ahoj všem. Prosím vás o názory. Jsem hrozně smutná ze situace, která je u nás doma a srdce mě z toho bolí. S manželem jsme se rozvedli v létě a od jara loňského roku bydlím s dcerou sama v bytě ještě s mým otcem. Dceři jsou tři roky a v podstatě pravidelně každých čtrnáct dní jede k tatínkovi na víkend. Já ji tam vezu (130 km) a on ji pak veze zpět mě. On bydlí také u svých rodičů a tam jsou o víkendu i s naší dcerou. Když dceru předávám, dá mi pusu a naprosto bez problémů se se mnou rozloučí, někdy bych řekla, že až moc rychle. Pak ji tatínek přiveze zpět a neříkám, že vždycky, ale tak v padesáti procentech případů je na ní vidět, jak nechce od něj pryč. Dneska dokonce plakala a visela mu kolem krku, jako klíště. Takhle mě objímá jen při příchodu do školky, do které začla chodit teď v září. Chtělo se mi brečet. Nikoho jinýho než jí nemám. Je pro mě naprosto všechno a když pak vidím, že pláče, že se jí po něm stýská, tak by mi puklo srdce. Rozvedli jsme se kvůli neskutečným hádkám a dokonce domácímu násilí a já si neumím v sobě srovnat, že ona o tomhle všem neví, protože jsem jí to nikdy neříkala a ani to dělat nehodlám. Jednak by to absolutně nepochopila a jednak má právo mít s tátou hezký vztah, ale proč jsem od něj nikdy neslyšela, že by takhle plakala po mě? Proč nemám ten pocit, že jí chybím, když je pryč? Jsem tak špatná máma? Nejsem na ni nijak přehnaně přísná, jen se snažím, aby z ní vyrostla slušná hodná holka, takže je jasné, že ode mě přicházejí i zákazy, ale na druhou stranu bych se postavila na hlavu, aby měla hezké dětství, když už je to takhle "pohnojený" a nejsme komplet rodina. Pracuji kvůli ní na zkrácený úvazek, aby netrčela zbytečně ve školce, letíme domů, abychom si spolu mohly hrát, jít ještě ven a já nevím, co ještě. A stejně je to málo? Prosím vás, postavte mě někdo zpátky na nohy a vraťte k racionálnímu uvažování. Děkuju
Podle mě je to normální, tatínka vidí jen občas, je jí vzácnější, navíc, on ji má 2 dny jendou za 14 dní, může se jí věnovat na 200% finančně i časově 🙂 Jsi skvělá máma! Neboj 🙂
valeriem, děkuju za odpověď. Je to nejspíš tak. Jsem už asi posedlá strachem, abych o ni nepřišla a tak se pro ni vážně snažím dělat, co můžu. Už před stáním, kdy šlo o svěření do péče chtěla tehdejší tchýně, abych o ni přišla, že se o ni bude starat. A to nejsem feťák, ani alkoholik, dceru netýrám, nic. Pouze jsem se chtěla vymanit z nepodařeného manželství. Ale je to fakt. On to vydrží na ni dva dny za čtrnáct dní nezvýšit hlas a nic po ní nechtít. To my skutečně vydržet nemůžeme a tak holt budeme ty horší
clear301 a caverina - děkuju vám za odpovědi. Jsem z toho vážně nešťastná, tak si odpovědi vás všech vryju do paměti a budu si je vyvolávat, až mi zas půjdou slzy do očí.
Je to normální. A nejspíš se to srovná. Resp.ty se srovnas.
Když jsme se s ex rozešli,tak starší syn chtěl být pořád s tátou,spát u něj každý den,u mě brečel že chce k němu..U nás šlo mu většinou vyhovět,přes den byl se mnou,občas ve školce a spát chodil k němu,u mě jen občas.Srovnalo se to během pár měsíců,dneska to máme skoro 50:50. Taky jsem se cítila všelijak. Ale zas mladší syn byl fixovaný na mě,ten zas nechtěl k němu a začal u něj spát až po pár měsících pravidelně.
Ahoj, jestli chceš racionální názor, jeden Ti dám... Byla bys snad raději, kdyby Ti dcerka s řevem visela na krku, že k tatínkovi nechce? Kdyby u předávání dítěte musela asistovat policie? Nebo dokonce kdyby dcerku nechali zavřít do ústavu bez možnosti Tě vídat, aby se naučila mít tatínka ráda? Chápu, že Tě to mrzí, ale buď ráda, že vztah dcery a otce funguje a vy jako rodiče spolu také vycházíte bez vzájemných naschválů. Holt to ber tak, že malá se k Tobě vrací po dvou dnech plné zábavy, nových hraček apod. Tatínek ji určitě chce vše vynahradit, tak u něj zažívá jen zábavu, u Tebe musí znát i povinnosti. Celá věda 😉
Táta neni ten, kdo jí vychovává, kdo jí klepne přes prsty když něco udělá. Táta je vyjímečný, táta je na hraní, koupí dáreček, dovolí zakázaný pamlsek. Je to pochopitelný
No, tak musím uznat, že jsem se obrátila o názory na správném místě. Díky vám všem. A prostenika85 - tys mi mě teda probrala fest. To raději ať mu visí na krku. Co píšeš bych skutečně zažít nechtěla. O nějaké asistenci policie, případně ústavu na "přeučování" jak mít koho ráda, jsem v životě neslyšela, ale zní to tak strašně, že mě to děsí a nejspíš se budu snažit se z našeho stavu radovat. Pane bože, jenom tohle ne!
@sussi0623 https://www.novinky.cz/domaci/413771-soud-posla...
Chtělo se mi brečet bezmocí, že je v našem státě a v dnešní době něco takového možné, když jsem ten článek četla ☹
@sussi0623 to je jenom strach..ja se citim obcas uplne stejne. Vcera videla v novinach fotku Harryho Pottera, a pry TATA ,(ma 16mesicu, urcita podoba tam je). Cely vecer chodila s novinama, dala mu pusinku..
A když dnes prijel, tak na nem visela, ani za mnou nechtela jit. Taky mi je to lito..ale rikam si, ze pro ni je to dobry..
Chápu, ze je Ti z toho smutno. Ale je to známka toho, ze je jí u tatínka dobře, ze se tatínek snaží.
Rozhlidni se - některé matky fixuji dětí na sebe, jsou to hodné a milující matky, ale špatně snáší, když dítě dává přednost tatínkovi,když je doma - což je pochopitelné - tatínek dělá trochu jine věci, hraje trochu jiné hry, je proste zajímavější. Naše první dítě bylo neustále sse mnou, snad nikdy samo s tatínkem, když si ho jako kojence tatínek na 3 dny odvezl. A pak mi hlásí, ze vůbec neplakalo, ani si na me nevzpomnělo, vůbec. Byla jsem šťastná, že dítě bylo spokojené, ze se tatínek zvládl o vse postarat, nez aby po mne plakalo.
Naše děti řvou, když tatínek odchází ráno do práce, nadšeně ho vitaji, když se vrací, asi od 3/4 roku. Když jsem výjimečně jednou za dva měsíce na par hodin do práce zmizela já, jásali po mém návratu snad ještě vic - ale zažívám to výjimečně, protože většinou s nimi se, že.
Když někam jedou, tak si od veku asi 3 let nejstaršího, náramně libují v tom, že hlásí "jedeme bez mámy / mámu necháme doma", nebo jedu a tropí scénky "neee, mama nejedeeee". Mělo by me to mrzet? Ty výše zmíněné matky.jsou z takových věcí na prášky, ja jsem šťastná za muže, který dokáže dětem udělat zajímavý program, nadchnout pro nějakou akci, dokáže se o ně postarat a být s nima naplno, takže si to všichni užijou.
Chci říct, že takhle je to dobré, kdyby dcerka plakala, nechtěla od Tebe, bylo by pro Tebe ještě tisíckrát těžší ji tatínkovi dávat. A to, ze je tam spokojená nutně neznamená, že tam může všechno. Děti v prostředí, kde jsou jen občas snadněji dodržují pravidla jak je to jiné, nestíhají hned překračovat pravidla, spis maji přirozenou tendenci dodržovat tady tahle pravidla, a překračovat ta známá.
Děti milují toho, kdo jim dává přiměřenou volnost, nesvazuje je k sobě, nefixuje na sebe, nemanipuluje s nimi. A to je přesně to, co děláš, i když je to těžké. V opačném případě bys jí ubližovala.
A tatínek? Možná sis nevybrala úplnýho vola, ale člověka, který se přese všechno dokáže postarat o své dítě.
Ať jde vše dobře a v klidu, brzy Ti zvládne dcera vic povyprávět atp. ❤
@prostenika85 Tak to je síla, to se jako u nás děje ? Hlava mi to nebere, jak kdyby to byla nějaká morčata 😢
@mandala Bohužel ☹ Této kauze předcházel jiný případ, kdy byl syn taky tak separován od matky bez možnosti styku, mohl ho navštěvovat jen otec, aby navázali vztah. No, a když byl klučina na vycházce, ve městě náhodou uviděl maminku, tak se za ní rozběhl. Vychovatelka to musela nahlásit a matku tahali po soudech, aby nakonec dostala pokutu, že syna kontaktovala. Co dodat :'-( Ale to už off topic. I tak to holt může u nás dopadnout, když se dospělí neumí domluvit...
@prostenika85 Tady je popsán ten případ https://www.novinky.cz/domaci/412721-matka-obja...
Upřímě řečeno, v těchto případech bývá jeden z rodičů psychopatologickou osobností, takže tam o žádné domluvě nemůže být řeč. A korunu tomu dávají ta otřesná selhání státu (ztělesněná OSPODem, soudními znalci či samotnými soudci).
Ja z toho mam dojem, ze to vidite trosku z jineho uhlu. Treba se ji po vas taky styska, ale to vidi ten tata, vy uz ne. Jako mama pro ni hodne znamenatre. Ale jste s ni 28 dni v mesici, s tatou je 4 dny, nese to samozrejme hur. Na tatu byla zvyklsa, ted ji chybi. Je to logicke. A navic si to s tatou urcite hodne uzivaji. S nama mamama maji deti hlavne i dost povinnosti a vic je "perujem", jak se maji chovat. A moc ji svou laskou "neduste" nemela by byt celym vasim zivotem (mejte trochu i svuj zivot) 😉