Strach v těhotenství. O zdraví, zodpovědnost,...

Já se jako bojím aby když už bylo vše ok aby se něco ve finále nepodělalo.
Porodu se sice bojím, ale sama nevím co mě čeká, někdo říká že za tři hodiny, někdo rodí celej den, to nechám přírodě a vydržela to každá z nás, to proč ne já? Prý se pak na to zapomene, což doufám....
Já se moc těším, ale někdy se jak magor prohrabuju výbavou a říkám si panicky jestli mám všechno a jestli to zmáknu..ale snad můj zdravej selskej rozum mě nezklame....
Mari, díky za povzbuzení....

bambuliku, já myslím, že psychika udělá hodně - já se na porod těšila a měla jsem ho superní, hned bych rodila znovu, fakt! A to mám úzkou pánev a při příchodu do porodky mně dr. strašil, že to možná normálně nepůjde a budu muset na císaře. A pak malá vyklouzla jako nic. Na bolest jsem zapoměla do pěti vteřin, co malá vykoukla, endorfiny udělají svoje 😉
A co se týká výbavičky - všechno můžeš dokoupit až po porodu, když zjistíš, že ti něcho chybí. Já jsem byla blázen, chtěla jsem mít všechno - pro jistotu, a něco je mi teď na nic. Třeba takové to - musím koupit odsávačku, co když budu mít málo nebo moc mlíka! Naštěstí mně manža zarazil, že ji koupíme, až podle toho, kolik toho mlíka fakt bude a samozřejmě, že ji vůbec nepotřebuju, mlíčka mám akorát. Takže bych vyhodila tisícovku z okna 🙂

Mariko, uvažuju stejně a taky se na prcka těším, jen někdy slýchám hrozné scénáře a říkám si, taok tohle mě snad mine..
a doktor mi sám říkal, nic neposlouchat, nic nečíst, s nikým se nesrovnávat, u Vás to bude dobrý, dobrá figura na porod, sportujete, to bude rychlý a hned mi bylo líp----
díky, Tvoje slova jsou fakt moc fajn a moc povzbudivý... 🙂 🙂 🙂 😉

bambulik, to jsem ráda 😉. No vidíš, ještě když ti to takle dr. řekl,tak to bude pohodka! Já jsem před těhu taky hodně sportovala, takže to určitě udělá při porodu svoje, budeš mít víc síly na tlačení, než holky, které nesportují a nemají kondičku. Já jsem takový věchýtek hubený, hodně lidí se divilo, že mně dr. nechá rodit normálně, jako že to nezvládnu a pak mi dr., který mně rodil, říkal, že úplně zíral, jak jsem superně tlačila a kolik jsem měla síly 😀
Tak ti držím palce a budu se těšit, až si potom přečtu v Jaké to bylo.. o tvém super porodu 😉

jé děkuju, Ty jsi zlatíčko, budu věřit tomu že to bude fajn...

Bambuliku i já tě musm povzbudit, neboť i já jsem měla strach, strach během těhotenství, strach z porodu a i přesto, že mám dost velkou nadváhu, nejsem sportovec a čekali jsme první dítko, tak porod byl báječný a krásně rychlý, takže jak říká Marinka bych si ho zase zopakovala, takže žádné obavy, neboj 😉

holky díky moc...hned je líp....

Nevím jestli mi to skutečně pomohlo - já věřím, že ano, v knížkách se hodně píše o pití maliníkového čaje, já ho pila zhruba od 36-tého týdne, když se blíží porod tak se snáze otvíráš - tomu právě napomáhá listí z maliníku, takže pokud budeš chtít můžeš i tenhle čaj pít

Já ten čajík taky pila, myslím, že už od 34 tt a ještě se lněným semínkem, takže je možné, že mi taky pomohl 🙂

volně prodejnej?

Bambulíku i já měla strach, ale zbytečně se nenervuj, sice jsem měla komplikace po císaři a měsíc strávený v nemocnici + ještě jedna operace, ale šla bych bez váhání na nové těhu...strach k tomu prostě patří a strach o mimi úplně, když si na to vzpomenu, tak je to skoro nic, jak mám stále další strach o Maju, aby byla zdravá, aby něco nechytla apod.

Ano volně, já ho měla dokonce v nálevových sáčkách od firmy MEGAFYT - čaj z listů maliníku, ačkoliv bylinkové čaje nemusím, tak tenhle mi opravdu chutnal, že jsem si ho dávala i ke snídani 😉

holky díky moc....
je to podpora...já jen jestli ty pocity jsou normální nebo já jsem takovej plašivej úchylák..

určitě jsou normální, spíš bych řekla, že není normální, když se člověk ani trošku nebojí, teď mám na mysli že nemá strach aby bylo vše ok, třeba s mimčem 😉

maju, jsi taky hodná, ještě mám cca 2 měsíce do porodu a začíná se to vlést...

neboj to uteče, budou vánoce a najednou leden 😉

Bambulik, řekla bych, že určitý strach a úzkost v těhotenství vážně nejsou nic neobvyklého. Spíš divná by byla nastávající maminka, která by aspoň občas nepropadla obavám. Já jsem třeba v 1. trimestru nekoukala ani na televizní noviny, protože mi ty katastrofické zprávy fakt nedělaly dobře. Nebo jsem si nechtěla moc předu pořizovat výbavičku, abych něco nezakřikla. Tvoje miminko bude jistě v pořádku, proč by nemělo být? A až se narodí, tak sice bude všechno o dost náročnější, ale taky nové a krásné. Připrav se na to, že mateřská láska vzniká postupně a o péči kolem miminka si nedělej starosti, už když půjdeš z porodnice, tak všechno zvládneš!

Bambu klid. Tohle je opravdu normální. Třeba moje kamarádka (má holčičku) 2 měsíce před porodem naprosto vážně řešila její pubertu a jak to bude v 15ti a co když jí přijde domu těhotná 😀 Strach a obavy jsou naprosto normální.

Já spíš pociťuju takovou tu úzkost, že někde upadnu, že mě někdo praští do břicha. Davy lidí, to je pro mě teď docela utrpení 😒

mobi, kamarádka má dvouletýho chlapečka a je zase těhotná a malej jí kopl do břicha a je na kapajdách v nemocnici...
vím že musíme být opatrní...
chodím plavat, naštěstí je to rozdělený - pomalá dráha pro kondiční plavání a rychlá dráha pro kondiční plavání....a pak zona na dovádění...
já plavu v té pomalé dráze, fakt nestojím o to aby mě tam někdo dokopal....
nejsem cí´ta, ale přece nějaká opatrnost bejt musí že

Ahoj holky. Taky se začínám bát, dojížděla jsem do zaměstnání - teď je šude náledí, spousta lidí, lidi nervózní, raději jsem zůstala doma na neschopence, teda od včerejška, hrozně jsem se bála abych neupadla nebo mě někdo nebouchnul, také bych chtěla jet plavat, ale bojím se ☹

Ahoj, bambuliku já mám, když to na mě přijde občas taky hrozný strach. Aby bylo v pořádku těhotenství, porod, a někdy zajdu ještě dál...vzhledem k tomu, že pracuju v časopise pro děti a oni nám sem píšou i svoje trápení (se šikanou, tím, jak se jim ostatní smějí, že nemají značkové věci, počítač apod.) mám někdy obavy i z budoucnosti 😔

Ahoj, já těď mám největší strach z toho, aby bylo mimčo zdravý..Hrozně se na malýho těšim, ale přepadaj mě takový černý myšlenky.. 😒 Z porodu mám sice taky strach,ale říkám si, že zvládnout to prostě musim..

holky, tyhle pocity mám občas taky.. jak tu zaznělo, tak je to asi normální, ta obava o mimčo nebo obava co to udělá s celou rodinou, partnerským životem a tak..
jinak jste mě uklidnily, že taky míváte obavy v návalech: já v davech chodím s rukou na bříšku, aby si lidi rychleji všimli a už se mi to kolikrát vyplatilo - v obchoďáku, v tramvaji, minulý týden při čekání na nástupišti do mě skoro vletěla mladá holka, ale rychle ucukla, když nalítla na loket co jsem tam bleskově dala 😝 člověk aby fakt měl oči na zádech.. jinak můžu říct, že největší bacha hlavně okolo teenagerů a pak úplně malých dětí, ty vůbec nekoukají nalevo napravo a opravdu letí..

ale jinak si s těmi obavami říkám, že to zas nepřehánět, ono to určitě i ty děti cítí..

jo jo opatrní musíme být ale ne se pořád klepat strachy to je jasný...
jen já myslela že překonám první trim a budu v cajku, ale naopak jak se to blíží bojím se aby se něco nepodělalo na poslední chvíli, ale můj doktor říká, nekoukat na americký seriály, prostě se nesrovnávat a tak..

já mám taky strach,ale ten mě doufám přejde po screeningu,že bude snad vše OK

many já mám taky strach! Nejprbe abych se dočkala alespoň 12 tt a teď ze screeningu. Už mám jednu špatnou zkušenost za sebou... ☹ takže se bojím ještě víc.

Jó many, po screeningu to přejde, ale jen tak na dva týdny a pak znovu 😒

já se bojím vlastně pořád, i když tak skokově - v prvním trimestru, že se něco zblbne, pak že nebudou dobré výsledky triple testů, pak že nedopadne dobře velký ultrazvuk, pak že ještě nekope...

Obávám se, že okolí si o mně myslí, že jsem pěkný cynik, protože pronáším věty typu: "Už jen dva týdny a nebyl by to potrat, ale předčasný porod". Nicméně teď, po 24tt, jsem se začla cítit o poznání jistější, tak uvidíme, kdy to zas přejde 🙂

Holky, a teď si představte, že už to máme od teď na celý život, protože porodem to vlastně celé začíná, pak už se o děti budeme bát permanentně, ale zas to bude vyvážené těmi šťastnými okamžiky 🙂