Nezvládám těhotenství
Já se tak stydím, holky. Ani nevím, jak začít.
Miminko jsme si strašně přáli, takže když jsme zjistili, že jsem těhotná, byla to pro nás radostná novina. Jenže od poloviny těhotenství začaly komplikace - já upoutaná od 20.tt na lůžko, teď se nevědělo, jestli mimčo přežije nebo ne. Když už se všechno zdálo být v pořádku, objevilo se něco nového, do toho různá antibiotika, léky... ve zkratce: těhotenství pro mě vůbec není nejkrásnějším obdobím ženy a spíše mě to jak fyzicky, tak i psychicky sráží na zem. A to je ten důvod, proč píšu.
Mám do porodu pár dnů a jsem hodně času teď sama. Přítel je teď hodně v práci, protože od začátku roku to bylo skrze covid komplikované a chce "dohnat" finanční ztrátu, dokud není mimčo. Bere si tak směny navíc, což ale na úkor toho, že jsem sama. A to hlavně v noci, protože si bere převážně noční. Pak je doma nevyspaný, nepříjemný a sám mi řekl, že si to uvědomuje všechno, že ho to mrzí, ale že chce teď vydat maximum, ať může být se mnou pak celý měsíc doma, až se maličký narodí.
A na mě to taky všechno dopadá. Fakt mě těhotenství hodně omezuje a minulý měsíc jsem dostala takový amok, že jsem normálně sbalila všechny nachystané věci pro mimino do pytle a chtěla to vyhodit. Řvala jsem po příteli, ať to dá pryč, že se na to nechci dívat, že to dítě nechci. Absolutně jsem se v ten moment nepoznávala, přítel nevěděl, co má dělat. Nějak jsem se uklidnila a omluvila, ale dnes se to stalo zase... S přítelem se poslední dobou pořád hádáme, už to ani jeden nezvládáme a já dnes zase chytla záchvat, že dítě nechci, zmuchlala jsem dokonce i papír z matriky, že dítě nechám v porodnici, až se narodí a začala jsem zase sápat po věcech, že to chci vyhodit. A pak najednou zase jakoby blik a jsem normální. Nebo "normální".
Co mám dělat, děvčata? Já jsem fakt zralá na psychiatra a mám strach, co teprve šestinedělí. Miminko strašně moc chci, těším se na něj, ale vůbec nevím, co jsou tohle za zkraty. Přítel se mi doma rozbrečel, že neví, co má se mnou dělat, že se mu těžko odchází do práce, že má strach, že zase chytnu ten svůj záchvat a něco si udělám, nebo ohrozím mimčo. Fakt se za to stydím.
Zkus si nevyčítat, že nejsi dokonalá a situaci zvládáš, tak jak zvládáš. Holt jsou situace, kdy panikaříme. Jinak já bych asi taky byla šílená, kdybych byla od 20 tt na lůžku. Vyhledej psychologa, ještě teď. Přítel ať si nebere směny navíc, tím nebude přetažený a nebude reagovat podrážděně.
Jestli je to možné domluv si nějkou fajn návštěvu.
Já, když cítím nepohodu, pouštím si na netu 4 dohody v podání Jaroslava Duška. (Dodá mi to nadhled).
Souhlasím s komentářem výše a asi bych i zvážila vyhledat nějakou odbornou pomoc. Laktační psychóza nebo poporodní deprese se může začít rozvíjet i v těhotenství, zvlášť když jsi to měla takhle náročné. Jsou to hormony a nikdy nevíš, co sebou udělají. Ono je lepší to podchytit včas než abys nechtěně ublizila miminku. Pro někoho je to opravdu náročné období a narozením dítěte se to může právě zhoršit, když mimi jen brečí a celkově je to obrovská změna pro oba rodiče.
Najdu si pomoc pres hlavu. Fakt jo.
No mme taky neprijde tehotenstvi jako nejlepsi obdobi zeny,nejdriv nevolnosti,pak zase velke bricho co omezuje...vice s tebou kyvou hormony,tehotenstvi je obet,ale je to porad nic oproti tomu jaka to bude zmena kdyz se mimi narodi,to se nemusis zastavit,kojis,prebalujes,nespis a tak porad dokola nez trochu povyroste a to teprve bude napor na nervy,takze asi ti doporucim nekoho vyhledat uz ted,protoze,pokud jsi ted takto slozena,pak to lepsi urcite nebude...
No a pro zacatek se opravdu hod do klidu,sice lezis,ale navstevy za tebou snad muzou,ne?Co se tyce pritele,tak snad i on sam vidi,ze ho ted potrebujes vic nez penize,nevim kolik ti jeste do porodu zbyva,ale myslim,ze to upoutani na luzko a nepohoda je umocnena tim,ze cely podzim zimu a jaro jsme byli kvuli korony omezeni a ted by clovek i nekam mohl,ale tebe se to zase netyka,venku hezky teplo a ty doma lezis,to by spatne pusobilo na kazdou,navic kdyz se nevi jak to bude zase od podzimu...
Těhotenství není pro hodně žen nejkrásnější období jak se říká. Já měla celé těhotenství bez zdravotních problémů, ale bylo to i tak pro mě snad nejhorší období. Ale pro jistotu bys asi měla zkusit odbornou pomoc, aby nešlo o tu laktační psychózu. A přítele máš super že se snaží práci dohnat aby pak mohl být déle s vámi. Ale myslím že teď bys ho potřebovala víc doma, zkus si s ním o tom promluvit...
Taky těhotenství špatně zvládám. Hormony 🙄musíme vydržet. Každopádně nenech se vyplašit od ostatních že jsi zralá na psychiatra, v šestinedělí ti nemusí být nutně hůř než teď. Navíc budeš mít přítele měsíc doma (jak píšeš). Břicho nikomu ani půl hodky dat nemůžeme abychom si odfrkly, s mimčem klido může jít s kočárkem na procházku přítel sám. Píšeš že mas par dni do termínu. Vydržela jsi teda už skoro 40tt, tak těch 6 bez břicha zvládneš určitě. Ať je s tebou přítel co nejvíc, drž se 🍀
@zakladatelka
@crejzy má pravdu, že nemusí být po porodu hůř. Třeba já v tom těhu děs a hrůza, někdy jsem taky vyváděla že to dítě snad ani nechci (a to bylo vymodlené), ale po porodu jsem najednou mimčo nechtěla dát ani z ruky, a mám to teda dodnes ☺ určitě i u tebe bude dobře 🍀
Holky, děkuju všem za podporu. Snad se to po porodu fakt zlepší. ❤️
Rozhodně si co nejdříve najdi psychologickou/psychiatrickou pomoc. Není to žádná ostuda, a pomůže ti to se po porodu vyvarovat třeba depresím. A to není zbytečnost 🙂
Mě nikdy neprislo na těhotenství, že je to nejkrásnější období ženy, navíc mi během druhého těhotenství hrozil předčasný porod a já musela celé 3mesice odležet = nebylo zbyti...
Podle mě nejsi zralá na žádnou odbornou pomoc, jen máš slušně "nalozeno" během těhotenství, ale už zbývá jen kousek...
Určitě bych minimálně kontaktovala psychologa, protože po porodu ,,bude hůř". Mohou nastat problémy s kojením, bolesti bříška, nastoupí spánková deprivace..je potřeba být připravená a vyrovnaná. Ano, postěžujeme si každá, že miminko týden téměř nespalo, pláče..Ale člověk musí mít v sobě tu základní vyrovnanost, nevím jak bych to řekla lépe, musíte se vyrovnat s tím že dostanete možná dost zabrat i po porodu. Tyto situace pak ovlivňují váš vztah i pohodu miminka, chod celé domácnosti a fungování rodiny. Proto se nebojte už teď to řešit.
@madamas Zas bych to neviděla tak bledě, problémy s kojením? No tak existuje UM. Bolesti bříška? Třeba moje malá neměla. A nulový spánek? Malá spala jako novorozeně krásně celou noc. Horší to je až teď, kdy je malé rok. Takže ne každý novorozeně je uřvaný a nespící ďáblík.
Poradím ti jediné, prošla jsem si mnohým a nejdůležitější je, nebýt na to sama. Umět si přiznat, že potřebuješ pomoc a nebát se o ni říct.
Nejen přítel.
Já díky dvěma dětem vím, že mám super rodinu.
Rozhledni se kolem a uvidíš. ✊
Moc přeji vše dobré, posílám pozitivní energii a zase piš klidně i sem. Já se za NORMÁLNÍ nikdy nepovažovala 😁😁😁.
Je to hormonální nerovnováha, rozhozena chemie je svinstvo. Tělo pak nezvládne adaptaci nás těhotenství. O tvé neuroze by určitě měl vědět psychiatr, protože není vyloučena ani poporodní komplikace. Tak aby tě sledovali. Bude to dobré, odezní to
Úplně Vás chápu , u prvního těhu jsem bývala také pořád v nemocnici a často jsem se přistihla u toho,že dítě nechci.
Abych nebyla sama přestěhovali jsme se z Prahy zpět na Západ Čech a byly tam až do půl roku malý, než jsem byla zdravotně zas ok.
Hodně nám pomohla rodina, aby přítel/manžel mohl do práce a já nebyla sama. U druhého těhu žádný komplikace ,měla jsem plno energie a užívala si těhotenství. Cítila jsem se opravdu krásně a normálně. Po narození syna vše Ok ,nyní čekáme poslední miminko po 4 potratech a jsem na tom podobně jako u prvního.
Jsem na PN, nemůžu s dětma pořádně ven a normálně fungovat . Jsem ve 26tt a už mám za sebou 2operace, 3 antibiotika , 4hospitalizace ,nyní doma a i když je mi líto dětí že se jim nemůžu naplno věnovat na miminko se všichni moc těšíme. A péči o děti a výlety převzal manžel,který teď bohužel (chudák) převzal celou domácnost a dojíždění na kroužky ,do školky a všechny akce dětí.
Dežím ti palce ,ať se s tím popereš co nejlíp až dostaneš miminko do náruče na všechny potíže zapomeneš. Nebude nic důležitější než tvůj malý poklad ;)
Do porodu si můžeš ještě pískat, po porodu na to mít čas nebudeš a jestli vyvádíš už teď takhle, co po porodu.. Zvaž návštěvu odborníka a medikaci, abys pak po porodu neudělala něco mimču, čeho bys do smrti litovala. Není ostuda si nechat pomoci, když to potřebuji.
Být tebou, najdu si odbornou pomoc, není to žádná ostuda... Spíš se nenech uchlacholit, že nic takového nepotřebuješ, radši tam zbytečně jít, než aby se něco stalo... Já měla šílené nevolnosti, na začátku jsem to špatně zvládala, když jsem skončila v nemocnici, tak jsem měla takové stavy, že jsem brečela a přemýšlela o potratu, a to jsme se skoro rok snažili a já byla jak šílená, jak moc jsem chtěla dítě... Musela jsem pryč, jak jsem byla doma, už jsem takové myšlenky neměla a hrozně jsem se sama před sebou styděla... Kdyby to nepreslo, nebo jsem to měla podobně jak ty, tak to určitě řeším... Bude to dobrý 🍀
Mám u sebe v blogu taky nějaký článek o svým těhotenství. Za mě to byla nejhorší doba v mém životě.
Já mám děti po šestém a sedmém IVF transferu, po třech potratech. Fakt vymodlene.
Ale s prvním dítětem jsem to měla podobně jako ty. Obrovský komplikace, strach z toho všeho, různý rizika plodu, já si vyžrala co jsem mohla za komplikace, nevolnosti takové, že jsem byla v nemocnici na.kapackach, rozjelo se mi astma z těch nervů...psychicky jsem na tom byla taky že kdyby mi někdo nabídl potrat, tak jdu hned. Myslela jsem, že to nevydržím, nepřežiju, ječela.jsem, že to dítě nechci, že už prostě dál nemůžu...
Věděla jsem, že musím vyhledat odbornou pomoc, aby se nestal nějaký průser. Porad se s gynekologem, řekni mu o stavech, co máš. Já to udělala, ona mě strčila do péče rizikovky do nemocnice, mě to paradoxně zklidnilo a od 30. týdne jsem už byla relativně v pohodě, když jsem věděla, že už to dítě má velkou šanci na přežití.
Teď vedle mě spí skoro šestiletá holčička moje..
Ale bylo to šílený, hnusný, když si na to těhotenství s ní vzpomenu...
Jak se narodila, byla tak strašně zlatá holčička, že jsem musela mít ještě jedno dítě, ačkoliv jsem celý těhotenství křičela, že do dalšího už nikdy nepůjdu. Ale musela jsem, prostě jsem musela. A druhý těhotenství už bylo celkem normální, běžný, nic co bych si užívala, ale žádné stavy jak u prvního.
Nervy a hormony...to je prostě mazec,.jak dokáží člověka ovlivnit. Ale neboj se o tom mluvit a nechat si pomoc. Ať se ti daří.
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Podobné diskuze
Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.
Chvilku na to přestaň myslet a užijte si ještě s přítelem dny ve dvou. Psych. pohoda je důležitější než peníze... a proto bych příteli rozumně vysvětlila, že bude lepší, když nebude brát směny navíc a bude víc s tebou. On nebude podrážděný a unavený z práce, ty budeš mít myšlenky i na něco jiného. Oběma vám to udělá dobře.