Vyhrocené emoce. Jak pokračovat?

Tříletý vzdor, těhotenství, to udolá i silný osobnosti. Vyplač se, polituj se, vydechni si a pak zvedni hlavu a jdi dál 🙂. Manželovi jsi mohla odpovědět nevím, kde to máš, on tobě taky jinak, odchody někam jsou vždycky kritický. Dcera jen dává najevo nelibost, tím, že říká, že tě nemá ráda - nelíbí se jí tvůj pokyn, zákaz, i nic nejde. Je normální, že si otce idealizuje jako skoro všemocného, to k věku patří.
Co nějaký relax, uvolnění jen pro tebe? Masáž, kosmetika, nebo co ti dělá příjemně?

@lv Naštěstí ano. Mám i nějaký oddych pro sebe a že i s dcerou spolu nejsme 24/7.

@emillyhk Ani jeden z nás se nedokáže omluvit. To je na tom to nejhorší... Já se k tomu sama od sebe vrátit nedokážu, protože mě to ubíjí. A manželova vlastnost, která se odráží ve více věcech se, že má pocit, že má vždy pravdu. Takže si myslím, té se neomluví nebo by to nebylo upřímné, protože byl v "právu".
Jo.. tohle je špatně. Já vím...

Mně pětiletá včera řekla, že si vybírala maminku, když byla v bříšku, a vybrala si tu nejhorší. Nechává mě to chladnou, vím, že to tak nemyslí a že za týden řekne něco podobného manželovi. Těhotenství je těžký, hormony, emoce, nemohoucnost. A asi takhle přesně bych to manželovi řekla. Oba jsme to nezvládli, není to tak, že to nezvládl jen on, proto někdo bude muset přijít a udělat první krok, samo se to nespraví.

A co to treba rict manzelovi "Hele, ta vcerejsi situace se nam nepovedla, porad mi to lezi v hlave a neumim si s tim poradit." A pockat na jeho reakci, treba taky prizna, ze ho to trapi a nejak to společně doresite, aby byl mezi vami cisty stul... omluvu bych z nej na silu nepacila, ale ani bych se sama neomlouvala, pokud bych to tak necitila.

Myslím, že je dobré občas se před dítětem pohádat. Kamarádka mi říkala, že se před ní rodiče nehádali, nikdy. A jednou je slyšela hádat to jí bylo třeba 12 a měla z toho trauma, myslela si, že se rozvedou, jak na to nebyla zvyklá 🤦

@lis6 My se normálně nehádáme. Jen občas bývá dusno. Připouštím, že je to asi ta horší varianta než nechat proudit emoce.

Myslím, že by sis měla s manželem popovídat, říct mu o svých pocitech, i o tom, co v tobě vyvolávají slova dcery. A třeba i o tom, že je ti líto, žes na něj vyjela, že toho bylo moc. Teď to mezi vámi visí, po tomhle tě pravděpodobně obejme, podpoří, omluví se, řekne svůj úhel pohledu..

Podle mě řešíš kraviny. Nechápu, že nedavas manželovi oblečení do satny,to ja davam a nepripadam si jako služka 😆 Ale on pomáhá hodně mě s domacnosti (neni problém dat do mycky,vytrit barak,umyt se mnou okna - mame velika francouzska),tak ja se staram o prádlo a tak..moc to hrotis, jseš unavená...a ohledně holčičky. U nas to moc nebylo, že by mi kluci řekli, že nemaji radi maminku (mam dvojčata),ale když už něco takového zkoušeli,tak jsem jim řekla, že něco takového se neříká a že me to mrzí. Nenechala jsem to bez odpovědi. A když to zkouší na taťku a začnou mi na něho "bonzovat" nesmysly,obcas to zkouší,tak je také hned zastavím a řeknu,at si nevymyslí, že je tatka ma hrozně rad a co všechno pro ne a mě dělají.. nechápu, že to ty i jiné maminky necháte bez odpovědi.. máme děti vychovavat a vést je,ne je furt si jet to svoje,takhle to nepochopí.. všeho prostě s mírou..

@squezy Oblečení mu tam nedávám, protože bych síň pokaždé musela brát stoličku a nechápu, že je takový problém, aby si to uspořádal tak, jak to vyhovuje jemu. 🤷‍♀️ Já si taky uklízela svoje poskládané prádlo do skříně a nedělala to ta mě mamka.

To s dcerou bez odpovědi nenechávám. Samozřejmě, že jí řeknu, že to by ani táta nedokázal opravit, ale mám se s ní dohadovat, když si jede to svoje, že to zvládne?
Když řekne, že ke nechce, tak jí řeknu, že chápu, že se zlobí, že to musí dělat, ale takové věci se neříkají. Většinou to však používá ve chvíli, kdy má afekt a vůbec nevnímá, co říkám. Když se k tomu snažím pak třeba vrátit, tak mi to třeba odkýve, ale efekt nula.

Psala jsem... rady jsem třeba ani nehledala, jen jsem tón potřebovala ze sebe dostat. A počítala jsem s tím, že můžu být ta špatná. Holt toho bylo na mě za několik dní příliš...