Obavy. Jak se jich zbavit?

@lidija1234 právě...jenže co když se neprobudim? A bohužel v mém případě bych tam prý 14 dní byla, doktoři mi to rovnou řekli...
No, já to mám právě od jeho narození..celkove se vším...že mám strach že smrti...co by beze mě dělal...a máš pravdu, že teď je to ale tedy mnohem horší...
Každopádně děkuji 🙂

Ahojky, držím pěsti, ať je všechno v pořádku a ať tady pro svoje děti jsi co nejdéle a ve zdraví...🍀❤️🙏

Určitá míra takových myšlenek je podle mě vlastně normální, člověka napadne ledacos a každý, kdo miluje svoje děti, tady pro ně chce být a stát jim po boku... ❤️

Otázka je, jestli už tyto myšlenky nepřesahují únosnou mez a třeba Tě neomezují v běžném životě, pak by možná pomohlo promluvit si s nějakým psychologem, nebo tak.
Taky si myslím, že na Tebe doléhá prostě blížící se porod, obavy, aby vše bylo jak má, hormony...tím se ty strachy asi i umocňují. 🤔

1. strach je přirozený, ale je velká sance (temer 100%) ze se probudis. (komplikace tohoto typu jsou v promilich) Tak neres akutni sekci, ale pores porod plánovaným cisarem. Dite to bez matky zvladne lip nez si matka dokáže pomyslet a připustit. Ty obavy jsem měla taky, jak to beze me starsi syn zvladne apod. Zvladne. Vazne. A pokud bude s nekym koho ma rad a oni mají radi jeho, tak si na te ani nevzpomene. A ty budes mit miminko, myslim ze to bude v poradku.
2. tyhle obavy bych řešila s terapeutem. Muze to přerůst az v agorafobii ci panicke ataky a to pak uz je nebezpecny.
Hlavu vzhuru.

Ahoj. K bodu jedná ti jen můžu říct, že první akutní CS byl s celkovou narkózou a bylo to naposledy,co jsem se fakt výborně vyspala. Druhý akutní ale už s narkózou nebyl, dostala jsem pouze epidurál, takže pro tvůj klid bych zjistila,zda u vás v porodnici třeba taky neupřednostňují tuto možnost.
U bodů dva je to horší. Ano, nikdy nevíš co se může stát,ale není škoda ztrácet čas těmito myšlenkami a nevěnovat ho raději plánům s dětmi, manželem?? Místo černých myšlenek zkusit najetNa ty pozitivní

@slecnami děkuji 🙂

@jijulka děkuji 🙂

@alpakovo epidural nechci už vůbec. Asi to zní hrozně, ale mám obrovský blok z té veliké jehly do zad. To bych nezvládla.
To máš pravdu...já se z toho spíš asi potřebovala vypovídat..a nejspíš by mi pomohlo, kdybych to mohla dělat častěji...

Rozumím ti. Já jsem se po narození dětí začala paradoxně nejvíc bát o sebe - co by to měly za život bez milované mámy. Naštěstí to s přibývajícíma rokama odešlo. Teď čekám třetí a taky mě takové myšlenky občas napadnou, ale už vůbec ne v takové míře jako předtím. Hodně mi v tomhle pomáhají statistiky. Schválně si najdi, jaká jsou číslá úmrtí při porodu. Hádam, že větší pravděpodobnost je, že tě někdo srazí autem nebo zapíchne na ulici 🙂

No nevím,já jehlu neviděla,nikdo mi ji schválně neukazoval a i pro léčbu a dřívější odchod domů z porodnice mi přišel epidurál lepší než celková

Jen poznámka: tu jehlu při epiduralu nevidíš a to místo vpichu znecitliví, takže to ani nebolí 😉 A pak se nemusíš bát, že se neprobudíš. 🙂 Klasický porod jsem nezažila, ale jestli ho chceš, držím palce, aby to vyšlo. 😉

Bod dva: mně osobně pomáhá víra v Boha. Věřím, že jakýkoli strach pochází od Zlého a je potřeba s ním bojovat, protože nás omezuje.
A kdybych fakt umřela, tak věřím, že bych jim mohla pomáhat i potom a jednou bychom se zase sešli. Takže by to byla tragédie a hrozná bolest, ale nebyl by to konec. Jsem rodičům za tuto víru vděčná, protože je to dar.

Riziko je tam vždycky,ale já bych se radši těšila,že budu mít potom krásné miminko❤️ můj terapeut mi poradil jednu věc. Možná pro někoho blbost...chtěl abych si zavzpomínala na dětství a vybavila si nějaký okamžik,vzpomínku,kdy mi bylo opravdu krásně, kde jsem se cítila v bezpečí...no a když na mě teď jdou nějaké černé myšlenky,tak sup- hned utecu do té vzpomínky,kde jsem v bezpečí 🤷‍♀️musím říct, že to zabírá 😉

Píšeš za mě?hele úplně chápu tvé pocity,jen ja to teď prožívám už podruhé,od té doby co jsem porodila první dítě,se bojím co by s ní bylo,kdyby.... když jsem byla těhotná podruhé,tak jsem se tak strašně bala porodu a teď mě za pár dní čeká třetí a myšlenky mám zase úplně stejné jako ty... takže neboj nejsi v tom sama...a ještě k tomu epiduralu...hele měla jsem ho při první sekci a ne neboj,ta jehla není tak hrozná jak se to prezentuje, anesteziolog mi ji ukazoval a byla fakt slabá a vubec jsem nevěděla kdy mi to pichli,pak jen řekli, teď si rychle lehnete a fak jsem to vubec necitila

@lenkalubina dělám něco podobného 😊 když jsem prožívala šťastný okamžik, představovala jsem si, že se mění v kuličku, kterou kdykoli mohu vyndat a prohlédnout si ji znovu.
A pak dělám ještě to, že si připomenu, z čeho jsem měla v minulosti velký strach a zdálo se mi nepřekonatelné a jak to pak dopadlo. Protože to vždycky dopadlo líp, než čeho jsem se bála.
😉

@irmamala dekuji. Také tedy doufám, že to odejde 😔

@alpakovo a nebolelo to, do těch zad?

@elfka21 opravdu neboli? Mně všichni říkají, že to strašně bolí...že musím být úplně ohnutá a je to veliká jehla. A jaký je tedy porod císařem, já mám ia trach z toho, že psychicky nevydržím pocit, že mě právě řežou, sekne to se mnou

@lenkalubina děkuji zkusím to 🙂

@ajja87 je to hrozný pocit, vid? Já se na to snažím opravdu nemyslet a být pozitivní..ale i tak to nejde...Kort, když vím, jak moc je na mě fixovaný...
Jo? A prosimtě..jak jsi snášela tedy potom ten císař? Jaké to bylo. Já mám hrozně nízký práh bolesti. A hlavně si nedokážu představit, že budu ležet a oni mě budou za živa řezat. Myslím si, že to fakt nezvládnu, že to se mnou sekne

@lenkalubina víš co je blbý? Že ačkoli jsem měla hezké dětství, nemohu si na nic vzpomenout....nic mě nenapadá. V 10 letech mi přišli na řadu nemoci a já nějak nemohu z dětství vytáhnout nic jiného, než negativní věci...

Hele taky jsem si myslela, že mám nízký prah bolesti,jako den po císaři to bolelo hodně o tom žádná,ale dokonce jsem další dny v porodnici zvladla bez prášků na bolest,az se sestry divily, že žádný nechci,ale ja se psychicky uz pred porodem snažila nastavit na to,ze to prostě bude bolet(ať už normální porod nebo císař,tak možná to mi pomohlo).to jsem spíš pak hůř nesla bolest po normálním porodu.jinak samotný císař,no jak bych to popsala,jako bolest necitis,ale samozřejmě, když pak vytahovali mimco,tak to byl takovy zvláštní pocit, prostě s tím mým tělem jakoby lomcovali nebo jak to nazvat,ja jsem manželovi říkala, že to jak když vytahujou tele z krávy 🤣🤣🤣 ale jako nic nepříjemnýho to nebylo, samozřejmě celou dobu jsem měla obavy,abych to přežila,aby nebyly komplikace a neuspavali mě....

Mě teda ani ne, mám epidurál za sebou 2x, ani jednou problémy a přišlo mi to lepší než celková

@ajja87 no, já mám právě největší problém s tím, až budu rodit. Mně nevadí bolest potom, ale ta, kterou mi dělá někdo jiný...takže ty to prostě cítíš celou dobu, co tě řežou? Cítíš, že něco dělají?

@alpakovo no...tak děkuji za uklidnění. Pořád doufám, že to bude normální porod, ale tak uvidíme(ne že by byl první porod procházka růžovým sadem...) 🙄😔

Ne to zas jako necitis,jen jak pak vytahovali to mimco,tak prostě,,citis,, že se ti hybe tělo,ale jinak necitis jako bolest nebo dotyk nebo tak něco...to je úplně v pohodě

Nebolí. Místo vpichu předem umrtví. 😉 Mám dva císaře za sebou a když máš pocit na omdlení nebo na zvracení normálně jim to při tom povíš a něco ti dají do žíly, že to hned přejde. I se na to ptají. Já se moc těšila, protože u nás (v HB) miminko vytáhnou a hned položí na maminku. 🥰To pak už jen hladím a utěšuju toho vyplašeného drobečka a co dělají tam za plentou je mi fuk.
Další den to bolí, ale zase není to nic, co by se nedalo vydržet a mají prostředky proti bolesti. Hlavní je se dost hýbat, chodit a tak. A druhý den po císaři nám dali miminka už na stálo na pokoj a to byla nejlepší motivace . 🥰

@ajja87 dobře, tak moc dekuji

@elfka21 jakože oni mi do zad píchnou nejdřív jinou injekci a teprve pak tu velikou?
Pro mě je největší problém opravdu ta psychika, že budu ležet a vědět, že mě právě řežou, že mám díru v břiše...bolest další dny mi nevadí vůbec, to zvládám dobře

Jo, nejdřív malá včelka, aby nebolela za větší 😉 Tak mysli víc na miminko a žádnou díru si nepředstavuj. Tak jsem to aspoň dělala já. Do posledka jsem na něj v duchu mluvila a pak když mi ho dali, tak jsem ho hladila a chlácholila. Musí být chuďátko z toho všeho hotové, netuší, co se děje. To ani při normálním porodu, který je pro děti podle mě ještě větší psycho.