Úzkosti... potřebuji se jen svěřit

Dite je velka zivotni zmena a Vas zivot uz nebude nikdy stejny. To je treba si proste priznat. Prvni rok je nejnarocnejsi, pak uz se to lepsi, kdyz nekojite, tak vam male muze nekdo pohlidat a vy si klidne zase zajdete do kina nebo restaurace. Do ted jste byla sama za sebe, uz nejste. To chvili trva, nez si sedne, ale casem to prijde. Kazdopadne uzkostne stavy nejsou v poradku, a pokud jsou k nevydrzeni, vyhledejte pomoc. At psychologa nebo psychiatra. Neni to zadna ostuda, naopak je to velka odvaha resit sve problemy. Volne dostupny je na uklidneni Lavekan nebo Guajacuran, muzete zacit tim.

Moje maminka když čekala moji 2sestru
Měla taky takové stavy jako máš ty
Ta na tom možná byla Este hůř než ty
Ta přišla o práci když čekala sestru
A byla to důležitá práce a to má vysokou školu
Když se malá narodila tři dny to bylo v pořádku nastal 4den a nechtěla ani moji sestřičku vidět
Ale po 3tydnech se z toho dostala
Pomohla ji samota a procházky v přírodě
Mohla za to psychika. Jelikož SME my dvě už dospělé a bydlíme každé sami tak to byla velká psychika pro mámu táta se na nás vykašlal a přišla o práci byla na vše sama měla taky život večeře v restauracích kina dovolené a podobně
Vzala sem si malou se sestrou aby SME máme dali čas na premejsleni
Pak se ozvala omluvila se a dnes? Nenechá malou ani na vteřinu samotnou 😊 takže byt tebou až malé usně dej si klidně vanu zajdi si ke kadeřnici
Nebo s mužem na večeři furt se najde babička či dědeček či švagr či švagrová co rádi pohlidaj prcka a věř tomu než se nadejes dítě bude na střední 😊

Jak staré máš dítě? Zkus psychologa, povidat si, ale s odborníkem, který ví, jak a kam tě nasměrovat.

@lv půl roku

@holkaokomodra Diky moc. Taky to tak mám. Každý úsměv si užívám. Ale ty úzkostné stavy jsou fakt nepříjemné. Chvíli jo, chvíli ne. Nechám to ještě přes víkend a pokud se to vůbec nezlepší, tak si někam zajdu... přijde mi zbytečné si dítě neužít a místo toho někde lapat po dechu :(.

Já teda měla a mám podobné stavy i teď (po roce), ale já je měla i předtím. Doporučuji psychologa, já se odhodlávala hodně dlouho, po pár sezeních mi doporučil antidepresiva, ty jsem brala asi půl roku, a pak se vše zlepšilo. Pomohl hlavně manžel a vycházky do přírody. Po narození dítěte jsem se vrátila do podobného stavu, ale je to hlavně tím, že psychologa mám ted daleko. V zimní období jsou tyhle úzkostlivé stavy nejhorší. Chce to zaměřit se na nějaký koníček z dřívějška, i kdyby to byla blbost (třeba vybarvovat omalovánky, zkouknout 1x týdně na film..), dost to pomůže.

@mamikry Guajacuran znám... zrovna teď ho nemám, ale objednám si ho a uvidím, jestli nebude silnější než ten Persen. Děkuju. Moc si cením všech rad a podpory. Hodně to pomáhá. Pravdou je, že se za to trochu stydím, protože miminko je opravdu vymodlené. Ale na druhou stranu jsem realista a dost se znám a čekala jsem, že se tohle stane. Naštěstí mám opravdu úžasného manžela, teď ještě víc než kdy jindy.

@sigyn jj, musíme s manželem najít nějaký rytmus a čas kdy si třeba pustíme ten film... zatím jsme oba tak unavení, že ve volných chvílích jen spíme. Ale já jak mám tyhle stavy, tak nemůžu spát, jakmile zaberu tak mě vzbudí pocit hrůzy. Takže je to o to horší no.

Autorko vůbec se nestyd, tohle řeší víc lidí než se zdá. Moc se o tom nemluví, ale antidepresiva dnes dokonce užívá každá 4. žena v Evropě. Každá čtvrtá! A to jsme holky většinou naprosto úžasný mámy, manželky, kamarádky... A kolik z nás se ještě trápí bez pomoci a není evidováno do statistiky? Hlavně když je líp, já už se za to nestydím vůbec. Naopak usla jsem dlouhou cestu a ráda podpořím, ty které jsou teprve na začátku, tak držím palce!

Přesně jak si psala, je úplně zbytečné si to neuzivat a trápit se. Určitě vyhledej odbornou pomoc co nejdřív, at je ti co nejdříve lépe. Já to měla pár týdnů po porodu jako klasický následek hormonálního kolotoče.. A srovnalo se to asi tři měsíce poté. Ale došla jsem si. Teď malýmu bude půl roku a jsem moc šťastná. Pocity jsem měla hodně podobné, řekla bych, že to je i tím, že sem si miminko pořídila v pozdějším věku. Člověk měl svobodu, kariéru, mohl si dělat co chtěl.. Ale tyhle pocity by neměly trvat tak dlouho. Držím moc palce.
PS: U nás dost pomohlo, že je prcek spáč a v podstatě od prvního měsíce usne kolem 19 a spí celou noc. Takže večer je můj a partnera. Večer nikdy nedělám nic v domácnosti, večery jsou prostě moje.

@veroniqess tyjo to se máte, že takhle krásně spí. Naše pětiměsíční se teda budí tak po těch třech hodinách no... a v noci občas vydrží déle ale jak kdy.

@holkaokomodra díky moc

To se zlepší časem a i to výrazně pomůže 🍀

Nechci aby to znělo špatně, já tohle mívám ale do teď. Staršímu je 7 a mladšímu 2. Na rozdíl od tebe já to ale nikdy neřešila s odborníky. Měla bych ale nemůžu se k tomu dokopat. Přijde období kdy je klid a tak to vždycky hodím za hlavu. Pak přijde období kdy přesně jak píšeš, budím se a nemůžu dýchat. Kolikrát mě rozbrečí úplná blbost a mám pocit že se prostě zhroutim. Přesto že jsem děti chtěla (i když první byl náhoda) taky kolikrát přemýšlím kde je ten starý život. Pak mi ale dojde že ten stál za nic, že teď má vlastně větší šťávu. Někdy mi chybí bezcílně zírat na telku, skočit si do baru a pak vyspávat. Když jsem ale tu možnost měla tak mě to stejně bavilo jednou do měsíce max. Jinak už to byla nuda. Když jsou děti větší opravdu jsou ty pocity lepší, teď díky kromě bohužel ne teda 🤦‍♀️. Každopádně řešení s odborníky bude na místě..

@jsme Ano bude. Dnes je to ještě horší. Dnes už nějak nemám ani ty záchvěvy, že je to dobré. Je to jen špatné. Třesu se, je mi špatně, ráno jsem i nervozitou zvracela. Nemůžu jíst, spát, nezvládnu nic. Ruce se mi třesou. Je to fakt zlé. Už jsem psala jedné doktorce, jestli by mě nemohla nějak rychle vzít.

Nevím odkud jsi, jestli z Prahy tak máma byla v Riaps. Jsou tam dobří a pomohou akutně, nebo jí aspoň ano. Jestli fungují i teď nevím, kvůli tomu hnusu je všechno jinak. Každopádně hlavně klid, dýchat, dej si kousek čokolády. Pokud máš hlídání jdi si lehnout nebo naopak projít se venku. Nebo děj mimčo do kočáru a vyražte ven, mě osobně to pomáhá nejvíc. Hlavně klid, přejde to a bude líp ❤

Nebo se nestyd zavolat si na nějakou linku první psychologické pomoci... Rozeberou to s tebou, asi ti taky poradí zajít k dr, ale udělají si na tebe čas... Mě když bylo nejhůř pomohli dost

holky sbalila jsem se a jela do Bohnic do krizového centra. Dostala jsem se teda na řadu snad za dvě hodiny, ale trochu jsme si popovídali a dostala jsem aspoň neurol na uklidnění. A uvidíme, jestli to bude stačit nebo jestli budou třeba i antidepresiva.

Dobře si udělala, neurol ti hodně uleví, ale neber ho moc dlouho většinou se dává jen na přechodnou dobu než zaberou antidepresiva, ale určitě ti pomůže, až si od těch stavu odpočines, budeš taky jednat s čistější hlavou. A ještě mě napadá máš strach, že se to zase objeví? U mě totiž byl kolikrát větší ten strach z toho strachu co by teprve mohl přijít 😁 a to je bludný kruh, hodně mi pomohlo pochopit že strach je v mnoha směrech i dulezitej a už si ty stavy aspoň nevycitam... Jo taky si umim udělat v hlavě pořádně guláš 😊 drž se

Držím palce!!!

Taky držím palce ❤🙂

@holkaokomodra ono je trochu blbé, že já vlastně nevím čeho se bojím. Protože já mám pocit, že se bojím všeho. Všeho. Že to nezvládneme, že uděláme nějakou chybu, že na nás mají lidi velká očekávání, co budu dělat až porostou zuby, až bude nemoc, že už budu řešit jenom samé problémy a nikdy si neodpočinu - řešit doktory, školky.... prostě toho je na mě strašně moc. Ležím a jediné co mi běží hlavou je: už nemůžu, už nemůžu.

Chápu, ty strachy nemusí mít vůbec konkrétní podobu, nebo se můžou vázat úplně na všechno... Umí to být pěkný muka, ale dá se z toho dostat ven. První krok už si udělala a ten chce hodně odvahy, moc ti držím palce a dávej na sebe pozor 😊

Ahoj kdyby sis chtěla psát, budu ráda. Možná nám to oběma pomůže. Myslím, ze jsem na tom podobně. Roky jsme se snažili o miminko. Dnes ma 8 měsíců a je to teda trochu lepší nez hned ze začátku. Ale tvůj popis tvych stavu a pocitů je jako bych to psala ja.

@paniba napíšu

To nevyspání taky dělá strašně moc, ačkoliv se to nemusí zdát, druhé a třetí dítě mi spí tak od 5.měsíce už celou noc a je to naprosto odlišné, užívám si to, zatímco první se budil do roku a půl hrozně, někdy i po hodinách a to už jsem fakt měla strašný depky, měla jsem pocit, že vyskočím z okna nebo z něho už poletí on, na všechny jsem byla nepříjemná, deprese jako hrom, ta únava kolem malého dítěte je hrozná, ale bude líp.

Osobní zkušenosti s těmito pocity (naštěstí) nemám, ale všem kdo se trápí doporučuji kouknout na stránky mojí známé Martiny, která si tím vším prošla a své zkušenosti a rady sepsala na playeveryday.cz, zejména v rubrice poporodní deprese.

Ahoj všem, pokud by vás zajímal posun. Tak je mi výrazně lépe. Pár dní to bylo opravdu zlé. I přes neurol, jsem nebyla schopná ničeho. Několik dní jsem nejedla, špatně spala a byla opravdu vyřízená. Pak jsem i dost brečela a tak. Nebyla jsem schopná s dítětem jít ani k pediatrovi a musel manžel. Pak se to nějak zlomilo, našla jsem si psycholožku, která mi ještě ten den zavolala, povídaly jsme si, druhý den jsem k ní šla. Donutila jsem se něco sníst, tím se to dost zlepšilo, postupně se vrátila chuť k jídlu. Dnes mi bylo už vysloveně dobře, ačkoli dítě mělo náročnější den. Doufám, že to vydrží. K psycholožce budu chodit 1x týdně, naučila mě velmi příjemnou relaxační techniku, která mi opravdu zabírá. Budou asi i horší dny, ale doufám, že na takové to fakt dno, kde jsem ještě nedávno byla, se snad už nevrátím. No a když ano, tak hold budu vědět, že to zase časem bude lepší..
Hodně mi pomohlo číst si na internetu zkušenosti ostatních. Jak to měly také, jak nemilovali svoje dítě hned od začátku, jak se cítili zle atp. Když vám dojde, že nejste jediný, že je to normální, že máte podporu... a když si najdete toho psychologa, tak vám je hned lépe. Protože vím, že to bude lepší.

Ahoj, jsem na tom podobně, i když si přijdu celkem v pohodě přes den, strašně špatně spím už od listopadu, stále bojuji bez prášků, ale nevím, jestli to má cenu....