Užíváte si těhotenství?

Já si taky vůbec neužívala. Pořád jsem měla nějakej problém. Ze začátku mi bylo špatně, pak jsem měla problémy se zády no a pak plíživě nastoupily problémy s bolestí stydké kosti a kyčlí. To bylo největší peklo. No a od osmého měsíce se malá tak tlačila na břišní stěnu, že jsem myslela, že mi ji protrhne a vyleze ven. Fakt psycho. Už kvůli těm strašným devíti měsícům se hrozím dalšího těhotenství... Takže já si neužila snad ani den... 😉

A taky jsem přibrala 19 kg. Hrozila jsem se kolem váhy jen projít 😀 naštěstí přesně dva měsíce po porodu bylo všechno dole..

Taky jsem si ho bohuzel neuzila tak jak se o tom basni.Na zacatku mi bylo zle s silenou unavou.Druhy trimestr ktery se rika ze je nejlepsi jsem musela lezet mela jsem porad strach co bude.Predstavovala jsem si jak budu s manzelem jezdit na vylety a chodit na kaficka.Jo prdlajs.Mela jsem skoro cele tehu hrozny tlak na spodek tak se mi ani nikam nechtelo do toho bolesti kostrce a nohou a ve tretim trimestru jsem zacala tak otikat ze me ani lidi nepoznavali tak jsem se pomalu stydela chodit i na nakup a taky jsem byla uplne vyrizena po chvili chuze a mela jsem hnusny striee.Taky jsem mela neustaly strach,jakmile se treba hodinu nepohla, tak jsem byla nervozni.No zavrsil to porod -tri dny bolesti po 5 minutach a tlacila jsem ji 2 hodiny. Ale je to moje vsechno.

já jsem u obou těhotenství cca 6-7 měsíců zvracela, ale ne jako ráno a pak dobrý, celodenně po každým jídle, nemohla jsem ani pít, a ted u druhýho když přešlo zvracení, tak mi přišly problémy se stydkou kostí a kyčlema.... takže ne, těhotenství mi přijde spíš jako trest 😀 a o to víc, že to druhý bylo neplánovaný a docela překvapení, tak mi dlouho trvalo se s tím smířit..... ale alespoň člověk ví, že to jednou skončí a nakonec přijde radost 😀

Myslím,ze fyzické projevy těhotenství si asi neužívá nikdo, podle me je užíváním si míněno nejdřív radost z těhotenství, pak pohyby, ze je mimco zdravé, nákupy a chystani výbavy, pohyby miminka (když začínají🙂) a ten pocit teseni se na mrne, představy jaké bude, pohlaví. Obavám se,ze nad velkým břichem,bolenim prsou,pálením záhy apod asi slastí neucurava nikdo...je to stejně i po porodu, užívání si miminka...taky je krásné szivani,poznávání se, ale upřímně kdo si užívá brutální spankovou deprivaci, řev, pokadene pleny? Jde jen o uhel pohledu a i tom je dle mého cele 'uzivani'si.

Těhotenství si taky neužívám, po problitém prvním trimestru bylo pár týdnů klid, kdy jsem se "jen" bála,že porodím předčasně, teď mám pro změnu těhotenskou cukrovku...těším se až porodím,ale nejdřív v březnu!

Já se na mimčo moc těšila, ale břicho jsem si vážně neuzivala, byť jsem mela těhotenství tak, jak popisuješ. Pripadala jsem si silene a vůbec jsem se v roli těhotné necítila. Pohyby byly krásné, to ano. Ale ty otoky, pálení žáhy, chození co patnáct minut čůrat. To bylo sileny.

@te_reza Ahoj, první těhu jsem strávila cca čtyři měsíce mezi gaučem a WC, pak mi bylo asi měsíc dobře, během toho jsem se aspoň vdala a chvíli si to jakoby užívala, pak zbytek času nespavost, bolesti zad, pálení žáhy. Měla jsem plánovaný císař, takže jsem přesně věděla, kdy to skončí. Neměla jsem problém říct, že na tom nic "nejkrásnějšího" nevidím. Nesnáší nakupování, takže třeba pořizování výbavy bylo peklo. Neumím si vybrat mezi dvěma jídlama v restauraci, natož vybrat kočár, postel, miliony dupaček..

Teď čekám druhé dítě a je úplně jiné, špatně mi bylo taky, ale jinak a jen chvíli. Teď už se cítím dobře a začínám si to i užívat, těším se třeba na ty nákupy a břicho a tak.. A to je druhé neplánované, přes HA a byl to celkem šok 🙂

Rozhodně si nic nevyčítej, ne všechny si z toho musíme sednout na zadek 🙂

@te_reza byla jsem tehotna 2x a ani jednou bych to obdobi neoznacila za nejske super uzasne. Tehotenstvi byla obe v naprostem poradku. Bricho me omezovalo, byla jsem nervozni, aby byla ditka zdrava a tak. Obcas me az deprimovalo, jak byli vsichni kolem stastni a ja ne.

Konečně diskuze, do které se s chutí zapojím 🙂 Nejdřív mi bylo 4 měsíce zle, dokázala jsem strávit jen zmrzlinu a broskve. Vypadala mi půlka vlasů a objevily se miliony pupínků úplně všude po těle. Věčně mi tvrdlo břicho, dostala jsem magnosolv. Motala se mi hlava z nízkého tlaku.
Jen co se to trošku srovnalo, zjistili mi vcestnou placentu, takže mi byl nařízen klidový režim, což je pro někoho, kdo je zvyklý se pořád hýbat, totálně za trest :( A neustále kecy všech, ať odpočívám, dokud můžu, mi moc nálady nepřidaly. Lepší být unavená a neodpočinutá, ale funkční a svéprávná.
Jak začaly pohyby, taky se u mě žádná euforie nekonala. Bylo mi divné a nepříjemné, že se ve mě něco hýbe. Později kopal tak silně, že jsem od něj měla i modřiny.
Od šestého měsíce jsem se začala otevírat a čípek šel rychle do háje, takže jsem dostala utrogestan proti předčasnému porodu. Do nemocnice jsem naštěstí nemusela.
Ke koci těhotenství se placenta trošku povytáhla, takže osmý měsíc pro mě byl asi tak nejlepší. Sice jsem byla dost nepohyblivá, ale jakžtakž funkční.
Nakonec malý docela vydržel a narodil se jen o tři týdny dřív.

Původně jsem chtěla tři děti, ale o dalším budu sakra dlouho přemýšlet už jen kvůli tomu těhotenství. Pro mě to bylo nejhorší období v životě. Zatím nemám odvahu prožít to znovu.

Strašně mě mrzelo, že když jsem si chtěla někde postěžovat, sesypalo se na mě hejno s řečmi, co jsi v těhotenství čekala? Proč jsi teda vlastně těhotná? Co by za to jiné daly.... Chtěla jsem miminko, tak proto. Ale takovéhle peklo jsem vážně nečekala... A hlášky typu užívej si bříško, bude ti chybět, jsem taky nikdy nepochopila. Co je na tom k užívání? :o

Jsem ráda za vaše reakce a že v tom nejsem sama. Já ať se bavím s kým se bavím, tak jsou všichni děsně happy 🙂

@gracinka7 taky budu dlouho přemýšlet o dalším, už jenom kvůli tomu, že do mě přítel už od pozitivního testu hustí, že chce brzo další, sakra, vždyť vůbec neví, co to jeeee 😠

Ahoj, přidávám se do klubu - jsem těsně za půlkou, všechno v pořádku, komplikace ani nepříjemný projevy žádný (nezvracela jsem, nevím, co je nevolnost, pleť pořád stejná, chutě jsem neměla, nijak nadmíru nepřibírám, spím v pohodě, prostě kdyby mi nerostlo břicho a prsa, jako bych ani těhotná nebyla). ALE, taky nechápu, co by na tomhle období mělo být tak úža. Nemůžu jíst spoustu věcí, co mám ráda, alkohol jsem omezila na max sklenku vína nebo piva, v hospodě na mě všichni koukají jako na krkavčí matku, že jsem byť i jen na tu chvíli přišla do zahulenýho prostředí (že by to na tu chvíli omezili, to je samo sebou nenapadne). Kvůli břichu nemůžu spát ve svý oblíbený poloze, na novoroční procházku jsem taky nešla, protože je tam vždycky náledí, tak abych sebou neflákla... Prostě je to i v tom nejlepším období jen kupa omezení, co člověku otravuje život. A mimochodem, nechápu, kde se vzal blábol o krásným druhým trimestru - uznávám, že je to asi částečně tím, že jsem první trimestr fakt v zásadě ani necítila, že jsem těhotná, ale prostě mi přijde, že s každým týdnem je těhotenství plynule otravnější, protože prostě břicho roste, prsa rostou, močák se zmenšuje... Rozhodně se nedá říct, že bych se cítila skvěle, plná energie a vyzařovalo ze mě štěstí na kilometry. Jsem prostě normální ženská s břichem, nic víc, takže ty slinty o krásným období fakt miluju...

@te_reza Myslím, že je to obecně i o tom, že lidi prostě nejsou upřímní a pravda je často odsouzená jako něco špatného. Počínaje tím, že si dovolíš v restauraci vrátit jídlo, které ti nechutná, konče tím nejcitlivějším - mateřstvím. Když jsi těhotná, tak prostě MUSÍŠ být přece happy, co ty zástupy nebohých neplodných! A nedej Bože, když se někomu svěříš, že nejsi happy a on ti rozumí a chtěl by projevit pochopení. To je pak stejně špatný a zlý a fuj jako ty, tak tě radši odsoudí. Koník, ten ale snese všechno, anonymita virtuálního světa 🙂

Těhotenství trvá jen devět měsíců, ale co chudák matky, které jsou i po porodu nejisté, nešťastné, nenaplněné, bojí se, že své dítě nemilují, mateřská je deprimuje, manžel najednou hnusí atd. Pak jít s kůží na trh je peklo tak se vnitřně užírají až dokud to nevyblejou tady, na miminu nebo podobně a konečně jim někdo řekne, že si tím prošel taky...

Určitě si to moc neužívám 😀 . Samotné mi vadí bolest zad, že nejsem tolik pohyblivá, že nemohu spát na břiše, nemohu jezdit na koních apod. ale zároveň hrozně moc závidím všem ,kteří mají ten tyto problémy. Ani si nedovedu představit, jak bych byla šťastná mít těhotenství "bez problému" a mohla bych si stěžovat jen na tyhle věci. Bolest zad, nevyspání, každodenní bolest nohou? To teď neberu jako problém. Opravdu si važte toho, že máte "jen" bolesti.. Kdyby hrozilo něco miminku jako to mám já, tak by jste to měly o 1000000% horší.

@te_reza Ahoj, úplně tě chápu, jestli mi někdo řekne že si to mám užívat dám mu pěsti! 😀 picham si od začátku 4 krát denně inzulín, třikrát denně zvracim, trpím nechutenstvím, boleli ke denně hlava, mám k vysoký tlak... Nemůžu spát chodím čůrat milionkrát k vůli cukrovce. 😀Jako strašný! Ať už je miminko v červnu na světě.

Jinak jak jsem už psala, druhé těhotenství je úplně jiné, takové, jaké jsem si přála a konečně si ho i užívám a to prvnímu dítku nejsou ani dva roky. A já téměř celé první přísahala, že tohle už víckrát nepodstoupím.

Neházejte těhotenství do žita, další může být úplně jiné! 🙂

já si neužila první a neužívám ani druhé...:D u obouch jsem do 21t.t. kamarádila s mísou na wc.. u první jsem byla od 30t.t. pro preeklampsii hospitalizovaná do porodu (5týdnů) v nemocnici .. porod indukcí taky žádná slast.. u druhého mám rizikové těhotenství s anemii plodu...takže stres a nervy před každou kontrolou jsem vyklepaná jak to bude vše dál.. kg radši ani neřeším..:D

Jsem kvůli komplikacím doma, takže si to moc neužívám (především kvůli dlouhodobému krvácení) ale teď mi to už týden přestalo a když se cítím OK a můžu normálně mezi lidi, byť jen na nákup, tak je mi moc dobře.. ačkoliv nikdy nevím, jestli se zas něco nestane a nebudu muset na pohotovost, bolí mě prsa, tlačí mě břicho, při spaní kyčle, zhorší se mi křečáky a mám těhu cukrovku, tak vím, že to jsou jen "drobnosti" oproti tomu, kdyby se fakt něco stalo miminu, nebo kdyby třeba vycházely blbě výsledky a já se musela rozhodovat, co bude..
Je to určitě ale i tím, že mám max. podporu a oporu v partnerovi, který vaří, uklízí, udělá mi co mi na očích vidí a pod.. vím, že za pár měsíců si už takový luxus klidu a výhod nebudu moct dovolit, proto si to užívám, i když zdaleka nemůžu to, co těhulky bez komplikací
Ale je fakt, že v době, kdy byly pro mě čerstvé ty komplikace a nárazové větší krvácení a někdo mi do toho řekl, že bych si měla těhotenství užívat, tak to ve mě fakt vřelo 🙂

@magdalenan Třeba ještě horší :D

Neuzivala jsem si ho ani fyzicky, ani psychicky. Spoustu zen odmita druhe dite kvuli porodu, ja kvuli tehotenstvi. 😀 Porod byl hned zfouknutej, ale tech devet mesicu zvraceni, bolesti v rozkroku jako by me nakopali a posleze absolutni nemohoucnosti bych radsi uz nikdy neopakovala... 😀 Citila jsem se hnusna, neschopna, absolutne marna, nikam jsem radsi nechodila, no des bes. 🙂

Holky,já jsem tak moc ráda že "v tom" nejsem sama,miminko jsem mooc chtěla a pořád s každým dnem už se nemůžu dočkat, ale ten proces... Nejdřív strach,nevolnosti,pak že riziko takže žádná práce, žádný cvičení, fyzická námaha co nejméně to půjde... Následně chvilinku klid a uklidnění po prvním screeningu, naše miminko je jako z učebnice, výborně tuny prášku a týdny nudy doma asi k něčemu byly,dotaz můžu teda do práce??? Doktorka málem přeskočila stůl jak málem vyletěla z kůže, a tak další týdny doma,silné kontrakce až jsem skončila na kapackach na pohotovosti v 24týdnu,v 29 prý malá neroste,následně na jiné klinice je vše ok,ale bříško je "malé ", je tu poslední trimestr, paráda cílová rovinka,všechno téměř dochystáno, teď už si to fakt užiju!! Ejhle už se ale téměř neohnu k botám a vrací se mi nevolnosti, poslicci,každou chvíli tvrdne břicho, vracíme se ke sníženým dávkám magneska, ve finále v 32 tt podezření na únik plodovky, objektivně nepotvrzeno ale už doma nesmim pomalu ani pověsit prádlo... Z postele vstávám 5minut někdy i na 3x, a skoro nespím a k tomu babičky co mi vykládají jaký jsem škarohlíd a simulabt že ony...:/ Takže jsem teď schyzofrení,chci už porodit aby se mi ulevilo,ale každý den malou prosím a premlouvám ať tam ještě zůstane, a jediný kdo pro mé trápení měl pochopení je můj muž...ostatní by mě nejradši upálili jakto že si to neužívám?!
Uffffff teď se mi ulevilo když to ze mě vyšlo všechno ven 🙂
P.S. Mám špatné klouby a kyčle + lehkou arytmii takže celkově to nebyla a není žádná sranda

@ppejskova WOW, to je mazec, máš můj upřímný obdiv.

@ppejskova Nejhorsi je, ze se clovek skoro ani nemuze sverit. 🙂 Vsichni meli pocit, ze musim byt stastna az na pudu. Proto jsem radsi nikam nechodila. 😀

At to doklepete co nejdal, vydrz! 🙂

pár chvil hezkých bylo, ale negativa "jiného" stavu výrazně převažují, zdrav.problémy, bolesti, nevidím na tom nic moc bezva

@magdalenan tak na obdiv to nepíšu 😀 jen jsem ráda že nejsem jediná kdo to tak vnímá... Prostě ano,jsem šťastná že jsem těhotná a budu mít dítě, ale co jsem si na těhotenství měla užít tomu taktéž jako vy všechny tady nerozumím 🙂 a to jsem ještě takový mládě, že tuplem by mě nejradši zastřelili když něco takového řeknu 😀

@blecha94 přesně tak...a ten můj tu chudák už kolikrát div nekouše do stolu aby mi neřekl že už na mě má nervy jak jsem protivná 😀 toho je potřeba obdivovat že to vydržel... 😀

@ppejskova Já jsem pak odpovídala, že jsem chtěla dítě a ne být těhotná :D Škoda, že se ti prcci nedají někde koupit :D

@gracinka7 to jsem si taky kolikrát říkala že hold dítě v sámošce nekoupíš 😀