Netěším se na třetí miminko

Chápu tě. Já to mám přesně takhle doma. Když se nejmladší narodil, bylo klukům skoro 7 a 9 let. Mně 35. Ale miminko bylo vymodlené, moc chtěné. I za cenu, že se holt zase vrátím k plínkám, kojení, kočárku..Je to naposledy. A čas tak rychle letí. Malému už budou v lednu 3 roky. Mně je 38. Kluci už jsou fakt velcí, samostatní. Ale je to príma a rozhodně nelituju. Někdy je to náročnější s organizací, s hledáním programu, ale dá se to.
Vrátit se to nedá, tak to hoď za hlavu takové myšlenky. Ale nebuď na sebe přísná. Neklaď si velké nároky, neměj velké představy. Ono to půjde, a indiviuálně všechno vyřešíte.

Úplně normální pocity , já čekala třetí neplánovaně a celé těhotenství bylo takové , ale když už je na světě tak jsem nejšťastnější na světě je to Božan a ty budeš mít k tomu ještě 2 malé pomocníky , já mám dceru 9 let a syna 3 roky + Mimi takže někdy fakt zahul ,ale stejně se nedokážu smířit s myšlenkou že je to na posledy 🙈 s takto velkýma dětma to zvládneš úplně hravě s jednou rukou za zády 👌👌

No, úplně hravě to u nás nebylo. Pomáhala mi hodně babička, abych nemusela všude běhat s mimčem a nemuselo se přizpůsobovat jen ono (se spaním, kojením..),zvlášť s vyzvedáváním ze školy a voděním a vyzvedáváním z kroužků. Teď už to pohoda je, protože chodí všude v podstatě sami. Ale ty první dva roky by to taková sranda nebyla. Nám do toho vlezl covid, takže kroužky a školu jsme dlouho řešit nemuseli a distančku jsme i s batoletem dali.

Kamarádka si to naopak s těmi většími dětmi a mimčem moc chválila a to třetí dítě plánované nebylo. Říkala ,že to bylo moc fajn a nejvíc si to užila, právě díky tomu,že ty větší děti už nepotřebovali tu intenzivní péči a mohla je i poprosit o nějakou tu pomoc.

Ahoj, chci Tě povzbudit. V listopadu jsme se rozhodli počít třetí. Bylo to mé obrovské přání. A v srpnu se nám narodila dcerka k dětem 10 a 8. Je mi 35. Ačkoli jsem si to moc přála a bylo to z mé hlavy, tak první trimestr jsem měla stejné stavy. Pochybnosti, strach, že už nechci znovu to,co už mám dvakrát odžité, že to byla chyba. Že kamarádi už mají velké děti a že s nimi ztratíme kontakt, k tomu nevolnosti a tak dále. A hlavně strach, že to miminko bude přítěží a nebudu ho mít ráda a nebudu mít trpělivost a bude mě prostě ,,obtěžovat"... Malé je 6 týdnů a nic z toho se nekoná. Miluju ji úplně šíleně, užívám si to úplně jinak, hlouběji...a je to krásné. Jak píšou pisatelky nade mnou, je těžké kloubit to s těmi staršími, výprava do školy, kroužky. Naši navíc dojíždí busem do školy a zpět, tak to musí stíhat a tak. Mají náročné mimoškolní aktivity, takže třeba na fotbaly teď jezdí spíš manžel se synem a tak... ale je to prostě paráda, vidět, jak ti velcí přijdou a mazlí se s miminkem. A jak o ní hezky mluví... Držím palce, pocity si nevyčítej, jsou asi úplně normální 🙂.

@miana Moc děkuji.

@miana jo, u nás nejmladšího kluci úplně milují.
Moji též dojíždí. V době narození byl zrovna konec prvního pololetí. Byli v 1 a 2 třídě. Ještě pár týdnů v únoru jsem je chodila vyprovodit k zastávce a někdy až ke škole s mimcem v šátku. Potom už jezdili sami.

Mne právě přišlo,že děti už odrustaji a že bych chtěla ještě malého zavislacka.Ted jsem ale zjistila,že jsou vlastně ještě malé...Možná se toho teď děje víc,kvůli čemu mám tyto nálady.Byli jsme poprvé u moře a bylo to s nimi už naprosto na pohodu-jak cesta,tak pobyt tam.Na druhou stranu syn k nám teď začal chodit do ložnice,má špatně sny a dcera se zase několikrát za noc budí...nevím,jak tohle skloubim ještě s mimcem...i teď jsem vyřízena🙂.

@lucista2 jo, mění se to. To aby se člověk nezačal nudit a aby si nemyslel,že něco funguje nastálo 😁 Ono se toho ještě do porodu může zase hodně změnit.
Já si třeba let s prckem neumím představit, ale jsou rodiny,které to nezastaví a na dovolenou k moři jezdí stále. My zatím se všemi jen po ČR,takže to problém nemáme. Někdy se rozdělíme, ale to nevadí. Teď jsem třeba byla 2x na celodenním výletě jen s většími a malý byl s tátou. Někdy zas třeba jsou starší s babičkou a my někam jdeme jen s malým, když je něco vyloženě pro prcky. Ale většinou se snažíme,abychom mohli všichni.

A mně třeba přišlo fajn,že když kluci jsou na 1 stupni,tak jsem ještě doma. Zvlášť teď jak byla distanční to vyloženě bodlo. Až půjde do školky a školy nejmladší,budou už ti dva úplně samostatní, budou ho moct vyzvednout, pohlídat doma,když by bylo potřeba.

@andelka Také si říkám,že až malý trochu odroste,budeme moct vyrazit někam i bez něj a pohlídá babička...myslím kino,výlet a tak...nejvíc v tomhle bude asi náročný první rok.U mě je i blbe to,že manžel třetí nechtel a jelikož se to stalo na první pokus,kdy měl asi slabší chvilku a svolil,tak on je ten,který mi právě nejvíc říká a dává do hlavy,jak se pro nás všechno změní!A já o tom pak musím pořád přemýšlet...

@lucista2 Já co se týče únavy, tak jsem byla nejvyřízenější do 3 měsíců malého - a hned za tím následuje těhotenství, zbytek už byl v pohodě. Takže pokud se v těhotenství staráš o starší, je jasné, že jsi vyřízená.

@lucista2 no jo, to znám. Mám všechny těhotenství na první pokus. Člověk si to nestihl ani pořádně promyslet a bylo to.
První rok byl opravdu náročný, mimco pořád u mě, ale pak už to šlo. Od roku a půl postupně začala hlídat babička. A už můžeme s mužem třeba na 3-4h jít někam jen spolu. Zatím ne víc, z více důvodů. Ale aspoň něco. Člověk se musí přizpůsobit ale taky si aktivně ty chvíle a možnosti hledat a vytvářet.

Další výhoda většího odstupu je u nás v tom,že starší kluci už dávno nemají klasické sedačky,takže nebylo potřeba měnit auto.

Máme děti s velmi podobným odstupem, jako budete mít vy. Člověk do toho kolotoče kolem miminka tak rychle zapadne, že mu to pak ani nepřijde. Jako jo, občas to bylo tak, že muž šel s klukama bruslit a já s prckem zůstala doma, opět jsme si pár let nezalyžovali všichni spolu, ale jinak jsme dělali všichni spolu asi téměř vše, vozík za kolo, bytelný kočár na procházky po lese... Kluci byli na malou sestru pyšní, všechno ji chtěli naučit, vše jí ukázat, dost mi pomáhali. A dnes, kdy jsou kluci velcí (16 a 14) jsme moc vděční za to, že to poslední dítě máme, protože puberťáci s náma čas už trávit nechtějí...

@lucista2 mam také dvě odrostle deti (16 a 13let).
Tři roky jsme se s manželem snažili o treti a nedařilo se.
Za dva měsíce mi bude 41 a díky ivf čekáme treti.
Stará si rozhodne nepřijdu, bude to takový malý jedinacek a na miminko se moc těším.
Věřím, ze až budeš mít miminko u sebe, vše se změní a bude z tebe šťastná a pysna máma.💗

Mam podobne pocity, s tim rozdilem, ze na to budu sama. Mam petiletyho chlapecka a na miminko se oba hrozne moc tesime, ale tez se ve me bouri zvlastni pocity, jak to zvladnu, u me hlavne financne, a ikdyz chlapecek uz se hodne obstara a slibil, jak mi bude s miminkem pomahat, abych si odpocnula, tak nevim... Jeste porad je to velkej zavislacek a kdyz jsme spolu doma, nehne se ode me ani na krok. Miminko jsem strasne chtela, ale kdyz jsem na zacatku zjistila, ze na to budu sama, trochu jsem i premyslela nad prerusenim, ale je mi 34, jsem po konizaci, loni prodelany potrat, pal nam to neslo.... Byl by to risk a stejne bych si to nikdy neodpustila. Neboj, bude to dobry ;)

Holky,moc všem děkuji za reakce.Budu to muset nějak zvládnout,i když spíš než fyzické únavy se bojím své psychiky...neb ta izolace mi moc nesvedci,navíc mám daleko rodinu a žiju v jednom domě s tchýni,coz mi také nepřidává.Byli jsme už samostatní,už jsme děti mohli na chvilku nechat samotné a teď na ní budu zase víc závislá.V tomhle případě jsem měla dát na rozum než na pocity...protože je toho spousta,co hraje proti mně...

@lucista2 neves hlavu, taky budu izolovaná a na miminko sama. Manzel pracuje mimo ČR a domu jezdiva i 1x14dni.
Bydlime sice sami v rodinném domečku, ale nebude k dispozici nikdo, kdo by mi miminko pohlídal.
Všechno se dá zvladnout, uvidis bude dobre

@lucista2 bylo by fajn zaměřit se na to pozitivní,a to negativní si moc nepřipouštět a nevypichovat. Tchýně v dosahu je fajn ne? Pokud je ochotna pomoct. Jednou už takhle bydlíte,asi víte proč, tak by bylo dobré snažit se vidět ty výhody. Moje tchýně bydlí dál,a ač děti má ráda, každý víkend skoro k nim jezdíme, mně to psychicky pomůže být chvíli na zahradě, nemusím vařit, tak nějaké hlídání z jejich strany se donedávna nekonalo. Teď jsou prckovi víc jak 2,5 roku a už jsme jim ho nechali na hlídání 2x, na 1,5h. Jinak nám pomáhají spíš jinak, dostaneme třeba ovoce,zeleninu, vajíčka, brambory..a jsem za to moc ráda. Ale jinak jsem taky hodně sama. Zvlášť poslední rok a půl. Jen moje mamka je v blízkosti. S kamarádkou se vidíme s dětmi tak 1x za měsíc a samy dvě tak 1x za půl roku. Jinak jsem skoro pořád kolem baráku, doma, řeším úkoly, nákupy s manželem..Už se těším do práce, na druhou stranu si říkám,že už mi zbývá jen rok. Ono to fakt utíká rychle..

@andelka Vidis a mně by zrovna ta mamka v blízkosti stačila...Já se nejvíc desim té samoty,neb když jsem teď doma dopoledne sama,mám největší depky,jak přijdou děti ze školy,tak už je to lepší...

@lucista2 no, tak nadcházející roky dopoledne sama nebudeš. Ale jinak jo.. zvlášť poslední rok dva fakt nemluvím skoro s nikým mimo blízkou rodinu. I pro mě je to náročné. Ale volám a vídám se s kamarádkou, hodně jsem na sociálních sítích, kde si můžu povídat, sdílet.. nebýt covidu chodili bychom na různé aktivity pro děti..Ono to uteče. A pokud jde aspoň trochu se realizovat mimo dítě,tak je to taky fajn. Já si třeba hodně čtu,když malého uspávám. Když byli kluci malí, měla jsem kolem sebe lidí, maminek víc. Teď je to horší no.

@lucista2 Ahoj, no co na to říct, jak to cítíš tak to bude. Většinou času budeš trávit s miminkem. Starší děti bohužel půjdou stranou. Mám to samý. Straší 8 a 5, a teď miminko 4 měsíce. První dva měsíce po narození (právě přes léto) mě to bylo strašné líto, že nemůžu s nimi na kolo, do bazénu apod. Ale nějak mě to rychle utíká všechno. Už jsem si říkala u druhého že to utíkalo rychleji než s prvním. Ale teď s třetím je to opravdu fofr. Za chvilku Vánoce, Velikonoce a pak malá bude mít rok. Tak to uteče i tobě. 🙂 Zvládla jsi dvě, zvládneš i třetí. Prostě jak píšou holky o tom moc nepřemyšlej. Hlavně ať je to miminko zdravé. A užij si naposled to voňavé miminko, které ještě neodporuje a nerozumuje jako starší. 😁