Těhotenství ve 42 letech. Co byste dělaly na mém místě?

Sama vis co delat…

V tomto případě asi bych uvažovala nad interrupci, byť jí nejsem zastance. Těhotenství i porod může být zahul, potom i péče o prcka. Finančně taky někdy nevyjdeš a vybavicka, plenky a nedej bože um mléko stojí celkem dost. A samozřejmě všechno ostatní co souvisí s dítkem. Máš doma už 6lete dítko tak mu asi často nechceš vysvětlovat promiň teď není na to či ono,ne? Ver že to dítě pokud to zažije si pak nese celý život. Je ti 43 to znamená že chvíli před důchodem budeš mít doma pubertaka, což nechce snad nikdo. Kamarád si chce evidentně jen užívat a ne mít s tebou nějaký závazek, nedivila bych se kdyby měl svůj druhý život někde a k tobě ,,si jen odskakuje,, pro uspokojení. Asi být tebou bych buď vyměnila kamaráda nebo poresila lepší ochranu pro příště ať tuto situaci nemusíš řešit za chvíli znovu. Přeji hodně sil 🍀

Alimenty platit bude, at se mu to bude libit nebo ne, s nejakyma prispevkama atd by se to treba taky dali prezit, kdyz muzes treba casem vyuzit jesle a delat z domova. Ale jestli se na to necitis, tak se v tom nehrabej a na preruseni bez. Zauvazovala bych ale nad tim, koho si poustim do zivota a do postele. Protoze narazit dvakrat po sobe na takoveho sobeckeho nezodpovedneho hajzla, to uz asi neni samo sebou.

Urcite nenechala.
Jen abys dala dohromady penize na preruseni, kdyz casto nevychazis, aspon na tom by se “kamarad” mohl na rozloucenou podilet.

Šla bych na potrat. A s milencem bych okamžitě skončila. K čemu ti je takovej chlap.

Finančně se to asi většinou nějak zvládnout dá. Ale psychika a fyzický stav jsou zásadnější. Být sama na dvě děti není sranda. Taky mi je 40+ a mám 5,5 lete nejmladší, někdy je to dost únavné, a to jsme normální úplná rodina. Jít teď dobrovolně do mimina si neumím představit. Člověk nemladne a pokud už teď máš zdravotní problémy a žádnou pomoc v podstatě, tak bych řekla,že by to byl risk. Dítě už máš, potřebovat tě bude ještě dlouho. A přeji větší štěstí na chlapy.

Mam uplnou rodinu se tremi detmi, vzdy jsem chtela jeste vic deti, ale ve svych 43 letech, co mam ted, uz bych dite mit nechtela (a to deti beru jako dar), proste bych mu to neudelala, ani sobe a sla bych na preruseni. V nasem veku uz muze mit celozivotni postizeni - zvladla bys to? Mam kolem sebe par takovych pripadu.

Šla bych na potrat,nechtěla bych být sama s dvěma detma,navíc v tomhle věku. Jediný benefit,ze tvoje dite by získalo sourozence,ale za jakou cenu..

Tahle... v prvé řadě bych si uvědomila, jak mrhám svými dny. Využívaná, zneužívaná, bez lásky, sama. Kopla bych "kámoše" do p*dele, našla si psychologa, psychiatra a začala pracovat na sobě a svém psychickém stavu a sebeúctě, aby už zbytek mých dnů nevypadal takhle a neničila jsem život tomu dítěti, co už mám ani tomu druhému, co už mám taky, akorát je ještě malý a bezbranný.

Držím ti palce.

Být tebou, vezmu to jako velkou životní lekci, dítě si nechám a řeknu si, že takhle už to dál nejde a začnu se sebou něco dělat.
Až ti bude devadesát a budeš umírat, budeš si říkat: "super, že jsem na ten potrat šla!!!" nebo, "škoda, že jsem neměla to dítě, které jsem mít mohla a chtěla"?

Odpověz si a rozhodni se na svou odpovědnost.
Nikdo jinej s Tebou to břímě neponese.

Platit ti bude, ať se k dítěti staví jak chce, na chlapa bych vůbec nebrala ohled.

Já bych řešila sebe ne chlapa, osobně bych na potrat nešla, pracuješ z domova, miminko první měsíce moc nepotřebuje a jen spí, to se pracovat nechá. Co vidím ve svém okolí, ženské práci z domova přestávají zvládat asi ve dvou letech věku dítěte, kdy už děti nespí a vyžadují hodně pozornosti, pak asi jesle.
Věk bych neřešila vůbec, předpokládám, že jsi zdravá a pět let sem nebo tam je nakonec jedno a lékaři si tě pohlídají.
Já bych řešila jen ty finance. Miminko obstaráš za pár korun, náklady porostou až s věkem dítěte. Máš pár let na to se někam posunout.

@alianan Úplně přesně. Uzdravit sebehodnotu a finance. To je řešení, ne jít na potrat a dál takhle plýtvat životem ☹.

Holky, já bych ale nemohla dopřát prvnímu dítěti nic, kdybych si druhé nechala. Nemám kolem sebe žádnou rodinu, byla bych úplně sama. Moje matka se za mnou stěhovat nebude. Asi bych to finančně zvládla, ale co by to byl za život nevim..

S “kamarádem” skončím, vždyť po tomhle bych s nim ani nemohla nic mít. To je asi poslední kapka..

A také přece nemohu vědět, zda dítě nebude mít zdravotní problém. To už bych byla v háji úplně.. mám příliš velký strach..

@alianan já mám teda doma skoro půl roční dítě a pracovat z domova šlo jen když spalo což od 6ti týdnů bylo sakra málo, spánky doma 4* 20 minutové, venku v kočáře i 4 hodiny. Miminko mě měsíčně stojí od 450-580 korun jen za mléko (na kterém je částečně) a věci na přebalování, vůbec v tom není očkování, oblečky, lékárna, atd. Což i tyto částky mohou být zátěží do rozpočtu domácnosti. Takže o tom že se dá pracovat na HO a že stojí pár korun by se dalo polemizovat. A dopředu to nikdo neví jaký miminko bude.

@linusha mám z kamaráda stejný pocit. A bojím se ze kdybych si dítě nechala moje první dítě to odnese:( sama moje matka, které jsem to řekla, mi potrat poradila.

Já to chápu. Já jsem si jako dítě zažila, když mamka neměla peníze a bylo to strašný. Rodiče se rozvedli když mi bylo 6, otec alimenty na mě neplatil. Mamka z platu úřednice táhla všechno, včetně toho že mě se 2* do roka se musely nechávat šít speciální ortopedické boty na míru s nemalým doplatkem kvůli vrozené ortopedické vadě. Když si vzpomenu že ovoce bylo luxus a třeba obyčejný banán mi máma dělila na části aby dýl vydrzel, na dárek k narozeninám se skládala babička s tetama, kolikrát pod vánočním stromečkem byly jen ponožky protože na víc prostě nebylo nebo jak mi bylo líto že nemůžeme k moři či někam na delší vylet tak je mi z toho ouzko ještě teď.
Tvůj kamarád už teď popírá těhotenství, chceš se honit po soudech a úřadech aby jsi z něj dostala alimenty? Kdy ani není jistota že bude něco platit i když to bude mít nařízený. Právě ze zkušenosti kdy vím jak je dítěti co mu máma nemůže dopřát bych v tomto případě volila potrat

Já vím,že teď je in a běžné,že ve 40 člověk vypadá a cítí se na 20 a v 60 je úplně fit, jezdí na kole a na lyžích a skáče přes kaluže..Ale realita je mnohem rozmanitější. Jsem nejmladší z generace bratranců a sestřenic a vidím to kolem sebe. Dobře zabezpečení, aktivní lidé většinou, děti se rodily až do našich skoro 40, ale čím blíž 50 nebo i po ( mému bratrovi je 55), tak už to taková růžová hitparáda není a psychických sil ubývá a fyzicno taky už není co bývalo v 25.

Celý příběh ani není nutné dočíst do konce a už během čtení vás napadne opověď. Pokud se o dítě nezvládneš postarat a nebudeš mít ani podporu jeho otce, pak bych začala přemýšlet o adopci. Myslím si, že je to lepší, něž jít na potrat, takhle dítě nezabiješ, bude žít a ty ho dáš k adopci nějaké milují a finančně zabezpečené rodině, která se o něj postará. Všichni víme, že je strašně moc lidí, kteří nakonec ani po léčbě nemohou mít děti a jsou v registru adopce několik let, než se dočkají dítěte. Někomu bys mohla změnit celý život! Někde jsou lidé, kteří by za dítě dali nevím co a bylo by pro ně poklad 🍀

Jednoznačně potrat, není o čem přemýšlet

Šla bych na potrat, nevidím jediný důvod (snad kromě morálního, náboženského, pokud jsi věřící) pro jiné řešení. Samoživitelka, bez podpory rodiny, otce, k tomu vysoký věk, tj. riziko...

@rosalindamelinda No to je rada.

@rosalindamelinda to je strašně záslužné, ale jak to vysvětlí tomu prvnímu dítěti? Že počala dítě nechtěně, s pitomcem, který se nepostara, že sama nemá na výchovu ani finance ani sílu ani zdraví? Tak ho dají někomu jinému? Že pojede do porodnice a přijede bez miminka? To aby pořídila psychologa nejen sobě,ale i tomu prckovi.

tak vysvětlí mu to normálně, nebude přece pochopitelně jediná, adoptovaných dětí a jejích šťastných rodičů je hodně, i když to celé není vůbec snadné. Jsou i organizace, které jí tím provedou, poradí, podpoří, nasměrujou... je jich dneska už hodně. Pokud by to autorka zvládla, bylo by to skvělé. Je skutečně možné, že chvíli bude potřebovat psychologa ona nebo starší dítě. A pak možná i to adoptované a třeba i jeho rodiče. Není to snadné. Ale dočkat se telefonátu, že pro vás po iks letech marné snahy o dítě někde nějaké existuje... ❤

Co bych udělala já? Šla na interrupci. Protože ve 42 letech je to jiné být těhotná jak ve 20ti. Mě se malá narodila v 38 letech. Těhu probíhalo krásné až do 28 týdne. Po kovidu jsem začalaot problémy a malá se narodila v 28tydmu a váhou 1280g. Málem umřela..ty stavy psychické byly šílené a to jsem měla partnera, rodinu. Podpora byla velká.. 2 měsíce jsme byly v nemocnici..pak starání a vstávání v noci už byly věkem znát. Byla jsem někdy úplně k.o a to mám ještě 9 lete syny dvojčata takže jsem se musela starat i o ně. Ve 42 letech už bych si miminko nenechala..z více důvodu. Nemáš partnera kvuli podpoře jak psychické tak těhotenství že nechce dítě takže nechce ani tebe vlastně.. Začínáš mít zdravotní problémy? Co když se ti něco stane během těhotenství? Co když se narodí miminko, ale tobě se může něco stát (nerada to píšu a nedej Bože aby se stalo).. ale to zůstane tve 6 leté dítě samo? Když na něj ani otec neplatí takže nejeví zájem? Jediný kdo tě teď potřebuje je právě to 6, lete dítě...
Takže být tebou, prosím.. na kamaráda s vyhodama se vykašli, jsi na interupci i když to není lehké a věnuje se naplno svému dítěti které tě teď bude hodně potřebovat. Čeká ho škola..není to lehké a ještě by měl sourozence který mu vezme veškerou pozornost takže máma na něj nebude mít čas a nepomuze mu s učením? Bude věčně unavená, vyčerpaná, protivna..? To chceš?
Promin.. napsala jsem to vše hnusne, ale nebudu ti psát jen krásné věci, ale chce to pohled i na druhou stranu co se může stát.
Kdybys byla mladší, kdyby byl kamarád a vyhodama víc rozumnější a měl k tobě úctu..ok, ale tohle fakt ne.
Měj rozum 🙏

@andelka Přesně tak, kvůli tomu staršímu mi tato varianta (dítě donosit a přenechat adopci) nepřijde naprosto reálná. Musí tady být především kvůli tomu dítěti, které už má a které půjde do školy a bude zrovna potřebovat zvýšenou péči. Opravdu, za této situace - potrat jasná volba a neuvažovala bych jinak.

@sorboni30 děkuji za upřímný komentář.. mas pravdu:(

@rosalindamelinda jenže to ještě není dítě! Zatím je to fazole která je vidět pouhým ultrazvukem.. Chce to nazývat věci pravými jmény. A 9 měsíců zahodit tím, že bude nosit už pak dítě tak, že ho pak dá někomu jinému? A svému synovi se nebude dostatečně věnovat jen proto, že si "zkusí" těhotenství? Jak k tomu prijde to 6 lete?
Kdyby byla tak v 4-5 měsíci neřeknu.. ale zjistit to když je mozna ještě interupce v tomhle věku je jasné rozhodnutí..

@orchidis Já ti nevím, sleduju na insta jednu maminku, která měla dítě ve 43 letech a hodně chtěné, ale je na tom už vidět, že to fyzicky ani psychicky nedává a to je vymodlené dítě, které šlo do úplně rodiny, tak nevím, jak to pak člověk zvládá sám u dítěte, které vlastně ani nechtěl.😔