Strach z porodu. Co vám ho v poslední chvíli pomohlo zvládnout?

Taky mi běží 39 tt a jemně řečeno jsem emocionálně nestabilní😁 První porod byl blbej a zpracovávala jsem to dlouho, ale zpětně musím říct, že mě to hodně lidsky posunulo. Druhý porod beru jako reparát, hlavně psychicky. Prostě já musím udělat vše pro to, abych byla v pohodě a pak můžou být v pohodě všichni kolem. Nepomůže mi předem vytvářet krizové scénáře, litovat se, pokud se jako minule doktorsky nepovede, že sestřička měla způsoby jak dojička krav, že po dvou dnech bez spánku a jídla už mi bylo jedno, jak to dopadne, to jsou všechno externí věci, ale já jim minule hrozně moc podlehla. Nějak to bude a já tady pak budu pro svoje děti jak nejvíc budu moct a Ty taky😉

Ja si rikala, ze kdyz mohlo porodit uz tolik "slepic", tak to podruhe zvladnu taky. Jsou zenske, ktere se u dvou deti stouraji v nose, protoze uz jedou v jinych cislech...
U nas druhy porod byl jen shoda nahod... O par hodin dele a rodim asi v aute se starsim synem vzadu... Prvni porod jsem ale mela superrychly, pohodicku, takze jsem na ten druhy nemela vubec nervy.
Ta vyhra, miminko, je proste nejvetsi adrenalin, vsechno ostatni je v tu chvili zbytecne resit... V tu chvili mi bylo vsechno okolo uplne fuk...
Prvni tydny, rok, roky je jeden velky ficak... Mame deti 1,5 od sebe... (Ted 4,5 a 6). Starsi byl vlastne mimino, kdyz se mu narodila segra. Ber to s nadhledem. Kdyz mala v porodnici rvala nejvic ze vsech, rikala jsem ji na to "Neboj, taky Te nenavidim. Ja Ti rikala, ze zpatky uz vlezt nemuzes". Jsem nejvetsi fanousek, stolker a prudic mych deti. Rodicovstvi dvou deti je taaakovy ulet. To zvladnes, jako my, ostatni slepice 😉

Holky, moc děkuju!! Trochu jsem se uklidnila, hlavně díky vám!! Jdu teď zkusit zaspat a uvidíme jaký vývoj mě čeká zítra 😊 tak snad dobrou noc 🌷

Jak kdybych to psala já, akorát mám doma chlapečka a jsem 37. Já si říkám, že už se stejně nedá dělat nic jiného, než to nějak zvládnout, a že nic se neji tak horké a že všechno dopadne jak má. Zkušenost s prvním porodem mám úplně stejnou, ač normálně drsoň, při celonočních křížových kontrakcich jsem křičela bolesti a myslela, že to nepřežiju 😃 Je to takový horší,.jak už člověk ví, do čeho jde. Ale já prostě doufám, že to bude jiné. A říkám si, že budu silná. Držím palce!!!!

@veroniqess No to je úplně přesné.. Ty křížové bolesti. Mám pořád v hlavě, jak jsem jen kříčela, manžel mi tahal bombu s "rajským plynem" a já tam skoro padala na kolena, vždycky když to přišlo.. A teď pořád nic, ale čas od času to do těch zad zajede a já si na to vzpomenu a jsem z toho šíleně nerózní 🙄 Ale samozřejmě vím, že to musím zvládnout, jen si to musím v hlavě nějak nastavit:(

No, aspoň víš, do čeho jdeš. Já si strašení ohledně porodu pamatuju snad od dětství (někteří si to asi prostě nemůžou odpustit, nepředat to trauma dál), vždycky jsem se toho bála, pořád se toho bojím, a protože to je první, tak absolutně netuším, do čeho jdu. Do toho mi z krve zjistili, že mám zvýšené riziko preeklampsie, takže úplná pecka, vzhledem k tomu, že nejvíc se děsím z nepřirozených zásahů typu vyvolávačky, císaře atd.

@katula94 přiznám se, že v tuhle chvíli nevím, jestli byl lepší strach z porodu, když jsem nevěděla do čeho jdu a slyšela jen příběhy a zkušenosti ostatních a nebo teď když vím, jaké to bylo (v prvním mi zjistili poruchu srazlivost krve, takže celé tehu injekce a nakonec, ač přirozeně praskla voda, nakonec se vůbec nic nedělo a museli vyvolavat, a pak zas utlumovat, protože se dole nic nedelo.. No byl to vývoj). Každopádně se nic nerozbehlo a já tak zítra ráno nastupuju na vyvolávání.. No už jsem se s tím nějak smirila, tak si jen přeju, ať je to rychlé! 🙂

@katula94 a tobě přeju to samé! Rychlý a bezproblémový porod! ❤️