Proč chcete v těhotenství vědět, jestli čekáte chlapečka/holčičku?

@puhelin take jsme pohlavi znat nechteli, myslim, ze je to jedno z nejkrasnejsich prekvapeni zivota 🙂 Okoli nas take moc nechapalo, rodina jo a drzela s nami basu, ale znami byli stronzo, pry jak nakoupime vybavicku 😃
Jinak mame dve holčičky 🙂

Nesnasim prekvapeni. Nikdy a v nicem. Vlastne se muzu do puntiku podepsat pod odpoved @biedronka10 jen s tim rozdilem, ze s pohlavim jsme to meli presne naopak 🙂

abychom věděli, na co se psychicky připravit:D nesnášim překvapení obecně. u druhýho jsem taky váhala, jestli si to nechat říct, ale teda ze specifickýho důvodu, abych nebyla zklamaná, dkyž to nevyjde tak, jak jsem chtěla. nakonec jsme nevydrželi a chtěli to oba vědět i u druhýho. možná je to o tom, jak ti na tom záleží, co to bude. ale i kdyby mi to bylo jedno, i tak bych to asi chtěla vědět. prostě kvůli nějakýmu naladění se a potvrzení beztak velmi silný mojí intuice.

Já třeba vybavicku chci taky nakupovat neutrálně, k tomu pohlaví vědět nepotřebuji. Ale jsem prostě zvědavá a aspoň budu mít čas si zvyknout na myšlenku, že je to chlapec/devce. Takže u mě je to prostá zvědavost a to je celé. Ale pokud to vidět nepůjde, ničemu to nevadí a bude překvápko, no 🙂

@puhelin Protože jsem strašně zvědavá, to miminko jsem si chtěla co nejkonkretneji představit, nejradši bych znala i jeho vlásky a obličej předem 🙂. A chtěla jsem mu říkat jménem. Ale musím uznat, že představa, že bych se nechala překvapit, mě taky hrozně láká...možná příště, jestli ještě nějaké bude 🙂

@puhelin Ja zaprve z praktickych duvodu - chtela jsem vedet, pro koho nakupuju obleceni, nehledat neustale jen neutralni barvy, navic mi ani neprislo, ze by byl v neutralnim nejaky dobry vyber.
A hlavne - chtela jsem vedet, na koho mluvim, na koho myslim, nejak maleho oslovovat, o nem mluvit - abych devet mesicu mluvila o “mimcu”, o “tom”.. Takhle jsme se nekolik tydnu szivali s predstavoz, ze to bude chlapecek, mluvili jsme na nej potom uz vybranym jmenem atd.

@biedronka10 Ja jsem do porodu nemela zadne ocekavani, tesila jsem se, kdo vykoukne. Pocitove jsem uz okolo 1. screeningu vnimala spis holcicku, ale neupinala jsem se na to. Kdyz mi pak rostlo bricho do spicky, vlasy se nemastily a plet neosklivela, okoli mi rikalo, ze je to urcite kluk. Tim me trochu zmatli, ale byl to odhad a na to se nedalo uplnout. Tezko se to popisuje, kdyz jsi to vedela uz driv nez pred porodem, podle me k tomu pak clovek pristupuje odlisneji.

A to jsem v zivote velmi netrpelivy clovek, ale tohle pro me byla uzasna vyzva.

a jinak si myslim, že jde hodně o tu praktickou stránku. u nás tot aky nehraje roli, protože mi fakt vadí to genderový rozdělování barev a oblečení. nechápu, proč téměř všecky oblečky na holky musej mít na sobě něco růžovýho a stejně tak nechápu, proč pro kluky je zase umění sehnat něco, co není šedivý a modrý. snažim se pořizovat prostě barevný a co nejvíc neutrální věci. ale stejnak všecko, co není růžový, tak vypadá jakože holka dědí po klukoj:D

holt někdo, kdo čeká holčičku, tak se třeba v těch nechutně růžovejch věcech vyžívá a vůbec nemyslí na to, že mu všecko, třeba i včetně kočáru, bude úplně na houby, když bude druhý mít kluka.

@rencinka87 Rikali jste mu jmenem uz pred porodem?
Vyber neutralnich barev je velky (hneda, zluta, zelena, modra, bila, seda, cervena), ale ja kupovala jen zakladni veci na prvnich par tydnu, vic az postupne. Ani bych netrefila velikost, dcerce byla i vel. 50 velika 🙂

@normalnimatka Presne tak 🙂 U nas ruzove nakupuje jen tchyne (ma dva syny, tak teprve ted radi). Ja kupuju vse tak, ze to opravdu vypada jak po starsim brachovi 🙂 Pritom je to pestre, vesele, detske a take univerzalni i pro pripadneho mladsiho brasku 🙂

@puhelin hele právěže neutrální oblečení, aby člověk pohledal, mi přijde...:( strašně málokdy se dá sehnat něco fajn. barev je milion, ale výrobci fakt jako nemaj fantazii, nebo nevim. do nějakejch drahejch obchodů ani nechodim, takže nevim, jak to je tam. většinou to je prostě ssada růžovýho, sada modrýho a pak sada bílýho - což nesnášim taky:D kdo to má furt prát?:D (u mimina ještě ok, ale je celkem nuda mít celou výbavu bílou)

to ti fandim. já pořizovala co nejvíc neutrálně a je mi to na pendrek, bohužel:D

Presne jak uz tu bylo, clovek si preje hlavne zdravy dite, ale podvedome jsem si uz od nejakych 18prala holcicku.. A kdyz mi na screeningu rekli ze to bude kluk, musela jsem se s tim vnitrne srovnat a zacala jsem se tesit na kluka, ale kdybych to zjistila na sale asi by to byl velkej sok a prekvapeni a to nesnasim.. A hlavne neutralni se mi mo c nelibi, tal jsem chtela rovnou kupovat do barvy a taky jsem mu rikala uz jmenem kdyz byl v brisku😊

Pro nás bylo jednoznačně důležité vědět pohlaví. V okamžiku, kdy jsme se to s jistotou dozvěděli (vždy na velkém utz kolem 20. týdne), jsme miminko pojmenovali a od té chvíli to prostě nebylo naprosto neosobní "to" miminko, ale zcela osobní a konkrétní člověk. Od té chvíli jsme jsme na něj i o něm mluvili jménem. Sám porod je jedno velké překvapení, neměli jsme potřebu to stupňovat ještě neznalostí pohlaví 🙂. Stejně je zajímavé, jak to máme každá jinak, mě nikdy nenapadl jediný důvod, proč pohlaví nechtít vědět, pokud si je lékař jistý 🙂.

@puhelin jj, jakmile jsme se rozhodli o jmenu, tak jsme mu tak rikali i jsme se tak o nem bavili.
Tak ja asi chodim do blbych obchodu - sama nemam rada, kdyz jsou holky cely ruzovy a naopak kluci v samych tmavych barvach, maskacovych vzorech, obrazky s autama apod., a to jsem teda mela co delat, abych nasla pro malyho nejaky veselejsi barvy. Nemluvim o tom, jak je to tezky ted, kdyz ma 2,5 roku. Ale v kazdym pripade i tak je jasne poznat, ze je to klucici obleceni - ted ma treba “na paradu” hnedy mansestraky a bily pleteny svetr, nosi tmavemodry semisovy boty. Holcicka by si to samozrejme mohla vzit taky, ale radeji bych ji vybrala jiny veci 🙂

A pripraveny jsem mela vsechno do velikosti 62, par kousku i vetsich. Protoze jsem pocitala, ze nebudu mit po porodu absolutne silu a cas nekde neco shanet a presne to tak bylo - mela jsem praskly krvavy bradavky uz z porodnice a nekolik tydnu jsme resili jen to. Moc mi pomohlo, ze jsem aspon vsechno pro malyho mela nachystany.

@puhelin já jsem prakticky člověk. Kromě zdraví mě zajímalo i pohlaví, protože jsem chtela nakupovat a byt připravena😉👍a také kvůli jménu, neměli jsme jednoznačnou shodu, takže po zjištění pohlaví jsme to mohli ke spokojenosti uzavřít 😜

Výbavičku jsem kupovala v neutrálních barvách, protože jsem počítala s druhým dítětem. A na miminko v břiše jsem nikdy nemluvila. Ale když jsem měla možnost nechat si říct pohlaví, nenapdl mě źádný důvod proč jí nevyužít.

@puhelin To teda nemluvim o tom, ze jsme byli i na 3D utz, prave proto, ze mi bylo prijemny videt tu konkretni tvaricku, tehdy jsem si ho opravdove zamilovala, protoze do ty doby mi prislo jako totalni sci-fi, ze mi roste v brise clovek 😀
Pak uz to bylo aspon trochu mensi sci-fi, kazdopadne jsem dodnes uplne nepobrala, ze mi v brise vyrostlo dite a je ze me a manzela, jen uz to ted neresim 😀 (Podotykam, ze jsem rodila prirozene a naprosto bez leku, takze jsem byla totalne pri smyslech a citila, jak ze me vylezl, ale stejne to nechapu 😂)

@rencinka87 jj, mela jsem oba porody prirozene a zcela bez anestezie. Je to hrozne zvlastni, ale musim rict, ze oba byly opravdu krasne. I kdyz to bolelo, mohla jsem vse procitit a uvedomit si plne silu okamziku. Jestli bude tretatko, tak to chci zas takhle. A i s tajemstvim pohlavi.
Jsem asi divna, ale mne ten pocit, ze netusim, koho jsem "vyrobila", daval u porodu silu, byla jsem strasne zvedava, kdo vykoukne, jestli holkcicka, nebo chlapecek 🙂 Jmena jsme meli vybrana oboje, kdyz byly holky jeste v brise, mluvila jsem s nimi, prvni byla skritek (byla hodne malicka, pv 2,5 kg, pm 46 cm a odhady nelhaly) a druhe jsem rikala clovicek 🙂

@sudylichozrout Ja jsem take mela takovou hnaci silu pri porodu - zvedavost, az uz vykoukne a my to zjistime. Pracovni jmeno bylo Klubicko a manzel rikal Tonda. Ted jsem sice zvedavejsi, ale ten zazitek za to stal.

Pro mě pohlaví nebylo stěžejním tématem, na rozdíl od mojí máti 🙂, takže to, že čekám chlapečka, kterého jsem si přála, ale dokud jsem se to nedozvěděla, brala jsem to, že jsem těhotná a čekám miminko jako obrovské štěstí, kterým jsem se zalykala tak nějak "tiše", protože jsem to celkově brala jako kouzlo. V mém věku a tak podobně 🙂
Nicméně máti poměrně neobytně se dožadovala informace vedoucí ke zjištění, cože to čekám, tak j sem ji vzala s sebou na jeden z mnoha ultrazvuků a protože pro mě bylo vždy nejdůležitější, jestli je všechno v pořádku, tak v závěru jsem se osmělila, jako jestli je vidět, co to bude 🙂 a pan primář se mě zeptal, jestli to chci vědět já, nebo babička, protože jestli babička, tak se to nejpozději v den porodu dozví 🙂, no ale máti už byla jako na trní, doslova, tak jsem řekla, jestli je to vidět, že budu ráda i já, načež mi položil otázku co bych si přála a já jsem automaticky odvětila, že kluka a přesně v tu chvíli, byla to setinka vteřiny mě napadlo, že jsem měla mlčet, aby to když tak holčičce nebylo líto, a on mi řekl, že je to kluk 🙂
Takže jsem měla najednou obrovskou radost, protože... no prostě, jééé já budu mít chlapečka 🙂

@sudylichozrout hezky, mne je naopak prijemnejsi vedet, kdo tam je 🙂 Porod jsem mela krasny, absolvovali jsme kurz hypnoporodu a strasne mi to pomohlo. Uzila jsem si to cely. Nebyt toho, ze jsem se nechala presvedcit a pichnout vodu, cimz se to samozrejme cely narusilo a ten konec byl uz pak zbytecne hekticky a lekarsky, tak nevim, nejak nemam pocit, ze bych potrebovala silu nebo tak..
proste jsem rodila a zpivala ve sprse 😀 Vim matne, ze uz mi to prislo najednou celkem dost intenzivni a ze uz to zacina byt na hranici toho, co zvladnu, jenze to uz jsem tlacila a pak uz byl malej venku 😀

@rencinka87 ty blaho, tak to je husty. Ja na zadny kurz nechodila, ani jsem nebyla tady na Koni, nesledovala zadny debaty, nic. A zazila jsem prave s prvni dcerkou evidentne hypnoporod, ale uplne prirozene, instinktivne. Take jsem si zpivala ve sprse, tocila se na mici, dychala si a odletla do kosmickych sfer. A zaroven se nadherne napojila na skritka. To jsem fakt do te doby nikdy nezazila a bylo to neuveritelne. Mysticke. Kdo me tady zna, vi, ze jsem racionalni clovek, ktereho ezoterika netankuje, ale ten prvni porod byl fakt dotek neceho uplne jinyho.
Jsem hrozne rada, ze je tu nekdo, kdonprozil neco podobneho. Protoze kdyz reknu, ze jsem si porod uzila, nekrouti hlavou, jak je mozne si uzit 12 hodin bolesti 🙂
Jsem neskutecne stastna, ze jsem mela silu a poslechla sve telo. Mela jsem rodit na termin vyvolavanim, protoze jsem byla formalne na riziku a tam se to tak delalo. No a ja podepsala reverz a sla jsem domu. A cekala, kdy to prijde 🙂

@rencinka87 ale rodila jsem samozrejme v porodnici 🙂 (aby to nevyznelo, ze jsem sla rodit domu) 🙂
S deuhou dcerkou to bylo vic takovy porodnicky, uz tam nebylo to kouzlo neznameho, vedela jsem, co mam delat a jak. Dcerka byla take o kilo tezsi, takze se rodilo jinak, no... 😀 Ale taky dobry!

Potřebuju vždycky vědět, s kým mám tu čest🙂. Ne kvůli oblečení, ale pocitově. Neumím si představit nevědět 3/4 roku, koho nosím v břiše🙂. Oblečení jsem měla zásadně neutrál už pro holčičku, přijde mi to nejhezčí, pak to samé odnosil syn🙂.

Chtela jsem toho vedet o mrnouskovi co nejvic, idealne kazdy detail. Miminko je to vytouzene, takze jsem byla nedockava o to vic, vedet kdo to je a jaky je. O vybavu neslo, kupovala (a porad kupuju) veci neutral, rada bych jeste jedno, tak kdyby to byla holcicka... jinak si z ditete delam sama srandu, ze je to takovy sedy vlk, vsechno ma sedo-bile. Pekne neutralni veci najit jdou, jen to chce vic casu... (a googleni)

Kdyz je ta moznost, tak to vedet chci. Nevydrzela bych celou dobu cekat, kdo vyleze :D to je asi stejny, jako proc lidi chodej na 3D, 4D utz - jen aby videli presnejsi vzhled mimina, jelikoz to doba umoznuje a jsou zvedavi

Protože chci vědět vše, co vědět můžu (nejenom když se jedná o dítě). Bude mít jméno celou dobu, jméno druhého pohlaví je jen pro jistotu. A výbava se kupuje buď pro holku nebo pro kluka, málokdo by chtěl mít na miminko vše béžovo bílé, i když my třeba máme dceru, věděli jsme o ní a chtěla jsem co nejmíň růžové 🙂

@puhelin já to nějak neřešila první tři měsíce jestli si nechat říct pohlaví nebo ne. Ale co mě hrozně rozcilovalo bylo říkat miminku TO. 🤦 Prostě jsem chtěla, aby to bylo konkrétní. Vnitřně jsem si byla jistá že to bude holčička, ale chtěla jsem to vyzkoušet mít potvrzené. 😁 Teď to bylo to samé. Byla jsem na beton přesvědčená, že to bude chlapeček, protože tehu je úplně jiné. A také se to potvrdilo 😍

U prvního jsem to chtěla vědět, nakonec mi hrubý odhad řekl doktor na přelomu 6 a 7 měsíce, že to asi bude holčička, ale že je špatně natočená a že jestli to bude kluk ať se na něj nezlobím, u druhého jsem si řekla, že je to fuk hlavně ať je zdravé ale nějak jsem byla přesvědčená že tentokrát to bude kluk...a souhlasím, s tím že je příjemné oslovovat bříško jménem než mu říkat to nebo jen miminko