Těhotenství s ročním dítětem. Jak to fyzicky a psychicky zvládnout?

@treasurka děkuji za reakci 🙂. Malá zkouší chození teprve a je to s ni dost perné neustále se chce přenášet a cele dny křičí kvůli zubum jsem z toho hotova 🥲.

@barunkiss já jsem měla od 24tt klidový režim, pár dní jsem musela ležet, to pomohly babičky, pak jsem mohla jakž takž fungovat, ale ne dlouho chodit, stát, nosit malou vůbec. Měla rok a půl a museli jsme to nějak zvládnout…

@barunkiss malá 11 měsíců a já budu rodit v květnu. Taky z toho mám trochu strach. Zatím žiju kobercový život, uspávám v sedě. Snažím se zbytečně ji netahat a tak všude lezu po čtyřech s ní. Myšlenky "co bude" házím za hlavu. Stejně to teď nevyřeším. Ale na rozdíl od tebe nemám zdravotní problémy. Těhotenské potíže jsem kvůli malé musela prostě vypnout a únavu řeším tak, že občas chodím spát po obědě s ní. Ale já tenhle únavný mateřský život miluju

A jinou pomoc nemáš?
Já to měla úplně stejně. Otěhotněla jsem když měl starší 14 měsíců. Jsou od sebe 22 měsíců. Chodit začal v 15 měsících. Nosila jsem ho normálně,ale zvedala správně. K mazlení jsem si k němu drepla, nebo v posteli. Chodila jsem na těhotenské cvičení a plavání,to bylo super pro tělo. Začátky byly náročné,teď už mají kluci 11 a skoro 10 a je to super. Hodně mi ale pomáhala babička, jak se starším,tak třeba s domácností, vařením.

No, kdyz ten prubeh bude podobne na prd jako ten prvni, tak to postupne prvni ditko nejak pochopi a srovna se to. A nebo taky muzes byt stale jeste optimisticka a verit v normalni a dobry prubeh. Mam termin ve stredu a vcera jsem dvouletou dceru vyjimecne do jesli pul cesty nesla, nejak se ji nechtelo tapkat...

@barunkiss moje děti mají rozdil bez 2 dnu 11 měsíců, a dali jsme to v pohode. Těhotenství taky uslo, spis sem litala okolo starsiho, nez resila co mi porad je, pokud ale bylo, resila sem s dr. Psychika dela hodne. Vzdy se da najit zpusob jak to udelat - my travili nejvíce casu na manzelske posteli (odpadlo vecne ohybani az k zemi, zvedani ditete ze zeme atd, starsi se nenarodil zdravy, do 10 mesicu byl nekolikrat hospitalizovany a i na operacich) chodil az v roce a pul, takže doma byli pul roku dve nechodici deti. Tatinka jsme meli porad v praci,ale kdyz uz byl doma tak samozrejme hodne pomohl. Sice prvni rok zzivani byl silene narocny, ale nemenila bych za nic na svete (kdyz vidim okolo sebe deti co maji rozdil 2-3 roky, jak sou vztekly a zly na nove sourozence a i kdyz vyrostou, by me asi kleplo 😄 U nas do budoucna trefny dvojty kauf. 😇
Ale dopredu se vzdavat a rikat si- ja to nezvládnu nebo si vsugerovat dopredu zdr. potize apod. nicemu nepomuze. Jsme zeny, mamy a my zvladneme cokoliv 🍀 nase deti nas vzdy dokazi dostat daleko za hranu lidskych moznosti. Takze se nestresuj, nesrovnavej se s nikym, protoze kazda rodina je jina. Užívej si novy zivot co v tobe roste a pokud te bude trapit zdraví, vše řeš ihned s dr. za vcasu a bude to dobre 😊

@barunkiss V prvni rade to chce klid, az budou 2 skoro mimina naraz, vzdycky se to nejak zvladne, protoze to jinak nejde a nic jineho stejne nezbyva 😄. Mam 2 deti 19 mesicu od sebe. S prvnim bylo tehotenstvi narocne, caste krvaceni, pribrala jsem 20 kilo, preeklampsie, skoro uz od pulky jsem byla nemozna, posledni mesic vicemene na gauci. Druhe tehotenstvi jsem diky prvnimu diteti nemela ani cas prozivat. Nabrala jsem jen 10 kilo a byla jsem pohybliva az do konce, i to strasne rychle uteklo, preeklampsie se neopakovala. Snazila jsem se chovat a mazlit nejvice vsede, vleze, kdyz jsem maleho nosila, zvedala, tak ze drepu, nezvedala jsem ho pres bricho. Hodne mi pomohlo i nositko (kdyz jsem mela uz velke bricho, tak jsem brala maleho na zada). Davala jsem si jen velky bacha a polstar pred bricho, kdyz jsem prebalovala (maly kopal, mel z toho srandu). Chodil pred 1.rokem, takze tim to bylo trosku jednodussi.
Jak to zvladnu po porodu jsem se bala hodne. Manzel je cele dny v praci, babicka jen jedna a to max 1x tydne na 2 hodky. Nekdy je to velkej hukot, deti se budi navzajem, starsi zlobi, mensi rostou zuby...atd. Ale vnimam obri rozdil v te zkusenosti, uz jsme diky synovi vedeli co a jak, jak s druhym ditetem zachazet, kojeni byla hracka, organizace casu lepsi. Uklizeno proste nemam, asi nikdy tak, abych byla spokojena. Nakupy objednavam a zbytek hodne pomaha manzel (vykoupat, uvarit, bezne poklidit). Nekdy je to pohoda, nekdy narocny, ale zvladnout se to da. Jako nejhorsi vnimam navstevy lekaru, nez se vypravime a nekam dostanem, to rostu. Ted jak je mala vetsi, uz si se synem i trosku hraji, on ji zabavi. Neboj se, zvladnete to 🙂.

@barunkiss já zjistila, že jsem těhotná, když byl staršímu rok... Jelikož je manžel celé dny v práci, tak jsem ho normálně skoro celé těhotenství občas nosila atd., po obědě se snažila s ním odpočívat a vše bylo v pohodě 😉 děsila jsem se pobytu v porodnici, to bylo staršímu necelých 20 měsíců.. nakonec to s tatínkem doma zvládli dobře ☺️ jinak jsme pořídili dvoukocarek, který občas používáme dodnes, a to budou staršímu za chvíli tři... Ale jak vidí, že se veze brácha, tak chce kolikrát taky a je to jednodušší s nimi někam dojít nebo nakoupit... Za mě to byl nejlepší kup 😁 jinak občas je to s takovým věkovým rozdílem na zblazneni, ale celkově je to lepší, než jsem čekala. A kluci se mají moc rádi 😉

@barunkiss Gratuluju. Otěhotněla jsem plánovaně, když byl prvnímu přesně rok. Záleží taky, jestli máš v okolí někoho, kdo ti případně při komplikacích pomůže. Já měla manžela taky od nevidím do nevidím v práci, ale naštěstí mám blízko ochotné babičky, takže se vše v pohodě zvládlo. To nošení prcka byl trochu očistec, to uznávám. Bydlíme v třetím patře bez výtahu, takže nějaký doporučení netahat nic těžkýho muselo jít stranou. Syn začal chodit asi na 14m, ale ty schody sám ještě dlouho nedal, to šlo až ke konci těhotenství a šli jsme nahoru půl hodiny🙂 Ale to už jsem měla klidový režim kvůli hrozícímu předčasnému porodu a holt to jinak nešlo.
Syn už se pak rozchodil slušně a ani dvojkočár jsme nepořizovali. Když jsem ale potřebovala někam dojít rychle nebo to bylo daleko, měla jsem staršího v golfkách a malýho v nosítku.
Jestli máš možnost dát malou občas někomu na hlídání, začala bych ji pár měsíců předem zvykat. Bude se to hodit při pobytu v porodnici a i pak určitě oceníš chvilku, kdy se budeš moct věnovat jenom miminku. Ze začátku je to fakt záhul (ale zase záleží jak moc akční a náročné obě děti budou), po prvním roce už začala převažovat pozitiva. Nějaké žárlení se u nás moc nekonalo (starší už si vůbec nepamatuje dobu, kdy mladší nebyl) a jsou to parťáci. Navíc je ještě bavily podobné aktivity, takže nás mimino nijak zvlášť "nebrzdilo". Často se teda taky servou jako koně, ale to asi nebude věkovým rozdílem😀 Bráchové no.
Teď k tomu mají ještě malou ségru, tam už je rozdíl větší (3 a čtvrt roku) a pro mě sice komfortnější v tom, že kluci už jsou jakž takž samostatní, ale hůř se organizuje společný čas. Kluci už mají vlastní kroužky a nemít ty naše zlaté hlídací babičky, musela bych ji tahat všude, což je opruz pro obě strany.

@terkync já mám staršího taky nemocného, 15m rozdíl a už rok mám dvě nehodící děti. Je to masakr

Pokud budeš mít bezproblémové těhotenství klidně můžeš nosit a tahat až do konce. Já neměla na výběr. Poslední měsíc mě sice úplně odešla záda, ale jinak bylo vše bezproblemu. Už budeš mít rozdíl víc než rok a půl a to už je schůdný. Zvlášť u zdravých dětí.

Jinak dá se zvládnout cokoliv, ale samozřejmě někdy je to pohoda a užívání a někdy je to jen o přežití. Záleží na dětech, na okolí, na pomocí....U mě to bylo hlavně přežití. Až teď po roce je to trochu lepší, ale já mám bohužel zdravé jen jedno dite

@barunkiss hlavně se z toho nepo...hned na začátku. Otěhotněla jsem po šestinedělí takže jsem prakticky malého celé těhotenství nosila a pak po císaři taky. Prostě to jinak nešlo. Dá se hrát na dece, mazlit na klíně, procházky venku jen s kočárkem. Pokud budeš mít nějaké problémy bude muset začít fungovat i partner. A celkově by se měl zapojit. Tvoje malá bude mít necelé 2 roky a to už bude samostatnejsi. To se nám narodila třetí v tomto věku dcery. A měli jsme dvojkočár. To nám hodně usnadnilo život.

Kdyz starsi dcerce bylo 15mes zjistila jsem ue jsem tehu, neplanovane. Deti jsou bez 12dni od sebe 2 roky.
Taky jsem se desila, dcera zacala chodit pozdeji nez v roce. Kdyz se narodil syn, koupila jsem je kocarku stupatko a dcerka byla nadsena ze vozi brachu.
Bylo to ze zacatku vselijake, ale za cca rok si zacaly spolu hrat.... jsou to partaci cca kdyz jim byly 2 a 4 roky, ted uz 6 a 8, vyhraji si spolu, ale taky se umi i "serezat" 😁. Vykonostne jsou na tom stejne, muzem s nimi lyzovat, jet na kole...
Holcicce budes muset vysvetli proc nemuzes ji tahat a trosku ji zapojit do pomoci o miminko a tobe....
Neboj, to zvladnes 🙂

Ahoj, moje první dvě děti jsou od sebe rok a 9 měsíců. A zpočátku jsem se taky moc bála, manžel má náročné povolání a často je i několik týdnů pryč, teď už tolik ale tenkrát byl svátek, když spal doma.
Když se narodil syn, dcera byla žárlivá a celkem náročná ale trvalo to jen pár týdnů a pak to bylo asi moje nejoblíbenější období. Hodně si spolu hráli a nasmáli se. Moc ráda na toto období vzpomínám. Kdybych tušila jak moc v pohodě to bude, ušetřila bych si zbytečné obavy. Přeji pohodě těhotenství.

@barunkiss pokud jsi měla preeklampsii v prvním tehu, ve druhém se zpravidla od začátku bere aspirin, moje gyne se dusuje, že to nemá žádné vedl.ucinky, naopak jen benefity. Rozdíl mezi dětmi mám 2 roky, takže už jsem neporizovala sourozenecky kočár, ale tobě se bude jistě hodit. Děti budou od začátku parťáci, budou mít velmi podobné zájmy (z vekoveho hlediska), vše kupujeme stereo jako pro dvojčata. Já první 4m u druhé dcery velmi využívala pomoc rodičů pak si to rychle sedlo. Neboj se toho, ušetříš roky, a dá se to zvládnout.🙂

Hlavně v klidu! Já myslím, že se spousta věcí dá zvládnout (a celkem v pohodě). Dítě začne chodit, to starší roste každým měsícem, bude se dát lépe a lépe domluvit, víc věcí zvládnout. Až se miminko narodí dá se pořídit sourozenecký kočár, jedno dítě do nosítka a druhé do kočárku. Doporučuji nastavit režim, na který se dá najet i s miminkem... já mám děti od sebe 15 měsíců ( a pak teda třetí za 25 měsíců od druhého a ještě po 3,5 letech čtvrté) a ve finále na ten nejmenší věkový rozdíl vzpomínám jen v dobrém (jakkoliv to bylo někdy náročné) a dnes jsou děti největší parťáci (mají 7 a 6 roků).

Mám děti od sebe 26 měsíců. Když jsem byla těhotná, nosila jsem v nositku, abych měla nějakou pomoc. Nošení na zádech mi nikdy moc nešlo. A pak prostě dceři vysvětlovala, že maminka už ji nosit tak moc nemůže. O to víc s ní dělal blbiny tatínek, když byl doma. Venku na procházce jsem se ji snažila rozptýlit, počítaly jsme stromy, lampy, sbíraly kaminky... jen aby cestu ušla po svých.
Problémy v těhu si neprivolavej, psychika je fakt mocná.

@barunkiss mám děti přesně 2 roky a týden od sebe, takže jsem otěhotněla podruhé, když synovi bylo 14 měsíců a myslím, že strach máte zbytečně. Já jsem dokonce jednu chvíli myslela, že budu kojit duo, ale nakonec se syn ve 22 měsících odstavil sám a ve 2 letech už je dítě docela samostatné a má určitý zajetý režim, takže myslím, že problém zvládnout to není. Dříve byly 2 roky běžný věkový rozdíl a naše maminky to také zvládly. Kamarádka má děti od sebe rok, a to už je úplně jiná situace a také to zvládla.
Ale teď zbytečně neplašte, než přijde termín porodu, může být spousta věcí úplně jinak