V těhotenství všechno špatně nesu, co s tím?

Hrozně mě to unavuje :( nejhorší je, že to pak většinou přejde do deprese (jako dnes). Pláč je k nezastavení, je mi z toho zle :(

Taky bych to viděla na hormony, a pokud to nepřejde zvažovala bych odchod na nemocenskou (rozumný lékař byv ám to měl dát, psychický stav, zvlášť pokud upadáte do depresí, je indikací k neschopence - zvlášť v době těhotenství) 😉

Rozhodně se hoďte do pohody. Doporučila bych hodit všechno za hlavu, však tam už budete jen pár měsíců 😎 A hlavně myslete na to, že mimísek by měl být v pohodě ať pak třeba nemáte vzteklounka a uplakánka 😒 Zkuste třeba i dechové cvičení, jak na něj posílám v odkaze, určitě Vám pomůže se dostat do pohody a můžete dýchat i práci 😉

@elastiq děkuji za odkaz, určitě vyzkouším 🙂

Ještě doporučuji kouknout na https://www.modrykonik.cz/contests/telovy-olej-proti-striim-elasti-q-vyzkousej-a-vyhrej-kojenecke-lahve-avent/ jsou tam recenze 😉

doporucovala bych si zajit za doktorem a treba i jen docasne se nechat zneschopnit. Taky jsem to musela udelat a vlastne jsem se za to ani nestydela, rekla jsem na rovinu, ze kdykoli prijdu do prace a vidim, ze je tam sef (prestoze ma cerpat dovolenou), zacne se mi varit krev. Opravdu jsem videla rude, zurila jsem uz pri pohledu na jeho otevreny dvere :( no kazdopadne za tri tydny odjel na pul roku a ja se vratila do prace a uz jsem byla naprosto v pohode. A doktorka mela pochopeni, rekla mi, ze to je opravdu na neschopenku, abych miminko vubec donosila 🙂 ale i kdyz budete na neschopence, tak je treba to resit - delrese nejsou normalnim priznakem tehotenstvi, rozhodne o tom doktorovi taky reknete

@regresa a myslíte že s tím můžu jít za obvodní? Nebo vše řešit s gynekologem?

@karolinafm ja resila s gynekolozkou 🙂 k obvodakovi bych nesla (ale to bylo v moji hlave - tykalo se to tehotenstvi, tak jsem to resila s prislusnou doktorkou), ake pokud ve svyho mate vetsi duveru nez v gynekologa...tak bych zase na vasem miste sla k obvodakovi 🙂

@karolinafm urcite bez za gynekologem, ja jsem take na neschopence, tu mi prve vystavil obvodni, ale pak spechal, at uz to dam gynekolozce. kdyz budes doma, ma to take sva rizika... stale jsi ve stejnem okruhu (prostredi a lidi) a z toho taky jednomu muze hrabat. procitam tu diskuze (jedna o depresi je v 2.trimestru) a mam pocity podobne jako holky... ted Ti vadi sef, pak Ti muze vadit, rikam, ze jen muze a treba ne, manzel. Ja ted resim, ze jsem desne plactiva..... a tak me to mrzi a nemuzu si pomoci (stehovala jsem se 150km za pritelem, takze jsem pustila praci a s dvema cacorkama si zvykame na novem, kde jsou tri chlapi v baraku (pritel ma v peci dva pubertaky)). a tak si pripadam neschopna, nevyuzita profesne, resim szivani dvou rodin a je mi z toho nekdy ouvej, do toho nevolnosti, povinnosti s detma a cloveku chybi radost... a ja bych se tak tesila z miminka a nejde mi to. kdyz ho citim, tak si toho moc vazim, ale celkove ta radost proste neni. bojim se reakci pritele na plac, protoze vim, ze ho nema rad a vnitrne ho stve, ze to neumim zvladnout a ze chce, abych v pohode nosila nase miminko a ja tak umim jen byt v zalu a slzach. mrzi to jeho a mrzi to i me, ale nevim, kde si pomoci. toto uz trva asi ctrnact dni...

@verusky
To mi mluvíš z duše...Já mám podobnou situaci, sice jsem se nestěhovala tak daleko , ale taky za přítelem, do jeho velkééého domu, kde nestíhám, protože jsem unavená a taky mě tam deprimuje spousta věcí včetně jeho synka nevychovaného a taky to, že si jednoduše musíme s dcerou zvykat na nové prostředí a ten velký barák, kde je vše tak nepřehledné a mě třeba vadí, když nemám nad ní dohled pořád se kouká jen na tv a já unaveně zkouším zabavit jí něčím a nejde mi to a do toho mám pocit, že deprese tedy mám jisté, ale že všechno je to kvůli té atmosféře v domě, která je často napjatá.....Mám pocit, že za to můžu a že to přítel nevydrží a opustí mě - můj strašák v hlavě - nebo že to bude psychicky nést špatně dcera nebo jiné věci....A to má jít ještě dcera po prázdninách do první třídy a děcko se mi má narodit na přelomu července s rpna, takže žádná moc velká časová adaptace......Je to někdy vážně těžké....

Já byla včera na nákupu v Penny.....zrovna nikdo okolo, jen prodavačka, tak jsem paní slušně poprosila, zda by byla tak hodná a mohla mi jednu celou přepravku s pivem dát dolů pod vozík (přepravka byla v úrovni prsou....kdyby byla níž, zařeknu se a udělám si to sama). No ta nahodila ksicht....a když bylo dokonáno, tak na mě, že nemá na to, aby nosila těžší věci jak 15kg. Tak jsem paní slušně opět poděkovala a šla raději pryč, abych se nerozbulela. Ale pak mě to sralo - mohla přece říct hned na začátku, že nemůže nebo že zavolá kolegu. Pominu, že mě nikdo nepustí si sednout do přeplněného autobusu....ale no asi měla špatnej den. Ale já jsem v práci občas dělala i s 30kg bednama a přepravkama a balíkama a neztěžovala jsem si. Chjo, chtěla jsem se vypsat....štve mě to. Ale teď než bych ji nějak opáčila, tak jsem tu paní měla hodinu v mysli s tím, že se jí snad ještě pujdu omluvit. Jsem divná? 😖

to já zatím spíš brečím ze zoufalství, že z aktivní ženy je povalující se mátoha..... to mě štve hodně..... celý den je mi špatně, hlavně ve chvílích, když nic nejím - takže žeru a tloustnu, samozřejmě - a hýbat se nemůžu, protože když se pokusím o nějaké cvičení, tak mě okamžitě rozbolí hlava, začne se mi motat, mám mžitky a stavy na omdlení. Mám tak nízký tlak, že mi ho nechtějí změřit ani přístroje u doktorky a trpím na migrény. Všechno mi strašně, ale hrozně smrdí - a to i věci, co mi dřív krásně voněly (kafe, manželův parfém). Nedokážu vůbec nic a to jsem chodila tak 3-4x týdně sportovat. Všechno oblečení mi začíná být malé a já jsem prostě vzteklá, že nic nejde tak, jak jsem si myslela (když jsem si krásně malovala, jak budu pěkně aspoň do pátého měsíce cvičit atd). Každý den si střihnu doma pár hysteráků na téma, jak je mi špatně a jak jsem tlustá a šeredná a mám vztek na svého muže, který si krásně žije v pohodě dál a mně se svět převrátil naruby a to moje utrpení je teprve na začátku. Včera se mě muž ptal, jestli se vůbec těším a já mu to nějak nedovedu říct - protože zatím nevidím nic, než totální devastaci mého těla a mého sebevědomí. Miminko jsme chtěli a plánovali, ale to, co se děje teď, jsem si ani v nejmenším nepředstavovala......

@bielamacka Mno a to jsi teprve na začátku....to se ještě budou dít věci, bohužel. Ale nic není ztraceno. Vykašli se holt na cvičení, zkus se aspoň malinko hlídat v jezení (krabičková metoda nebo holt méně peněz v peněžence a žádná kreditka - to u mě zabírá...takže svůj nákup mám po kapsách a co unesu v ruce...a holt velkej oblouk v márketu v sekci sladkého...) a pokud budeš kojit a po nějakém měsíci zase pomalu a jistě cvičit, všechno zase bude v pohodě - kila pujdou dolů. Jizvy (strie) pokud budou časem zmizí -hlavně pravidelně mazat. Já jsem zarytá pesimistka, takže jsem si všechno už hned na začátku vybavovala ještě víc černě, ale teď musím říct a jsem ráda, že mám strie jen na bocích i když vypadám jak vzducholoď....za chvíli bude ze mě vyvrhnutá vzducholoď...hehe.
Hoď to za hlavu - nejsi jediná co se nad tím trápí, ale jsou nás tisíce, miliony....tak to bylo, je a bude. Hlavu vzhůru, nebudeme takový nadosmrti - ale musíme se pak trochu snažit, což z tvého komentáře pak pujde, protože jsi cvičila 3-4týdně. Já se hodlám donutit na spinning - 2týdně. Před 3 roky jsem začala a za 2 měsíce jsem měla 10kg dole (ze 75 na 65kg). Paráda...a pak jsem přestala a váhu si držela...až do těhu. 😝

@volodka162 No já jsem mívala 78 kilo - vykrmila jsem se na VŠ, protože jsme furt jen chlastali a žrali v noci smažáky v housce a podobně - tak jsem se do toho potom položila a moje optimum bylo tak 63-61. Vím, že to jde, akorát člověk musí mít disciplínu a vůli - a to teď bohužel moc nejde, když mám starosti sama se sebou a sotva lezu 😀 A hlavně fakt nechci být v těhotenství ve stresu, protože jsem přesvědčená, že stres má určitě na plod neblahý vliv a fakt bych nerada, aby se mi narodil hysterický uřvanec. Žeru sice furt, ale začala jsem aspoň kupovat spíš ovoce a ovocné přesnídávky, když na mě přijde mlsná - abych se necpala od rána do večera jen sladkostma. Jasně, že mi to semtam uteče, nechci to hystericky hlídat. Ale ani přehánět ve cpaní se.

@bielamacka Šikulka 😎

Já se špatných myšlenek nemůžu zbavit ani doma :-/ A taky všechno hrozně špatně nesu, všechno mě hned dojme a rozbrečí apod. ...