Těhotenství - nejdřív chtěně, teď nechtěně. Co dělat?

@klokanka31 bohužel nedokážu říct jeslti jsou to hormony, mám pocit depresí a celý dny nad tím přemýšlím a jsem smutná a nic mě netěší, tohle u prvního těhotenství nebylo

Já a muž jsme dítě chtěli, otěhotněla jsem prakticky hned. A byla zděšená, co budu dělat? Je to normální, neboj, bude to dobrý

To bude tím, že teď víš do čeho jdeš. Já jsem měla takové pocity u prvního, bylo to moc rychlé, byla jsem v šoku. Další těhotenství už jsem byla vyrovnanější. Ale u někoho to může být právě naopak, i tím, že máš nový vztah, můžeš cítit nejistotu ( navíc je to jen přítel)..

Mala som nieco podobne a bolo to druhe dieta s rovnakym muzom. Druhe sme chceli, prebehlo par mesiacov snazenia a ked som otehotnela tak som stale plakala, ze to nezvladnem, ze naco som chcela druhe dieta a podobne myslienky. Uplne som bola hotova, vobec som sa nedokazala z tehotenstva tesit. Postupom tehotenstva sa to trochu zlepsilo ale to tesenie ako na prve dieta neprebehlo 😔 Spatne si myslim, ze to boli hormony. Ked som porodila tak som bola najstastnejsia na svete, dcera je moj milacik od prvej minuty.

@lauriak to mě na tom ničí nejvíc, že se nedokážu těšit, přepadávají mě špatné myšlenky a představena, že to bude takhle celé těhotenství mě ubíjí. Před tím jsem vůbec takhle nepremyselala, ale tolik se to ve mě pere 😪

Néééééé, neboj, bude to v pohodě ❤️❤️❤️ žádná kaše není tak horká, jak se uvaří!! Ten pocit znám, také jsem otěhotněla a měla jsem obavu, že mí rodiče další vnouče nepřijmou, že budu jediná stará matka na dětském hřišti (rodila jsem v 39) atd. Same liché obavy, měla jsem depku, taky jsem to řešila tady na MK. A skutečnost je nakonec úplně jiná. Dnes se tomu směju!!

Já si myslím, že máš nezpracované trauma z prvního vztahu, kdy následoval rozchod, který byl bolestivý a teď se bojíš, že to nastane znova. Asi máš věci kolem narození dítěte spojené s odchodem partnera.
Najdi si psychologa, nebo zajdi za praktičkou, ať ti napíše žádanku k psychologovi. Možná je to i na psychiatra, když tě to vykolejilo tak moc, že uvažuješ o potratu. Řešit, zpracovat se dá spoustu věcí. U tebe je to navíc teď náročnější, protože hormony s člověkem umí zacvičit.
Svěř se partnerovi, že jsi z toho všeho vykolejená a že potřebuješ jeho podporu, že sama nevíš, co se sebou, že máš v sobě spoustu rozporuplných emocí a bojíš se budoucnosti.
Můžeš zkusit i nějakou dulu, která tě provede těhotenstvím a bude ti oporou.

A je k tomu nějaký důvod? Jste s partnerem v pohodě?

@themuffin ano, jsme v pohodě, samozřejmě někdy je pod mrakem, ale nic tragického. Právě se to hrozne ve mě bije těch pocitů. Hraje v tom roli i práce, kterou mám rada, nevím nějak jsem před tím nad tím nepremyslela, ale jak to došlo, je to jinak

Já bych to úplně nezlehčovala a řešila s psychologem. Já byla taky z naprosto chtěného těhonství v harmonickém vztahu totálně rozhozená (otěhotněla jsem na první nechraněný stysk a nějak to bylo moc rychlý), ale rozhodně ne až k myšlenkám o potratu.