Připadám si v těhotenství ošklivá

Já tohle teda řešila až později. V 4. měsíci jsem si ještě užívala to hezké těhotenské bříško, ovšem pak od třetího trimestru jsem si taky připadala jak vyvržený vorvaň 😄 Trošku lepší to bylo s mým druhým partnerem, protože můj ex byl celkem chroust a já byla těhotná přes léto, hodně zadržovala vodu, přibrala 23 kilo a vážila víc jak on. Kvůli té zadržované vodě jsem měla i celulitidu na zadku (zadek byl vždy moje chlouba), z toho jsem se fakt málem sesypala. Vypadala jsem jako nafouknutý hroch po 2 týdnech v rozkladu 😂Ale můj stávající partner je celkově velmi svalnatý a vysoký, je to prostě chlap, já i přibrala podstatně méně přes zimu a to jsem si připadala o dost lépe a sebevědomější. 🙂 Ale ne že bych si připadala jako miss nebo rozkošná těhule. Celkově jsem si připadala děsně neohrabaná a v posteli mi to břicho překáželo. Takové antierotické mi to přišlo, takže jsem na to ani neměla chuť. Prostě nutné zlo. 😀

@pilzzee Přesně, já když jsem četla, jak jiné maminy zvrací a hubnou, tak jsem si říkala, ty se ale mají 😀 Kamarádka rodí za týden a má nahoře 7kg. Fakt jak když na ní nalepší jen to břicho 😀 Přitom jsem vždycky měla minimálně o 10 kg méně než ona. Ale máš pravdu, už jen pár měsíců a můžu s tím něco udělat. U předchozího dítěte jsem to shodila velmi rychle, ale jak píšu, tenkrát mi to bylo jedno.

Ja jsem u prvniho pribrala 12kg a pak to slo krasne vsechno (a jeste vic) dolu. Ted mam pred sebou jeste 2 mesice a uz minimalne 10kg nahore, takze nejsem uplne v klidu 😀 Ale jak rikam, hlavni je, ze mimino se ma dobre a ze je to jenom docasne 😀

Vzhledem k tomu, po kolikáté sem tento příběh píšete, bych to řešila u psychologa.

Vzhledem k tomu, že to zní tak nějak patologicky a očividně si neseš i nějakou zátěž z dřívějška, zkusila bych terapii. Dřív než to přeroste v něco závažnějšího, poruchy příjmu potravy, takovou tu chorobnou závislost na sportu apod.

Dej bacha na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit. Až budeš opravdu blít i 20x denně a skončíš v nemocnici, tak mi věř, že tě to přejde. Zhubla jsem takhle v prvním těhotenství 8kg během prvního trimestru. Nenapadlo mě, že by mi tohle mohl někdo závidět, já jsem myslela, že umřu. Jen tak trochu jiný pohled, nic víc.

Ja ti rozumiem, ja som sa citila pri druhom tehotenstve ako hroch uz v prvom trimestri. 🤦🏼‍♀️ Mne sa hned na zaciatku strasne naliali prsia a nevmestila som sa do ziadnej podprsenky, mala som nafuknute brucho, ktore tak bolelo, ze som si cez to nemohla nic dat. Tehotenske veci som vytiahla uz v tretom mesiaci. Pribrala som strasne ale co ta mozno utesi, do 9m po porode som mala menej kg ako na zaciatku druheho tehotenstva a v podstate bez nejakeho velkeho snazenia. Len zdrava strava, prechadzky a kojenie.

Rozumím ti. Taky jsem bývala pěkná. Měla jsem krásnou štíhlou sportovní postavu. Obě těhotenství plus 18kg i kdybych se na hlavu stavěla. Navíc velmi blízko po sobě (mezi dětma rozdíl 15m). Nejhorší ale bylo, že já kojením nic nezhubla, naopak. A to bylo mladší dítě na prsu nonstop. Teď už mám 2,5 roku po druhém porodu a pořád vypadám hrozně. Bohužel dvě malé děti, starší s handicapem a nulová možnost pomoci (kromě přítele, který je ale obchoďák, takže bývá porad pryč) mi nedává možnost mít čas pro sebe a začít něco dělat. Hlavně mám totálně odporný velký břicho. :( ale od září by obě snad měly být aspoň na dopoledne ve školce, takže hned klusu do posilovny. Aspoň 3x týdně. A třeba se.mi povede vrátit i k běhání.
Takže te chápu: vím moc dobře, že vzhled není všechno, ale nedokážu a nechci se smířit s tím, jak vypadám. A na těhotenství fakt není vůbec nic sexy.

@patypresdevaty A tak nemyslim si, ze bych snad byla pripad pro psychiatra😉 Troufam si rict, ze je celkem normalni, ze kdyz cloveku nevyjde jedno manzelstvi, ma strach, aby se to neopakovalo a snazi se nedelat stejne chyby.

S přístupem "nejsem případ pro psychiatra" to asi nemá smysl... mezi psychiatrem a terapeutem je poněkud rozdíl.
Taky nemam žádné ohromné problémy, ale chodím na terapii. Člověka to dokáže dost obohatit a některé věci lépe uchopit ;)
Navíc sama píšeš, že tam po minule zkušenosti určité obavy jsou.
A zrovna to, že se ti budou určité věci opakovat, se stává veeeelmi často (tim spis, kdyz jsi presvedcena "mne se to stat nemuze"). Uvědomění si určitých věci a náhled z venku umí dost pomoct...

Rozumim tomu, jak se citis. Ja v prvnim tehotenstvi zacala pribirat az cca v 5.mesici, ale nakonec jsem nabrala 40 kg. Vetsinu v poslednim mesici. Ted jsem tehotna podruhe, nabrala jsem uz pred otehotnenim, mela jsem vazne velkou obavu, na kolik se to zase vysplha a musim potvrdit, ze je to vazne individualni. Ted zacinam 9.mesic a v 5.-6.jsem vypadala snad hur, nez ted. Za posledni zhruba 2 mesice jsem nepribrala, malej roste, takze ja vlastne hubnu. A za celou dobu tehotenstvi jsem zvracela asi jednou, navic prvni trimestr jsem prolezela nemocna v posteli, jim normalne, nejak se neomezuji, ale ani nemam tendence se prejidat. Takze treba te to uklidni, ale i kdyz clovek nejprve pribere (zdanlive vic, nez by ocekaval), nemusi to tak byt i ve 3.trimestru. Ja mam ted nahore 9 kg, ktere jsem nabrala do 7.mesice. 😉 Ale hezka si tedy nepripadam ani tak, kazdopadne verim, ze to zase po porodu pujde do normalu. Minule jsem pribrala 40 a zhubla do roka 50 (to byl ale extrem, co vyzadoval zasah plastickeho chirurga, protoze ta kuze to nedala, nemela jsem dostatecnou elasticitu a i pres mazani popraskala tak rychlymi zmenami natolik, ze uz se nemohla stahnout bez pomoci chirurga). A i vizualne mi prislo, ze jsem postupem "rozkvetla", ted to zase neni ono 🙈 je fakt, ze ted nikam extra nechodim, tak nemam takovou potrebu se treba licit, jako v dobe, kdy jsem denne chodila do mesta na dlouhe prochazky s kocarkem a chtela si pripadat jako hezka mamka. 🙂