Nervozita a strach v těhotenství, jste na tom podobně?

@guinea No tak to já mám ještě dost času..představa že se budu stresovat ještě 3 měsíce,uuuffff 😒 Jsem asi blázen,strašně to prožívám a nebo magořím z těch hormonů 😀 ,fakt se nepoznávám. Tobě už se to brzo rozsekne,jee,závidím..tak at ti to brzo a dobře dopadne 😉

@p1983k Děkuju 🙂 Dám pak vědět, jak to dopadlo. Ale trochu se obávám, jestli to není povahou a nebudu se pak pro změnu nervovat, jestli správně kojím, jestli dítě dobře oblíkám, jestli dost kojím... Já mám celkem sklony k tomu všechno "prožívat"... 😒

@guinea No tak to jsme dvě,všechno tip ťop..no to máme v povaze,taky by jsem byla raději kdyby jsem to dokázala brát trošku s nadhledem a nee to tak prožívat 😝 Tak dej pak vědět 😉

Holky,nic se nebojte.Za chvilku pro vás bude vše tak přirozené a jednoduché.Asi jsem na tom u prvního dítěte byla podobně,ale dnes vím,o čem to je.Čekám třetí dítě a tohle těhotenství si teprve fakt užívám.Takže dámy,žádný stres,ani strach,uvidíte,jak bude vše v pohodě 🙂

@hanik73 Snad máš pravdu 🙂...já už aj přemýšlela že další mimčo chtít nebudu,jen kvůli tady těm "náladám",většinou si to holky říkají až po prodělaném porodu že nikdy více a já už v těhotenství 😀..tady ten jiný stav mi absolutně nevyhovuje.A paradoxně ta bolest z porodu je to poslední čeho se bojím 😀...takže třetí už si užíváš jo? No mám co dělat teda 😅 Zase nechci aby to nevypadalo že se na mimčo netěším,tak to vůbec,těším moooc,jen ta cesta k němu taky nebyla jednoduchá,možná to souvisí všechno se vším. ☹

Tak u nás byla cesta k miminku jednodušší,než jsme mysleli,zkrátka to přišlo samo,neplánovaně.Ale nebránili jsme se.Mám teď fajn manžela,děti skoro odrostlé.V červnu jsme měli svatbu,tak je vše jak má být a ten klid je i díky tomu.Jen jsem teda obrečela,když mi dal doktor neschopenku.Po 12.ti letech se mi z práce nechtělo vůbec odejít a být už doma.Snad proto,že jsem dělala ve školce a tam se dělá srdcem.Byla jsem zvyklá hodně pracovat a najednou jsem dostala strach,co budu doma dělat.Ale smutek trval jen pár dní.Teď už jsem naprosto v pohodě,za holkama do školky chodím každý týden na kafe 🙂.Připravuji našemu malému vše,co bude potřeba a společně s manželem se na Marečka už moc těšíme 🙂

Já bych se být vámi zbytečně nenervovala a snažila se o co nejvíc pozitivní náladu. Běžte nakupovat, na procházku, popovídejte si s kamarádkou a něčem jiném, než o dětech, přečtěte knížku.. Miminko potřebuje pozitivní pocity a i když je to třeba těžké, tak to zkuste. Porodu se nebojte, zkuste se spíš na něj těšit. Ven stejně musí, takže strach vám k ničemu není. Já vím, to se mi to mluví, ale prostě vyzkoušejte všechno možné, abyste si náladu zlepšila. Jak se miminko narodí, bude to náročnější, tak aspoň teď se zkuste hodit do klidu, ať pak v šestinedělí máte z čeho čerpat.

Byla jsem na tom stejne....a to jsem byla od zacatku tehu doma,takze v hlave mi to behalo 9 mesicu 🙂
O miminkach jsem nic moc nevedela ani necetla....nikdy predtim jsem mimco ani neprebalovala takze fakt stres....ale kdyz mi ji polozili a prisala se tak vsechno bylo ok....proste to nejak zvladnu a hotovo....v porodnici ukazou co a jak a doma si to udelas po svem.....vsechno zvladame v pohode a co nevim poradi strycek google nebo diky bohu tady za konika 🙂
Me to tak přijde, že po porodu nabehly nejaky hormony odpovednosti apod. 🙂

Koukám, že tu budu opakovat, co už je řečeno 🙂
Já jsem se v těhotenství víc stresovala než těšila... někdy jsem v noci několik hodin nemohla usnout, jak mi všechno šrotovalo v hlavě - jak zvládnu porod, jak zvládnu péči o miminko, jaké všechny problémy můžou nastat... někdy i depky z té velké odpovědnosti, někdy z toho, jak budu na dlouho uvázaná doma a nikam nebudu moct. Připadala jsem si nepřipravená na to být máma, i když bylo miminko plánované.
Porod jsem zvládla a malá je ta nejroztomilejší holčička, jakou jsem kdy viděla a udělala bych pro ni všechno. Jako jo, občas jsem měla horší chvilky, třeba že ji neumím utěšit, nebo správně chytnout apod. občas bych ji v noci vypla jako budík a spala dál 😀 Ale jinak si to moc užívám, mateřská láska je něco nádherného 🙂

jé tak to já celé těhotenství nadávala že už nikdy 🙂 hrůza,bylo mi zle a všechno mě dost štvalo a když jsem se konečně uklidnila a myslela si že si budu užívat přišel nečekaně rychle porod a bylo po všem 🙂strašně dlouho mě trvalo než jsem se srovnala budila jsem se v noci a přemýšlela jaké to bude ale prostě pak nějak to přešlo a hlavně byl to rychlý skok a pak už nebyl čas se v něčem pitvat 🙂

Taky me obcas chytaji stavy nervozity.. nastesti chodim zatim normalne do prace, tak nemam tolik casu na to myslet.. myslim, ze je to normalni 🙂 prede jenom s nama lomcujou hormony a je to velika zivotni zmena 🙂 Ale vsechny to zvladnem 🙂

@dannyblakely Já se snažím,ven vyrážím každý den na chvilku,aby jsem na to pořád nemyslela,zaměstnávám se jak to jde,ale jak píše @sim007 jsem taky už 5 měsíců doma a 3 ještě budu a to je to nejhorší.Kdyby jsem chodila do práce tak to je jiná,ale je to bohužel nereálné,škoda ☹..a porodu se nebojím,to nějak přežijeme 😉
@hany_bany Tak to jsem ráda že obavy odešly a malou si užíváš,už se těším až to samé nastane i u mě 😉 A věřím že to bude super,že mít miminko bude něco krásného...jen mít tak možnost nahlédnout na minutku do budoucnosti a vidět se že to zvládám,to by bylo hned líp 😀
@svobodpetika Jee,taky už chci rychlý skok 😀
@karlajasmine No ty hormony mají taky určitě velké zásluhy na všem,musíme vydržet...a zvládnem to,budeme muset vlastně 😉

@p1983k je pravda že mě hodně zaměstnávala práce ale i tak jsem v noci přemýšlela 🙂 ale neboj prostě ono to přejde, možná si tím musíš projít srovnat si to pro sebe a pak ti to už ani nepříjde, já se strašně bála porodu, dokonce jsem uvažovala o psychologovi a pak jsem se nějak s tím smířila a nakonec to bylo naprosto v pohodě 🙂 neboj se svěřit se někomu já to všechno řekla kamarádkám zasmála se tomu a strašně se mi ulevilo a zjistila jsem že nejsem jediná 🙂

@svobodpetika Je to prostě hrozně veliký krok do neznáma a já jsem takový pakoš že všechno strašně řeším a prožívám...nějak to přežiju a pak se tomu určitě jen zasměju až bude prcek na světě. Díky 😉

@guinea Ahoj,tak co čekání,už to máš za sebou nebo je ještě drobek v bříšku?

@p1983k Ahoj, už je brouček na světě 🙂

@guinea No tak to moc gratuluji a jak, uz to z tebe opadlo? 🙂

Zvladli to miliony zen,(porod, materstvi) Stres jsem nemela vubec, porod predcasny o mesic a mne az o par dni doslo, ze muzu byt rada, ze je holka naprosto zdrava. Pece o mimnko mi prijde jako brnkacka, hold kdyz, te doma neceka druhe batole. Spis me desi puberta, nebo abych neuskrtila 4letaka, kdyz na kazdy ukol rika: Ne, mne se nechce!. Deti od narozeni do doby nez se zacnou vztekat bych mela klidne kazdy rok jedno..🙂 Jen je to tezsi, ze tatinky bavi spis starsi deti, co si zahrajou pexeso nebo si zakopou do mice. Manzel se prvni rok zivota moc nezapojoval. Ale bez prace se to da, neboj. Drzim palecky a hod se do klidu. Je to krasne obdobi..

@p1983k stres z životní změny nastal až po porodu a trval asi tak půl roku. Bylo to fakt náročné, protože jsem zvykla se o vše postarat sama, vydělat si s nebýt na nikom závislá... to je jeden aspekt, druhy je ten, ze jako prvorodicka proste nejsi zvykla na přerušovany spánek, na to ze je tady malý človíčka, který je na tobě 100% závislý atd. Srovná se to. Já měla Krušné sestinedeli a dcera se narodila o dost driv, takže se to tím asi vše umocnilo.