V 6tt pořád brečím, mám depky. Je to normální?

Je to úplně normální🙂 mysl se smiřuje s novou situací. Neboj, určitě mateřství zvládneš, máme to všechny v sobě zakódované🙂

je to normální, neboj. a upřímně? já mám dítko už větší a prakticky spoustu věcí, které byly u nás aktuální jako u miminka zjišťuju až teď. nevěděla a nepoznala jsem toho spoustu a nevím to dodnes a přesto oba žijeme a myslím si, že relativně spokojeně a zdravě. důležité je být v pohodě, ne být dokonalá! 😉

všechno zvládneš neboj, já jsem si na první miminko počkala hodně- hodně- hoooodně dlouho, času na načítání a studování jsem měla po celé těhotenství dost, po porodu s námi byl manžel doma asi 14 dní (kvůli mým zdravotním potížím po porodu), v to ráno když odcházel do práce bych ho nejraději nepustila nikam, jak jsem se bála co budu s malou dělat sama, ale bylo to jen o zvyku, naladíte se na stejnou vlnu za chvilku a automaticky poznáš, co je zapotřebí udělat, opravdu - když mi to říkaly, když jsem byla těhotná nevěřila jsem ani slovo, ale je to fakt, všechno přijde, jsi krátce těhotná, perou se v Tobě hormony, nech všemu volný průběh, ono se vše samo upraví, hlavně si z ničím dopředu nelámej hlavu, já jsem třeba měla největší hrůzu, jak malou obleču, že jí něco zlomím, z toho jsem měla i noční buzení a fakt všechno v pořádku, malá i já jsme to přežily ve zdraví (i manžel přežil ve zdraví), oblečení budeš řešit až za pochodu a nebo se každý ráno podíváš sem a holky Ti poradí - většinou stačí o vrstvu víc než máš Ty (nebo rezervní oblečení do tašky). A teď špatné myšlenky pryč, dej si něco dobrého (jestli teda můžeš 😝 ) a užívej, starostí a trápení ještě bude....

To bude dobrý. Já nemám žádnou vdanou kamarádku, natož s dětma. Všechny prý mají čas. Takže jsem na všechno musela přijít sama, bez pomoci. A dítě to přežilo, jsou jí dva roky 🙂

Je, u prvního jsem měla depky též, naštěstí manžel mě srovnal. A oba moji kluci moji péči přežili, i když samozřejmě občas člověk tápe a neví..ale to se sladí.

ahoj já mám taky takové stavy a jeste u toho stále brečím a ničím si tím vztah,ale doufám že tohle přejde a konečně si začnu těhotenství užívat.Stav že to nezvládnu že toho na mě bude moc prosel v 6tt a ted jsem v 9tt a vsechny spatne depresivni stavy se spojily a dusi mě vic a vic.Doufam ze tebe tohle prejde drive a bude vse ok.Jinak si myslim ze je to normalni :ú Drzim palecky at to brzy prejde 🙂)

je to úplně normální 😉 😉

neboj, většinou po 1. trimestru si hormony sednou, ty hladiny se trošku zklidní a zvykneš si na tu myšlenku, že budeš maminka 😉
a že přemýšlíš o zodpovědnosti je v pořádku... zvládneš to 😉 hlavně si až si ty hormony sednou nezapomeń to těhotenství taky užít, v klidu s partnerem a taky se pořádně vyspat... miminko potřebuje hlavně mámu v pohodě 🙂