Zklamání z pohlaví miminka.

Neboj, máš dost času sžít se s tím, že to bude kluk a navíc to ještě neřekli na 100% tak se klidně může ještě ukázat, že je to holka 🙂

Nám minulý týden dvě doktorky shodně říkaly, že budeme mít holčičku. Manžel si byl jistý synem a už mu v hlavě běhalo, jak bude mít v šermu do budoucna nástupce. Úplně se před ordinací orosil, že holku v pubertě prostě nezvládne a jak doufá, že do příštího screeningu tam musí něco dorůst nebo ho švihne...Dokonce se ptal, jestli to ještě nejde " vycucnout" a zaděláme znova. :D ( samozřejmě myšleno jako vtip). Nic není jisté, třeba si rychle zvykneš na představu chlapečka a na dalším vyšetření z něj bude holka. 🙂

Ono se to tedy ještě může změnit, znám holky, kterým na každém UTZ řekli opak od toho posledního a stále dokola snad do 30. týdne. Já bych se tím netrápila, nech tomu průběh, však si to všechno sedne a za chvíli se budeš těšit na chlapečka ;) S námi těhulemi lomcují hormony, kolikrát hůř, než v pubertě. To, co by nás jindy nerozhodilo a jen bychom se tomu zasmály, nás kolikrát dovede dohnat k pláči. 5 minut smích, 10 minut pláč, každý den jak na houpačce. Nebojovala bych sama se sebou a nevyčítala bych si to. Už jen to, že si to uvědomuješ, že bys to takto vlastně neměla cítit je dobrým signálem, že tvoje dítko bude milované ;)

Tohle asi nechápu. Měla jsme pocit, že čekáme holku. Chtěla jsem nejdříve holku, pak až kluka. Ale ve chvíli, kdy mi řekli, že to bude chlapeček, jsem ho začala strašně milovat a stále se to prohlubuje.

Já byla taky přesvědčená, že to bude holka. No pak na velkém screeningu jsme se dozvěděli, že kluk. Taky jsem byla zklamaná a trošku jsem plakala, jak jsme vyšli z ordinace. Po pár dnech mě smutek přešel a začala jsem se neskutečně těšit. Syna miluju nejvíc nade vše a teď vůbec nechápu, proč jsem byla z toho smutná. Beru to tak, že alespoň ušetřím za veškerou parádu pro holčičku 😀

V 15tt je to ještě krásné zjištění 🙂 Já se dozvěděla, že nemám holčičku den před vyvolávaným porodem 😂 To bylo šílené, když člověk zjistí, že 9 měsíců oslovuje bříško holčičím jménem a on vyleze pinďa :D

Moje švagrová prožila něco hodně podobného. Kluk na ultrazvuku pro ni byl šok a po zbytek těhotenství se dost obtížně připravovala na kluka. Prostě od dětství žila s tím, že bude mít jedno dítě, a to holčičku. A víš, jak dlouho po porodu tenhle pocit přetrvat a jak dlouho ji pak mrzelo, že to není ta vysněná holčička? Asi tak setinu pikosekundy. 🙂
Nestyď se za své pocity, nemůžeš za ně. Ale moc se jimi netrap, za pár měsíců si na ně ani nevzpomeneš.

To bude dobré. Já si říkala, že to bude kluk, na UZ nám pohlaví neřekli a až po porodu vyšlo najevo, že je to holka. Zklamaná jsem byla, ale po pár dnech to přešlo. Když to vezmu zpětně, tak mě víc štvalo, že člověk to pohlaví věděl až tak pozdě. Takhle dopředu si to alespon člověk víc srovná k hlavě. Jinak každé pohlaví má své nevýhody či výhody. Uvidíte, že po porodu vám to bude úplně jedno. 😉

Takove pocity by melo nebo melo asi hodne z nas. 🙂 Neni zac se stydet. Ale jednak to jeste neni uplne jiste a pak, kdyz uz budou kostky vrzeny, tak si na tu predstavu postupne zvyknes. To se neboj. Klucika budes milovat stejne jako holcicku. 😉

@michaela666 i holka může přeci šermovat 😉 táta ze mě chtěl profi hasiče,ale bez matury to nešlo a já nebyla studijní typ 😂

Já chtěla vždycky kluka,páč máme v rodině hodně holek. A máme ho. Přítel zas byl pro holčičku,ale nakonec je za syna rád. U druhého bych byla ráda za holku,aby byl páreček,ale když bude zase kluk,nic se neděje (i když po prvních problémech s početím budu ráda,že se povede)

Buď ráda, že jsi těhotná, že budeš mít zdravé dítě! Každá maminka Ti to tady přeje. Je spousta rodičů co chtějí VŮBEC NĚJAKÉ DÍTĚ a řešit a smiřovat se s jiným pohlavím než co by si přáli by bylo poslední co by potřebovali řešit.... Zkus si aspoň tohle říkat v duchu, třeba Ti to pomůže. Nic ve zlém... 😉

@amazonkajanik máte pravdu. Znám holky co to dokážou pěkně natřít v " klučičích" aktivitách kde jakému chlapovi.

Mam 2 mesicniho chlapecka,strasne jsem touzila po holcicce, navenek jsem pred lidmi s chlapeckem byla smirena, rikala jsem, ze jako kluk to bude mi v zivote jednoduzsi, ale vnitrne ne, vnitrne se to ve me rvalo na kusy a na kazdem utz jsem doufala, ze tam bude neco chybet. Dokonce jsem mela i strach, ze az se mi narodi, ze ho nebudu mit rada, ze se na nej nedokazu podivat, natoz ho pochovat. Vsechny tyhle strachy se rozplynuli jeho prvnim nadechem. Mam nadherneho syna, ktereho miluji.

Já i manžel jsme chtěli holčičku a když nám na druhém screeningu řekli, že to bude kluk, byli jsme opravdu zklamaní. A oba se styděli, že nemám dost velkou radost, že nám zároveň řekli, že je vše ok. Ale po tomhle zjištění se z čočky (tak jsme říkali miminku od začátku) stal Vojtík a začali jsme se na něj brzy moc těšit. Jen já se bála, že mám jen ségru, a vůbec nevím, jak si kluci hrají, jestli to s ním budu umět. Zbytečně. Až budu podruhé těhotná (snad se zadaří), si to ani nechceme nechat říct. Protože holčičku bych chtěla, ať zažiji, jaké to je, ale zároveň si myslím, že si sourozenci stejného pohlaví víc rozumí, tak bych mu přála bráchu.

Já též dodám, že s manželem jsme si oba přáli holčičku a čekáme chlapečka (pokud se nakonec tedy na porodním sále neukáže, že se někdo spletl). Ale mně už tedy intuice nějak říkala, že to asi holčička nebude. Ani jeden z nás zklamání necítil a těšíme se moc, ačkoli jsme vážně tu holčičku měli vždy strašně vysněnou. Věřím, že až se prvně zadíváme s naším chlapečkem navzájem do očí, nic na světě nebude víc ❤

Od začátku těhotenství jsem měla vnitřní pocit, že čekáme chlapečka. Pořád jsem si ale říkala, že to je jen pocit. Dokud mi to doktor nepotvrdí nebudu se k ničemu upínat - tajně jsem doufala v holčičku. První screening neukázalo se, další kontroly zase nic až na druhém screeningu jasnej klučík 😁 nějak jsem to překonala ale doma to na mě dolehlo a brečela jsem asi dva dny. Nechtěla jsem o tom mluvit, byla jsem z toho hodně špatná. Uplynul asi týden a nějak se to překlenulo a já se začala těšit, teď už to beru prostě jako fakt, že se to určitě nezmění protože nám pinďu ukazuje každou kontrolu 😁 ono tě to přejde a bude ti nakonec úplně jedno jestli je to holčička nebo chlapeček, hlavně že je to zdravé ❤️

Znám to. Moc jsme si mužem přáli oba holčičku a po odběru plodové vody v 16. tt, jsme se pak na výsledcích dozvěděli, že miminko je v pořádku a je to kluk. Byl to šok. Všude v příbuzenstvu holky a jen jeden kluk...takže jsem byla taky nasměrovaná na tu holku. Asi 14 dní jsem byla úplně v šoku a smutná. Jenže osud tomu chtěl tak, abych myslela na důležitější věci...syn se narodil ve 33. tt akutním císařem a ještě maličký na ten týden měl jen 1250 g. Hned musel na operaci střev a pak ještě 50 dní byl v nemocnici. Strach o jeho život mě úplně ochromil a já si uvědomila, že pohlaví není důležité. Důležité je zdraví. Teď je čtyřletý zdravý kluk a můj mazel ❤ . Před 8 měsíci se Mu narodil brácha...bohužel kvůli Preeklampsii a HELLP Syndromu už ve 30.tt. Šlo nám o život oběma. Cvičíme Vojtovku a máme spoustu doktorů a snad bude vše v pořádku. Co z toho plyne. I když jsem si celý život přála holky, tak jsem nesmírně šťastná za ty moje dva kluky, protože jsou úžasní. Svým příběhem tě nechci strašit, jen ti chci zkusit pomoct, podívat se na to i z jiné stránky. KLUK není prohra....pořád je to tvoje dítě, které potřebuje, abys ho milovala. Už teď je tvému srdci nejblíž a věř, že to tak bude i potom 🙂

My jsme od začátku těhotenství mluvili o Terezce a na druhém screeningu nám oznámili kluka. Zklamaná jsem určitě nebyla i když jsme si holku přáli kapku více (kluka má manžel i z prvního manželství).
Zanedlouho bude mít dva roky a popravdě si dnes neumím představit, co bych dělala s holkou. Mám úžasného hodného syna a dneska už nevím, proč jsme tu holku tak chtěli.
Neopakuj si pořád jak jsi zklamaná, prostě si řekni "budu mít syna" a těš se, je to fakt super.
Holka třeba vyjde příště

Já té z jedné strany asi i chápu. A neboj ono se to změní a radost budeš mít ať to bude cokoli. Já vždy toužila mít tři syny, pak se nám dlouho nedařilo ani první dítě a když jsem otěhotněla tak mi bylo opravdu ale upřímně jedno co to bude rikala jsem si ze není možný abychom měli tolik štěstí a podařilo se nám otěhotnět přirozené a ještě třeba mít toho vysneneho syna... a co se nestalo máme kluka 🥰 teď jsem znovu těhotná, pohlavi ještě nevíme je brzo, nicméně jak jsem u prvního netusila nemenila žádné pocity nic tak teď si myslím a opravdu nevím proč ze to bude holka. Prvních par dni mě to mrzelo chtěli bychom zase kluka (vím je to iracionální kor usuzovat z pocitu to jsem si rikala furt dokola ze jsem krava) a tak jsem si v myšlenkách snažila najít i to pro mít holčičku představovala jsem si jak bych ji udělala pokojíček, jaké by měla panenky, jak bych ji pletli copanky.... a najednou to tak nějak přešlo a jsem znova u pocitu stejně jako při prvním těhotenství, ať je to co je to hlavně ať je to zdrave 🙏 vím moc dobře jaké to je mít nemocné dítě, mám celkem 5 neteří a z toho dvě jsou těžké autisticke dvojčata... neobviňuj se z pocitu který mas najdi síto hezké na obou pohlavi a stejně se to rozsekne až když to vyleze( jen tak mimochodem sousedka má holčičku co je o 4 měsíce starší než můj syn a tvrdili ji do posledni chvíle ze to bude kluk a prd je to holka 😂) kor v 15tt je to dost osemetne, mě řekl pohlavi doktor až někdy ve 26tt malej se nechtěj vůbec ukázat

Taky jsem u prvniho chtela strasne holčičku a vsem jsem proste rikala ze to bude holka i kdyz jsem vedela ze to bude kluk. Ale před porodem to nějak přešlo a tesila jsem se na kluka a miluju ho nejvic na světě. A ted čekám holčičku.

Chápem, ja som som si priala synčeka, manžel zas dievčatko. Vedela som, že čakám chlapčeka hneď po zistení že som tehotná. Manžel nadšený nebol, a keď nám to potvrdili v 13tt tak bol trochu sklamaný. Ale postupne sa začal hrozne tešiť. Že si budú skladať modely, hrať sa s autíčkami atd. Verim, že ak by sme čakali dievčatko bude to presne tak aj u mňa, šatičky, fintenie 😊. Sklamanie a potom ohromná radosť. Nás prcek má 5 mesiacov a manžel ho miluje. Ako tu všetci píšu, hlavné je zdravie a obe pohlavia sú úžasné. Ver mi, bude to skvelé 😊❤️

Ahoj, úplně to chapu. Celý.tri roky co jsme se snažili jsme si přáli kluka. Až jsem otěhotněla od začátku jsem cítila, že je to holka. Na ultrazvuku nam doktor nebyl schopen říct pohlaví, nechtělo se ukázat, ale.rikal asi holka. Já zklamaná a manžel také, že nemá kluka. Nakonec jsem za dceru ráda, ale taky mi to chvilku trvalo.😊

To je uplne normalni a snad kazda, ktera jako prvniho cekala chlapecka, chtela o trochu vic holcicku.
Ale slibuju vam, ze po narozeni vas ani nenapadne chtit nekoho jineho, nez to vase konkretni miminko.
Ja jsem treba tehotenstvi brala klidne a urcite se neda rict, ze bych citila silne pouto ke svemu nenarozenemu diteti. Bylo to pro me asi moc abstraktni. Stejne jako je smirit se s jinym pohlavim.
Ale po porodu bylo vsechno jinak. Uplne jako maly velky tresk. A prisaham, ze vam bude jedno, co se narodi, hlavne kdyz to bude zdrave.
A kluci jsou absolutne bozi! Ted uz bych klidne brala i druheho. 🙂

Taky jsem vzdy chtela holku a mame 3 kluky...pokaždé jsem pri zjištění pohlavi byla zklamaná a u 3.jsem to i hodne obrecela.ale neda se nic dělat.ma to svuj důvod.vzdy jsem chtela holku kvuli tomu ze az bude dospělá muzeme mit blízký vztah.ale treba by v 15ti odešla z domu a ja ted budu mit skvelou snachu...kdo ví.ale duvod to určitě ma.drzte se a nebojte s klukama je taky sranda🙂

Mela jsem neco podobneho...pohlavi jsme si rict nenechali a ja porad myslela podle chuti,ze to bude kluk...pak nadesel den D a porod velmi rychly na koupelne a ja natesena na naseho"Vitka"a misto toho slysim mate holcicku...byla jsem totalne v soku...jeste dva jsem to vstrebavala...a kdyz si na to ted vzpomenu..rikam si..jak jsem mohla byt tak hloupa...ted jsem za malou moc rada...takze..kdyby jeste nahodou,pohlavi chci znat dopredu....a neboj..az sveho chlapecka uvidis...zapomenes na vsechno a zamilujete se....bude to dobry 🙂

Ahoj, já si myslím že nejsi jediná kdo to takto "prožívá". A já nebyla jiná. Od 15 jsem si vysnila holčičku, jak ji budu plést copanky, učit ji vařit apod... No, nebudu lhát, před 6 týdny mi řekli že to bude chlapeček a to na 1000 procent dle paní doktorky. Ten první den co jsem se to dozvěděla mi i slza utekla jak mě to mrzelo a za těch 6 týdnů jsem si tak nějak uvědomila, jak moc jsem ráda že chlapeček vypadá že je zdravý, těhotenství probyha zatím vcelku v pořádku a poslední myšlenka, kdyby ti řekli, že to bude holčička ale bude bohužel postižena tak si myslím že lepší "verze" bude ten zdravý chlapeček 🙂 a teď nechci aby to vyznělo nějak hnusně ale jednou mi řekla něco podobného kamarádka, buď ráda za zdravého chlapečka protože postižena holčička by ti byla vlastně "k nicemu" vím jak to zní, hrozně. Ale něco na tom bude, trápila by ses ty, manžel i ona

Já tě chápu. Já strašně chtěla holčičku, do toho manžel pořád mluvil že to bude holka, lidi okolo taky ať máme holku... Já ještě na porodním sále byla vyplašená, aby to nebyl kluk... Cítila jsem že bysme byli zklamaní všichni. Ale naštěstí se nám povedla holka 🙂 Ale nejdůležitější je ať je zdravé, a na holčičku můžete zadělat pak 🙂