Třetí dítě ....

@kukina6 tak ať tvůj chlap neš...nebo ať jde na podvázání vajec ...mě říct chlap jdi na potrat tak má rozvod tohle je hnus 🫣🫣

Chlapi to mají jinak, oni to miminko nemají v břiše, pro ně je potrat něco jako antikoncepce. Není pro ně vždycky snadné pochopit, že žena může potrat chápat jako ztrátu dítěte, které už miluje. To, co řekl, je hovadské, ale může za tím být panika z toho, co se děje. Jasně, měl by tě podpořit, ale dost možná teď potřebuje podpořit on. Je to těžká situace. Držím palce, ať o tom dokážete mluvit natolik, abyste to rozhodli jako rodičovský pár.

Tak podíl na tom máte samozřejmě oba. ( já mám první dva syny narozené 13 měsíců po sobě, otěhotněla jsem, když malému byly 4 měsíce) Kluci jsou parťáci doteď a je to super.... To jen k tomu, že ten rozestup lze zvládnout ( my si pak pořídili ještě další dva syny ). Myslím, že jste oba hlavně v šoku a to je naprosto pochopitelné - zkuste vše probrat v klidu.

@kukina6 to je těžká situace. Mám taky tři děti brzy po sobě a tak žijeme. Držím palce, ať to brzy vyřešíte.

@kukina6 Vy si hlavně musíte říct, zda je reálné zvládnout tři děti (však ty první máte taky krátce po sobě) - ať už časem, tak finančně. Chyba je na obouch - pokud jste nechtěli další, měli jste se chránit. Pokud ty chceš, aby ti řekl, že to zvládnete, tak to spíš vypadá, že to třetí chceš. Já chápu obě strany, ale vy si musíte sednout a probrat to.

Taky mám tri děti, ne teda tak blízko u sebe, ale dá se to v pohodě. Třetí už zapadla do procesu a rozdíl mezi dvěma a třemi není tak velký, z jednoho na dva to bylo horší. Potřebovali jsme akorat větší auto, výbavu mas po starších, vařit jednu porci navíc taky není takový zahul a než budou děti velké a mít větší nároky, tak budeš dávno zpátky v práci. Ale manžel by mě teda zklamal, je to chyba vás obou, jeho možná větší, pokud vi, ze neberes antikoncepci a nedává si pozor. Já bych třeba na potrat nesla, manžel by se mi tím úplně zhnusil, kdyby mě k tomu nutil a nakonec bych s nim stejně nevydrzela, vycitala bych mu to do smrti.

Tak za prvé chování tvého manžela je odporný. Jak to jako vysvětlil, že za to můžeš ty? Jsi samooplodnovaci?
Samozřejmě je to chyba obou. A stejně tak byste si oba měli sednout a najít společné řešení. V klidu, bez emocí, obviňování.
Samozřejmě dítě je zásah do rodinného rozpočtu. Rozhodně se "jen tak neztratí". Napřed budete muset řešit auto, protože zdaleka ne do každého narvete dozadu tři autosedačky, nástup do práce se ti zase posune o tři roky minimalne a později budou náklady jen růst. Jestli na to máte nebo ne, musíte vědět vy dva.
A jestli se dá zvládnout malý věkový rozdíl? Dá. Dá se zvládnout všechno. Otázka je, jak moc si to budeš užívat. Dneska je malý věkový rozdíl populární, hodně žen jde dobrovolně do rozdílu 12-18 měsíců a adoruje to. Tak třeba bys byla spokojená. Nevím, jaký jsi typ. Jestli jsi taková ta povoláním matka, kterou plně naplňuje děti, domácnost atp. A nebo jestli jsi na rodičovské ne úplně spoko a těšíš se do práce, mezi lidi, řešit dospelacky věci a tak. 😀 to je taky důležitý aspekt v rozhodnutí.
Já sama mam mám děti 15m od sebe, starší s handicapem. Nedobrovolně. Teď jim jsou 4 roky a skoro 3 a je to lepší. Ale za sebe je malý věkový rozdíl peklo. Hlavne já bohužel fakt nejsem ten mateřský typ. Kdybych otěhotněla potřetí (což nehrozí už, přítel šel na vasektomii konečně, on už má 46 a celkem 5 děti 😀), tak bych ani vteřinu neváhala a hned šla na potrat. Ale to jsem já.

Asi bych racionalne hodnotila jak jste na tom financne. Uzivite realne 3 deti? Ne ted, dokud jsou miminka je to sranda, obleceni mas po starsich, ale az budou ve skole, Bude ve vasich moznostech kazdemu diteti zaplatit skolu v prirode a alespon 1 krouzek? Vejdete se do bytu? (3 deti muzou mit klidne spolecny pokojicek, nemusi mit kazdy svuj, ale musi tam mit kazde alespon trochu "sveho" prostoru. Pokud odpoved na obe otazky je ano, to jooo, ale nebudeme moct jet na dovolenou jak jsme byli zvykli nebo neco takoveho, tak bych si dite nechala. Bude to masakr, jsou zatracene blizko u sebe, bude to strasne tezke. Ale zase budou partaci.
Je tady diskuze, kde zena ceka 3. dite s milencem a nevi co s tim. Ty jsem potrat doporucila
Ve tvem pripade bych se s tim, ze jsem ukoncila zapocaty zivot smirovala hodne tezko. A manzel at jde na vasektomii, jestli v zadnem pripade dalsi dite nechce, za jeho chovani bych ho vzala panvi, ty sis to dite snad udelala sama?

Zakladatelko, tady ti zatim nikdo nic neporadil. To, ze ostatni zvladli financne tri deti, je sice pekne, ale vase financni situace muze byt jina, horsi. Takze vy je treba nezvladnete. To, ze jste se meli chranit, kdyz dalsi dite nepripada pro manzela v uvahu, to je jasne. Pozde bycha honit. To, ze je tvuj manzel necitlivy sobec, kdyz ti rekne, ze je to TVOJE chyba, ze jsi tehotna, to je dost sokujici...nechtela bych po dvou detech a tretim na ceste zjistit, ze je muj manzel kreten, ale opet; pozde bycha honit.

Chci tim rict, ze ty mas vlastne jenom dve moznosti:

1) bud si to dite nechas (se vsemi dusledky - jednim z nich muze treba byt, ze se s tebou manzel rozvede, protoze proste to treti dite nezkousne a ty zustanes sama na tri deti, opet: se vsemi dusledky napr. financni problemy ci snizene sance najit si dalsiho kvalitniho partnera). Je teda fakt, ze pokud by od tebe odesel, protoze by treti dite nechtel, ale ty ano, tak ho to nezbavuje vyzivovaci povinnosti vuci tomu diteti. Takze by si odchodem moc nepomohl, ale stava se to. Nebo tedy neodejde, ale budete zit ve studenem manzelstvi, kdy ti bude manzel davat stale najevo, ze treti dite byla TVOJE volba, tak si to 'vyzer'. Nevim, jak v tomto budete oba stastni. Moc bych nesazela na to, ze se mu najednou rozsviti a bude za treti dite moc rad a budete stastna rodinka (ale sance tu je, i kdyz mala).

2) pujdes na potrat - se vsemi dusledky, jednim z nichz muze byt, ze se ti manzel do budoucna zprotivi (budes ho podvedome vinit z toho, ze te donutil k potratu, ktery jsi ty nechtela) a stejne pujdete od sebe, nebo od sebe nepujdete, ale budete zit v nestastnem manzelstvi. Ta moznost, ze vase manzelstvi bude po potratu (ktery ty nechces) stastne, ta se mi zda nejmin realna.

Pokud s manzelem neni rec, coz asi neni, nema cenu pokouset se o nejakou diskuzi, jak ti tu radi ostatni. Proste si sama se sebou vyres, co je pro tebe prijatelnejsi varianta a podle toho se zarid. Hodne stesti.

Za mě je potřeba rozlišovat několik rovin.

Tvůj manžel se chová jako hovado, pokud tvrdí, že za nechtěné těhotenství můžeš ty. Sex jste měli oba, takže zodpovědnost je 50-50, pokud by k těhu nedošlo nějako manipulací ("Beru prášky"), což zřejmě nebude tvůj případ.

Rozumím tomu, že potrat není žádná etická lahůdka. Nicméně nechápu argumenty některých diskutujících, že se to dá zvládnout, přežít atd. Jako jasně, asi fyzicky přežijete, když budete mít 3 děti velmi natěsno po sobě. Ale za jakou cenu? Bude to totální záhul, děti si moc neužijete, protože pojedete v režimu holého přežití. Finančně nepíšeš jak na tom jste, nicméně 3 děti je sakra větší zátěž než 2. Ne teď, když jsou maličký, ale následně - kroužky, sport atd. Logistika se 3 je úplně jinde než se dvěma (opět, když jsou větší) - nakombinovat školu, školku, kroužky, tréninky, pokud někdo z dětí bude potřebovat tak třeba logopedii, fyzio atd. To je prostě šílený kolotoč.

Máte 2 malinké děti s velmi malým rozestupem, argumenty manžela mi přijdou celkem rozumné, byť nesouhlasím s formou, jakou to podává. Oba jste udělali chybu, když jste nechtěnému těhotenství nepředcházeli dostatečně účinně, teď to má následky, musíte se k tomu postavit čelem se všemi následky, jak pěkně popsala @zanett Ženský na koníkovi tě samozřejmě budou vždy přemlouvat, ať si dítě necháš, ale tvůj život i s následky žít nebudou. Pokud se cítíš být hrdinka a jít do třetího za každou cenu, je to samozřejmě tvoje právo.

3 deti jsou zahul, neni to zadne ze se to treti nekde ztrati, ovlivni to zasadne cely vas zivot. No rozhodnuti je to velke, drzim palce, at to spolecne zvladnete. Mame 3 deti a ja jsem si donedavna myslela, ze kdyby 4. “prislo”, tak si ho nechame, ale pak jsou situace, kdy mam dost a jsem si jista, ze by to nebylo racionalni. Muzi jsou s rozhodnutim driv hotovi nez zeny, ale musite se domluvit spolu…

Napadá mě.. co zajít k nějakému psychologovi či mediátorovi a probrat to tam? Aby někdo tu debatu trochu kočíroval a pokud možno minimalizoval škody jednotlivých rozhodnutí..