím, že jste mohla jít do svého bytu! Já nemám nic ani byt, peníze nic. Zůstala jsem se dvěma dětmi sama. Bydlíme stále v podsatě u jejich otce v baráku, protože nemám kam jít za co žít.
Nemám sílu na nic. Vůbec nevím kde začít, co dělat a zda vůbec něco dělat! Jsem tak na dně že nemůžu spát. Jsem na všechny naštvaná.
v hlavě se mi honí tak strašné myšlenky že je nemůžu ani napsát na veřejnost, protože by mě lidi ukamenovaly.
nezlob te se za moje slova, ale já už nevím nic.

cattus
6. led 2016

Deti sice zatim nemam, tak jsem mela situaci proti vam o neco lehci. Snad jen s timnrozdilem ze jsem nemela usetrenou ani korunu. Takze na pronajem bytu nevbylo ani pomysleni.
Zila jsem s chlapem ktery z pocatku byl ten skvely a uzasny, pak se z nej vyklubal sobec a hazardni hrac, ktery na svoje zajmy a potreby penize mel vzdycky ale ja nemela ani na svacinu do prace.
Posledni kapka prisla kdyz prohral penize na najem. Kdyz mi to rekl jen jsem suse odpovedela ze uz toho mam dost a ze zitra vecer si sbalim veci a odjedu. A at se me nepokousi zastavit. Jeste ten den jsem zavolala tatovi a pozadala ho at pro me prijede s dodavkou (bydli 100km daleko) a jestli by mi.mohl poskytnout na nejakou dobu azyl u nej na chate. Mam uzasneho tatinka a opravdu pro me druhu den vecer prijel a odvezl me. 3tydny jsem dojizdela 100km skoro denne do prace.. vstavala jsem ve 4 abych v 11 vecer mohla zase prijet domu. Pak se naskytla moznost podnajmu zpatky ve meste kde pracuju. Rodice se mi slozili na kauci a ja se predloni v pulce listopadu mohla nastehovat do "sveho". Uplne chapu vas pocit sebeuvedomeni si ze nejste jen loutka a onuce ale svepravna myslici bytost.
Vsem ktere jste se rozhodly odejit z "pekla" drzim palce abyste svoji sanci nezahodily.. a verte nikdy se nic neji tak horke jak to vypada. Ja neverila ze mi rodice pomuzou byla jsem pro ne cerna ovce.. a stejne mi pomohli.