Nesnáším těhotenství. Co dál?

@liduska94 Nikdo neví co s tebou porod udělá. Ale jak to bylo se mnou - naše malá byla fakt vymodlená. Jenže jak jsem otěhotněla, všechno se ve mně přetočilo, nenáviděla jsem těhotenství, na začátku jsem nadávala ať o tom všichni furt nemluví, že o tom dítěti nechci aspoň 14 dní slyšet. Byla jsem na celý těhotenství úplně alergická a když chodily rady co mám a nemám dělat/jíst atd., tak jsem myslela že budu vraždit. A kojení? Hnus, nepřicházelo v úvahu. A víš jak to dopadlo? Jen co se malá vyklubala na svět, tak láska jako trám, miluju ji úplně nejvíc jak to jde, a dokonce jsem pár měsíců kojila. Takže to, že teď jsi psychicky v háji ještě neznamená, že nebudeš skvělá máma 🍀🍀

@liduska94 muzu tu zacit psat 2 verze odpovedi :

Jedna by se tykala toho ze nikdo jiny nez ty za sve telo nejsi zodpovedna a to ze jsi dite nechtela si mohla v tvem pripade nejspis ovlivnit a tomu predejit.

To dite ktere vzniklo za to ze tam he nemuze.

Je xx lidi kteri by dali za tvuj stav vsechno na svete ...

Druha odpoved je ta ze tehotenstvi neni sranda ale v podstate pokud nejsou zdravotni komplikacenemusi se to ani nejak hrotit , jo clovek nesmi alkohol a cigarety plus par nejakych syrovych veci... jinak mi tk zas az tak hrozne neprijde ...

Jestli se v tom takhle pitvoris tak bych byt tebou asi vyhledala odbornou pomoc.

Jo pro nektere je tehotenstvi to nejlepsi co se jim mohlo stat a taky to i tak prožívají, pro nekoho to je skoro vse pri starem akorat s bubnem vepredu a castejsim mocenim a pro nektere je to peklo...

Uprimne si myslim, ze pokudneni zadna zdrav komplikace a nebo problém doma tak to peklo vznika hlavne v hlave .

Nikdo nerekl ze se musis vznaset na ruzovem oblacku a nosit outfity s maslickou pres bricho , ale k sakru uz tehotna si tak se k tomu trochu postav .
To dite za nic nemuze a to ze se chovas jako ***** ti tvoji naladu ani stav taky nezlepsi ...

Vymysli si vse tak aby to bylo aspon z casti prijemne soustred se na ty pozitivni veci ( ze jsi otehotnela , ze jste zdravi , ze te chlap miluje a dite si preje, ze mas cas na sebe ...atd )

@liduska94 Ja som mala podobne stavy v druhom tehotenstve. Na dieta som sa netesila ani trochu, cele tehotenstvo som preplakala. Vobec som sa o tom, ze som tehotna nechcela s nikym bavit. Brucho som schovavala a dufala som, ze si to nikto nevsimne. Stvalo ma moje telo, ze nemozem sportovat ako predtym a ze celu tu depresiu nemozem zapit ani dvojdeckou vina. A nakonec som po celej tejto torture porodila a bola to laska na prvy pohlad. Narodilo sa mi najhodnejsie miminko a nezalutovala som ani na sekundu, ze ju mam ❤️

Tak ho můžeš dát k adopci.Nejaka maminka bude určitě moc šťastná za zdravé dítě.Na Tvém místě bych vyhledala odbornou pomoc a hlavně to řekla příteli.At ví co se děje.

Asi bych neradila dát dítě k adopci, to dítě má evidentně otce, co to dítě chce.

Podle mě s tebou mlátí hormony a fakt, že jsi to nečekala tak brzo. Já bych se tak nehroutila.

Jako tohle když čtu....🙄
Jdi na terapii a srovnej se. Nemusíš být zrovna na růžovém obláčku a radovat se, ale smýšlet a mít pocity jaké máš, to je extrém. To si už zaslouží péči odborníka. Teď tě nesoudím a nekritizuju, tvé pocity jsou z určitého úhlu pohledu přirozené a pochopitelné. Ale není ti vůbec dobře, nezvládáš to, tak si nech prosím tě pomoct ( prosím tě i kvůli tomu mimi, to opravdu za nic nemůže ).
Jsi teprve na začátku těhu čili je před tebou ještě poměrně dlouhá cesta. Určitě se nechceš cítit jak se cítíš. Chceš aby ti bylo líp. Navíc, jelikož jsi teď matkou, tak JSI ZODPOVĚDNÁ už i za někoho jiného. Čili se i zodpovědně postav problému čelem, jako dospělý člověk.
Není ti dobře = něco s tím udělej, aby ti bylo líp. Zajdi na terapii a zapracuj na sobě. Nauč se jak situaci zvládat tak, aby ti bylo aspoň o trochu lépe.
Nechceš být těhotná, ale jsi = Ber realitu takovou jaká je. Jsi těhotná a s tím teď pracuj. Momentálně ti nezbývá nic jiného než příjmout to jak to je a podvolit se, vzdát se. Vztekáním, nas*áním na přítele, sebelítostí...tím ničím se těhotenství nezbavíš.

Prostě si domluv terapii, vždyť to musí být strašně těžké se cítit jak se cítíš. Můžeš se naučit ten psychický nápor nějak ustávat a bude ti líp.

Ještě mě napadlo jedno mé oblíbené rčení od Dalajlámy, které mi už parkrát zachránilo "život"🙂

"Remeber that sometimes, not getting what you want, is a wonderful stroke of luck"
"Pamatuj že někdy nedostat, to co chceme, je úžasný zásah štěstěny"

Život není vždy takový jaký si ho naplánujeme. Život přece nejde naplánovat, to jenom my lidi ho chceme mít pod kontrolou...ale časem každý zjistí že to nejde na 100%, ani na 80%..někomu ani na 20% 😁.
Ale je důležitý si uvědomit, že to tak je vlastně v pořádku. To je prostě život. A ano, někdy nám život přinese něco co nechceme, ale když tomu dáme šanci, zjistíme, že to není až tak hrozný....nebo že i s tím se dá hezky žít....nebo že to je vlastně fajn...nebo suprový...nebo že to je vlastně to co jsme chtěli a ani o tom nevěděli 🙂🙂 I to se stává ;)

@klokanka31 děkuji ❤️

@reeeza dekuju, něco takový sem si asi potřebovala přečíst. ❤️

@liduska94 Ahoj, já Jsem taky Ludmila🙂 Vždycky jsem říkal smaradlaví fakani......no jo První dítě jsem otěhotněla ani nevím jak, měla jsem obavy, ale hned jak se narodila neskutečná láska. To jsem nečekala... druhá taky. Jenže třetí/ 2012/ přišla nechtěně brzo a když jsem viděla ty dvě čárky, brečela jsem smutkem! Do 5.měs těhotenství jsem se s tím nemohla vyrovnat až jsem se bála že to malá cítí- a asi jo, mamka říkala že v životě nezažila tak hodné miminko, do tří le to byl andílek/ než šla do školky/ 🙂
No a ted ve 43 nechtěně těhotná a nejhorší těhotentsví..děs, hrůza, absolutní neschopnost ☹(( Bohužel ty hormony jsou opravdu příšerné a v podstatě to nejde ovlivnit. Ale taky ty samé hormony tě po porodu na miminko naladí🙂
Přeji ti lepší pohodu 🙂

Nesnášela jsem dobře ani jedno těhotenství, to poslední byla noční můra a bála jsem se že to budu mít dceři za zlé protože mě to omezilo úplně ve všem i v péči o syna.. Kdepak vše je pryč, dala mi šanci prožít krásnej porod (sama nechápu že to fakt píšu) je to nejlepší holka na světě, vůbec nikdy neplace, je to dítě za odměnu. Nekojím, byla jsem tak rozhodnuta a nikdo mě nepresvedcoval, moje psychika je pro mě důležitější. Nastav si to v hlavě po svým, zkus klidně psychologa, ty hormony dělají taky moc. Klidně napiš...

@liduska94 ja ti celkem rozumím. Velmi dlouhou dobu (mnoho let) jsme na dítko marně čekali. Já se smířila s tím že nikdy své dítko mít nebudu, našla jsem si novou práci kde se velmi rozvíjím a baví mě to, zájmy a atd. No a najednou čekáme rodinu, pro mě obrovský šok, prvních x měsíců mě to fakt netěšilo (kvůli práci a představě že vše vlastně končí), moc věci kolem dítka jsem neřešila ale zlom přišel ve chvíli kdy jsem se setkala s těhotnou kamarádkou s termínem teď v listopadu a ona mi nadšeně vykládala o předporodním kurzu na kterém byla. Mě došlo že bych se měla taky v této oblasti nějak dovzdelat a tak se na jeden přihlásila a tam přišel pro mě ten nejzásadnější zlom a na miminko se těšíme velmi.🙂

@liduska94 hele ono je i takový “blby” ze než otehotnis .. všichni se o těhotenství baví jako o nejkrásnějším období (tak nebydes dojmu ze se budeš na tom oblacku vznášet)a ono ne .. jako je to zazrak, ze vznikne něco tak dokonalého …. Jaký to má systém ten vývoj … před nikdy tehotnyma se nikdo nebaví, ze ranní nevilnosti nejsou jen ráno … ale 24hod cely trimestr, neustále unavená, vlastně to prospis, atd atd …takže srazka s reakirou? Nemuze to byt trosku i tim? Já si malovala jak budu dál chodit do fitka … prvních 5mesicu šílených a když nevolnosti přešli, tak se me v ramci rozvolneni rozvolnilo i co nemělo… takze do konce těhotenství žádná paráda, cvičení akorát z rehabek, problém vstát, lehnout, otocit se … dojít kamkoli… takže plavbu na ruzovem oblacku si představuju jinak … někdy je lepší když to nejde podle plánu… zas se nestrrsujes tím ze to neslo, jestli ti někdy půjde, jestli se to udrží … když nebudes chtít, můžeš to nahlásit a dá se laktace i zastavit pokud s tím mas problém … možná to nebude žádná velká paráda na začátku, třeba ta pověstná velká láska nepřijde hned … ale časem přijde .. a nebudes chtít měnit 🙃jinak hormony jsou potvora …já vyplňovat stejný dotazník u prvního jak u druhého… tak me myslim už z te porodnice bez návštěvy psychiatra nepustí 🤣den před propustrnim jsem probrecela😎

Podobne jsem se citila pri obou tehotenstvich - v podstate si to manzel vydyndal a ja pak na nej byla nastvana, ze me to tak omezuje. A v podstate kdybych cekala, az to miminko budu sama chtit a budu se na nej tesit a radovat se z tehotenstvi, skoncim bezdetna. A to jsem vedela, ze nechci.
Nebudu ti tu nic malovat ruzove - je to opruz. Cca 3 roky (od zacatku tehotenstvi az do cca 2-2 a pul let ditete) je to pruda a vezeni a muceni (pokud nemas zlate spici miminko).
Za vetu "uzivej si tehotenstvi" jsem mela chut dotycne narazit na kul a taky jim poprat at si to uzijou, i kdyz obe moje tehotenstvi byla v podstate bezproblemova. Ale porad proste je to nejakym zpusobem omezujici nez normalni stav a to, ze neumiras, neznamena, ze si to musis uzivat (kdybys nebyla tehotna, bylo by ti lip, to je proste fakt).
Ze se ti hnusi kojeni? Neva, kojit nemusis. Sice je vsude medialni masaz jak je to pro to miminko nejlepsi (sama jsem na to pristoupila, neresila jestli kojit chci nebo nechci, ale kdyz uz to dite mam, chci pro nej to nejlepsi a dva mesice jsem kazde dve hodiny trpela jak zvire a rikala si, ze bych radsi znova dvakrat rodila nez jednou kojila - ale zabejcila jsem se, vydrzela, problemy vyresila a nakonec kojila do dvou let, protoze pak to bylo mnohem pohodlnejsi nez v noci vstavat a ohrivat vodu a michat mlicko). Ale je to na tobe, dnesni umela mlika jsou velmi kvalitni a kojit proste nemusis.
Hele, muj pribeh, pro srovnani a treba i inspiraci:
Prvni dite jsme meli s manzelem dobre naplanovane, ale nebyla jsem na nej "jeste pripravena" - bylo toho tolik, co jsem jeste chtela stihnout, nechtela jsem se usadit, mela jsem uzasne naslapnuto na zarnou karieru...nakonec jsme se s muzem dohodli na kompromisu, ze si dite muzeme udelat az odevzdam dizertaci. On si pockal jeste rok a pul, nez dostal zelenou, ja se vzdala nadeji na velka dobrodruzstvi po dokonceni studii. Povedlo se napoprve. A byl to zahul az nekdy do tech 2 let (byla jsem rozhodnuta, ze druhe dite v zadnem pripade nechci). Cca ve 2 a pul letech uz se to zlepsilo, nejak jsme fungovali, mala zacala chodit do skolky, ja mela sanci trochu restartovat karieru a rekla jsem si, ze uz mi ta myslenka na druhe dite tolik nevadi. Ze budto sezenu praci nebo pujdu jeste studovat nebo otehotnim, co prijde prvni, to prijmu. No, ehm, dlouho neslo nic a pak vsechno najednou. Druhe tehotenstvi jsem si moc nepripoustela - studovala jsem, pracovala jsem, pulku casu se behem prace a studia starala o dite protoze byly lockdowny... O mem tehotenstvi krom nejblizsi rodiny nikdo nevedel, v praci se to vetsina lidi (krom sefa a nejblizsich spolupracovniku - tem jsem to rekla asi 2 mesice pred terminem) zjistila az kdyz jsem porodila (3 tydny pred terminem, tyden pred planovanym nastupem na materskou). V tomhle pripade to bylo jinak - prvni dva.mesice euforie, ze je to krasa, vsechno zvladam (vlastne jsem neprestala pracovat ani v sestinedeli, jen jsem delala par hodin tydne)...ale pak to dite prestalo spat...a bylo peklo na zemi. Ted uz druhemu budou dva roky. A nebudu lhat - casto zavidim bezdetnym kamaradum! Tu volnost, kterou ja taky mela a o kterou jsem prisla. Ale i tak ty deti miluju. Ono to totiz ani jinak nejde, je to v prirode takhle nastaveny - kdyz se o neco staras, zacnes to milovat a cim vic utrpeni ti to prinasi, tim vic to milujes.
A na zaver, co mi nejvic pomaha se s tim popasovat, je proste si to racionalne zanalyzovat a projit si scenare: predstav si sebe za 20-30 let - v prechodu, pred mizernym duchodem. Jake mas vyhlidky? Pokud mas deti, muzes se tou dobou radovat z jejich uspechu, sdilet jejich radosti i starosti, duvat se zpet na to,.co jsi v zivote dokazala a videt, ze to melo smysl, ze je to tu pro tuhle pristi generaci, kterou jsi sama mela sanci formovat. A oni se o tebe treba postaraji, kdyz uz sama budes nemohouci. Anebo druhy scenar - deti sis neporidila. Najednou zjistis, ze i kdyby sis to rozmyslela, uz je pozde, uz to nejde. A zacnes premitay,.proc jsi v zivote delala co jsi delala, jaky to melo smysl, co po tobe zbyde...a nakonec umres sama v azylovem byte a tvuj zbyly majetek propadne statu.
Ja dama za sebe zhodnotila, ze bych radsi ten prvni scenar nez ten druhy a ze proste musim zatnout zuby a tech prvnich par let nejak protrpet.
Pokud te vic laka druhy scenar, pak je asi na miste to s pritelem probrat a tehotenstvi i vztah ukoncit. Pokud jsi na vazkach, bude pro tebe scenar 1 lepsi. Zvladnes to, ta laska k detem si te najde a na smrtelny posteli za to pak budes rada 🙂

@liduska94 tak dej to decko pryc, kdyz ho nechces - nekde cekaji rodice, kteri ho budou milovat
Nicmene je to voser, jeste, kdyz se ti narodi decko, ktery neni uplne zdravy … to nechces

@liduska94 Ahoj, kojit nemusíš... a příroda zařídí, že se o dítě postaráš... Co na Tvoje pocity říká přítel? A přesně, jak psala @evelyn777 můžeš ho dát pryč - je spousta párů, kteří mu/jí dají domov a Lásku. Uvidíš po porodu. Pokud budou Tvoje pocity stále stejné, tak uvažuj o adopci. Můžeš si zjistit informace už nyní a pak se rozhodnout.

Proč tu radíte adopci, když dítě má otce, co má o něj zájem?

Těhotenské hormony jsou divočina, taky jsem byla protivná sama sobě.

@zekrt protože když neprdíš duhu a nejsi lovísková z těhotenství jsi špatná, špatná, špatná a nejlíp dát hned dítě do babyboxu😂

Prostě tě to zaskočilo a jediné, nad čím přemýšlíš, jsou věci, co ti těhotenství a dítě seberou. Chce to otočit myšlení a hledat na tom ty pozitivní věci. Pokud se ti to nedaří, zajdi za terapeutem, protože to, jak se cítíš a jak dítě "přijímáš", přechází i k onomu dítěti a otiskuje se to do něj.

Vy, co tu radite, at da dite po porodu k adopci, to asi nemyslite vazne, ne?!?!? To dite ma otce a ten to dite chce, pochybuju, ze by souhlasil s tim, ze by dite, ktere ON chce, nabidla matka k adopci!🙄

Tehotenstvi je totiz otravny vojeb. Kojeni je taky hnus, taky se na ti podruhe netesim, vsak kojit nemusis nebo to utnii treba v pul roce. A ta neskutecna laska nenkusi prijit hned, casto prichazi vic a vic postupne🙂. Jo a jeste jedna rada- neztracej cas s pi***nama jako konik a emimino😀. Taky si za to ibcas nadavam.