Tragédie v rodině. Jak si to nepřipouštět?

Zaměstnat se - skoro čímkoli - relaxovat případně se nebát vyhledat pomoc psychologa. Já zažila totéž, jen teda u nás ta časová souvislost byla mrtvě rozené dítě - zcela zdravé dítě - druhé zcela zdravé dítě - mé otěhotnění (genetika ověřila, že nemám tu vadu, kvůli které bylo to mrtvě rozené dítě, ale člověk si pořád říká, zda opravdu dělali to správné vyšetření - jedná se o příbuznou). Tzn. dotyčná má 2 zdravé děti po tom prvním. Ale i tak jsem byla v šíleném stresu, že se něco stane a že o malého přijdu. Pomohla mi práce, být mezi lidmi - vlastně problémy největší začly, když jsem začla mít sama fyzické problémy (preeklampsie) a nemohla jsem pracovat. To jsem myslela, že zešílím a nejhorší v nemocnici.

Jo, malý je kvůli té preeklampsii nedonošený, zcela zdravý, doktoři jsou v tomto profíci, sledovali mě a vše je ok.

Mně pomáhalo si počítat dny do porodu. Každej den navíc znamenal, že to spis bude v pořádku. Taky jsem si říkala, že když se takhle něco stalo (protože jsem to samozřejmě četla a snad jsem na podobný případy narážela i víc než před tehotenstvim, protože jsem si toho víc vsimala) ze s miminkem nebylo něco v pořádku a proto se “nemělo narodit”. Něco jako když se říká, že biochemko je, že se něco nepovedlo a pro miminko by to nebylo dobrý a proto to tak příroda zařídila. Neříkám, že je to u všech a vždycky, ale uklidňovala jsem se tím, že podle kontrol mám miminko v pořádku, kope atd a bude dobře. Tohle se prostě musí přežít a přejít, ten strach… takhle stejně nic neuděláte, co má být to bude. Ale myslím, že tyhle případy nejsou tak častý, i když se dějou. Největší nervy jsem měla z toho, že je v břiše a co teď… kontrolovat kopání atd atd..ale víc neudělám, max jet do nemocnice, kdyby něco.. až bude venku, tak byly další strachy a pořád je něco. Zkuste se zklidnit, s miminkem mluvte (možná blbost ale já synovi říkala, že se na něj těším a budu se snažit byt dobrá máma, aby se měl na co těšit a zvladnul to.) a věřte, že to dopadne dobře. )

Stalo se něco podobného u nás v rodině. V posledním týdnu zemřelo miminko ženě mého bratrance po odloučení dělohy a já měla asi měsíc do porodu. Snažila jsem se to nepřipouštět a vytěsnit.. U nás to dopadlo dobře.

Zase je velmi malá pravděpodobnost, že by se dvě takové tragédie staly v jedné rodině v jednom čase.... Já jsem si vždycky říkala, že statisticky nejpravděpodobnější konec těhotenství je porod zdravého dítěte.

Mně právě pomáhá si to připouštět. Ano, může se to stát, ne, nemůžu tomu na sto procent zabránit. Můžu ne/dělat to a to, abych zmenšila pravděpodobnost, že se to stane. Je mnohem pravděpodobnější, že všechno dobře dopadne.

Dnes je to rok co se narodil můj synovecek, který dva dny po porodu nečekaně zemřel. Dodnes jsem to nezpracovala. Plyne to kolem mě. Jsou věci, které nelze změnit. Můj synek měl tehdy půl roku. Samozřejmě strach o nej mam o to větší ale snažím si to nepripoustet, stát se muže kdykoliv cokoliv komukoliv z nás, clovek by se z toho zbláznil.

Napíšu, co pomáhá mě. Říkám si, že my už jsme si svoje hnusný vybrali a nemůže se to, nesmí se to opakovat. Dcera zemřela náhle, nejedná se však o prenatální ztrátu. Jsme v péči doprovázející organizace a psychologa. Potlačovat to nepomůže, stejně to v koutku mysli bude hlodat, když už to víte.

Taky znám několi úmrtí děti 5-7 měsíc těhotenství.. Nedá se to ovlivnit.. Prostě dítě přišlo na tento svět jen na krátkou dobu.. Jak se narodí, nebudte se bát míň.. Různé nemoci, umrtí, nehody, zlí lidé.. Lepší je se chovat zodpovědně a víc si to nepřipouštět a doufat ve štěstí..

Tohle neovlivníš. Pokud se něco má stát, stane se - vím sama moc dobře, o čem píši. Snaž se užívat poslední dny/týdny. A pokud se ti něco nebude zdát, jeď do porodnice.

Kdybych si připouštěla všechny ty hrůzy, co mi kamaradka asi 3 roky říkala, tak se zblaznim. Takové věci se nestavaji každé ženě. Ja mela obrovsky strach uz kdyz js zjistila, ze jsem tehotna a v praci sem porad kontrolovala, jestli nekrvacim. Cim dal jsem v tehotenstvi byla, byla jsem klidnejsi, ale ve 3.trimestru byla zjištěna tachykardie a okamžitá hospitalizace a porad me behem dne kontrolovali... Byla jsem klidna, pac jsem byl sledována. Často jsem kontrolovala pohyby miminka, jestli jsou caste. Ale co doporučuji je, necist takove zpravy a neresit je. Bat se o dite budes cely zivot, ne jen v tehotenstvi a pri porodu. Ja sem se v tehotenstvi nemohla hybat, tak jsem takove myslenky mela porad. Věř svému děťátku ❤️🙂

Co pomohlo mě: ty nejlepší ultrazvuky a všechna genetická vyšetření. Musela jsem u prvního miminka jít na vyvolávaný potrat a pak se mi narodily další tři krásné, zdravé děti, pokaždé jsem měla obavy, a nejvice mi pomohlo opravdu vše zkontrolovat. Byť potrat je tragická událost je to i požehnání. Příroda ví proč. Mamokdy je potraceno zdravé dítě.

Já jsem měla podobné stavy, štěstí v neštěstí pro mě jsem měla kromě klasických kontrol ještě kontroly na prenatální kardiologii.. a poslouchala jsem angel soundem srdíčko.. tak jsem se.uklidnovala.. ale stejně bych nic neovlivnila.. ale.byla jsem klidnější.. plus i když jsem byla neschopence, tak jsem z domu pomáhala dá administrativou do práce - tak mě to dost pomáhala, že jsem měla myšlenky směřováné jinam...